Vybrané dotazy z on-line poradny, která je nedílnou součástí námi pořádaných kurzů.
Steatóza jater je nejen léčitelná, ale i vyléčitelná. Základem úspěchu je správně nastavená dieta a dostatek investovaného času nezbytného pro to, aby se úprava systému stravování měla možnost projevit. Přebytečný tuk z jater je pořád zásobním tukem, tzn. využije se jako zdroj energie.
Příjem energie v rozmezí 1700-1800 kcal při tělesné hmotnosti 140 kg se může jevit jako příliš nízký, neznamená to ale, že dieta je špatně koncipovaná. Při nastavení energetické bilance by se mělo vycházet především z měřených hodnot bazálního metabolismu (BMR), podílu svalové hmoty a úrovni pohybové aktivity. Není úplně ideální, aby příjem energie klesal pod hodnoty BMR, v praxi je ale možné takové diety krátkodobě realizovat, přináší svoje úspěchy.
Klíčové je nastavit vhodné poměry makroživin, podmínkou je dostatek bílkovin (v těchto situacích se nebojte mírného nadprůměru v rozmezí 20-25 % z celkového příjmu energie, protože při nižším příjmu energie potřebujete podpořit činnost svalového metabolismu a současně zvýšit stupeň zasycení). Z důvodu nutnosti vyhnout se zbytečným výkyvům krevní glykémie orientujte pozornost na preferenci zdrojů komplexních sacharidů (nejlépe v podobě celých zrn, současně se vyhýbejte produktům z mouky). V neposlední řadě zvyšte příjem vlákniny (primárně ze zdrojů luštěnin a zeleniny), která zvyšuje stupeň zasycení.
Pokud klient přechází ze stravovacího režimu, který byl příčinou nárůstu tělesné hmotnosti, na redukční, je přirozené, že se bude potýkat s pocity hladu a výkyvy krevní glykémie, tomuto se nikdy úplně nevyhnete.
Toto je základní rámec, se kterým v takových situacích pracujte. Není sice 100% zárukou toho, že bude fungovat u každého, v případech některých metabolických poruch způsobujících nárůst tělesné hmotnosti (dysfukkce štítnice apod.) je nutné přizpůsobit dietu individualitě jedince.
Není prokázané, že by pro stav roztroušené sklerozy byla výhodnější veganská strava. Primárně se poukazuje na výhodnost omezování přebytku zdrojů živočišných bílkovin z důvodu jejich prozánětlivého vlivu. Pokud toto doporučení zařadíte do koncepce stravování, dojde k navýšení podílu rostlinných zdrojů bílkovin a s nimi i vlákniny, která plní prebiotickou funkci, kde tento faktor je součástí protizánětlivé koncepce stravování při RS. Podmínkou je ale pracovat s vhodnými potravinami, zdaleka ne každá rostlina je pro danou situaci bezpečná (typickým příkladem jsou zdroje antinutričních látek). Navíc i samotná vláknina se v přebytku chová antinutričně, takže samotný výběr vhodných potravin není zdaleka jedinou podmínkou pro sestavení vhodného stravovacího plánu - vybrané suroviny je potřeba kombinovat tak, aby se naplnila podmínka nutriční vyváženosti. Proto v průběhu kurzu plníte úkoly ve výukové aplikaci, kde u každého úkolu máte k dispozici seznam vhodných a nevhodných potravin a současně nutriční limity. Úkolem si tak vyzkoušíte vytvořit modelový jídelníček, jehož součástí je dostupné spektrum nutričních charakteristik vhodných pro danou situaci.
Systém klasifikace pro/proti-zánětlivých potravin není jednotný. V podstatě ani nemůže, protože se zohledňuje celá řada charakteristik - kalkuluje se nejen s jejich nutričním složením a obsahem nežádoucích látek, ale i způsobem zpracování včetně finálních kulinářských úprav. U prozánětlivě působících potravin musí být výsledkem stav, kdy jejich konzumace vyvolává v těle pochody vedoucí ke vzniku zánětlivých reakcí, u jejich protizánětlivých protějšků naopak situace, kdy jsou zánětlivé procesy v těle potlačovány. Z odborného hlediska se jedná o ne úplně dobře průkaznou metodiku, proto na tomto poli neexistuje žádný unifikovaný seznam potravin.
V případě rozdílu mezi kvasnicemi a kváskem se uvažuje tak, že kvásek z důvodu podstatně širšího spektra zastoupených probioticky působících druhů mikroorganismů stojí za produkcí většího množství mastných kyselin s krátkým řetězcem (SCFA), které mají schopnost zamezovat rozvoji patogenů ve střevech (ve srovnání s monokulturními kvasnicemi).
Jogurty obsahují probiotické mikroorganismy. Považujte je proto za vhodnou potravinu, podmínkou je absence zdroje přidaných cukrů a aditiv. Rohlíky se standardně vyrábí z mouky a kvasnic, proto jsou v seznamu uvedených potravin považovány za nevhodné = prozánětlivé.
Testové otázky jsou záměrně koncipovány tak, aby Vás nutily přemýšlet, je to edukativní záměr. Výživa je specifická tím, že zdaleka ne vždy disponuje pevnými pravidly. Nutnost přemýšlet o jednotlivých situacích je tak součástí nutriční gramotnosti, kterou v průběhu studia postupně rozvíjíte.
Moderní výživa má přirozenou tendenci přistupovat ke stravování systematicky, standardně prezentuje následující postup rozdělený do několika fází:
V první fázi se podává jednodruhové ovocné nebo zeleninové pyré (nejlépe jablka, banány, hrušky, dýně, mrkev, hrášek), každý nový druh je vhodné zařadit s odstupem 3 – 4 dnů. Tyto pokrmy by se neměly přislazovat.
V druhé fázi se postupně zařazují vícesložkové ovocné, zeleninové a masozeleninové příkrmy až do stavu, kdy dítě má
příkrm s masem 6x týdně (1x týdně je možné maso nahradit vařeným slepičím žloutkem). V průběhu 2 – 3 týdnů se tak nahradí 1 mléčná porce dávkou příkrmu o objemu 50 – 200 g.
Ve třetí fázi (standardně během 7. měsíce) se nahrazuje druhá mléčná porce ovocno-mléčným příkrmem (používá se neslazený jogurt, minimálně do konce 12.měsíce se vyhýbejte tvarohu).
Ve čtvrté fázi (8. měsíc) se třetí mléčná dávka nahrazuje mléčnou kaší. Běžně se doporučuje použít bezlepkový zdroj, i když se vedou diskuze kolem výhodnosti manipulace se zdroji lepku v průběhu tzv. imunologického okna.
Poslední fáze zahrnuje zařazování příkrmů s obsahem těstovin.
Tento postup je ale rámcový, důležité je reflektovat na potřeby dítěte, které jsou silně individuální.
Tuto oblast není možné vnímat černobíle, je otázkou do širší diskuze a současně je nutné zohledňovat zdravotní stav jedince. Obecně platí, že moderní civilizaci trápí ve vztahu ke způsobu stravování 2 velké problémy stojící za vznikem zdravotních poruch:
1. První je přebytek spojený s neřízenou konzumací čehokoli, co je v dnešní době považováno za poživatelné.
2. Druhý pak kvalita toho, co jíme - ve stravě převažují vysoce průmyslově zpracované produkty, průběžně se zvyšuje i podíl xenobiotik majících zásadní vliv na chování buněk v těle.
V kontextu s tímto je myšlenka řízeného hladovění velmi atraktivní, protože umožní organismu zpracovat vše, co jsme mu dali, a navíc si i odpočinout. Toto vše má jasně pozitivní vliv na chování imunitního systému. Platí tak, že delší interval lačnění je výhodnější, než kratší. Na stranu druhou efektivita IF souvisí nejen s délkou postění, ale i kvalitou používaných surovin a energetickou bilancí. Pokud například bude bilance záporná, pořád bude zdraví profitovat i s kratšími úseky hladovění v průběhu IF.
Správný (= zdravý) přístup ke stravě by měl být takový, kdy nebude produkovat stres a současně z něj budete mít radost. S tím souvisí i posuny intervalů v průběhu IF, kde modely, které v kurzu prezentujeme, jsou sice optimalizované, ale každý zájemce by si je měl přizpůsobit k obrazu svému.
U autoimunitních poruch je vhodná určitá opatrnost při manipulaci s jakoukoli formou půstů, u některých chorob nejsou stavy lačnění výhodné, je rozumné tyto postupy konzultovat s ošetřujícím lékařem.
V tomto případě je myšlena tzv. Maillardova reakce - jedná se o chemickou reakci mezi některými sacharidy a aminokyselinami, která probíhá při teplotách nad 120 °C. Při této reakci vzniká akrylamid, což je látka s potenciálně karcinogenními účinky. Je proto vhodné se snažit nepoužívat při přípravě pokrmů příliš vysokou teplotu (pečení, smažení, fritování).
Při výběru vhodného přípravku s omega-3 tuky řešte nejen jeho zdroj a obsah látek stabilizujících strukturu mastných kyselin (= antioxidačně působící látky), ale i poměry klíčových mastných kyselin (DHA, EPA, případně DPA), které rozhodují o účinnosti produktu. Každý zdroj O3 obsahuje jiný poměr těchto MK, snažte se proto na produkty nahlížet komplexně, jeden faktor by neměl být při výběru rozhodující.
S ohledem na rozmach zájmu o rostlinnou stravu je logické, že nemalá část populace bude z etických důvodů prefeovat produkty z řas, které (naštěstí) svoji kvalitu mají.
Kávová sedlina je odpad, a jako s takovým by s ní mělo být i zacházeno. Její konzumaci považujte za zdravotně rizikovou, v pravidelných dávkách či vyšším množství může z důvodu vyšší koncentrace některých látek podráždit sliznici trávicího traktu. Odborná literatura uvádí i schopnost zvýšit hladinu celkového i LDL cholesterolu, za toto nesou odpovědnost látky cafestol a kahweol.
Houby jsou klíčovým zdrojem vlákniny, což je jejich nejdůležitější nutriční vlastnost. Kromě této mají schopnost absorbovat ze svého okolí chemické látky, platí to i pro minerály. Při hodnocení potenciální (ne)v(ý)hodnosti jejich konzumace je třeba brát na zřetel, na jaké půdě byly pěstovány, od toho se odvíjí i celková nutriční charakteristika. Ve vztahu k obsahu minerálních látek hraje roli jejich koncentrace v půdě, takže není možné zastoupení minerálů v houbách paušalizovat, hodnoty se výrazně liší.
Za normálních podmínek a současně v situaci absence zbytečných aditiv u těchto výrobků mi přijde kontraproduktivní se jim vyhýbat. Je dobré si uvědomit, že másla v takové podobě jsou kvalitní (= průmyslově nezprocesovanou) potravinou s velmi zajímavým nutričním profilem. Společně s luštěninovými pomazánkami jsou v podstatě ideální pro použití v kombinaci s pečivem, mají zasloužený nárok být nedílnou součástí jídelníčku.
Přistupujte k nim ale jako k potravině, o které víte, že je citlivá na oxidaci (másla obsahují vysoký podíl tuků, které nemají příliš v lásce kyslík a světlo), náchylná k plísním a v neposlední řadě i zdrojem některých alergenů.
U volby suplementů se vždy rozhodujte nejen na základě věku sportovce, ale i vhodnosti produktu pro jednotlivé formy zátěže. Zdaleka ne každý preparát je vhodný pro všechny typy sportů, platí to i pro vámi uváděnou trojici.
I přesto, že výrobci a prodejci sportovní doplňkové výživy budou mít tendenci vás přesvědčovat, že zmiňované produkty jsou pro vrcholové sportovce v adolescentním věku v pořádku, osobně bych ani jeden z těchto výrobků nedoporučil. Jsem přesvědčen, že pro jejich užívání je příliš brzy. Organismus se v této fázi života stále vyvíjí. Pro jeho správný vývoj a v podstatě i budoucí sportovní kariéru by priority měly směřovat k úpravě systému stravování s doplněním těch živin, o kterých buď víte, že je sportovec nezbytně potřebuje, případně existuje vyšší pravděpodobnost, že jsou deficitní. Při intenzívní zátěži jsou to především vitamíny a vybrané minerální látky (vápník, hořčík, zinek, selen), jejichž příjem běžnou stravou dlohodobě obtížně udržujete na úrovni individuální potřeby takto zatěžovaného jedince.
Další metou by měly být přípravky, které posilují odolnost sportovce včetně jeho imunitního systému. Řeší se tak látky, které běžnou stravou nedodáte - z dobře dostupných variant má smysl pracovat s kvalitními produkty s obsahem česneku, echinacey, beta-glukanů a adaptogenů.
Suplementy podporující sportovní výkonnost by se měly vždy řadit svým významem až za tento výčet.
Při snaze upravit systém stravování pro HIT je třeba počítat nejen s (potenciálním) obsahem histaminu a jeho liberátorů v jednotlivých potravinách, ale i se silně individuální reakcí u každého jedince. Tato kombinace podmínek proto činí z histaminové intolerance v praxi velmi obtížně uchopitelný problém (minimálně ve smyslu aplikace jakéhokoli konkrétního modelu). Vždy počítejte s tím, že obsah histaminu v jednotlivých potravinách se bude silně lišit od tabulkových hodnot, rozptyl může být skutečně velmi výrazný. Ze studijních důvodů jsme v aplikaci pro tvorbu jídelníčku k této lekci označili za nevhodné potraviny takové, které se nejčastěji prezentují jako významný zdroj histaminu, biogeních aminů a histaminových liberátorů (součástí seznamu jsou i tuky a oleje). Pracujte s nimi jako vstupním základem, je to první krok směrem k praktickému uplatňování eliminační diety.
Obecně platí, že exrakty mají větší nutriční potenciál, tzn. z důvodu způsobu jejich výroby by měly obsahovat vyšší koncentraci účinných látek, které se pyšní lepší biologickou využitelností. Pokud výrobce neuvede u produktu bližší informce o formě extraktu, tak jako spotřebitel víte, že se jedná o extrakt, tedy rostlinný materiál zbavený vlákniny, v průměru s vyšší koncentrací živin než prášek, a současně vyšší biologickou využitelností. Pro většinu potenciálních zájemců je toto dostatečný argument, proč investovat více financí do jeho koupi, než do suplementu s obsahem prášku.
V tomto případě nejde ani tak o to, co bych doporučil já, ale co ve skutečnosti sportovec potřebuje. Obecně (= pro poluplaci) se prezentuje, že s rostoucí fyzickou a psychickou zátěží roste i (s)potřeba mikroživin. Je ale potřeba se vyhýbat jakékoli paušalizaci, protože každý sportovec disponuje odlišnými požadavky, které se odvíjí nejen od jeho metabolického profilu, ale i rozsahu zátěže. Navíc existují rozdíly mezi vitamíny rozpustnými ve vodě a v tucích - hydrofilní látky si organismus nevytváří do větších zásob jako je tomu u lipofilních složek, je možné je proto bezpečně užívat ve vyšších koncentracích (ve vztahu k jejich referenční hodnotě). Kalkulace s referenčními hodnotami a jejich násobky je ale ošemetná, protože u každé látky se navíc definuje její bezpečná mez, současně se ještě rozlišuje mezi doporučenou a terapeutickou dávkou. Ideální je vždy zajistit takové množství každé živiny, která odpovídá skutečným požadavkům jedince, což ale naráží na problém v podobě volby analýzy, která by stanovení potřebného množství byla schopna.
Zcela určitě ale počítejte s tím, že v režimu vícefázových tréninků nebude sportovec schopen zajistit všechny vitamíny v potřebném množství jen ze stravy, protože jejich skutečná potřeba se většinou pohybuje v nižších násobích jejich RI. Vždy je proto vhodná podpůrná suplementace, u které se navíc řeší, zda je vhodnější multivitamín nebo příjem jednotlivých látek skrze samostatné produkty, což umožní lepší manipulaci s dávkováním.
Na situaci zkuste nahlížet následovně: Kolagen si tělo umí vytvářet samo, a to v dostatečném množství (pro běžný = normální provoz), kde základem pro jeho tvorbu jsou potřebné aminokyseliny. Tyto klíčové AMK jsou součástí vyvážené stravy, případně můžeme jejich příjem zvýšit pomocí potravin, které jsou jejich koncentrovaným zdrojem - typickým příkladem je želatina. Želatinu ale můžete vyměnit za kolagen, který je ještě více bohatším zdrojem těchto aminokyselin. Zvolíte-li hydrolyzovanou formu, zajistíte "pouze" rychlejší proces rozkladu a vstřebání AMK. Ve všech případech ale platí, že organismus musí vstupní zdroje bílkovin nejprve rozložit na dílčí AMK, které se za určitých podmínek použijí ke tvorbě nových proteinových struktur (včetně kolagenu). Je tak otázkou do debaty, zda nemalá finanční investice do přípravků s hydrolyzovaným kolagenem má větší smysl, protože neexistuje rovnítko mezi množstvím přijatého kolagenu a tvorbou nového v těle.
Dobrý den,
zajímalo by mě jaký vliv by mohl mít astaxanthin na trombózu, zda nějaký?
Děkuji
Astaxanthin je silný antioxidant, ve vztahu k protrombotickým procesům - stejně jako jiné antioxidačně působící látky - působí významně protizánětlivě, tzn. ovlivňuje nejen vznik trombů, ale i jejich chování. V tomto směru má smysl jej užívat, resp. na obecné úrovni se snažit navyšovat antioxidační kapacitu skrze příjem co nejširšího spektra antioxidantů s využitím jejich synergického účinku.
Na stav dny má vliv celá řada faktorů, obsah purinů ve stravě je jen jedním z nich. Má sice svůj význam jejich množství ve stravě korigovat, ukazuje se ale, že koncepce jídelníčku postavená jen na sledování jednoho čísla situaci nijak zásadně neřeší. Obecně se prezentuje seznam potravin bohatých na puriny, kterým je vhodné se při léčbě dny vyhýbat. Neznamená to ale, že tyto potraviny jsou úplně zapovězené, tzn. např. menší množství luštěnin se v jídelníčku může objevit, aniž by tím metabolismu trpěl. Navíc je třeba se vždy dívat na celou koncepci, jeden recept ještě nemusí znamenat problém.
U diet vždy záleží na tom, za jakým účelem je praktikujete a s jak výrazným nutričním omezením. Krátkodobé restriktivní diety jsou poměrně účinným prostředkem pro rychlejší redukci tělesného tuku, vždy ale nesou riziko určité zátěže na metabolismus, nemělo by se s nimi proto manipulovat dlouhodobě. Keto dieta je extrém, který se (bohužel) stal módním trendem. Většina zastánců této diety si neuvědomuje spektrum rizik z ní plynoucích, to je ale v praxi v podstatě normální a běžné, protože nutriční gramotnost populace je na poměrně nízké úrovni. Ketóza je sice přirozený metabolický stav, který byl v historii nedílnou součástí spektra podmínek a vlivů, jež formovaly lidský genom, není ale určená (= vhodná) pro dlouhodobé fungování. Má svoje výhody, ale také spektrum negativ, vše budeme ještě v kurzu probírat. V praxi je zdravotně bezpečnější volit takové postupy (změny stravování), které tolik nezatěžují metabolismus - těchto je celá řada, v očích běžného strávníka ale nejsou tak atraktivní, protože neposkytují dostatečně rychlé výsledky.
Konkrétní hodnoty jsou vždy otázkou schopnosti a ochoty sportovce hledat systém, který vyhovuje právě jeho individualitě. Sacharidová superkompenzace ve fitness je specifikum, jehož cílem je napumpovat do svalů co nejvíce glykogenu. Toto vždy souvisí s trénovaností jedince ve smyslu postupného posouvání jeho metabolických schopností vytvářet v buňkách co největší množství živočišného cukru. Optimální je pracovat s postupným snižováním a zvyšováním příjmu sacharidů. Tzn. v průběhu bezsacharidových dní se příjem sacharidů postupně snižuje na naprosté minimum, které přinutí organismus úplně vyčerpat glykogenové zásoby (pokud je např. denní příjem sacharidů na úrovni 400 g, tak první den této fáze se sníží na 150 g, druhý den na 80 g, třetí na 30 g). Následuje sytící fáze, první den např. 150 g, druhý den 250-300 g, třetí 400-450 g. Toto ale prosím vnímejte jako rámcový a navíc statický model. V praxi se jedná o proces, který trvá i několik týdnů (2-4), v rámci kterých se příjem sacharidů v jednotlivých mikrofázích navyšuje, vždy v souladu s tím, jak to sportovci vyhovuje. Je třeba projít několik takových cyklů, než přijdete na to, jaké hodnoty množství sacharidů jsou optimální. Souvisí s tím samozřejmě i skladba jídelníčku, kdy je nutné vyhýbat se zbytečně rychlým cukrům, které by vedly k ukládání tukových zásob, současně ale i těm pomalým (za "ideální" zdroj se v této komunitě považuje bílá rýže - obsahuje dostatek vysokoglykemických polysacharidů).
V praxi buďte prosím opatrní na přejímání cizích názorů, obzvlášť ze strany samotných kulturistů. Jelikož je soutěžní sekce tohoto sportu postavena na užívání nepovolených podpůrných prostředků, stalo se od počátku devadesátých let minulého století zvykem používat inzulín, který zrychluje proces transportu cukru do buněk. Jídelníček takového jedince pak z pochopitelných důvodů vypadá úplně jinak, než strava naturalního sportovce, tzn. liší se i čísla.
Koncepce stravy včetně způsobu života (stres, pohyb, kouření, antikoncepce, těhotenství...) má poměrně silný vliv na trombotické pochody. Ať už se jedná o následek životního stylu, či je situace způsobena poruchami koagulačního systému (např. Leidenská mutace), mají úpravy stravy vždy společný základ. Při dlouhodobém dodržování spektra pravidel pak naprosto zásadním způsobem roste pravděpodobnost snížení rizika vzniku trombů. S ohledem na fakt, že protrombotické procesy umí probíhat poměrně rychle, je nutné cílit na všechny faktory, které se na vzniku krevních sraženin podílí, a to poměrně pečlivě (vyhýbání se ultrazprocesovaným potravinám, kontrola příjmu vitamínu K, sledování poměru O3:O6 z důvodu antikoagulačních účinků omega-3 tuků...). V reálném životě s tím má bohužel problém převážná většina takto postižených...
Koncepce low carb v praxi ukazuje, že se jeví jako výhodnější většinou pro vytrvalostní aktivity prováděné na nižších TF. Má to svoji logiku, protože organismus u této fyzické činnosti využívá vyšší podíl energie z tuků, vysoký podíl sacharidů ve stravě tak vykazuje schopnost potlačovat využití plného metabolického potenciálu při sportovním výkonu. Z tohoto důvodu nemalá část vytrvalostních sportovců ve výživě kráčí tímto směrem.
S ohledem na snahu o individuální přístup to ale samozřejmě neznamená, že tato paušalizace bude vyhovovat úplně každému, bavíme se tady o obecném modelu. Vždy je třeba brát v potaz typ aktivity, stupeň trénovanosti jedince, metabolický profil sportovce a v neposlední řadě i jeho ochotu experimentovat s trénováním metabolické flexibility, což je v naprosté většině případů běh na delší trať.
Stejně tak naopak platí, že u typicky anaerobních sportů bude jedinec vyžadovat více sacharidů z důvodu dostupnosti rychlého zdroje energie potřebného pro podání výkonu a podpory tvorby glykogenových zásob v pozátěžovém režimu.
Tělo je schopno vytvářet menší zásoby některých živin, platí to i pro antioxidanty. V základu je nutné rozlišovat mezi látkami rozpustnými ve vodě a v tucích. Lipofilní látky organismus kumuluje na delší dobu, řádově i na měsíce (typickým příkladem je vitamín E nebo karoteny). Naopak hydrofilní látky jsou v přebytku vylučovány, jejich zásoby v těle jsou krátkodobé (např. vitamín C v závislosti na řadě podmínek 1-2 týdny). S podobnými časovými hodnotami můžete počítat i u fytochemických látek přijímaných z rostlin.
Při ryze veganské stravě je to samozřejmě logická úvaha, v podstatě i jediná možná. V dané situaci ale musíte počítat s tím, že objem bílkovin za den by z důvodu zákona limitní aminokyseliny musel být podstatně větší, než v situaci smíšené stravy. Vzniká tak otázka, zda by sportovec byl vůbec schopen sníst tak velké množství jídla, protože na uváděné zdroje bílkovin je vázaný určitý objem sacharidů a vlákniny. To současně z antinutričních důvodů vede k nižší biologické využitelnosti a větší zátěži na trávení, z hlediska celkové efektivity se tak bez ohledu na poměry luštěnin a obilovin včetně zastoupení dalších rostlinných zdrojů bílkovin bavíme o vysoce nevýhodném postupu.
Celkovou bilanci můžete zlepšit používáním proteinových doplňků rostlinného původu, které jsou zbavené těchto zátěžových látek a jsou mnohem lépe stravitelné.
V tomto výrobku je použitý extrakt z kvasnic, což je přírodní surovina. Kvasnice obecně obsahují menší podíl kyseliny glutamové, extrakty samozřejmě mnohem vyšší. Kvasničné extrakty se používají jako přírodní ochucovadlo a zvýrazňovač chuti právě z důvodu vyšší koncentrce kyseliny glutamové, ale nejedná se o syntetickou kyselinu glutamovou/glutaman.
Pokud přestanete jíst, vždy klesá hladina krevního cukru, s tímto stavem hypoglykémie pak souvisí i popisované reakce organismu. V podstatě se jedná o přirozený projev, kterému se nevyhnete. Je možné ale pravidelným tréninkem, který posiluje metabolickou flexibilitu, takové reakce zmírnit.
Dobrý den, setkal jste se prosím s tím, že by se na obal potravin uváděla GI hodnota?
Děkuji.
Hodnoty GI se v potravinářství nepoužívají, protože jsou silně zavádějící (= hodnoty postprandiální glykémie po požití stejné potraviny jsou u každého člověka odlišné, je to odrazem metabolické individuality).
Jaké je optimální hubnutí kolik kg/týden, aby to nebyl stres?
Dekuji.
Standardně se doporučuje redukce max. 0,5 kg tukové hmoty za týden. U vyšších hodnot roste riziko zvýšených hodnot krevních tuků včetně cholesterolu a s nimi i jejich oxidace, což má negativní dopad na zdraví (zátěž srdečně-cévního systému, jater).
Půsty plní obojí funkci, v podstatě tyto aspekty není možné oddělit, tělo a mysl jsou propojené nádoby.
Vždy záleží jen na nás samotných, jak k půstu budeme přistupovat, na této platformě neexistují pevně daná pravidla. Půst je proces, který by měl být v ideálním případě přirozený, tzn. je třeba se do něj nenutit. Sami se proto rozhodněte, jakou formu zvolíte a jak by mohl vypadat jeho průběh. Budete-li vnímat půst více jako duchovní proces, nejsou vývary nejvhodnější tekutinou. Naopak u půstu cíleného na ozdravné procesy považujte masokostní vývary za výhodnou formu doplnění některých živin.
Problematické je to jen v situacích, kdy užívaný doplněk obsahuje aditiva, na která je jedinec citlivější. Jedná se tak o silně individuální faktor, který je možné kontrolovat volbou kvalitnějšího výrobku. Obecně platí, že je-li karnitin v tekuté formě, vstřebává se rychleji, je proto vhodné jej užít krátce před sportovním výkonem (5-20 minut), což v podstatě vylučuje konzumaci pevné složky stravy. Určitým kompromisem může bý kombinace doplňku s tekutou výživou (= hypertonickým nápojem).
Pracujete-li s tabletami nebo kapslemi, je proces vstřebávání aktivní látky podstatně pomalejší, užití takového výrobku se proto posouvá déle před výkonem (40-60 minut). Tady naopak platí, že pevnou formu suplementu je výhodnější pozřít s jídlem, protože strava vyprovokuje produkci trávicích a zažívacích enzymů, dojde tak k efektivnějšímu zpracování obsahu celého doplňku.
V těchto situacích je nutné rozlišit příčinu bolesti, v základu pracujeme se třemi možnostmi:
1. Stav artrózy.
Pokud je prokázaná artróza, má jednoznačně smysl zaměřit pozornost na kvalitu a množství bílkovin ve stravě, navýšení příjmu vitamínu C a v rámci podpůrné suplementace např. na kombinaci glukosaminu a chondroitinu.
2. Situace probíhajícího zánětu v kloubní tkáni.
Největší vliv mají extrakty z boswelie. Zánět bývá často provázen degenerací kloubní chrupavky (= artróza), v takové situaci je žádoucí kombinace doporučení pro situaci z bodu 1 a 2.
3. Přetížení vazů a šlach.
Tato dysbalance se řeší především zvýšenou orientací na stabilizační cviky a vhodnou formu regenerace, výživa zde nemá přímý vliv.
Dobrý den,
jaký je váš názor na konzumaci převařené vody? A na konzumaci teplé vody?
Pít převařenou vodu dává smysl v podstatě jen v situacích, kdy existuje pravděpodobnost, že je voda kontaminovaná mikroorganismy, které var buď ničí přímo, případně deaktivuje proteinovou složku v enzymech a dojde ke ztrátě schopnosti mikroorganismů se rozmnožovat.
Konzumace teplé vody může pomoci při potřebě se zahřát. Větší význam má ale v podobě čajů, které nabízí potenciál příjmu antioxidantů a celé řady dalších živin.
Hodnotu BMR nejpřesněji změří bioimpedanční přístroje, protože jejich algoritmus pracuje s aktuálně měřenými hodnotami tělesných parametrů.
Další možností je např. u nás na webu - https://www.kurzyatac.cz/kalkulacka/bmr
Pracovat s nutričními hodnotami stravování můžete přímo v aplikaci ZOF - www.zofapp.cz
Při jakékoli zvýšené fyzické zátěži (bez ohledu na její charakter) roste (s)potřeba mikroživin. Konkrétní hodnoty není možné paušalizovat, jedná se o silně individuální faktor. V základu je třeba rozlišovat pořebu příjmu:
1. Lipofilních vitamínů - ta se zvyšuje ve srovnání s ostatními mikroživinami nejméně, cca 10-20 %,
2. Minerálních látek - je vyšší, cca o 20-50 % (u vrcholových vytrvalostních výkonů, jako jsou např. ultramaratony, ironman apod. je to ale podstatně více).
3. Hydrofilních vitamínů - může se jednat i o nižší násobky RI.
U vytrvalostních výkonů hrají největší roli sodík, železo, hořčík, význam má věnovat pozornost i antioxidantům.
U lisovaných šťáv je s ohledem na jejich trvanlivost důležité zajistit co nejnižší teplotu a zabránit přístupu kyslíku. Optimálním přístupem je tak jejich uchovávání ve vakuových systémech a v lednici - jsou tak schopny vydržet i několik dní (2-3).
U klíčených semínek je důležitá teplota (nízká) a světlo (minimum), sníží se tak aktivita mikroorganismů, které potravinu znehodnocují. I tady platí, že je rozumné je uchovávat v lednici, výdrž je i mírně delší, než u šťáv.
Gainer vždy považujte za náhradu, která nikdy nemůže být plnohodnotná. Disponuje sice výhodou v podobě snadné stravitelnosti, které přirozená strava nemůže konkurovat, jedná se ale o uměle vytvořený produkt s řadou nedostatků a nevýhod. Jejich konzumace v dané situaci je sice řešením, vždy je výhodné si ale klást otázku, jak moc smysluplným. Tělo pořád musí jednotlivé složky zpracovat, konzumace potravy krátce před spaním tak vždy bude zatěžující.
Pokud vám u sportování jde i o zdraví, šel bych raději cestou přirozené stravy a gainery bych přenechal profesionálům v oblasti silových sportů, kteří se bez těchto produktů neobejdou. V rámci pozátěžové stravy potřebujete dát tělu především bílkoviny a sacharidy s menším podílem vlákniny a tuků, v pozdně večerních hodinách "zabalené" do co nejlepší dosažitelné stravitelnosti. Zkuste např. kombinaci brambor (nebo batátů či rýže) s nízkotučnou rybou (pstruh), zajímavou variantou jsou masokostní vývary s miso pastou, bramborem a lahůdkovým droždím.
Pokud cílíte na kvalitu spánku, řešte i objem posledního chodu, od kterého se odvíjí celková zátěž na trávení.
Pokud by se jednalo o situaci dlouhodobého příjmu energie pod hodnoty BMR, dochází k celé řadě důsledků (= projevů katabolismu):
- Ztráta svalové hmoty,
- Zpomalení metabolismu,
- U žen poruchy menstruačního cyklu a neplodnost ,
- Zhoršení imunitního systému a zvýšené riziko infekcí,
- Poruchy spánku a únava,
- Zhoršení nálady a deprese,
- Zvýšené riziko osteoporózy a zlomenin kostí.
Pro potřeby redukce hmotnosti existují diety, u nichž se příjem energie pohybuje pod BMR, jedná se ale o krátkodobé eventy a i u těchto platí, že by na jejich průběh měl dohlížet odborník.
Obecně platí, že pro situace zátěže do 2,5-3 hodin není nezbytně nutné cokoli doplňovat kromě čistých tekutin. Často to může být i kontraproduktivní, na stranu druhou v situacích zvýšeného pocení by součástí tekutin měly být potřebné minerální látky, které jsou běžnou součástí iontových nápojů.
Pokud se jedná o extrémy typu ultravytrvalostních závodů, tak tady je situace složitější, protože praxe ukazuje, že z důvodu extrémní fyzické i psychické zátěže sportovci reagují individuálně, přestávají tak platit obecně prezentovaná pravidla. Jedná se o situace, které sportovci velmi neradi řeší, protože jediná smysluplná cesta k optimalizaci systému stravování vede skrze postupně sbírané VLASTNÍ zkušenosti, což je vždy běh na dlouhou trať. Na této úrovni se zaměřujte na to nejdůležitější:
1. Nastavení pravidelnosti a časového odstupu mezi jednotlivými chody.
Toto je samo o sobě výzva, protože jedna věc je mít plán, druhá pak to, co řekne tělo - pokud v daný okamžik nebude mít chuť na jídlo, většinou do něj nic nedostanete, v opačném případně se umí trávicí trakt odměnit silnými protesty, které výrazně zkomplikují následný výkon. Nějaký plán by ale být měl, protože pokud vše necháte jen na vlastních pocitech, stává se, že sportovec vydrží bez jídla dlouhé hodiny, při první přestávce neudrží žravost způsobenou akumulací stresu a deficitu živin pod kontrolou a systematický přístup ke stravě se zvrhne do obtížně řešitelné situace.
2. Nastavení poměru makroživin.
Základem jsou vždy bílkoviny, kterých ale i přes extrémní zátěž není potřeba větší množství. Klíčové je rozvrhnout poměry sacharidů a tuků jako zdrojů energie. Na tomto poli se u vytrvalců v posledních letech dostávají do popředí zájmu především low carb systémy, z vlastních zkušeností ale musím říct, že vysokosacharidová koncepce funguje, a navíc dobře (pokud ji správně nastavíte, tzn. zajistíte dostatek vlákniny a polysacharidů).
3. Zajištění dostatku antioxidantů a vybraných adaptogenů.
Vždy je rozumné ráno po probuzení nejprve "nastartovat" systémy v těle, kde základem je hydratace (vždy se probouzíme v mírně dehydrovaném stavu, protože v průběhu spánku nepijeme, potíme se a navíc určité množství vody ztrácíme dýcháním). Když dáte organismu možnost, aby ranní dávku tekutin vstřebal, nic vám nebrání vyrazit sportovat...
U ženšenů uvažujte následujícím směrem:
1. Každý druh žen-šenu poskytuje trochu odlišné adaptogenní účinky. V tomto směru je potřeba volit nejen na základě doporučení ze strany literatury, ale především osobní zkušenosti - je proto výhodné postupně vyzkoušet v RŮZNÝCH situacích jednotlivé druhy, toto vám poskytne tu nejlepší možnou zpětnou vazbu.
2. Každý druh žen-šenu působí adaptogenním vlivem na základě obsahu specifických látek. Pokud chcete metabolismus ovlivnit těmito bylinami skutečně efektivně, je potřeba v oblasti suplementace pátrat po takových produktech, které garantují standardizované množství těchto živin, což je velmi problematické, protože naprostá většina výrobců tyto informace neposkytuje. Navíc na území EU z důvodu regulací se tyto informace potlačují, optimální je tak hledat na americkém trhu, který poskytuje mnohem lepší přístup i kvalitu. Pokud nechcete jít touto (organizačně náročnější) cestou, můžete využít žen-šenů v podobě čajů a macerátů - i tady je ale problém s garancí kvality, což platí obecně u všech bylin používaných tímto způsobem.
3. Žen-šeny je možné užívat krátkodobě v podobě cyklů, případně i dlouhodobě. Vždy záleží na tom, co jejich příjmem sledujete. U vrcholového sportu bych osobně pozornost zaměřil na cykly odpovídající tréninkové zátěži.
4. Pokud toužíte po adaptogenním účinku bylin se stimulačním dopadem, přemýšlejte o kombinaci rozchodnice růžové a macy, poskytne velmi zajímavý efekt.
Nastavení cyklů je silně individuální záležitost, vždy souvisí primárně s potřebami (= účelem užívání) jedince. Obecně platí, že po časově delší fázi příjmu by měla nastat kratší přestávka, a to řádově v týdnech.
Kombinace různých adaptogenů by měla podléhat určitým pravidlům - minimálně je vhodné se vyvarovat souběžnému příjmu několika typicky stimulačních adaptogenních bylin z důvodu možného rizika předávkování, které má podobné projevy, jako např. kofein (malou výjimkou jsou tady krátkodobé snahy o maximalizaci stimulace u sportovců před výkonem) - jedná se především o macu a rozchodnici, případně sibiřský ženšen.
Každá adaptogenní bylina obsahuje látky, které ovlivňují metabolismus specifickým způsobem a směrem. Při hledání vhodných kombinací je potřeba tento fakt zohlednit a neužívat současně byliny s protichůdným účinkem - např. klanoprašku, která má harmonizační vliv na nervový systém (v některých zemích se používá jako součást léčby depresí) a rozchodnici, která naopak funkci nervové soustavy stimuluje.
Existují sice studie, které se zabývají porovnáním nutriční hodnoty konvenčně pěstovaného a bio ovoce a zeleniny, jejich výsledky ale nejsou jednoznačné (liší se v závislosti na druhu ovoce či zeleniny, půdě, klimatických podmínkách a dalších faktorech).
Obecně je možné říci jen to, že se ukazuje, že bio ovoce a zelenina obsahují vyšší množství antioxidantů, vitamínů a minerálů než konvenčně pěstované plodiny.
Analýza mikrobioty svůj smysl má, protože poskytne informace, ke kterým se jiným způsobem nedostanete. Je potřeba mít na mysli, že analytické metody se neustále vyvíjí, do budoucna budou poskytovat mnohem přesnější informace, to platí i o jejich interpretaci. Určitou nevýhodou je cena vyšetření, u nových technologií je to ale běžné. Pokud hledáte vhodnou laboratoř, vybírejte vždy na základě toho, co za požadované finance nabízí, tzn. jaké informace poskytne a především s jakou mírou vztahu k vaší individualitě.
V případě suplementace probiotiky je to jednoduché - trh se velmi rychle vyvíjí, trendy směřují buď k co nejširšímu počtu kmenů obsažených v každé dávce, nebo naopak k zastoupení menšího počtu specifických zástupců s cílem ovlivnit konkrétní metabolické pochody. Záleží tedy na tom, kam cílíte. Obecně ale platí, že neprohloupíte, když budete preventivně užívat přípravky s širším spektrem Lactobacilů.
Pokud klesnete příjmem pod hodnoty BMR, metabolismus na toto reaguje jako na krizovou energetickou situaci, v rámci které se (zjednodušeně řečeno) "přepíná" do úsporného energetického režimu. Tzn. začnou převažovat katabolické děje, které sportovec subjektivně vnímá snížením vitality a prodloužením pozátěžové regenerce. Současně se oslabuje imunitní systém, takže se zvyšuje riziko onemocnění. Protože organismu chybí nejen energie, ale i mnohé živiny, riskuje sportovec zranění. ANS funguje v podstatě ve stejném režimu, je ale zásadně ovlivňována katabolickými pochody, kdy organismus bere nemalou část energie i živin z vlastních zásob. V takové situaci je jediným schůdným řešením navýšit energetický příjem a snažit se optimalizovat nutriční hodnoty jídelníčku.
Na první pohled toto nepoznáte. Určit metabolický typ je složité, protože neexistuje jen jedna metoda, je třeba kalkulovat s řadou faktorů. V praxi je třeba se smířit s tím, že tato nejednoznačnost komplikuje snahu o cílenou a přesnou manipulaci s metabolismem pomocí stravování, což je ale v pořádku, protože to odráží sofistikovanou komplexnost chování živých systémů, které se vyvíjely po stamiliony let.
K určení metabolického typu (včetně jejich dílčích projevů, tedy i rychlosti) se proto běžně používá kombinace různých metod. U snahy určit rychlost metabolismu je třeba rozlišovat, o jakou rychlost se jedná. V základu se hodnotí:
1. Rychlost tvorby energie (např. na základě analýzy prvků z vlasů dle poměru Ca/P, případně analýzou střevní mikrobioty zjištěním zastoupení klíčových kmenů mikroorganismů fermentujících více tuky nebo naopak sacharidy),
2. Efektivita trávicího traktu (produkce enzymů, střevní peristltika, vstřebávání živin),
3. Nervosvalová koordinace (u analýzy prvků např. poměr Ca/Mg),
4. Aktivita žláz s vnitřní sekrecí (včetně fuknce štítné žlázy - u analýzy prvků např. Ca/K, standardně pak endokrinologická vyšetření).
Do hodnocení navíc vstupuje faktor genetiky (včetně somatotypu) i epifenetických vlivů.
V praxi je důležité používat metody, které jsou dobře dostupné, a současně zbytečně neřešit fakt, že výsledek hledání nebude stoprocentně vypovídající (= přesný).
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jak se měří tloušťka kožní řasy?
Tloušťka kožních řas se měří kaliperem, a to dvou typů - typu Best nebo typu Harpenden (liší se tvarem styčných ploch a rozdílným tlakem, kterým působí na měřenou kožní řasu). Měření se provádí na přesně definovaných místech na těle (nad bicepsem, nad tricepsem, na stehně, pod lopatkou, nad hřebenem kosti kyčelní). Tloušťka se měří v milimetrech, podmínkou správného měření je především správný způsob vytažení kožní řasy, což vyžaduje odborné zaškolení a určitou praxi.
Pokud chcete pomocí úpravy stravování manipulovat s metabolismem, je vždy nejprve potřeba vědět, jaký je cíl. Např. typický ektomorf, který disponuje rychlým ENERGETICKÝM metabolismem, má zásadní problém v podobě faktu, že vytváří energii příliš rychle. Velmi dobře tak reaguje na příjem sacharidů, které jsou pro jeho metabolický profil výhodnějším zdrojem energie, protože takto podporují jeho genetikou nastavenou přirozenost. Chcete-lie ale uvažovat holisticky, což znamená vést individualitu k rovnováze, je potřeba ty přednosti metabolismu, které jej současně vedou k extrému, potlačovat a současně zesilovat vlastnosti, které jsou v pozadí svého vlivu. Rychlý energetický metabolismus obnáší riziko většího množsví rychle produkované energie (ze sacharidů), kde vedlejším projevem je zvýšená tvorba volných radikálů, tedy zvýšený oxidační stres se všemi jeho dlouhodobými důsledky.
Ektomorfům tak doporučujeme vyšší podíl bílkovin a tuků a nižší zastoupení sacharidů. Omezení se navíc týká primárně poměrů mezi makrosložkami, ne hmotnostnímu zastoupení, které se vždy odvíjí od energetické bilance.
Pokud ale bude cílem vytěžit z potenciálu ektomorfa maximum, budete naopak snižovat podíl tuků a zvyšovat příjem sacharidů - na tuto úpravu typick ektomorf vždy z pozice vlastní přirozenosti reaguje nejlépe (je ale nutné počítat s následky takového počínání v podobě zvýšeného oxidačního stresu a z něj plynoucí únavy a rizika zranění).
Respirační kvocient se měří pomocí analyzátoru výměny dýchacích plynů. Náústek nebo maska, kterou má jedinec po celou dobu měření na ústech, je spojena s analyzátorem, který takto monitoruje poměr mezo přijatým kyslíkem a vydaným oxidem uhličitým.
Každou změnu způsobu stravování provází reakce organismu. S ohledem na metabolický profil jedince a rozsah změn jsou tyto projevy buď výraznější (dyskomfortní), nebo je naopak individualita zvládá bez větších potíží. U IF je nejčastější výzvou zvládání protestů trávicího traktu, který se z pozice dlouhodobého zvyku dožaduje přísunu stravy i v dopoledních hodinách (projevuje se to i na výkyvech hladiny krevního cukru se všemi následky). Je třeba si uvědomit, že toto jsou přirozené, tedy normální projevy, kterým se nevyhnete. Jen jejich rozsah a tedy i pocitové vnímání se u každého člověka liší. Organismus disponuje adaptačními mechanismy, je schopen se tak přizpůsobit širokému spektru různých situací. I tady ale platí pravidlo individuality, tzn. každý jedinec reaguje odlišným způsobem a proces přizpůsobování je různě dlouhý - někdo přejde na systém IF okamžitě a bez trápení, jiní zase musí zvládat řadu typických projevů, které mohou přetrvávat i několik týdnů.
Pokud budete mít tendenci provádět očistné kúry, vždy vycházejte ze zdravotního stavu. Obecně platí, že jakmile uvedete organismus do systematicky řízeného katabolismu, dochází ke zvýšení koncentrace odpadních látek v krvi - toto zatěžuje srdečně-cévní systém, funkci jater a ledvin, imunitního systému, celkově se zvyšuje stav únavy. Pro člověka, který není úplně zdravotně v pořádku, toto představuje zbytečné riziko, je proto rozumné nechtít za každou cenu dosáhnout co nejrychlejšího efektu a výsledku, ale postupovat skutečně pomalu a opatrně. U zdravých jedinců se v rámci preventivní snahy zaměřte na takový postup, který bude vyhovovat organizačně i pocitově, nikdy nemá smysl se do čehokoli nutit. Praxe ukazuje, že většina lidí preferuje krátkodobé půsty se šťávami před čistou vodou, je to ale otázka vlastní preference. Jako smysluplný se ukazuje systém jednodenních očistných kúr jednou týdně.
Před saunováním je potřeba se dostatečně hydratovat (cca 60-90 minut), v průběhu saunování pak průběžně po malých dávkách doplňovat tekutiny. To samé by mělo být prováděno i po ukončení procedury - pamatujte, že nárazově vysoké množství vypitých tekutin tělo nezpracuje.
Při výběru záleží pouze na Vás, zda upřednostníte suchou či parní - v prvém případě se budete více potit, druhý je např. vhodnější pro všechny, kteří mají potíže se srdečně-cévním systémem nebo se jim v suchém prostředí špatně dýchá. Parní sauny se navíc běžně vylepšují rozprašováním solných roztoků z důvodu podpory regenerace kůže či řešení některých dermatických potíží.
Do sauny nechoďte v případech, kdy se necítíte na 100% fit (nachlazení, chřipky, záněty apod) nebo trpíte epilepsií, diabetem, jste kardiak popř. máte pokročilou formu dermatitidy.
U sportovců platí, že by krátce před soutěží/zápasem (minimálně 1-2 dny) neměli saunu navštívit z důvodu vysoké ztráty minerálů, ke které dochází při intenzívním pocení. Může vzniknout elektrolytická nerovnováha, která výrazně ovlivní podání výkonu, případně sportovec riskuje i zranění.
Samostatný glutathion má nízkou využitelnost, protože kyselina chlorovodíková jej v žaludku rychle rozpouští. Acetylovaná forma glutathionu má mnohem vyšší stabilitu, do buněk se tak dostává mnohem větší množství tohoto antioxidantu.
U jednotlivých složek obsažených v potravinách je potřeba rozlišovat, v jaké chemické formě se nachází a s jakými dalšími látkami jsou provázány. Organismus dokáže využít různé formy vazeb, faktem ale je, že úroveň jejich biologické využitelnosti se liší. Železo je tady typickým příkladem, protože většina železa v živočišných potravinách je vázána na porfyrin, kdy tuto vazbu označujeme jako "hemové železo", kdežto v rostlinách tato vazba není, definujeme tak "nehemové železo". Hemové železo je poměrně dobře využitelné, současně absorpce železa skrze membrány střevní sliznice je také vyšší (uvádí se kolem 10-20 %). Využitelnost nehemového železa je výrazně nižší, toto je způsobeno nejen jeho vazbou na aktivní nosič, ale i přítomností antinutričních látek (kyselina fytová v obilí a klíčcích, kyselina šťavelová ve špenátu, ligniny v buněčných stěnách rostlin, taniny v čaji či kávě, vliv má i vláknina nebo vápník jako antagonista železa).
Přesnou hodnotu nenastavíte nikdy, není to realizovatelné a v podstatě ani cílem při tvorbě jídelníčku. Principem (nejen v tomto směru) je snažit se, aby obsah živin, které chcete ve stravě sledovat, kráčel směrem k hodnotám, které jsou obecně (populačně) prezentovány, a současně zhruba odpovídal potřebám individuality, pro kterou jídelníček sestavujete.
V případě obsahu sodíku je potřeba naučit se vyvažovat jeho množství ve stravě s úrovní fyzické aktivity a současně stupněm pocení, kde v součtu obou faktorů dochází k jeho největším ztrátám z organismu. Proto je rozdíl mezi oběma hodnotami tak markantní, v praxi ale může být ještě mnohem větší. Nikdy přesně nezjistíte, kolik ztratíte sodíku při pohybové aktivitě. V rámci výzkumů se provádí analýzy potu a sledují se obsahy jednotlivých minerálů, z nich se následně odvozují běžně prezentovaná populační doporučení, je potřeba je ale považovat skutečně za obecná. Pokud je příjem sodíku příliš nízký, zjistíte to v praxi po několika dnech takového deficitu na zvýšené únavě - sportovci jsou pocitově schopni tento stav definovat lépe, protože svoje tělo vnímají mnohem citlivěji, než nesportující populace.
Název vitamín pochází z počátku minulého století, byl navržen jako složenina latinských slov "vital" a "amine" (v překladu „životně důležité aminy“).
V současné době se do skupiny vitamínů řady B komplexu řadí následující látky:
Vitamín B1 (thiamin), Vitamín B2 (riboflavin), Vitamín B3 (niacin), Vitamín B4 (adenin), Vitamín B5 (kyselina pantothenová), Vitamín B6 (pyridoxal, pyridoxol, pyridoxamin), Vitamín B7 (biotin = vitamín H), Vitamín B8 (inositol), Vitamín B9 – kyselina listová (folacin, folát), Vitamín B10 (kyselina para-amino-benzoová - PABA), Vitamín B11 (cholin), Vitamín B12 (kobalamin), Vitamín B13 (kyselina orotová = kyselina lipoová), Vitamín B14, Vitamín B15 (kyselina pangamová), Vitamín B16, Vitamín B17 (amygdalin).
Pojem vitamín byl postupně rozšiřován i na další objevované látky, ne všechny ale byly v chemické struktuře zastoupeny aminovou skupinou – kategorizace se už neměnila, dnes mluvíme o vitamínech jako o látkách esenciálních (životu nezbytných, které si tělo neumí samo vytvářet a proto je musíme dodávat každodenní stravou). Svým způsobem je označení „vitamín“ zastaralé a neodpovídá původnímu významu tohoto pojmu.
Inhibitory enzymů fungují tak, že blokují aktivitu enzymů. Nejvýznamnějším ve vztahu k antinutričním látkám jsou inhibitory trypsinu, jehož úkolem je štěpit bílkoviny. Sekundárním projevem je pak neschopnost organismu využívat minerální látky vázané na bílkoviny. Největší koncentrace inhibitorů trypsinu je v sójových bobech.
Mandle jsou jedním z nejbohatších zdrojů fytátů. Tyto antinutriční látky jsou poměrně termostabilní a mají schopnost vázat některé minerály do obtížně rozložitelných komplexů. Namáčením mandlí se tedy příliš mnoho minerálů do vody neuvolní, totéž platí i pro tepelnou úpravu (v obou případech se jedná o jednotky procent, které jsou těmito procesy uvolněny). Mnohem účinnější je fermentace, klíčení (toto se u mandlí nepoužívá), případně kombinace delší tepelné úpravy při vyšším tlaku. U výroby mandlového mléka je tak potřeba rozlišovat komerčně vyráběné produkty a mléka vyráběná v domácích podmínkách, kde se výrazně liší výsledný obsah všech živin. V případe domácí výroby je vhodné mandle loupat, následně namáčet, tepelně upravit, rozmixovat a zcedit - to vše s cílem snížit podíl fytátů a současně zajistit co největší podíl makro i mikroživin.
Při snaze snižovat podíl antinutričních látek má smysl při namáčení používat i menší podíl soli. Důvodem je fakt, že podporuje aktivaci enzymů, které deaktivují inhibitory enzymů obsažených v ořechách a semenech. Výsledkem je lepší rozklad především kyseliny fytové, která se v ořechách a semenech (včetně luštěnin a obilovin) nachází ve vysokých koncentracích.
V případě fermentace zrn pomocí bakterií mléčného kvašení není nezbytně nutné sůl použít, protože hlavní účinek mají právě tyto bakterie, které produkcí kyseliny mléčné snižují pH prostředí, což je společně s mírně vyšší teplotou klíčový faktor pro aktivaci enzymů rozkládajících fytáty. Pokud ale sůl použijete, ničemu neublížíte...
U hodnocení zdravotního dopadu konzumace potravin je třeba uvažovat celostně, ne farmakologicky. Každá potravina obsahuje široké spektrum různých látek s výrazně odlišným dopadem na metabolismus. Některé z nich jsou prospěšné, jiné naopak škodí. Situaci navíc komplikuje fakt, kdy jedna látka může mít pozitivní vliv na určitý orgán či systém, současně ale zatěžuje orgán jiný.
Dále je třeba správně pochopit význam "větší množství" příjmu látky. Účinek jakékoli látky se odvíjí od její koncentrace a požitého množství - jakákoli látka tak může ve stejné situaci působit jako jed či naopak "lék".
Z těchto důvodů není možné na potraviny nahlížet farmakologickým způsobem, u kterého se sleduje vliv jedné látky a ne nepřeberné směsi, kterou navíc nejsme ani schopni důkladně analyzovat. Tyto důvody mj. vedly k tomu, že legislativa nedovoluje spojovat potraviny s jakýmkoli léčivým účinkem...
V praxi se proto postupuje tak, že se na celodenním talíři omezuje množství potravin s vyšší koncentrací určitých látek ve vztahu ke specifickým chorobám (typicky brukvovitá zelenina u hypofunkce štítnice, potraviny s vyšším podílem histaminu u histaminové intolerance apod.).
U brukvovité zeleniny se nejčastěji cituje vliv štěpných produktů glukosinolátů na zvýšenou krvácivost jater, což ale vnímejte jako obecnou informaci, jelikož rozsah tohoto účinku glukosinolátů se liší u jednotlivých savců (= neznamená to, že by pravidelná konzumace zelí či brokolice likvidovala játra). Tyto druhy zeleniny obsahují naopak celou řadu jiných látek majících pozitivní vliv na chování jaterních buněk.
Tady je potřeba rozlišovat dvě odlišné situace:
První je vztah mírně vyššího podílu tuků ve stravě k tvorbě energie pro aerobní aktivity.
Tuky jsou zdrojem "pomalé" energie, což je pro vytrvalostní aktivity výhodnější vlastnost. Tento vztah ale nemusí být přímočarý, tzn. není podmínkou, aby tuky ve stravě jako zdroj energie dominovaly, protože při déletrvajícím tréninku má organismus schopnost tuto energii brát z vlastních zásob.
Druhou je situace potřeby redukovat tukové zásoby, aniž by se řešila efektivita sportovního výkonu.
Pokud je cílem jen redukce tělesné hmotnosti, navíc pomocí pohybu, je primárním faktorem při úpravách systému stravování záporná energetická bilance. Rozhodnutí, zda tento systém bude vysokosacharidový či low carb, nemá na obecné úrovni až tak velký vliv (význam ale má na individuální úrovni s ohledem na metabolický profil jedince).
Přeji hezký den,
lze nějak zrychlit/ovlivnit bazální metabolismus?
Samozřejmě, a to poměrně jednoduše. Největší dopad má pohybová aktivita, která jej zrychluje (= zvyšuje hodnoty). Dále je to podíl svalové hmoty v těle, který je ovlivněn (vedle fyzické činnosti) příjmem bílkovin - s rostoucím množstvím svalové hmoty hodnoty BMR rostou. V neposlední řadě mohou hodnoty BMR klesat jako následek vedlejších účinků některých léků (to jsou ale výjimečné případy).
Tady záleží na tom, jaké následky chcete řešit, resp. kterým potřebujete předcházet. Katabolické pochody způsobené zápornou energetickou bilancí startují redukci hmotnosti, při nedostatku bílkovin navíc i odbourávají svalovou hmotu. Obecně platí, že převaha katabolických pochodů vede u sportovců ke zvýšené únavě, riziku zranění a snižování celkové výkonnosti.
Tyto pochody vznikají ihned při změně způsobu stravování, s postupujícím časem se tyto projevy rozšiřují. S negativním dopadem na zdraví počítejte až s dlouhodobějším působením.
Jak by se v praxi lišila energetická a proteinová malnutrice?
Díky
Proteinová malnutrice je výsledkem nedostatku bílkovin, jako taková vede ke svalovému katabolismu. Ubývá tedy svalová hmota, což se odráží na funkci nervové soustavy, hormonální regulace či imunitního systému. Mimo jiné se zhoršuje metabolismus prvků, toto se projeví na řídnutí kostí.
Energetická malnutrice vede celý metabolismus k posunu do katabolických dějů. Ne vždy je provázena deficitem bílkovin, v situacích dostatku proteinů jsou její nejčastější projevy únava, redukce tukových zásob, případně změna kvality trávicích pochodů.
Glycerol (chemicky propan-1,2,3-triol) je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina, ve formě svých esterů je součástí tuků.
Vyrábí se z tuků (esterů glycerolu s vyššími mastnými kyselinami) alkalickou hydrolýzou (vedlejší produkt při výrobě mýdel).
Běžně se používá v kosmetických výrobcích (přísada v hydratačních krémech a mýdlech),v potravinářském průmyslu pak jako přísada pro úpravu nápojů, změkčovadlo želé a jiných cukrovinek. Jako součást potravin má označení E 422.
Pokud je tato odpověď příliš komplikovaná, vnímejte glycedrol zjednodušeně jako součást celkové chemické struktury tuků :o)
Tryglyceridy a triacylglyceroly jsou synonyma, běžně se používají v literatuře oba pojmy. Jsou hlavní složkou tuků, jsou složeny z glycerolu a třech molekul mastných kyselin, organismus z nich procesem lipolýzy odděluje mastné kyseliny, které se následně metabolizují. V praxi ve vztahu k výživě by vás vždy měly zajímat (kromě triglyceridů) parametry celkového množství cholesterolu včetně HDL i LDL frakcí, ze kterých se počítá tzv. aterogenní index. To je hodnota, která ukazuje na riziko vzniku aterosklerotických pochodů, je tak vztažena k srdečně-cévním chorobám (platí to i pro zvýšené hodnoty triglyceridů v krvi).
Ovoce je zdrojem i sacharózy. Doporučení konzumce ovoce po zátěži je otázka do diskuze - výhoda spočívá v rychlém prvotním zasycení, uspokojení sladké chuti, dodání vlákniny, sacharidů a mikroživin, nastartují se tak procesy vedoucí k obnově vyčerpaného glykogenu. Jiný úhel pohledu (názor) říká, že zvýšená aktivita inzulínu vázaného na metabolismus sacharidů, které dodáte ihned pozátěži, potlačí produkci růstového hormonu, který je (především u silových sportů) důležitý pro regeneraci svalové tkáně. Příjem ovoce po zátěži je tak otázkou vlastního zvážení daného požadavky na metabolismus.
Ano, rozumíte tomu správně. Cílem této skupiny sportovců je maximálně podpořit proteoanabolismus ve svalové tkáni a současně zabránit (potenciální) ztrátě svalové hmoty. Jelikož je toto jejich jediným cílem, nehledí se na zdravotní dopad takových manipulací. Smutným faktem pak je, že se tyto informace šíří i mezi sportovce ostatních odvětví, v extrému i mezi nesportující populaci, bohužel se všemi zdravotními následky.
Kombinace vody s citronem kvůli obsahu organických kyselin stimuluje produkci trávicích a zažívacích enzymů, takže lépe takto ráno nastartuje trávení.
Voda s olejem cílí taktéž na zvýšení aktivity trávicího traktu, účinky směřují na vylučování (olej nalačno zvýší vylučování žluči a podpoří peristaltiku střev). Pokud je olej kvalitní (nefiltrovaný), obsah hořčin zvýší sekreci trávicích a zažívacích enzymů a šťáv.
Z jídla obsahujícího sacharidy, které důkladně a pomalu koušeme a žvýkáme, se v ústech díky mechanickému rozmělnění a času potřebnému pro enzymatické naštěpení sacharidů uvolňuje a vstřebává menší část cukrů, čímž dochází k prvnímu (mírnému) navyšování hladiny krevního cukru. Poté, co se trávenina dostane do tenkého střeva, začnou působit enzymy slinivky břišní a s určitým časovým odstupem od procesů probíhajících v ústech přichází druhá (výraznější) vlna nárůstu krevní glykémie. Protože se postprandiální glykémie měří v časovém úseku 90-120 minut po jídle, je pomalý proces konzumace vysokosacharidové stravy ve vztahu k rychlosti nárůstu hladiny krevního cukru výhodnější (glykémie je nižší, jelikož se hodnoty "průměrují"), než konzumace jídla ve spěchu (v takové situaci dochází k uvolňování cukru do krve až z tenkého střeva, proces je tak více nárazový).
Zápach z úst může mít souvislost s aktivitou střevního biomu, vždy ale nepřímou. Mnohem častější situace související se stravou jsou porucha funkce jater a ledvin (např. předávkování bílkovinami, kdy dochází k hromadění dusíkatých zplodin), případně u diabetu či ketogenních diet acetonový zápach způsobený přebytkem ketolátek.
Kazivost zubů je řízena primárně ústní hygienou, má tedy přímý vztah ke stravě.
Každá složka v potravinách má svůj význam, platí to i o lepku. Lidský trávicí trakt včetně imunitního systému jsou na příjem určitého množství lepku za několik tisíc let jeho konzumace poměrně dobře adaptováni, u zdravého jedince je tak vcelku zbytečné přecházet na bezlepkové stravování - pokud je množství lepku v celodenní stravě "přiměřené", nic zásadního takovou změnou stravování nezískáme. Jiná situace je v případech, kdy je množství lepku příliš vysoké, což je v praxi poměrně běžné. Neexistuje žádné oficiální doporučení na četnost konzumace zdrojů lepku či přímo tzv. "doporučené denní dávky", v rámci snahy o zajištění či udržení rovnováhy je ale vhodné kombinovat lepkové i bezlepkové obiloviny, výsledkem bude snížení celkového podílu lepku a současně posílení pestrosti stravování.
Tyto léčebné metody jsou nevědecké, tedy neověřené, naprostá většina zemí je zakazuje (což je v podstatě důvod, proč se za touto "léčbou" cestuje nejčastěji do Mexika). Potíž je v tom, že manipulace se zdravím pomocí neschválených metod je zdravotně riziková, Gersonova terapie ve vztahu ke zhoubným onemocněním i životu nebezpečná. Obecně platí, že zvýšený příjem ovoce a zeleniny je zdravotně prospěšný, ve vztahu k nádorovým chorobám na preventivní úrovni dokonce prokazatelně přínosný. Celý problém těchto alternativních metod spočívá ve faktu, že jsou používány ne na preventivní bázi, kde víme, jaký je jejich dopad, ale v pokročilých stádiích (často nevyléčitelných) chorob v čele s rakovinou. A tady je skutečně vědecky potvrzeno, že tyto metody už nemají přímý vliv na vývoj nádoru, navíc z celé řady důvodů mohou zdraví ještě více poškodit.
Erythritol se vyrábí přirozenou fermentací glukózy, v tomto směru není možné mluvit o vysoce technologicky zprocesované potravině. Nejsou známé žádné vedlejší účinky, jedná se o bezpečnou potravinu. Riziko její konzumace ale stojí na stejných principech, jako u jakýchkoli jiných sladidel - jejich konzumací zesilujete vjem sladké chuti, čímž se zvyšuje potenciální riziko závislosti na sladkém (u dětí je podstatně větší než dospělých). Obecně tady platí rovnice - čím méně se v jídelníčku objevují sladidla, tím lépe.
20 g mandlí denně je pro dospělého člověka stále ještě podprůměr. Tepelně neupravená zrna sice obsahují antinutriční látky, těchto se ale obávat nemusíte, v daném množství u zdravého jedince nijak neublíží (jejich vlastností je, že komplikují vstřebávání minerálů z takové potraviny).
Slupky mandlí sice obsahují kyanid, ale zdravotně rizikové dávky začínají u dlouhodobé každodenní konzumace v několikanásobných množstvích, než je 20 g, což je u běžného jedince vysoce nepravděpodobné. Navíc je možné jejich obsah do určité míry eliminovat varem.
K těmto situacím je třeba přistupovat koncepčně. Je-li rovnováha fungování jakéhokoli systému v těle posunuta mimo svoji zónu optimálního fungování a současně jsou-li známy potenciální příčiny, je nutné se rozhodnout, zda k řešení použijete:
A) "Zkratku" v podobě vhodného léku (který ale ve výsledku neléčí, jen potlačuje symptomy),
B) S notnou dávkou trpělivosti po odstranění příčin upravíte svůj životní režim (strava, pohyb, korekce stresu...) a budete čekat, než se organismus na novou situaci adaptuje.
Obecně platí, že u řešení zdravotních dysbalancí zkratky nefungují, na stranu druhou je ale možné proces zefektivnit individualizací přístupu včetně použití vhodných suplementů. V situaci, kterou popisujete, se v dnešní době používají některá probiotika (jejich výběr je určen buď na základě správně stanovené diagnózy, nebo je výsledkem analýzy střevní mikrobioty). Kvašené potraviny se zařazují s velkou opatrností, nejčastěji na základě reakcí organismu na postupné změny, které ve stravování realizujete.
Masokostní vývary se jeví v těchto situacích jako jedny z nejvýhodnějších potravin, má svůj smysl s nimi systematicky pracovat, a to i na denní bázi.
Sliznice střeva má poměrně dobrou schopnost regenerace, potřebuje k tomu ale správné podmínky a dostatek času, nezřídka se jedná o delší měsíce "experimentování" s úpravami jídelníčku. Máte-li "štěstí" a nedojde k zjizvení tkáně, je šance na úplnou obnovu kontinuity sliznice a uvedení stavu do původní rovnováhy, což se projeví mj. i na hormonální regulaci.
Gilbertův syndrom není tak závažné onemocnění, jako zánět slinivky, vztahuje se navíc k poruše funkce jater (jedná se o dědičou genetickou poruchu, při které mají játra problém odstraňovat bilirubin z krve). Standardně se u této poruchy doporučuje lehká jaterní dieta - ve srovnání s dietou určenou pro záněty slinivky se tak jedná o poměrně "mírná" doporučení.
Dobrý den,
prosím jaký je rozdíl mezi půstem a hladovkou?
Na první pohled žádný, protože se jedná o proces, v rámci kterého nejíte, či přijímáte živiny jen v omezením množství. Půst je v pravém slova smyslu aktem postaveným na konstruktivní práci s myslí (meditace apod.), která ovlivňuje produkci celé řady hormonálních látek majících pozitivní dopad na chování metabolismu. Díky tomu se zmírňuje negativní vliv silných katabolických pochodů, takže postní aktivity zvládáte snadněji, než hladovku, která je postavena jen na principu odmítání jídla.
Dobrý den, chci se zeptat, jaké množství vajec týdně je doporučováno u dětí.
Děkuji
Konvenční doporučení (u smíšeného stravování) uvádí 2-4 vejce týdně, tzn. přibližně o třetinu až polovinu méně, než u dospělé populace.
Pokud nastane situace, kdy se poškozená tkáň zjizví a vzniknou srůsty, je tento stav považován za nezvratný. Sliznice střeva tak neplní svoji funkci v plné míře a dochází ke zhoršenému vstřebávání živin ze stravy či nedostatečné produkci zažívacích enzymů.
Obecně platí, že slazení není nutné, dokonce ani vhodné, i když by se mělo jednat o nízkokalorická sladidla. Organismus přidané cukry/sladidla nepotřebuje, tyto látky plní především funkci uspokojení vjemu na sladkou chuť. Hledáte-li vhodné sladidlo, které vyjde vstříc i potřebám střevní probiotické mikrobioty, jeví se jako nejvhodnější zdroje inulínu (např. čekankový sirup) - disponuje nízkým množstvím energie, je sladké a předvším se chová prebioticky.
Situace, kterou popisujete, se v praxi vyskytuje poměrně často. Navíc trendy ve výživě a prognózy zaměřující se na zdraví populace naznačují, že do budoucna se počty budou zvyšovat. U snahy řešit zdravotní potíže vždy záleží na tom, jaká je příčina jejich vzniku, na základě toho se pak volí cílená léčba. Při poškození sliznice tenkého střeva nevhodnou stravou či stresovými projevy dochází ke snížené produkci některých enzymů, trávicí trakt tak přestává plnohodnotně zvládat některé funkce. Jakmile ale zjednáte nápravu a nastolíte potřebné podmínky, výrazně roste pravděpodobnost, že uvedete situaci do původního stavu. Ve vztahu k pokoře vůči svému tělu a jeho fungování je rozumné respektovat fakt, že se nejedná o jistotu, ale "jen" zvýšenou pravděpodobnost.
Střevní mikrobiom při těchto potížích hraje nemalou roli, kromě úpravy stravy tak má smysl cílit i na podpůrnou suplementaci probiotik i prebiotik.
Vyšetření existuje, používá se např. laktulózo/mannitolový test (nalačno se vypije roztok s laktulózou, mannitolem a glukózou, poté se 5 hodin sbírá moč, ve které se sleduje množství jednotlivých cukrů).
Příčin vzniku problému je celá řada, velmi často se jedná o multifaktoriální jev. Užívání léků se ale cituje jako jedna z reálných příčin, obzvlášť při dlouhodobé medikaci.
Svoji odpověď vztáhnu k celé kategorii produktů tekuté náhradní výživy. Tato má v potravinářství svoje místo, výrobky byly původně vyráběné za účelem doplnění přesně definovaného množství živin a energie u specifických situací v nutriční terapii (rekonvalescence po operacích či úrazech), případně jako náhradní kojenecká výživa. Postupem času se začaly propagovat jako součást redukčních diet či sportovní výživy, kde sice "fungují", tzn. přináší propagovaný účinek, zdráhal bych se je ale označit za v(ý)hodné. Důvody jsou především dva:
1. Ne úplně ideální kvalita některých používaných surovin (bílkoviny, minerály, vitamíny, formy sacharidů),
2. Jejich tekutá forma - pravidelná či dlouhodobá konzumace tekuté stravy není ideální pro optimápní fungování trávicího traktu.
Praxe ukazuje, že pro část populace je velmi lákavé nahrazovat kvalitní (= přirozenou) stravu za sice nutričně vyvážené, ale zato výrazně zprocesované produkty, aniž by tito uživatelé přemýšleli o následcích. Toto ale nevnímejte jako kritiku, nýbrž jen "povzdechnutí" nad nedostatkem nutriční gramotnosti lidí.
Svíravou (= adstringentní = trpkou) chuť způsobují v potravinách polyfenoly - nachází se v některých druzích ovoce (většinou nezralých, ale není to podmínkou), případně ji znáte z vína (obsahuje vyšší podíl tříslovin). Jakmile sníte aronie, nezralý banán nebo se napijete červeného vína (v lepším případě rozkousnete hroznová zrníčka), ucítíte v ústech typicky trpkou (= svíravou) chuť.
Na toto neexistuje jednoznačná odpověď, protože ve jmenovaných potravinách se nenachází jen retrográdní škrob. Pokud by nastala situce, kdy budete jíst přílohy studené, zajistíte tak, že se větší podíl nestráveného balastu v podobě škrobů dostane až do tlustého střeva k probiotickým bakteriím, takže určitá výhoda tady je. Nemalá část složek se ale přád bude štěpit v tenkém střevě, což není pro kvasinkovou léčbu úplně výhodné. Toto ale nevnímejte jako doporučení se tomuto postupu vyhýbat - ve výživě nic neplatí na 100 %, nejlepší cesta k poznání vede přes vlastní zkušenost, osobně bych se takového experimentu nebál.
Narazila jste na učebnicový příklad prezentace a šíření dezinformací ve výživě. Existuje celá řada důvodů, proč se systémově alternativní pohledy na fungování vztahu strava-zdraví potlačují. Chceme-li tvrdit, že jakákoli látka má v těle konkrétní účinek, je třeba vycházet z vědecky podložených informací. I přesto, že i vědecké poznání se dynamicky vyvíjí a tedy průběžně mění, platí (nejen v tomto oboru) v každé době ve společnosti určitý konsenzus, který je postaven na faktech. A tady se (pomyslně) láme chleba, protože je třeba se shodnout na tom, co faktem je a co není. Jelikož chceme vycházet z vědeckého poznání, které jako jediné je schopno dobrat se z faktického hlediska racionálního pohledu na svět (skrze systematické budování teoretické struktury), je třeba brát v potaz seriozní vědecké studie zabývající se danou problematikou.
Vědeckých studií se na celém světě realizuje obrovská spousta, a aby z nich bylo možné vyvozovat konkrétní závěry, je (logicky) nutné pracovat s těmi, které:
1. Splňují poměrně přísné podmínky pro jejich uskutečnění.
Tyto definuje sama věda, vylučuje tak z hodnocení ty, které spektrum podmínek nenaplní. Takové studie nemají potřebnou relevanci a proto by neměly být používáy pro argumentaci. V podstatě to platí pro citované odkazy z vámi uváděného článku.
2. Jsou dostupné ve větším počtu.
Tady vyvstává další problém, protože ve vztahu ke konkrétní hodnocené situaci zdaleka ne vždy existuje "rozumný" počet studií, které by bylo možné brát v potaz. Obecně tady platí, že s rostoucím počtem vědeckých studií na dané téma se více blížíme ke skutečnému poznání. Z toho důvodu se v posledních letech začíná pozornost věnovat spíše metaanalýzám (statistické kombinaci výsledků dříve publikovaných studií). Tady se mj. naráží na další problém v podobě faktu, že metaanalýz není dostatek.
Každopádně se pracuje tak, že máte-li pro danou situaci k dispozici např. 20 000 vědeckých analýz, které jasně poukazují na určité vztahy a souvislosti, ve kterých se v základu shodují, a vedle toho řádově jednotky takových, které poukazují na opak, je vcelku jasné, kam bude směřovat lidská racionalita. Fakt, že existují opačné ne úhly pohledu (ty jsou v podstatě jen filozofickým vyústěním debaty na dané téma), ale opačné výsledky výzkumu, je toto (z vědeckého pohledu) naprosto v pořádku, protože principy vědy jsou postavené na neustálém zpochybňování, což je hnací motor lidského poznání.
Článek, na který odkazujete, je od začátku až do konce opoziční, a to i k informacím, o kterých se dnes na vědecké platformě už moc nediskutuje (stejně jako se nediskutuje o tom, že země není placatá, jakože se najdou jedinci, kteří jsou schopni toto veřejně v médiích s vážnou tváří tvrdit). Není v mých silách (= časových možnostech) touto cestou rozebírat každou větu autorky, ve stručnosti jen naznačím, že cca 90 % všeho prezentovaného by na akademické platformě neprošlo revizí (polovina vědců by se tomu vysmála, druhá půlka by si dala tu mravenčí práci a vyvrátila větu za větou). Tady nemám na mysli jen prezentaci informací (= faktů), ale především jejich snahu interpretovat je a dávat do vztahu se zdravím.
Vzhledem k tomu, že ve výživě ve vztahu k individualitě jednice není nic pevně dané, nevnímejte moje vyjádření jako snahu dehonestovat názor někoho jiného. V praxi je skutečně možné setkat se situacemi, kdy přebytek O3 škodí. Paušalizace názoru, že PUFA obecně jsou toxické apod., je ale za hranicí a ve vztahu k používaným odkazům a citacím naprosto vytržené z kontextu.
Nenechte se tím do budoucna rozčarovat, je nezbytně nutné mít prostor pro vyjadřování svých názorů. Oblast zdraví je ale součástí širší legislativní kontroly, která při snaze (ne vždy dobře či správně směrované a používané, ale přesto snaze) kontrolovat dodržování určitých pravidel začíná už používat systémy AI (= umělé inteligence) s cílem potlačovat šíření dezinformací. Je to trochu tenký led, na internetu se ale děje to, že podobné názory na vliv stravy na zdraví začínají být postupně ve vyhledávačích upozaďovány - obávám se, že v relativně krátké budoucnosti to potká i sociální sítě. Určitě nebudu tvrdit, že je to správný směr a způsob, jak nemanipulovat s populací, v dnešní době ale lepší k dispozici není.
V kurzu se vám snažím prezentovat informace, které jsou dnes považovány za faktické, a u nich současně vést ke kriitickému způsobu myšlení, tzn. nazírat na ně z různých úhlů pohledu a vyvozovat závěry aplikovatelné do praxe. Není to vždy jednoduché pro mě, natož tak pro vás (studenty), je to ale jediná možnost, jak vás v reálném životě nasměrovat na správnou cestu...
Draselné soli jsou v dnešní době už poměrně dobře dostupné, neměl by být problém s jejich nákupem. Pokud je nenajdete v běžné síti (supermarkety), hledejte na eshopech.
Je výhodnější používat směsi (KCl+NaCl), budete tak mít pod větší kontrolou příjem sodíku a jeho poměr vůči draslíku. Toto je důležité především v situacích, kdy při snaze snižovat příjem sodíku eliminujete ze stravy pečivo, sýry, uzeniny a v podstatě veškeré skryté zdroje soli, a současně budete používaj pro solení pokrmů jen draselnou sůl. Organismus určité (byť v normálních podmínkách velmi malé) množství sodíku potřebuje, jeho nedostatečný příjem v kombinaci s vyššími ztrátami (pocení) je zdravotně rizikový (křeče, únava, malátnost, v extrému až kolaps srdečně-cévního systému).
V tomto případě se skutečně jedná o kontroverzní záležitost ve smyslu neexistence jednoznačné odpovědi. Jednotlivým důvodům se budeme věnovat v průběhu kurzu, kdy si ty nejdůležitější výzvy budete nacvičovat formou tvorby jídelníčků na ZOF. V základu se jedná o následující "problémy":
1. První spočívá v tom, že low carb nemá pevná pravidla. Definuje se sníženým podílem sacharidů ve stravě, a to buď v rozmezí 120 - 180 g za den, případně 20-35 % z celkového příjmu energie. Protože se nejedná o jasně definované podmínky, velmi obtížně se na této platformě provádí jakékoli výzkumy, což při snaze o kvantifikaci situace výrazně snižuje vypovídající hodnotu potenciálního výzkumu.
2. Posledních 15 let došlo v některých zemích ve sféře oficiálních doporučení v oblasti příjmu tuků ke změnám, původně doporučované rozpětí 20-30 % z cekového energetického příjmu se zvýšilo na 35 %, někde dokonce na 40 %. To se pomalu blíží k definici low carb, byť ji ale pořád zdaleka nenaplňuje. Jakmile výrazně snížíte podíl sacharidů, musíte při snaze udržet energetickou bilanci zvýšit tuky. To zní dobře do okamžiku, kdy:
A) Jste nuceni zajistit a udržet "rozumné" poměry mezi skupinami mastných kyselin (nasycené vs. nenasycené, mono- vs. polynenasycené, omega-3 vs. omega-6 - vše budete zkoušet převést na talíř v průběhu studia). Tady zjistíte, že teoreticky tuto výzvu zvládnete, u reálného talíře to ale dlouhodobě neudržíte.
B) Začnete sledovat zastoupení trans-mastných kyselin v potravinách, o kterých víme, že se v dlouhodobém přebytku zásadním způsobem podílí na vzniku metabolických poruch skrze poškození funkce buněčných membrán. Na této rovině budete řešit:
- teoretický podíl TMK, kde se bohužel ve většině případů nedostanete ke skutečným hodnotám, jelikož na území EU není povoleno jejich uvádění (což je možné bez skrupulí považovat za jedno z největších zvěrstev v potravinářství, které na nás legislativa páchá),
- jejich skutečný obsah, který v kuchyni výrazně zvyšujeme tepelnou úpravou zdrojů tuků (vznikají při přepálení, tedy překročení kouřového bodu tuku).
3. Na snížení podílu sacharidů ve stravě vždy velmi pružně reaguje střevní mikrobiota, protože často dochází ke snížení příjmu vlákniny, která je ve většině potravin v nerozlučném spojení se sacharidy. Výraznější úprava poměrů makrosložek je vždy krokem do neznáma v oblasti jakékoli predikce, jak budou systémy v těle reagovat (tento faktor je silně individuální).
4. Zvýšení příjmu tuků vždy zatíží játra a žlučník.
I když se vám podaří vytvořit stravovací systém, který vykazuje stav optima na všech nutričních úrovních, ani v takovém případě nebudete mít jistotu, že nepřiměřený podíl tuků u dané individuality (bavíme se o zdravém člověku, u jedinců s poruchami metabolismu toto riziko výrazně roste) bude bezpečný (riziko steatózy jater a přetížení žlučníku). Podobně se bude chovat srdečně-cévní systém, který bude zatížen vyšším množstvím tuků v krvi.
5. Zdaleka ne každý zvládne low carb psychicky.
Emoční platforma je přímo propojena s hormonální regulací, která je nejvíce ovlivňována příjmem sacharidů a kolísáním/stabilitou hladiny krevního cukru. Jakmile snížíte sacharidy, v typickém low carb, kdy metabolismus není plně v ketogenním režimu, bude vysoké procento populace vykazovat dysbalance v oblasti chování, čímž se takový systém stává nepoužitelným.
6. Pokud bychom se přesunuli do oblasti ketogenních diet, které jsou z odborného hlediska jednomyslně považovány za nutriční extrém určený jen pro výjimečné situace, spektrum potenciálních potíží (zátěže) jen poroste.
V podstatě je LC typickou situací ve výživě, která poměrně transparentně poukazuje na nejednoznačnost a následnou potřebu kráčet cestou individuálních možností, ke kterým vede v praxi tak trochu strastiplná cesta skrze zkoušení a testování. Při tom procesu je ale nutné znát a respektovat teoretická pravidla, která by měla plnit funkci pomyslných mantinelů bránících nám jít do zbytečného rizika, které je mnohem vyšší v situacích metabolických poruch (diabetes, kardiovaskulární potíže).
Efekt přerušovaného půstu stojí a padá na principu, kdy období bez jídla je časově delší než sytící fáze. Právě delší postní úsek přináší všechny diskutované benefity IF.
Pokud řešíme koncepci stravy v klasickém pojetí snídaně-oběd-večeře, tak odstup mezi hlavními chody (primárně mezi večeří a snídaní) není dostatečně dlouhý, aby se nastartovaly požadované metabolické pochody. Technicky vzato se nejedná o přerušovaný půst, ale normální stravovací režim.
Kuře chované v podmínkách velkochovů je zatíženo celou řadou faktorů, které poměrně zásadním způsobem ovlivňují kvalitu masa nežádoucím směrem - jedná se především o stres, kvalitu krmných směsí včetně procesu překrmování z důvodu potřeby rychlého růstu, případně problém s podávanými antibiotiky, jejichž rezidua v mase zůstávají. Pokud už chcete v kuchyni použít maso, je rozumné investovat do bio produkce, je kvalitativně na úplně jiné úrovni.
Nejsem zastánce používání sportovní doplňkové výživy u malých dětí, většinou se jedná o marketingově dobře propracovaný byznys výrobců. Iontové nápoje potřebuje pouze vrcholový sportovec. Zbytek světa nevyužije plně potenciál těchto produktů, jsou pro normální sportování úplně zbytečné, protože organismus při (relativně) vyvážené stravě má k dispozici dostatek všech složek nutných pro podávání nepřetržitého výkonu v rozsahu minimálně 2 hodin. Pokud máte obavy o vývoj kosterního aparátu, řešte primárně koncepci stravy, a to dostatek bílkovin a vápníku, tyto faktory rozhodují nejvíce. Pokud takto stravu nastavenou nemáte, má určitý smysl sáhnout po této kategorii produktů, ale mějte na mysli, že to není řešení, nýbrž záplata.
Z důvodu sladké chuti děti vypijí vždy více slazených tekutin, než neslazených, je to podmíněno poměrně silným emočním vztahem ke sladké chuti a současně fyziologicky reakcemi na množství krevního cukru, který má vliv na mozkovou chemii. Dítě v rámci svého vývoje prochází dílčími fázemi, ve kterých sbírá zkušenosti, toto je naprosto důležité pro jeho budoucí život. Nemá proto smysl jej úplně izolovat od sladkostí, na stranu druhou je současně třeba jejich příjem systematicky kontrolovat. Jako rodiče neseme morální i právní odpovědnost za jejich výchovu a vzdělávání, k tomu patří i přístup v oblasti stravování. Z toho vyplývá, že je prostě potřeba kontrolovat alespoň základní věci, vždy ale tak, aby tento proces nevzbuzoval v dítěti zbytečný stres. Objem přijatých tekutin tak není nutné měřit úplně přesně. Pokud už součástí pitného režimu musí být i slazené nápoje, vždy preferujte ředěné lisované šťávy - máte u nich jistotu, že neobsahují aditiva a neriskujete přidaná sladidla navíc. V celkovém součtu by ale vždy měla převažovat čistá voda.
Vzhledem k tomu, že dítě nemá vyvinuté potní žlázy na stejné úrovni, ako dospělí, nereaguje se stejnou citlivostí na pocit žízně jako dospělý jedinec, na stranu druhou ani nedochází k větším ztrátám tekutin. Děti proto nechte pít takový objem tekutin, o který si samy řeknou, v případě nutnosti je občas vybídněte k vyššímu příjmu. Nikdy z toho ale nedělejte "strojový" systém, jakákoli forma nátlaku na dítě se do budoucna může vymstít (poukazuje se na neustále rostoucí počet adolescentů postižených poruchami příjmu potravy).
Toto příliš neřešte a pozornost zaměřte na to, aby podávané druhy zeleniny měly patřičnou kvalitu (nejvíce rizikový je obsah hnojiv, pesticidů, insekticidů, herbicidů apod.). Smysluplnou zárukou na této úrovni je bio původ. I v této oblasti existují výjimky, preventivně se vyhýbejte příliš časté konzumaci brukvovité zeleniny, která je zdrojem strumigenních látek (potlačují funkci štítné žlázy).
Jsou pro deti od 12 měsíců již vhodné všechny druhy luštěnin?
V žádném případě - luštěniny jsou velmi bohatým zdrojem antinutričních látek a nerozpustné vlákniny. Podíl luštěnin ve stravě dětí do 1 roku věku by měl být naprosto minimální. V rozmezí 1-3 let v případě jejich použití je třeba preferovat loupané formy a důkladně je tepelně upravovat. Vyplatí se vyhýbat klasickým druhům fazolí, opatrní buďte i na sójové boby.
Děti v tomto věku tyto potraviny konzumovat mohou, je třeba ale zajistit jejich dobrou stravitelnost, což obnáší:
1. Důkladnou tepelnou úpravu celých zrn (nejlépe v tlakovém hrnci) - je třeba tlakem a teplotou rozložit strukturu antinutričních látek a změnit strukturu nerozpustné vlákniny, která se tak stane lépe stravitelnou.
2. Snažit se kontrolovat celkové množství vlákniny v celodenní sravě včetně poměrů mezi rozpustnými a nerozpustnými formami.
Pokud toto nezajistíte, riskujete trávicí a zažívací potíže (plynatost, nadýmání...).
Zastoupení vlákniny v jednotlivých varietách daného druhu obilniny je přibližně stejné, nemá smysl v praxi řešit rozdíly.
Toto je složitější téma, a to především ve vztahu k rozhodnutí, co je tzv. "lepší" či "výhodnější". Obecně platí, že každá potravina disponuje spektrem výhod i nevýhod, je tak otázkou úhlu pohledu, který v rámci hodnocení zaujmeme. Tvrdé sýry vyrobené z pasterizovaného mléka jsou náročněji stravitelné, současně neriskujete potenciální mikrobiální nákazu jako u zrajících produktů, které jsou ale díky působení mikroorganismů nutričně bohatší (primárně o mastné kyseliny s krátkým řetězcem), případně je jejich výhodou podstatně nižší obsah laktózy. Pokud je dítě zdravé, není problém od jednoho roku dávat zástupce z obou skupin potravin, důležité je především zvolit jejich správné množství (především z důvodu vyššího obsahu soli) a vybírat patřičnou kvalitu - v tomto směru buďte obzvlášť opatrní na sýry s ušlechtilou plísní.
Tato tvrzení jsou problematická z důvodu ne úplně správné interpretace vědeckých poznatků. Faktem je, že tyto druhy zeleniny obsahují některé látky (nejčastěji se prezentuje solanin), které ve VĚTŠÍCH koncentracích mají toxický vliv. U solaninu se uvádí, že příznaky otravy se u člověka projeví po požití dávky od 2 do 5 mg/kg tělesné hmotnosti. Budete-li na situaci nahlížet skrze čísla, tak např. jedno nezralé rajče obsahuje přibližně 25 mg tohoto alkaloidu. Pokud bychom konzumovali rajčata nezralá, tak logicky dojde ke zdravotním nepříjemnostem (vedle rizika otravy to jsou i uváděné bolesti kloubů, protože solanin zvyšuje propustnost kationtů vápníku skrze buněčné membrány, kde výsledkem může být hromadění tohoto prvku v tkáních se všemi jeho důsledky).
Faktem na stranu druhou zůstává, že jedinec se základní nutriční gramotností by se měl konzumaci zelených nezralých rajčat (případně plodů brambor) vyhnout (se stupněm zralosti plodiny podíl solaninu klesá).
Od toho se pak odvíjí i způsob šíření a sdílení těchto informací včetně aplikace od praxe, kdy je velmi nešťastné tvrdit, že např. tyto druhy zeleniny jsou nevhodné z důvodu určitých zdravotních rizik. Tento radikální přístup pak v praxi vede k naprosto zbytečnému omezování pestrosti a nutriční kvality jídelníčku.
Jiná je samozřejmě situace, kdy chcete/potřebujete řešit určitý zdravotní problém, na který má (shodou okolností) vliv i konkrétní potravina či celá kategorie.
V tomto případě ne, protože důvodem bude nějaká reakce na mléčnou bílkovinu, ne laktózu. Je potřeba se vyhnout takovým mléčným výrobkům, které obsahují bílkoviny, což jsou prakticky všechny s výjimkou ghí.
Suplementace lecitinu by s ohledem na koncentraci aktivních látek neměla v průběhu medikace Tamoxifenem vykazovat žádné vedlejší (= proestrogenní) účinky, měla by tak být bezpečná. Totéž platí i pro období po ukončení konvenční léčby - s podmínkou dodržení standardně doporučovaných (= neterapeutických) dávek lecitinu.
DLPA funguje jako jeden ze stavebních kamenů při tvorbě hormnonů štítné žlázy. Mechanismus je poměrně složitý, na této úrovni nefunguje přímo ve smyslu "zvýšení příjmu DLPA = jasně definovaná podpora hormonální regulace štítnice" (DLPA se pomocí enzymu fenylalaninhydroxylázy mění na tyrosin, ve štítnici pak z tyrosinu a jódu vznikají hormony trijodtyronin a tyroxin. Podpůrná suplementace tady ale není zárukou zvýšené tvorby zmiňovaných hormonů, jelikož záleží na celé řadě dalších proměnných faktorů).
Při úpravách koncepce stravy vždy prvně cilte na zjednání nutriční rovnováhy v čele s dostatkem látek, o kterých víme, že mají na fungování tohoto orgánu přímý vliv (jód, selen, antioxidanty...).
Pokud je jedinec s hypofunkcí štítnice s medikací, je vhodné, aby se o suplementaci DLPA poradil s ošetřujícím endokrinologem.
To je "dobrá" otázka. Obecně se prezentuje, že s melatoninem - jako každou jinou hormonální látkou - by se mělo nakládat opatrně. U tohoto hormonu nejsou prokázány prakticky žádné vedlejší účinky, navíc se vedle schopnosti harmonizovat spánkové biorytmy (což zásadním způsobem přispívá k regeneraci) prezentuje jako silný antioxidant. Z této pozice se tak jeho užívání jeví jako bezpečné.
Jelikož se ale jedná o hormon, který zasahuje do procesů v těle, může se ovlivňovat s dalšími léky, takže je potřeba určité opatrnosti. Ideální je konzultovat suplementaci s ošetřujicím onkologem, kde si ale nejsem jistý, zda řekne cokoli konkrétního. Oborná literatura uvádí u melatoninu onkostatické účinky, což je bezpochyby skvělá informace, není ale k dispozici dostatek studií pro situace, na kterou se ptáte.
Faktem je, že onkoléčba vykazuje celou řadu vedlejších nežádoucích účinků, mezi které patří i poruchy spánku, v tomto směru bych viděl užívání melatoninu jako přínosné.
Značce Bio věřit můžete, ve srovnání s konvenčním zemědělstvím se zde pravidla kontrolují mnohem přísněji, takže výsledná kvalita potraviny je poměrně transparentní (nemá samozřejmě smysl řešit výjimky, které jsou přítomné ve všech oblastech). Při výběru potravin ve vztahu k jejich kvalitě je nejdůležitější vizuální zhodnocení (stupeň čerstvosti, náznaky hniloby či plísní, stupeň zralosti...). Např. výrazně nezralé či nahnilé bio ovoce či zelenina by neměly dostat přednost před čerstvými a zralými produkty z konvenčního zemědělství, protože riziko zdravotního dopadu z mikrobiální nákazy převyšuje potenciální mínusy konzumace nebio produktů.
Obecně se prezentuje, že je vhodné upřednostňovat produkty pěstované v našich podmínkách před dováženými ze zahraničí. Směrodatným faktorem je tady vzdálenost, kterou potraviny musí urazi od producenta k záklazníkovi, tzn. např. Rakousko jako sousední země nemusí znamenat problém ve srovnání se Španělskem či dokonce zámořskými zeměmi.
Autoimunitní poruchy jsou v praxi komplikovaným problémem, u kterého je při snaze o jejich řešení třeba hledat příčinu (spouštěč). Imunitní systém se může "zbláznit" z celé řady důvodů, v posledních letech se stále častěji hovoří o syndromu zvýšené propustnosti střev, kdy se nestrávené (nerozštěpené) molekuly bílkovin (velmi často mezi ně patří i kasein) dostanou do krevního oběhu a kromě běžných alergických reakcí mohou být i příčinou vzniku autoimunitních poruch včetně štítné žlázy (Hashimotova thyroiditida). Určitě ničemu neublížíte, když zdroje kaseinu vynecháte, resp. je nahradíte jinými (ve stravě vždy sledujte příjem bílkovin, který by neměl klesnout pod 10-15 % z celkového příjmu energie).
Existují i studie naznačující vztah schopnosti laktózy snižovat vstřebávání léků užívaných při poruchách funkce štítné žlázy, kdy po vysazení mléčných produktů ze stravy dojde k mnohem lepším reakcím organismu na podávanou medikaci.
Pokud v tomto věku už dítě není kojené a ze zdravotních důvodů nemůže konzumovat živočišné mléčné výrobky, je pořád řada možností, které rodiče mohou využít:
1. Snažit se ve stravě cíleně zajišťovat zdoje vápníku.
Nejvýznamnějším jsou masokostní vývary, doplňkově pak např. produkty z ořechů a semen (výhodný je mandlový nápoj apod.).
2. Zajistit adekvátní přísun vlákniny, prebiotik a probiotik (fermentovaných výrobků).
Tyto zásadním způsobem ovlivňují diverzitu střevní mikrobioty produkující vitamín K, který rozhoduje o celkové úrovni vstřebávání vápníku ze střev (tzn. není až tak úplně důležité množství přijatého vápníku stravou, ale především schopnost těla jej vstřebat a následně dobře metabolizovat).
3. Sledovat příjem vitamínu D, který je v populaci kriticky deficitní.
Kalciferol řídí metabolismus vápníku, v situacích jeho nedostatku nic neřeší ani zvýšený příjem vápníku. Jeho bohatým zdrojem jsou především tučné ryby (případně rybí tuk).
4. Pokud by díte vykazovalo deficit vápníku, vždy je možné sáhnout po podpůrné suplementaci.
Toto je nový trend v oblasti výroby multivitamínových preparátů. Důvody jsu především dva:
1. Argumentuje se faktem, kdy oba prvky jsou v antagonistickém vztahu. Některé studie ukazují, že jejich současné užívání může zhoršovat jejich biologickou využitelnost, proto se objevuje snaha neslučovat je v jednom výrobku dohromady.
2. Trendem je mj. i určitá snaha o "personalizaci" suplementace, což na populační úrovni ve vztahu ke složení výrobků znamená, že se výrobce snaží např. do multivitamínů nedávat takové látky, o kterých se ví, že v průměru nejsou deficitní. Je to logické, protože je zbytečné (často i zdravotně rizikové) užívat něco, co tělu nechybí. Vápník je v praxi trochu přeceňovaný, západní populace jej přijímá z důvodu pravidelné konzumace mléčných výrobků poměrně dostatek. Jeho metabolický deficit tak není výsledkem jeho nedostatku ve stravě, ale spíše ne úplně kvalitním vstřebáváním daným nedostatečnou produkcí vitamínu K střevní mikrobiotou, případně deficitem vitamínu D, který má vliv na metabolismus tohoto prvku.
Běžně používanými tepelnými úpravami zeleniny neovlivníte množství rozpustné vlákniny, poměry tak zůstanou zachovány. Ve vztahu k vláknině jsou tepelné úpravy naopak vhodné, protože změní strukturu nerozpustných frakcí a trávicí trakt nebude tolik zatěžován. Každá rostlina obsahuje obě skupiny, tedy rozpustnou a nerozpustnou vlákninu, vždy v odlišných poměrech. Na této úrovni je není možné oddělovat, je proto důležité respektovat faktor pestrosti ve výběru potravin a zdroje vlákniny kombinovat tak, aby se výsledek co nejvíce blížil pomyslnému optimu.
U tepelné manipulace vždy záleží na používané teplotě a druhu tuku. Nejvíce termolabilní jsou omega-3 tuky, následují omega-6. Největší stabilitu (= nejvyšší kouřový bod) vykazují omega-9 a nasycené tuky. Pečivo se peče nejčastěji při teplotě kolem 180 stupňů, u semínek s vyšším podílem omega-3 (chia, lněná, konopná) tak může dojít ke vzniku trans mastných kyselin. Toto ale vnímejte jako zobecněnou informaci, protože vždy záleží na způsobu výroby (= použité teplotě) pečiva.
Konkrétní hranici, která by platila paušálně, není možné stanovit, množství přijímaných bílkovin souvisí především s tělesnou hmotností, úrovní fyzické aktivity a metabolickým profilem jedince. Faktem je, že s rostoucím množstvím bílkovin v jedné porci roste i zátěž na trávení. V rámci hodnotitelných ukazatelů se běžně řeší faktor dusíkové bilance, která může být negativní (v situaci s nižším podílem bílkovin v jídle) nebo pozitivní (u vyššího podílu bílkovin ve stravě). Pokud je dusíková bilance pozitivní (aminokyseliny obsahují aminové skupiny, jejichž součástí je dusík - organismus při trávení bílkovin dusík odbourává, v přebytku pak vzniká tento bilanční stav), u svalového metabolismu převažují proteoanabolické pochody, přebytek dusíku ale současně zatěžuje játra.
V dlouhodobé perspektivě by mělo být snahou každého člověka udržení metabolické rovnováhy, proto se ve vztahu ke zdraví vyplácí sledovat i množství bílkovin ve stravě (včetně zastoupení rostlinných a živočišných zdrojů). Uváděných 35 g v jedné porci je populačně zprůměrovaný údaj. Jedinci s vyšší tělesnou hmotností (resp. podílem svalové hmoty) a fyzickou zátěží jsou schopni bez větších potíží zvládnout v jedné porci i mnohem vyšší množství proteinů.
Zjednodušeně řečeno takový, který mu pocitově vyhovuje nejvíce. Teorie biorytmů je obecná, při její aplikaci na individualitu jedince v praxi narazíte na řadu "nesrovnalostí". V největším rozsahu zde vstupují faktory adaptace člověka na podmínky, ve kterých je nucen žít (= přizpůsobení se situaci), a fungování nervové soustavy ve vztahu k tomu, zda více inklinujete k modelu "skřivana" (= jste ranní ptáče) nebo "sovy" (vrchol aktivit máte ve večerních hodinách).
Jsem toho názoru, že nemá smysl se "trápit" snahou o realizaci něčeho, co zásadním způsobem nabourá organizaci celého dne.
Lipozom je velmi malá kulička tvořená dvěma vrstvami fosfolipidu (vyrábí se z lecitinu), uvnitř které se nachází aktivní látka (vitamín, minerál...). V této formě prochází suplement žaludkem neovlivněn jeho agresívním prostředím a vstřebává se v tenkém střevě. Lipozomální technologie proto umožňuje podstatně vyšší úroveň vstřebávání látky a její transport do buněk, v tomto směru je vysoce účinná.
Lipozomy se pyšní vysokou mírou využitelnosti a z ní plynoucích výhod i nevýhod. S ohledem na vysokou míru biologické využitelnosti aktivních látek vázaných na lipozomální technologii je rozumná určitá opatrnost při dávkování, teoreticky může hrozit při nevhodné manipulaci riziko předávkování = snažte se dodržovat dávkování doporučené výrobcem, které zbytečně nepřekračujte (více nemusí znamenat lépe).
Každou potravinu, která projde fermentačním procesem, trávicí trakt lépe zpracovává. Fermentace enzymaticky naštěpí některé složky v potravině, usnadní tak tím práci našemu trávení. U rostlinných zdrojů bílkovin to platí obzvlášť, protože jsou v potravině provázány se sacharidy a vlákninou, které fermentačním pochodům podléhají taktéž.
Zdravim.
Je mozne fungovat v keto-vyzive i bez zlucniku?
Lze, i když je nutné počítat s tím, že trávicí trakt bude pod větší zátěží. V situaci absence žlučníku nedochází k hromadění žluči, kde tuto funkci za normálních okolností plní právě žlučník, ale žluč se průběžně uvolňuje do střeva. V rámci nízkosacharidových diet je v dané situaci trávení vyššího příjmu tuků problematické. Ze zdravotního hlediska je proto výhodnější jít cestou vysokosacharidového stravování...
Rozdíl mezi nimi je, je třeba je vnímat na několika úrovních. Obsah bílkovin je plus mínus stejný, výraznější rozdíly jsou především u:
1. Obsahu mikroživin (vitamínů, minerálních látek a antioxidantů) - jejich množství se odvíjí od složení stravy slepic, kde v některých směrech mají navrch velkochovy (skrze krmné směsi fortifikované některými látkami), jindy naopak slepice z volného výběhu.
2. Obsahu některých mastných kyselin - nejčastěji se jedná o omega-3 tuky, kde i tady se jejich obsah ve vejcích mění s ohledem na podíl ALA ve stravě slepic (někdy může být cíleně navyšován lněnými semínky).
Ve výsledku tak není možné paušálně označit žádný způsob chovu za nutričně výhodnější, je to otázka přístupu konkrétního zemědělce.
Často se ale cituje rozdíl kvalitativní ve smyslu obsahu či naopak absence xenobiotik, kde obecně platí, že kvalitnější v tomto smyslu jsou vejce slepic z volného výběhu.
Pokud je druhá ledvina zdravá, není obecně potřeba dodržovat přísná dietní opatření. To znamená, že můžete jíst "normálně" ve smyslu standardně doporučovaných poměrů makrosložek, preventivně je ale žádoucí ji zbytečně nepřetěžovat (vysokým příjmem alkoholu, soli, bílkovin...).
V kontextu s dotazem vzniká především otázka, jak vnímat význam pojmu "dostatek". U nesportující populace by s BCAA neměl být problém, některé rostliny je zastupují v relativním dostatku (např. rýže je významným zdrojem). U vegansky se stravujících sportovců (obzvlášť silového rázu) je vhodná podpůrná suplementace - v dnešní době se vyrábí rýžové proteinové koncentráty ve vysoké kvalitě (se zajímavým obsahem BCAA), v případě potřeby je možné zvolit i čisté aminokyselinové přípravky, které jsou rostlinného původu (vyrábí se fermentační činností mikroorganismů).
Tyto testy jsou prezentovány jako možnost zjištění senzitivity na jednotlivé potraviny. Potíž je v tom, že vyšší hladiny protilátek vypovídají jen o tom, že se testovaný jedinec s danou potravinou někdy v minulosti setkal. Neřeší tak jejich toleranci ani (ne)vhodnost.
Velmi často bývají tyto testy dávány do souvislosti s možností zjistit intoleranci (potravinovou nesnášenlivost), což je nesmysl, protože se jedná o test protilátek, tedy testování reakcí imunitního systému (intolerance nemají žádnou souvislost s imunitním systémem).
Jestli můžu dát radu, tak se těmto testům vyhněte, nejsou validní i přes fakt, že je nabízí některé nemocnice...
Tyto rostlinné alternativy fungují v kuchyni jako poměrně smysluplná náhražka. Obecně ale platí pravidlo, kdy každá potravina (či její složka) je unikátní a neexistují dvě s úplně stejnými vlastnostmi, tzn. i algináty mají mírně odlišné charakteristiky ve srovnání s živočišnou želatinou. Nutričně jsou pak úplně na jiné úrovni, protože želatina je směsí bílkovin, kdežto rostlinné verze jsou složeny z polysacharidů.
Taková situace říká, že daný jedinec disponuje postavou typu jablka, tzn. tendencí k abdominální obezitě a z ní plynoucích zdravotních komplikací. Krajní somatotypy (ektomorf, endomof, mezomorf) jsou v populaci poměrně vzácné, vnímejte je především jako zjednodušené modely. Není výjimkou, když dominantní ektomorf nese v genech predispozice k abdominální obezitě, variabilita chování a projevů živých systémů umí být hodně pestrá...
Vzhledem k tomu, že se jedná o léčebnou výživu, kde hlavním cílem je regenerace poškozené části trávicího traktu, a současně v některých situacích zdravotní stav jedince neumožňuje zajistit nutriční plnohodnotnost, musíte počítat s tím, že prostě nesplníte ve stravě všechny podmínky.
U eliminačních diet je velmi časté, že se dostanete do energetického mínusu. Tato situace se řeší buď snahou navyšovat podíl energetických substrátů (sacharidy, tuky), nebo naopak z důvodu zdravotních komplikací ji neřešíte vůbec. Pokud příjem energie neklesne pod BMR, není důvod se po toto časově omezené (testovací) období zbytečně stresovat - jen je třeba se smířit s tím, že průvodním projevem této diety bude i redukce hmotnosti.
Obecně platí, že suplementace je nezbytná v situacích, kdy běžnou stravou nejsme schopni dodat tělu dostatek potřebných látek. U významu omega-3 tuků je vedle snahy o zajištění jejich minima v podobě referenčních hodnot nutné řešit i jejich poměr vůči omega-6, které jsou běžně v přebytku, platí to pro všechny věkové kategorie včetně dětí. Nejsou-li pravidelnou součástí stravy tučnější ryby, dojde s největší pravděpodobností k deficitu O3 a v takové situaci by měla nastoupit podpůrná suplementace. Kvalita těchto produktů se definuje velmi obtížně, protože existuje spousta kritérií k jejímu hodnocení - záleží tak na samotném uživateli, jaké kombinaci dá přednost. S ohledem na ekologickou zátěž se v posledních letech jeví jako velmi výhodné zdroje z mořských řas, tyto jsou ale mírně cenově nákladnější, než doplňky z tuku ryb. Vždy je dobré, aby výrobek obsahoval antioxidanty, které stabilizují O3 a současně mají schopnost podporovat jejich metabolismus v těle.
V podstatě uvažujete správným směrem. V praxi toto ale nemá příliš velký význam, protože bavíme-li se o alergenech, stačí jejich velmi malé množství k tomu, aby vznikla alergická reakce, v tomto smyslu pak není významný rozdíl mezi nízko- a vysokotučnými výrobky.
Jiná situace je u intolerancí (= potravinové nesnášenlivosti), kde určité menší množství problematické látky může organismus zvládnout zpracovat bez zjevných potíží.
Tyto přístroje vyzařují UVA a UVB záření, což má vliv na tvorbu vitamínu D. Potíž je v tom, že cílené vystavování kůže koncentrovaným zdrojům tohoto záření je rizikové s ohledem na vznik melanomů v kůži. Je proto třeba se rozhodnout, co je v dané situaci menším zlem - zda nedostatek vitamínu D, nebo riziko vzniku rakoviny. Výhodnější se v zimních měsících jeví podpůrná suplementace kalciferolu, u které víme, že je v přiměřených dávkách naprosto bezpečná a především funguje.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jak se měří tloušťka kožní řasy?
Tloušťka kožních řas se měří kaliperem, a to dvou typů - typu Best nebo typu Harpenden (liší se tvarem styčných ploch a rozdílným tlakem, kterým působí na měřenou kožní řasu). Měření se provádí na přesně definovaných místech na těle (nad bicepsem, nad tricepsem, na stehně, pod lopatkou, nad hřebenem kosti kyčelní). Tloušťka se měří v milimetrech, podmínkou správného měření je především správný způsob vytažení kožní řasy, což vyžaduje odborné zaškolení a určitou praxi.
Každou změnu způsobu stravování provází reakce organismu. S ohledem na metabolický profil jedince a rozsah změn jsou tyto projevy buď výraznější (dyskomfortní), nebo je naopak individualita zvládá bez větších potíží. U IF je nejčastější výzvou zvládání protestů trávicího traktu, který se z pozice dlouhodobého zvyku dožaduje přísunu stravy i v dopoledních hodinách (projevuje se to i na výkyvech hladiny krevního cukru se všemi následky). Je třeba si uvědomit, že toto jsou přirozené, tedy normální projevy, kterým se nevyhnete. Jen jejich rozsah a tedy i pocitové vnímání se u každého člověka liší. Organismus disponuje adaptačními mechanismy, je schopen se tak přizpůsobit širokému spektru různých situací. I tady ale platí pravidlo individuality, tzn. každý jedinec reaguje odlišným způsobem a proces přizpůsobování je různě dlouhý - někdo přejde na systém IF okamžitě a bez trápení, jiní zase musí zvládat řadu typických projevů, které mohou přetrvávat i několik týdnů.
Hladinu vápníku v krvi měřit lze, podobně jako u řady dalších minerálů. Vypovídající hodnotu takové analýzy trochu kazí fakt, že organismus má skrze homeostatické systémy tendence udržovat v krvi konstantní hladinu živin, při jejich nedostatku ve stravě je doplňuje z vlastních depotních zásob. Může se tak stát, že tělo trpí deficitem (u vápníku např. vzniká porucha nervosvalové koordinace, případně může dojít k odvápňování kostí, ale v krvi je hladina kalcia v pořádku).
U suplementace je klíčové řešit formu prvku. U minerálů volte organicky vázané formy (buď chelát, nebo vazba na fytochemikálie), dále zásadní roli pro vstřebávání a následnou metabolizaci hrají vitamíny K2 a D3.
Velmi zajímavé jsou různé rostlinné pomazánky, je možné je vyrábět v nepřeberném spektru různých variant. Dobrým postupem je kombinace luštěnin a zeleniny s kořením a menším podílem oleje lisovaného za studena, tyto jsou v dnešní době dostupné stále v širší nabídce i v komerční produkci.
Pokud řešíte jen doplňky, tak má smysl zvýšit pozornost u takových, které obsahují standardizovaná množství fytoestrogenů. V dané konfiguraci u dlouhodobého užívání mohou skutečně ovlivnit hormonální regulaci, nejcitlivější jsou vždy malé děti.
Dávky pohybující se na úrovni běžně doporučované suplementace by u dospělých neměly posunout rovnováhu nežádoucím směrem, navíc u mužské populace jsou tyto produkty často výhodné pro potlačování vedlejších účinků testosteronu.
Problémy vždy nastávají při přebytku, je třeba se u dávkování držet rozumných norem a nic nepřehánět (i přes fakt, že se nejedná o léky, ale doplňky).
U používání koření a bylinek je třeba postupovat uváženě. U batolat je jednoznačně nutné se vyhýbat nadměrnému příjmu soli, dále pak ostrým druhům koření, aromatickým bylinám a rostlinám ovlivňujícím funkci nervové soustavy a hormonálního systému (stimulanty, adaptogeny...).
S rostoucím věkem se postupně tato pravidla omezují. Je nutné ale respektovat i odlišnost v přístupu k dávkování, protože obecná formulace, že daná bylina není vhodná, ještě neznamená, že např. v malém množství nemůže být použita. Roli v tomto směru hraje obsah aktivních látek, kvůli kterým jednotlivá omezení vznikají. Poměrně transparentně je to řešeno v oblasti doplňkové výživy, kde se eviduje konkrétní obsah rostlin a často i zastupení aktivních složek, u běžné stravy se ale hranice doporučení stírají.
Pokud bych měl dát smysluplnou radu, tak v dětské výživě kontolujte především to, co je ve skutečnosti opravdu problematické, tzn. na prvním místě jednoznačně obsah soli, dále pak ostré druhy koření (pepř, paprika, kari...).
Při hledání společných kritérií metabolického typování u alternativních směrů (filozofií) a vědeckého přístupu nikdy nenajdete kompletní shodu. Technicky to ani není možné, protože každý přístup vychází z jiného úhlu pohledu na realitu. Faktem ale je, že některé prvky jsou společné, takže to, co popisujete, dává z nemalé části smysl.
Trochu jen upravím některé úvahy:
1. Stravitelnost a metabolická zátěž u nasycených a nenasycených tuků je prakticky stejná. Vzniká tak otázka, co znamená, že vás zasytí tučnější strava s nasycenými tuky, většinou se zátěž na trávení spojuje s přítomností bílkovin, a to převážně živočišného původu.
2. Péče o děti v domácnosti není zátěž anaerobního rázu (ta je spojována s tepovou frekvencí přesahující anaerobní práh, čehož s dětmi doma nedosáhnete s výjimkou systematického cvičení). Popisovaná zátěž je primárně psychického rázu, standardně v kombinace prolongovaného stresu a opakovaných krátkodobých emočních výlevů (v pojetí makrobiotiky se jedná o převahu jin), což samozřejmě vyvolá specifické nároky na metabolismus v podobě potřeby jíst buď těžší jídla (u bílkovin jang, v případě tuků jin), nebo naopak rychle stravitelné pokrmy (nejčastěji sladké = jin) - záleží na to, jaká forma zátěže a po jak dlouhou dobu převažuje.
3. Makrobiotická filozofie vychází z přesvědčení, že nejúčinnější forma manipulace s metabolismem je postavena na jednoduché snaze vést jej k rovnováze skrze používání faktorů, které považuje za homeostatické. To obnáší koncepci stravy, která vykazuje energetickou rovnováhu s menším podílem faktorů odpovídajícím metabolické individualitě.
Příklad: V klasickém makrobiotickém jídelníčku mírně navýšíte podíl jang faktorů (ryb) a náročněji stravitelných potravin (luštěniny, ořechy, semena). Dojde k posunu, kdy zvýšená zátěž na trávicí trakt (jang) bude vyrovnávat emoční napětí (jin). Postupujte opatrně, není výhrou hned zkraje posunout jídelníček do extrému...
Vždy je optimální tyto hodnoty upravovat, a to na základě změny tělesné hmotnosti či tělesné konstituce. Výpočet množství makroživin kontrolujte i ve vztahu k jejich procentuálnímu zastoupení z celkového příjmu energie, ne vždy gramáže odpovídají procentům. Budete-li sledovat vývoj změn u klienta, budete mít i možnost provádět potřebné úpravy, cesta k dosažení výsledku tak bude o to efektivnější.
V takových situacích je třeba trochu experimentovat, protože je nutné pracovat nejen se schopností sportovce pozřít jídlo, ale i dostupností potravin/receptů. Ideální je důkladná snídaně (= objemově i energeticky dostačující/plnohodnotná, s dostatkem bílkovin a vlákniny), další chody už jsou pod taktovkou režie závodů, tzn. časových možností. Vždy je výhodnější menší počet porcí za den než snaha pravidelně v malých, ale častých dávkách tělo nasytit. Tento přístup ale musí být umožněn přestávkami mezi soutěžemi, což na tomto místě nevyřešíme, je třeba pracovat s konkrétními údaji. Pokud půjdete cestou častějšího počtu menších porcí, je nutné hlídat stravitelnost, ať nepřetížíte trávicí trakt, který by takto snižoval schopnost podat adekvátní výkon. Jako výhodné se jeví banány, pečivo, menší množství mléčných výrobků (např. jogurt)...
Tady neexistuje jednoznačná odpověď ve smyslu pevně definované hranice příjmu. Obecně platí, že s rostoucí pohybovou aktivitou se zrychluje i metabolismus, s tím souvisí i zvyšování aktivity trávicího traktu. Sportovec tak bude schopen zpracovat větší nárazově přijatou dávku bílkovin, než fyzicky neaktivní. I tady ale existují rozdíly, a to mezi vytrvalostními a silovými sportovci, navíc je třeba rozlišovat mezi ženy a muži, důležitou roli hraje i tělesná hmotnost (podíl svalové hmoty). Anaerobně sportující muž si tak může dovolit do jedné porce dát 50-60 g bílkovin, aniž by toto způsobilo větší potíže, pro nesportující ženy se např. uvádí rozmezí 20-30 g. Všechna tato čísla ale vnímejte s určitou rezervou, každá individualita reaguje po svém (mj. se zpracování bílkovin odvíjí i od diverzity střevní mikrobioty).
Rostlinná mléka (správně nápoje, jelikož legislativa povoluje označovat jako mléko jen produkty mléčných žláz savců) jsou zajímavou alternativou, je třeba ale s nimi umět pracovat:
1. Nejdůležitější je kvalita výrobku, tzn. takový produkt by neměl obsahovat aditiva, nejlépe ani sladidla.
2. Jedním z důležitých kritérií kvality je obsah bílkovin, ideální je v rozmezí 2-3 %.
3. Tyto rostlinné produkty nejsou (z principu ani nemohou) být plnohodnotnou náhradou za živočišné mléčné výrobky, protože mají vždy odlišné složení. Obecně se nedoporučuje jimi NAHRAZOVAT mléčné výrobky v kojeneckém a batolecím věku, jako doplňková součást stravy jsou ale v pořádku. Myslete na to, že hlavní kritika na ně směřuje z důvodů:
A) Menšího podílu bílkovin,
B) Nízkého zastoupení vápníku (který je navíc rostlinného původu, takže hůře biologicky využitelný),
C) Často i vyššího množství antinutričních látek, které jsou nebezpečné především pro kojence a batolata.
Taková situace nevyvolá výraznější nedostatek B12, ale především omega-3 tuků. Je vypozorováno, že zvířata žijící ve volném prostředí a živící se přirozenou stravou mají podstatně vyšší podíl O3, než zvířata v konvenčním chovu. Pokud by měla vzniknout obava z nižšího množství B12 v mase, je možné zařadit do stravy i vnitřnosti, které jsou na ob sah tohoto vitamínu nejbohatší (nejlépe jsou na tom játra).
Pokud vám jde jen o B12 a O3, tak tyto bezproblémově doplníte suplementací, není nezbytně nutné se nutit do konzumace něčeho, co je proti vašemu přesvědčení. Navíc vejce a mléčné výrobky poskytnou určité množství těchto živin, teoreticky byste tak strádat neměla. Jiná situace je u veganství, kde vyloučení živočišných produktů způsobí absenci řady živin.
Ve vztahu ke konzumaci masa se dnešní odborné pohledy shodují, že průměrný jedinec by neměl nutričně strádat v situaci, kdy má maso na talíři 1-2x týdně.
Zjednodušená odpověď zní NIKDE. Jde o to, že neexistuje unifikovaná nutriční databáze všech potravin, která by současně zahrnovala všechny známé a hodnotitelné nutriční charakteristiky. Je to věc, kterou trápí všechny firmy pracující s nutričními programy. Naši databázi vytváříme postupně, je aritmetickým průměrem hodnoty vycházejících z několika nutričních databází používaných v USA, Evropě, Asii a Austrálii. Musíte se smířit s tím, že v tomto oboru se jedná o komplikovaný problém...
Seznam nevhodných potravin u syndromu dráždivého tračníku se odvíjí od toho, jakou dietu zvolíte. Jedná-li se o lowFODMAP, tak kvašené druhy zeleniny neobsahují FODMAP, mohou proto být běžnou součástí stravy.
Antibiotika nezničí úplně všechny mikroorganismy, dnes už se používají většinou taková, která cílí jen na určité skupiny, takže v tomto směru jsou "bezpečnější". Faktem ale zůstává, že jejich užívání není pro diverzitu a stabilitu střevní probiotické mikrobioty prospěšné. Je proto výhodné po absolvované antibiotické kůře zvýšit příjem prebiotik i probiotik, vždy nejlépe stravou. Doplňky tady mají svůj význam, jako výhodnější (významnější?) se jeví prebiotika (u probiotik vybírejte takové, které kombinují co nejvíce kmenů).
Jsem toho názoru, že bezlepková dieta u zdravých jedinců nemá zásadní vliv na zdraví ani na redukci hmotnosti. To ale vnímejte jako vstupní postulát do diskuze, protože je nezpochybnitelným faktem, že západní strava disponuje nehezkým přebytkem produktů z lepkových obilovin, což v některých ohledech vede ke zvýšené zátěži na metabolismus. Ve skutečnosti nejde jen o lepek, ale i přebytek technologicky zpracovaných sacharidů se všemi známými důsledky na zdraví. Jakmile jedinec v této situaci začne řešit změnu stravování a vydá se bezlepkovou cestou, velmi často (toto ale není podmínkou) dochází při volbě bezlepkových variant ke zvýšení kvality konzumovaných obilovin (nižší GI, vyšší podíl vlákniny a mikroživin, snadnější stravitelnost, menší zastoupení aditiv...) a současně snížení jejich objemu v jídelníčku. Tyto (na první pohled ne zásadní) změny mohou mít v mnoha případech výrazný dopad na daného jedince, což pak budí zdání, že viníkem všeho zlého ve výživě je lepek.
Nutriční zdroje uvádí obsah glutaminu v potravinách (na 100 g) např. ve vejcích 0,6 g, hovězím mase 1,2 g, v mléce 0,4 g, v kukuřici 0,4 g, tofu 0,6 g... Průměrný smíšený jídelníček poskytne přibližně 3-6 g glutaminu denně, což se pro mnohé situace ukazuje jako nedostačující.
Tady rozlišujte situace, kdy vy sami prezentujete svému okolí určitá fakta či doporučení, nebo jste naopak žádáni o doporučení. Obecně platí, že informace vždy padnou na úrodnou půdu lépe, když jimi cílíte na žadatele, procentuální pravděpodobnost je z principu podstatně vyšší. I tak se v praxi připravte na určitý odpor či nesouhlas s radami bez ohledu na to, jak dobře jsou myšlené. Pokud jako poradce máte představu, jakým způsobem a v jakém rozsahu by měl být jídelníček transformován, je další výzvou tuto ideu klientovi prezentovat tak, aby se naplnilo příslovečné "Vlk se nažral a koza zůstala celá". Cílem je tedy změna stravování, kde u vámi definovaného cíle se předem musíte smířit s tím, že nemusí být realizován v plném rozsahu. Ve většině situací toto není problém, vždy je důležité provést změnu a posunout se co nejvíce vpřed.
Typický masožravec s největší pravděpodobností nebude vykazovat ochotu snížit denní počet porcí masa ze čtyř na jednu a racionální argumenty jej většinou nijak zásadně nepřesvědčí. V dané situaci ale považujte za určitou výhru, když dosáhnete kompromisu v podobě dvou porcí - jako poradci tak nebudete mít pocit, že jste selhali, a u klienta dosáhnete reálného progresu. Obecně platí, že vše má svůj čas, zbytečně neočekávejte rychlé změny v krátkém období, tato idea prostě v praxi nefunguje.
Echinacea se doporučuje užívat buď preventivně v krátkodobých cyklech, nebo cíleně v situacích prvopočátků subjektivně vnímaných či projevovaných dysbalancí. Její jedinečnost spočívá ve schopnosti krátce a efektivně podporovat proces fagocytózy, nejefektivněji takto působí při podávání v průběhu inkubační doby (což v praxi téměř není šance přesně zjistit) a krátce po prvních klinických příznacích a symptomech nemoci. Pokud echinaceu suplementujete až po rozvinutí příznaků, výrazně se snižuje její schopnost ovlivnit průběh choroby (což ale neznamená, že se stává zbytečnou).
Jelikož každý výrobce nabízí odlišné složení produktů, není možné dávkování paušalizovat, vždy se držte doporučení výrobce.
Pokud klesnete příjmem pod hodnoty BMR, metabolismus na toto reaguje jako na krizovou energetickou situaci, v rámci které se (zjednodušeně řečeno) "přepíná" do úsporného energetického režimu. Tzn. začnou převažovat katabolické děje, které sportovec subjektivně vnímá snížením vitality a prodloužením pozátěžové regenerce. Současně se oslabuje imunitní systém, takže se zvyšuje riziko onemocnění. Protože organismu chybí nejen energie, ale i mnohé živiny, riskuje sportovec zranění. ANS funguje v podstatě ve stejném režimu, je ale zásadně ovlivňován katabolickými pochody, kdy organismus bere nemalou část energie i živin z vlastních zásob. V takové situaci je jediným schůdným řešením navýšit energetický příjem a snažit se optimalizovat nutriční hodnoty jídelníčku.
V případě této kombinace ani tak nejde o synergické působení, ale spíše doplňující - hlavním efektem kyseliny boswellové je pozitivní vliv na potlačování zánětů, což se hodí při výživě kloubní a pojivové tkáně jako doplnění k nutričně-výživným účinkům chondroprotektiv. Tato kombinace je tedy výhodná, proto ji mnozí výrobci doplňků rádi používají.
Čočku není nezbytně nutné namáčet v situaci, kdy je loupaná. Odstraněním svrchní obalové vrstvy se u zrn (luštěniny, obiloviny, semena) se výrazně sníží podíl vlákniny a antinutričních látek, takové zrno je vhodné k tepelné úpravě bez předchozích manipulací. Loupaná zrna bez ohledu na druh luštěniny včetně její barvy je výhodnější před tepelnou úpravou namáčet.
U manipulace s rychlostí metabolismu je třeba rozlišovat, kterou část metabolismu chcete ovlivňovat:
Změna v poměrech energetických substrátů má primárně vliv na změnu rychlosti energetického metabolismu, tedy rychlosti tvorby energie.
Změna v množství příjmu bílkovin zasahuje především do rovnováhy anabolických a katabolických dějů, ovlivňuje tedy rychlost metabolismu jiným způsobem než sacharidy a tuky, navíc i v jiných systémech organismu.
Ochranná atmosféra je směs plynů (nejčastěji dusíku a oxidu uhličitého), která se používá k prodloužení trvanlivosti a zachování barvy a chuti některých balených potravin (uzeniny, maso, ovoce, sýry, zelenina...). Tuto konzervační metodu považujte za bezpečnou, v praxi se ale objevují případy, kdy výrobce nedodrží předepsané postupy a podíl některých plynů neodpovídá legislativním požadavkům (málo oxidu uhličitého, hodně kyslíku...) - ochranný obal tak přestává plnit svoje funkce a kvalita potraviny se výrazně zhoršuje. Navíc se ukazuje, že potravina konzervovaná v ochranné atmosféře stále "pracuje" a dochází v ní k úbytku některých nutričních složek (typickým příkladem je zelenina).
Enzymy jsou látky proteinové povahy, které jsou produkovány mikroorganismy. Enzymy rozhodují o tom, zda bude probíhat fermentace (= díky enzymům dochází při kvašení k přeměně orgnických látek). Podle toho, jaké enzymy mikroorganismy produkují, se odvíjí i kvalita a rychlost kvasných procesů.
Fermentovaný výrobek je takový, který prošel fermentací (zráním) - eidam fermentovaný je, mozzarella a ricotta se většinou řízeně nefermentují (existují ale i výjimky). U mléčných výrobků je ale situace složitější, protože už při úpravě mléka, jeho sýření, formování a lisování probíhá předběžné zrání pomocí tzv. primárních kultur (mikroorganismů přirozeně obsažených v potravině), které ovlivňuje strukturu a konzistenci výrobku.
Pojmy "kysaný" a "zakysaný" jsou synonyma, mají tak stejný význam.
Fermentovaný výrobek musí projít procesem kvašení, sterilace je naopak proces konzervace teplem. Řada fermentovaných potravin se ale běžně upravuje sterilací.
Toto upozornění je obecné, v praxi se vztahuje především v dlouhodobé konzumaci silnějších výluhů, případně se s tímto jevem setkáte u citlivějších jedinců. Jeden šálek čaje před spaním považujte za naprosto bezpečný přístup.
Při snaze najít optimální režim vždy začínejte rozvahou nad tím, jaký je cíl vaší snahy. Pokud se např. jedná o krátkodobou snahu zredukovat pár nadbytečných kilogramů, systém přerušovaných půstů je schopen nabídnout zajímavý potenciál i v tomto časově omezeném režimu. Obecně je ale myšlenka PP postavena na přesvědčení, že je trvale použitelným stravovacím režimem.
U hodnocení typu postavy je třeba rozlišovat jednotlivé typologie, které se ve svých metodách výrazně liší. Klasické hodnocení somatotypu dle Sheldona na ekto-, endo- a mezomorfy vychází z jiných charakteristik a ve způsobu měření je podstatně složitější, než jednoduchý systém dělení postav na typ hruška a jablko, který sleduje rozmístění tuku na těle. V podstatě se tak nejedná o nepřesnost, ale odlišný úhel pohledu na danou problematiku.
Kolonoskopie případně klystýry vždy zasáhnou do funkce střevní mikrobioty. Jejich dopad ale není tak fatální, jako u užívání antibiotik, výjimkou jsou pouze dlouhodobě (opakovaně) prováděné výplachy střev. Obnova diverzity ve střevech probíhá podstatně rychleji, než po antibiotických kúrách, není proto nezbytně nutné použití podpůrných preparátů, na stranu druhou jejich volba není kontraproduktivní. V případě úpravy stravy jsou nejdůležitější:
1. Pestrost ve volbě potravin s převahou rostlinných potravin,
2. Kvalita použitých potravin (= vyhýbání se průmyslově zprocesovaným výrobkům),
3. Dostatek vlákniny,
4. Preference fermentovaných potravin.
HIT je komplikovaný problém, protože každý postižený reaguje na jednotlivé potraviny odlišným způsobem, takže na této platformě v podstatě neexistují unifikované seznamy vhodných a nevhodných potravin. Cibule i kapusta patří mezi potraviny, které se prezentují jako středně zátěžové, tzn. jejich konzumace nevyvolává velké reakce. Obě potraviny jsou ale řazeny mezi histaminové liberátory, tzn. jejich konzumace podporuje uvolnění histaminu z žírných buněk. Situaci ještě trochu komplikuje fakt, že organismus má tendenci reagovat odlišně i na jednotlivé druhy dané potraviny (zeleniny, ovoce...), tzn. některé druhy cibule (totéž platí o kapustě) se uvádí jako doporučené, jiné naopak mírně rizikové.
V praxi to znamená, že je třeba vyzkoušet, jak daná individualta na potravinu reaguje, jinak se bohužel k poznání nedopracujeme...
V této situaci je třeba správně vnímat význam jednotlivých nutričních pravidel (požadavků). Dostatek vlákniny obnáší takové množství, které se obecně pro jednotlivé věkové kategorie dětí doporučují (tzn. věk + 5) - tuto hodnotu vnímejte jako základní. Současně se malým dětem doporučuje upravit poměry mezi rozpustnou a nerozpustnou vlákninou ve stravě, a to na 2-3:1. Od toho se odvíjí i volba potravin - z důvodu snahy o snížení podílu nerozpustných frakcí se doporučuje snižovat objem celozrnných výrobků, v opačném případě bude problém požadovaný poměr (na teoretické úrovni) zajistit. U nerozpustné vlákniny se současně ještě prezentuje nevhodnost konzumace obilného šrotu z důvodu ostrých hran vlákniny, což je z výše vedeného prakticky to nejdůležitější doporučení.
Převedeno do praxe - u malých dětí se zcela určitě vyhýbejte výrobkům ze šrotu, jsou skutečně rizikové. V případě snahy o dodržení ostatních požadavků není nezbytně nutné jejich slepé následování, uváděné hodnoty a poměry vnímejte jen jako čísla, která by vásm měla ukázat správný směr. Není tedy např. problém použít celá obilná zrna či vločky, jen dbejte na to, aby byla důkladně tepelně upravená kvůli ovlivnění struktury nerozpustné vlákniny.
1. Mikrovlnné záření rozkmitá molekuly vody v potravině, tento proces může způsobit rozklad některých nutričních látek, řeší se tak především vitamíny a fytochemické složky.
2. Změna pH má schopnost změnit strukturu potraviny - použití jedlé sody zvyšuje pH a výsledná změna chuti je docela zřetelná. Z nutričního hlediska se ale tento postup nedoporučuje, protože soda ničí vitamíny B komplexu v luštěninách - záleží tedy na tom, zda dáte přednost chuti nebo naopak nutriční hodnotě výsledné potraviny.
Tady záleží na tom, z jakého úhlu pohledu obě potraviny budete chtít hodnotit.
Pokud z hlediska kvality použitých surovin, tak jednoznačně vyhraje máslo, protože margarín je technologicky silně zprocesovaná potravina. Budete-li hodnotit jen z nutričního hlediska, tak vítězem bude většina margarínů, protože je výrobci fortifikují nejen o omega-3 a často i omega-9 tuky, ale i některé vitamíny a antioxidanty (D, E, beta-karoten...) - rozdíl je pak víc než transparentní.
Z důvodu snahy o udržení co nejvyšší kvality jídelníčku ze strany používání přirozených potravin osobně volím vždy máslo, tržní chování ale ukazuje, že tento názor zdaleka nesdílí všichni...:-)
V takových situacích záleží na tom, jak definujete redukční režim. Ten můžete vnímat jako kaloricky restriktivní, tzn. přístup postavit na nastavení záporné energetické bilance po omezenou dobu a manipulace s energetickými substráty (sacharidy, tuky), čímž se budete snažit skrze čísla řídit chování metaboismu.
Současně ale můžete "jen" upravit jídelníček ve smyslu preference kvalitních (průmyslově nezprocesovaných) potravin, kontroly glykemických hodnot stravy, zajištění dostatku bílkovin a zvýšeného příjmu vlákniny a respektování pravidel střídmosti. Metabolismus se v dané situaci bude přizpůsobovat novým podmínkám a začne reagovat postupným vracením se ke svojí (geneticky predisponované) přirozené hmotnosti.
Vzhledem k tomu, že každému vyhovuje jiný přístup, si netroufnu říct, která z těchto dvou základních cest je tzv. lepší či výhodnější, fungují ale obě.
U hodnot BMR nejde jen o stupeň nadváhy jedince, ale i o podíl svalové hmoty a úrovně pohybové aktivity, tyto dvě charakteristiky mají na BMR největší vliv. Obecně platí, že s rostoucí hmotností jedince je aktivní hmota nucena vykonávat práci s vyšším energetickým výdejem, totéž platí v situacích, kdy (i obézní) jedinec disponuje vyšším podílem svalové hmoty.
Při redukční dietě je v dlouhodobém měřítku vhodné neklesat pod hodnoty BMR, metabolismus je pak vnímá jako krizový energetický režim a reaguje příliš silnými katabolickými pochody. Tzn. snažte se při počítání energetické bilance udržovat příjem mírně nad BMR, tento způsob a směr výpočtu je nejbezpečnější.
Pokud budeme řešit jen běžně konzumovanou zeleninu, tak pro zdravého jedince by měly být "bezpečné" (= bezproblémové) v podstatě všechny druhy. Obecně platí, že každá bylina obsahuje jiné spektrum a poměry látek, podíl antinutričně působících je dán nejen druhem, ale i podmínkami prostředí (v každé rostlině tedy kolísá). Jejich vliv na metabolismus je pak otázkou celkového jejich příjmu a individuality jedince ve smyslu fungování jeho metabolismu - např. konzumace brukvovité zeleniny zyvšuje přísun strumigenů, což není nebezpečné pro zdravé jedince (= netrpící dysfunkcí štítnice, případně nemající genetické dispozice k těmto problémům). Paušalizace tak není úplně nejšťastnější, protože vede ke zbytečnému snižování pestrosti stravy. Jsem toho názoru, že v situaci, kdy je jedinec zdravý a jeho strava je řízena pravidlem pestrosti, je zbytečné se vyhýbat potravinám, u kterých se obecně prezentují nevýhody spojené se zastoupením antinutričních látek (antinutriční faktory jsou v určitém rozsahu rizikové, ale jen ve specifických podmínkách a v určitých množstvích). Listy a natě tak řešte jako přirozenou a současně v jejich použitém objemu jako doplňkovou součást jídelníčku.
Jak už zaznělo v lekci, jedná se spíše vizuální pomůcku než dignostický nástroj. Z této pozice je dobré přistupovat k hodnocení s určitou rezervou, vždy se bude jednat jen o rámcový odhad vztahu konzistence vs. strava vs. kvalita trávicích pochodů. Nejvíce vypovídající hodnotu má tuhost, která (ve vztahu k dalším ukazatelům - barva, zápach...) poukazuje na:
1. Podíl vlákniny ve stravě.
Příliš nízký vede k extrémům typu průjmovité stolice nebo naopak příliš vysoké tuhosti. Příliš mnoho vlákniny zrychluje peristaltiku, stolice tak může být řidší, případně nedrží tvar a vizuálně vykazuje vyšší zastoupení nestrávených zbytků.
2. Zastoupení tuků ve stravě.
Příliš mnoho tuků zatěžuje činnost jater a žlučníku, stolice bude mít vždy řidší tvar.
3. Množství bílkovin ve stravě.
Přebytek bílkovin má tendenci (při současném nedostatku vlákniny) vést stolici k řidší konzistenci, současně je stav doprovázen typickým zápachem.
4. Aktivitu střevní mikrobioty.
Vzhledem k tomu, že má zásadní vliv na formování stolice v tlustém střevě z důvodu svojí fermentační aktivity, může současně poukazovat na přebytek nebo nedostatek některých živin (cukry, bílkoviny, tuky, vláknina) a kvalitu konzumovaných potravin (střevní mikroorganismy poměrně citlivě reagují na mikrobiologickou i chemickou kontaminaci jídla - reakce bývají většinou rychlé v podobě řidší stolice).
Tento přístup ke sledování daného ukazatele společně s dalšími tak podá zajímavou informaci o tom, co (zřejmě) probíhalo v době mezi příjmem a vylučováním, na základě toho je možné usuzovat na kvalitu stravy a případné změny v jídelníčku.
Každá potravina je něčím specifická, protože obsahuje rozličné poměry jednotlivých živin. Hodnotit potraviny z pohledu jejich nutriční atraktivity ve smyslu nadprůměrně vysokého zastoupení některých živin je často omezující a svazující, na stranu druhou u západního způsobu myšlení běžné (výhodnější je snažit se zaujmout celostní pohled).
Para ořechy jsou v podstatě nejbohatším zdrojem selenu, je proto vhodné jejich množství ve stravě kontrolovat, ať nedojde ke zbytečnému předávkování, což se s ohledem na koncentraci tohoto prvku stát opravdu může.
Dýňová semínka se prezentují jako významný zdroj zinku a vitamínu E - tyto v kombinaci s obsaženými fytochemikáliemi mají pozitivní vliv na prostatu (dávají se do vztahu s podpůrnou léčbou benigní hyperplazie prostaty).
Slunečnicová semínka obsahují vyšší podíl vitamínu E. Jsou ale bohatším zdrojem omega-6 tuků, což s ohledem na zvýšený podíl těchto mastných kyselin ve stravě západní populace není příliš výhodná nutriční charakteristika.
Omega-3 tuky jsou skutečně termolabilní, není proto výhodné s nimi výrazněji tepelně manipulovat. U výroby pečiva je otázkou, jaké teploty použijeme a jak dlouhou dobu. Běžně se vyrábí pečivo i při nižších teplotách (v páře), takže v reálu je možné dosáhnout požadované kvality. Faktem je, že autoři tohoto léčebného postupu s těmito "detaily" buď nepočítali, nebo je přehlíželi případně je považovali ve vztahu k zacílení diety za méně podstatné. Malou náplastí snad může být to, že takové pečivo je v celkové koncepci jídelníčku prezentováno jako doplněk, takže jeho objem nebude nijak závratný.
Celkové množství omega-6 tuků může být vyšší, to je ale relativní, protože důležitější je jejich poměr s omega-3, kde tyto recepty současně zastupují vysoká množství omega-3.
Tato problematika je trochu složitější a zdaleka ne tak černobílá, jak se prezentuje v citovaném článku. Obecně jde o to, že u nebio produktů je riziko obsahu nežádoucích látek podstatně vyšší, s tím by měl spotřebitel při výběru potravin i doplňků stravy vždy počítat (a legislativa je nastavena tak, že kontroluje obsah jen některých rizikových látek, tzn. fakt, že potravina se běžně prodává, ještě nezaručuje, že je ve všech směrech bezpečná). Tyto trendy v západní civilizaci naštěstí sílí, v ČR ale bohužel ne tak znatelně, jako v některých sousedních zemích. K tomu připočtěte fakt, že se sice bavíme obecně o škodlivých látkách, přítomnosti mnoha z nich se ale nevyhneme ani u Bio produkce, navíc vždy záleží i na konkrétní látce, kterou sledujeme (protože o její existenci včetně nežádoucích účincích víme) - např. před několika málo lety se vůbec neřešil podíl mikroplastů v přírodě, dnes jsou téměř všudepřítomné a s poměrně neznámým dopadem na zdraví.
Dále u potravin platí, že pokud se ve výzkumech zaměříte jedním směrem, vždy nakupíte větší množství informací a v jejich světle se tak bude zdát, že odkrýváte pravdu, jejíž podstata je ale silně relativní. Typickým příkladem může být vitamín C, který je jednou z nejprozkoumanějších látek vůbec - pokud se zaměříte na jeho studium, zjistíte, že studie je možné rozdělit na 2 skupiny, kde výsledky jedné popírají tu druhou (stejné je to u kávy a řady dalších potravin či látek). To je dáno tím, že se jedná o vědecké studie, a věda je ve svém principu postavena na procesu zpochybňování, což vnímá a prezentuje jako hnací motor vývoje (poznání).
Tvrzení, že GFSE produkty jsou rizikové na některé chemikálie, je samozřejmě nezpochybnitelným faktem, tento problém ale má naprostá většina nebio produktů. Taková informace by tak měla být impulsem k uvědomění si, že zdaleka ne všechno, co legislativa schvaluje do prodeje, je skutečně zdravé a bezpečné, což by správně mělo vyústit ne ve snahu odmítání, ale naopak hledání kvalitních produktů.
Tyto úvahy samozřejmě nemají za cíl zlehčovat závažnost nežádoucích účinků obsažených škodlivých látek, ale najít ten správný postoj vůči dané problematice. Opět příklad - kupujete-li si hořčici (či jiné potraviny), nemalá část výrobců používá pro jejich konzervaci sorbany a benzoany, kde tyto látky likvidují prakticky vše živé, což platí i pro střevní mikrobiotu (patogenní i probiotickou). Zvláštní v praxi je, že nad tímto se nikdo nepozastaví, přitom koncentrace obou látek má natolik výrazné antibiotické účinky, že takový výrobek v podstatě vykazuje "nekonečnou" mikrobiální stabilitu (čistotu).
Pokud se zaměříte na studie, které se věnovaly výzkumu antibiotických účinků bioflavonoidů v GFSE, zjistíte, že jednotlivé bioflavonoidy se tímto efektem nechlubí, jako komplex ale tyto vlastnosti vykazují. A navíc mají schopnost potlačovat aktivitu patogenních, ne probiotických kultur, což popírá tvrzení zde diskutovaných studií, které poukazují na to, že antibiotický vliv mají pouze chemikálie nacházející se v těchto výrobcích. Tento rozpor je ale ve vědě normální, proto se dílčí studie vždy berou s určitou rezervou a jako směrodatné se prezentují metaanalýzy, které mají mnohem větší vypovídající hodnotu. U nich je ale problém v tom, že vyžadují dostatečný počet provedených studií, které v praxi i přes poměrně rychlý vývoj nejsou vždy k dispozici.
Pokud chcete pracovat s doplňky stravy, musíte se smířit s tím, že se vystavujete riziku koupi produktu, který není úplně bezpečný, což platí pro všechny rostlinné i živočišné materiály. Bohužel neexistuje žádná jistota, že vyberete ten správný, pouze procentuální pravděpodobnost rozumné volby při dodržování všech známých a v praxi použitelných pravidel (volba bio produkce, sledování chování výrobce daného produktu ve vztahu k propagaci jeho účinků, sledování portálů zabývajících se analýzou složení potravin - www.bezpecnostpotravin.cz, www.nebezpecneleky.cz, www.potravinynapranyri.cz aj.).
Tyto situace jsou trochu nešťastné, protože povinností pediatrů je nezanedbat péči o dítě, takže jsou nuceni postupovat podle pravidel, které jim diktuje jejich profese, což jim v žádném případě nemůžeme mít za zlé. Na stranu druhou - pokud jsou rodiče typičtí ektomorfové a dítě tento somatotyp zdědilo, je logické, že vznikne problém "napasovat" se do populačních tabulek. Jsem toho názoru, že pokud je energetický i nutriční příjem dítěte v pořádku a skutečně nic důležitého ve stravě nechybí, není žádný důvod jej překrmovat. Metoda BLW je fajn, i tady by ale mělo platit pravidlo, kdy rodič nesoucí odpovědnost za svoji ratolest by měl sledovat nutriční profil jeho jídelníčku (k tomu slouží nutriční aplikace) - v podstatě jen touto cestou můžete s určitostí tvrdit, že strava je vedena správným směrem. Určitá motivace k jídlu by ale měla být, protože dítě si tak do budoucna vytváří a formuje emoční vzorce, které budou ovlivňovat jeho vztah k jídlu.
Kvásek a kvas jsou synonyma, takže tady žádný rozdíl není. Pokud se u pečiva setkáte s označením "pečivo s kváskem", je třeba důkladně prostudovat složení - může se jednat o ryze kváskové pečivo, ale také pečivo, které obsahuje jen určitý podíl kvásku s přítomností kvasnic (tuto informaci musí výrobce potraviny ze zákona uvést na obalu, případně ji u nebalených potravin dát zákazníkovi na požádání).
Toto tvrzení převládá v našich končinách, a to z důvodu intenzívní propagace ze strany jeho výrobců. Technicky vzato to le pravda není, protože pokud vedle sebe do srovnání postavíte olivový a řepkový olej, oba v RAFINOVANÉ podobě, tak lépe vyjde olivový. Obsahuje totiž více nasycených a mononenasycených tuků, které jsou teplotně stabilnější, než polynenasycené tuky, na které je bohatší řepka.
Ghí je pro tepelnou manipulaci výhodným tukem - obsahuje převažující podíl nasycených tuků, má tak velmi vysoký SP. Jen je potřeba určité obezřetnosti v celkovém jeho množství právě kvůli nasyceným mastným kyselinám v rámci sledování celodenního poměru mezi nasycenými a nenasycenými tuky (ten by se měl pohybovat kolem 1:2).
Dávkování této byliny se odvíjí od množství saponinů v extraktu, standardně se doporučuje pro nesportovce denní množství v rozmezí 5-10 mg na 1 kg tělesné hmotnosti, nejlépe rozdělit do dvou až tří dávek. Bylinu je vhodné cyklovat - pevná pravidla tady nejsou, v průměru se prezentují 4-6týdenní cykly, mezi kterými je v rámci systematické terapie vhodné dát 2-3týdenní přestávku.
Myšlenka prezentovaná v knize má svoji logiku a smysl, protože jedním z největších problémů v moderní výživě je stále rostoucí podíl průmyslově zpracovaných sacharidů v jídelníčku. Je tak přirozené, že se heldají cesty, jak tento trend zvrátit, a low carb tak vypadá jako optimální řešení. V principu se jedná o dobrou cestu, a to ve smyslu vyhýbání se nepřirozeným potravinám, což pak může často vypadat jako snaha o návrat ke stravě lovců a sběračů, o které pak na stranu další můžeme diskutovat, v jakém rozsahu má dnes smysl. Pravdou ale je, že ve stravě malých dětí je přebytek sacharidů a měl by se korigovat. V současné době víme, že organismus má určité požadavky na příjem základních živin, a těch je třeba se držet. Tzn. vždy nejprve ve stravě kontrolujte množství bílkovin, u kterých je nebezpečný deficit, ale i přebytek. Teprvé poté hledejte pomyslnou rovnováhu mezi poměry energetických substrátů, tedy sacharidů a tuků. A to tak, že klíčová je kvalita surovin, tzn. eliminace průmyslově zpracovaných tuků a sledování podílu cukrů, které by měly pocházet pouze z ovoce a zeleniny. Na základě poměru makrosložek nastavíte energetickou bilanci a základ teorie budete mít splněný. Při převodu do praxe ale zjistíte, že narážíte na přirozené reakce dětí v podobě získávání životních zkušeností (hledání toho, co jim chutná, případně co jejich tělo aktuálně potřebuje více), které formují jejich osobnost a přístup k jídlu. Nutriční výsledek pak bude trochu někde jinde, než byl původní plán, a je to tak v pořádku, nesmíte se tím nechat vykolejit.
To nejlepší, co pro malé dítě můžete udělat, je zajistit kvalitní (= přirozené) potraviny v co nejširším spektru variant a dát dítěti možnost volby. S ohledem na fakt, že přirozeně inklinujeme ke sladké chuti, nejsem přesvědčen, že dítě samo od sebe v takovém věku automaticky přejde na striktní low carb, a současně ani v situaci absence nezdravých sladkostí nebude mít možnost preferovat dominantně sladká jídla a vytvářet si tak do budoucího života zoufale nesprávné návyky. Sledujte hlavně to, aby v jídelníčku byly k dispozici zdroje bílkovin, vápníku, železa a omega-3, tzn. určitý podíl živočišných potravin by tady být měl. Pokud budete v rámci tohoto přístupu sledovat nutriční charakteristiku výživy dítěte, zjistíte, že moudra prezentovaná v uváděné knize se sice tváří jako low carb (z pohledu srovnání s konvenčním jídelníčkem jednoznačně ano), poměry sacharidů a tuků ale pořád budou ve prospěch sacharidů, tzn. v principu se pořád bude jednat o vysokosacharidovou koncepci.
Je třeba specifikovat "kolik lžic ČEHO" - pokud máte na mysli rybí tuk, tak to záleží na tom:
1. O jakou rybu se jedná (množství o3 se liší u každého druhu),
2. V jakém prostředí ryba žila (živočichové ve studeném prostředí vytváří více o3),
3. Čím se živočich živil (kvalita stravy hraje klíčovou roli při tvorbě o3 v zásobním tuku).
Pokud používáte rybí tuk jako potenciální zdroj o3, je výhodnější preferovat takové produkty, kde jejich výrobce přímo uvádí podíl o3, což je v dnešní době už standardem.
U převodů mezinárodních jednotek (IU) záleží na formě, ve které se daný vitamin vyskytuje, tzn. u každé látky je jiný:
Vitamín E - 1 IU = 0,67 mg vitamínu E
Vitamín D - 1 IU = 0,025 mcg vitamínu D
Oxidovaný cholesterol vzniká v potravinách při jejich intenzívnější tepelné úpravě (smažení, grilování, pečení). Pokud je jeho konzumace (vejce, maso, vnitřnosti...) v této formě dlouhodobá, má takový cholesterol schopnost podporovat prozánětlivé reakce v těle a být součástí tvorby chronických zánětů.
U přípravy vajec je nevhodnější formou "na hniličku".
S příjmem kofeinu je to složitější - jedná se o stimulační látku, jejíž účinek závisí na fungování receptorů, na které se váže. Každý člověk vykazuje jinou úroveň senzitivity, u zdravých dospělých jedinců se jako bezpečná denní dávka uvádí 300 mg (to odpovídá 5-8 malým šálků). Potíž je v tom, že nemalý podíl populace vykazuje projevy vedlejších účinků kávy už u dávek kolem 50 - 80 mg, pro tyto jsou pak doporučovaná množství nedostižnou metou. U těhotných žen hrozí nebezpečí ze strany zvýšených stresových projevů dítěte, je bezpečnější se kávě v průběhu těhotenství úplně vyhýbat (stejně jako alkoholu).
Mléčné výrobky považujte za nejvýhodnější zdroj vápníku - to znamená, že tyto produkty obsahují vápníku relativně velké množství a současně se tento prvek poměrně dobře vstřebává. To samo o sobě ale neznamená, že jsou spásou při potlačování vzniku či projevů odvápňování kostí. Pro optimální metabolismus vápníku je v těle důležité zajistit adekvátní podíl hořčíku, který je jeho antagonistou. Dále má zásadní vliv vit. D3 (kalciferol), funkce štítné žlázy (produkuje hormon kalcitonin), dostatečný příjem bílkovin a aktivita střevní mikrobioty (produkuje vitamín K2, který řídí vstřebávání vápníku). Pokud se jakýkoli z těchto faktorů odkloní od rovnováhy, komplikuje se i metabolismus vápníku. Vztahovat proto vyšší výskyt osteoporózy ke konzumaci mléčných produktů je velmi nešťastné a ze strany zastánců některých alternativních stravovacích režimů účelové.
Vzhledem k tomu, že primární lymfedém je vrozený problém (je způsoben nedostatečným vývojem lymfatického systému), nečekejte od úpravy stravy žádné výraznější dopady. Největší vliv má sledování poměru mezi sodíkem a draslíkem, kde přebytek sodíku přetěžuje lymfatický systém a zvyšuje zadržování vody. Upravte tedy stravu tak, aby příjem soli nepřekračoval doporučené množství a snažte se přirozeně (stravou) navyšovat podíl draslíku.
Nejčastěji se příčina vztahuje k hormonální nerovnováze, konkrétně ke změnám v produkci mužského hormonu testosteronu, případně i estrogenu. Díky tomu dochází ke zvětšování oblasti žlaznatých buněk okolo močové trubice a množení svalových a vazivových vláken v této oblasti.
Tato makrobiotická specifikace významu pojmů jin a jang je vztažena k vlivu stravy na chování metabolismu. Ne úplně koresponduje s původním významem definovaným čínskou kulturou, což byl ze strany zakladatelů makrobiotiky účel - jin je tady vnímána jako tendence, která v těle podporuje procesy uvolňování (= konzumace potravin/receptů s převahou jin podporuje uvolnění napětí, střevní peristaltiky, tepelné energie, nervosvalové koordinace...). Protože jsou jin a jang vzájemně propojené, jedna přechází v druhou a současně se prolínají, dochází k tomu, že v situaci převahy jin energií v jídelníčku dojde k těmto projevům, kterým se homeostatické principy snaží "bránit" vyvoláním protichůdné reakce (= snaha systému udržet rovnováhu). Typickým příkladem je konzumace alkoholu jako potraviny s enormně silným jin vlivem. Víme, že alkohol uvolňuje napětí, roztahuje cévy, zpomaluje reakce, uvolňuje tepelnou energii, od čehož se odvíjí i ochlazování organismu (riziko umrznutí v zimě po konzumaci alkoholu je vždy větší...). U potravin, které se na makrobiotické škále energetických tendencí nachází v hraničních extrémech (sůl, alkohol, některé drogy...), pak dochází k odlišné interpretaci ve vnímání jejich termického vlivu mezi čínskou medicínou a makrobiotikou. V literatuře se tak budete setkávat s odlišnými kategorizacemi (ohřívající vs. ochlazující), tady bohužel neexistuje shoda, protože se jedná o exaktně neměřitelný parametr, jehož chování se hodnotí jen subjektivně (ještě jednou zpátky k příkladu alkoholu - jeho konzumace vyvolá krátkodobě pocit zahřátí, které se ale po určité době mění v chlad z důvodu úniku tepelné energie, roztahování cév a zpomalování srdečně-cévní aktivity - a tady pak záleží na pozorovateli, v jakém časovém odstupu od konzumace tuto charakteristiku hodnotí).
1. Kvasnice jsou bohatým zdrojem vitamínů B komplexu, záleží ale na tom, v jaké formě i množství je konzumujeme. Tyto látky jsou termolabilní, s jejich zdroji je třeba zacházet opatrně, tabulkové hodnoty obsahu živin tak nemusí být směrodatným ukazatelem.
2. Foláty, folacin či kyselina folová jsou deriváty kyseliny glutamové, které vykazují odlišnou biologickou aktivitu kyseliny listové.
Jejich metabolismus je komplikovaný, obecně se lépe se vstřebává monoglutamát, hůře polyglutamáty. Z těchto důvodů se používá označení "ekvivalent kyseliny listové", který se počítá jako součet monoglutamátu a 0,2 násobku polyglutamátu. Biologická využitelnost B9 je dána poměrem monoglutamátů a polyglutamátů (v průměru se uvádí hodnoty v rozmezí 50 – 70 %), situaci trochu komplikuje i fakt, že využitelnost je vyšší ze živočišných zdrojů, ale obsah kyseliny listové v nich je nižší - z těchto důvodů se doporučují jako dominantní zdroje B9 potraviny rostlinného původu. Doplňková výživa se snaží hledat cesty, jak zajistit látky s nejlepší možnou biologickou využitelností, u B9 jí do karet nahrává fakt, že vysoké procento evropské populace trpí mutací genu pro enzym MTHFR (methylentetrahydrofolát reduktáza), který je klíčový pro metabolismus kyseliny listové a způsobuje zvyšování hladiny homocysteinu, v průběhu těhotenství např. vyšší riziko rozštěpových vad u plodu. Methylfolát je forma B9, která se vstřebává dobře i bez nutnosti zásahu ze strany tohoto enzymu, v doplňkové výživě se postupně stává standardem.
Jelikož se jedná o látky rozpustné ve vodě, tělo se jejich přebytku zbavuje (vylučuje je, nejvíce močí). Základní DDD vnímejte jako populačně zprůměrované, v žádném případě se nemusí jednat o množství, které daný jedinec skutečně potřebuje. V tomto kontextu se jeví jako výhodné přijímat mírně vyšší dávky jako prevenci před jejich nedostatkem, v takové situaci se není třeba obávat jakýchkoli nežádoucích vedlejších účinků. Předávkovat se je ale možné čímkoli, platí to i pro vitamíny B komplexu, jejich extrémní přebytek může zrychovat celou řadu metabololických dějů a ovlivňovat tak fungování některých orgánů (slinivka, štítnice...), buďte proto opatrní na manipulace s nepřiměřeně vysokýmu dávkami.
U těchto technik buďte vždy obezřetní. Existují sice postupy, kdy je možné žlučník stimulovat tak, aby vypudil i menší kamínky (na úrovni velikosti menších zrnek písku), právě velikost je ale limitujícím faktorem, navíc zdaleka ne každá detoxikační technika je bezpečná (s ohledem na zdravotní stav jedince). Poměrně často žádanou metodou je rozbíjení kamenů ultrazvukem na malé části, které pak projdou žlučovými cestami volně do střeva, kde už žádné potíže neudělají. O vhodnosti této metody ale vždy rozhoduje ošetřující lékař.
Z jídla obsahujícího sacharidy, které důkladně a pomalu koušeme a žvýkáme, se v ústech díky mechanickému rozmělnění a času potřebnému pro enzymatické naštěpení sacharidů uvolňuje a vstřebává menší část cukrů, čímž dochází k prvnímu (mírnému) navyšování hladiny krevního cukru. Poté, co se trávenina dostane do tenkého střeva, začnou působit enzymy slinivky břišní a s určitým časovým odstupem od procesů probíhajících v ústech přichází druhá (výraznější) vlna nárůstu krevní glykémie. Protože se postprandiální glykémie měří v časovém úseku 90-120 minut po jídle, je pomalý proces konzumace vysokosacharidové stravy ve vztahu k rychlosti nárůstu hladiny krevního cukru výhodnější (glykémie je nižší, jelikož se hodnoty "průměrují"), než konzumace jídla ve spěchu (v takové situaci dochází k uvolňování cukru do krve až z tenkého střeva, proces je tak více nárazový).
Tato informace je ze zákona povinná právě kvůli alkoholu. U fermentovaných nápojů dochází ke tvorbě ethanolu, který vytvářejí kvasinky alkoholovým kvašením ze sacharidů. V podstatě i nealkoholické pivo obsahuje určité minimum alkoholu (většinou kolem 0,5 %). Je tak otázkou, kolik alkoholu se vám podaří "vyrobit" v domácích podmínkách u kombuchy, a současně zda budete ochotná konzumovat alkohol v průběhu těhotenství (obecně platí, že těhotné ženy by se alkoholu měly vyhýbat).
Pokud je mrkev v syrové podobě, může vyšší podíl tepelně neupravené vlákniny zatížit střevní trakt, u zdravého jedince ale toto není nebezpečné, maximálně se projeví dyskomfortem v oblasti trávení. Vysoká koncentrace karotenů může způsobit žlutooranžové zbarvení kůže (hyperkarotenémie), toto ale není zdravotně nebezpečné.
Stravou tento problém nijak výrazně neovlivníte. Teoreticky je možné zařadit pravidelný příjem stimulačních látek (nejvhodnější jsou některé adaptogeny, většina populace toto ale řeší konzumací kávy či jiných zdrojů kofeinu), případně ostřejších druhů koření. Je to ale otázka individuálního zhodnocení vhodnosti daného postupu (minimálně ve vztahu ke kofeinu a koření).
Často je tento jev spojen s příliš nízkým příjmem energie (primárně u redukčních diet).
V těchto situacích záleží jen na vás, jaký režim nastavíte (i na základě domluvy s klientem). Jsem toho názoru, že má smysl dělat věci, které fungují (oboustranně), dlouhodobá praxe by vás nakonec stejně k tomuto zjištění měla dotlačit sama. Pokud bude vaše poradenství postaveno i na principu snahy svoje klienty edukovat, k novému systému stravování se propracovávejte postupně tak, že průběžně sledujte přístup klienta k jídlu a tento v jednotlivých krocích upravujte (nebudete tedy vytvářet nový jídelníček úplně od základu, ale průběžně upravovat stávající, na který je dlouhodobě zvyklý). Výsledkem bude systém (s evidovanou historií), který poslouží klientovi jako platforma pro samostatný přístup k výživě do budoucna. Časově je to sice náročnější, ale výsledky umí předčit očekávání.
Pokud bude žloutek po úpravě v měkkém stavu, struktura cholesterolu zůstane bez větších změn. Záleží tedy na způsobu přípravy ve smyslu použité teploty a délky jejímu vystavení.
Tady uvažujete konstruktivně, vždy je třeba ve vztahu k individualitě řešit důležitost jednotlivých nutričních pravidel. Doporučení týkající se poměru rostlinných vs. živočišných bílkovin je obecné, nemá jasně definované hranice či limity. V praxi by tak neměl být problém realizovat jídelníček, který obsahuje cca poloviční podíl rostlinných bílkovin, protože z výsledného zastoupení živočišných zdrojů dodáte pořád rozumné množství hemového železa, navíc si můžete "pomoci" zařazováním silných masokostních vývarů, které jsou na minerály velmi bohaté. Pokud ještě k celkovému dostatku železa ve stravě (bez rozdílu jeho původu a formy) zajistíte i vyšší příjem vitamínu C, který zlepšuje metabolismus železa, neměl by organismus ani při výrazně vyšší fyzické zátěži trpět nedostatkem (a v dané situaci pořád budete mít v rezervě možnost podpůrné suplementace).
S délkou kvašení se zvyšuje obsah alkoholu a mění se nutriční složení (především se snižuje množství cukrů). Největším přínosem burčáku je obsah kvasnic produkujících vitamíny B komplexu, v přiměřeném množství tak konzumace tohoto nápoje má pozitivní vliv na chování střevního mikrobiomu. V nepřiměřeném množství se pak odmění přesně opačnými účinky :-)
Obecně lze říci, že pokud takový problém není způsoben či dotován psychosomatickou platformou jedince, tak úprava stravování s cílem redukce hmotnosti, která je postavená na nutriční vyváženosti, bude mít za následek zlepšení zdravotního stavu. Buňky v těle disponují pamětí a v naprosté většině situací jsou schopny se vrátit do původního stavu fungování, je potřeba jim jen dát vhodné podmínky.
Tyto směsi jsou výhodné, protože umožní korigovat přísun sodíku, jehož množství je ve stravě průměrné populace silně nadlimitní. Současně je zdrojem draslíku, u kterého je žádoucí se snažit zajistit příjem alespoň kolem hodnot DDD, což na rozdíl od sodíku je v praxi poměrně náročné. S přebytkem sodíku pak souvisí i nepoměr mezi Na:K se všemi známými následky.
Tady je myšleno 10 různých potravin denně. Jedná se ale o nešťastný příměr ve smyslu vyjádření přesné hodnoty obsahu lykopenu, navíc lykopen získávaný z tepelně neupravených potravin má velmi nízkou biologickou hodnotu. V takové formě je potřeba této látky přijímat podstatně více, než z tepelně upravených jídel či doplňků stravy, proto je uváděný počet potravin tak vysoký.
Jedná se o obecné doporučení ve vztahu k celé skupině adaptogenů. S ohledem na specifičnost působení těchto látek na systémy v těle a jejich prakticky neměřitelnému a exaktně nevyhodnotitelnému účinku a vlivu se prezentuje nevhodnost pro epileptiky (důvody jsou v tomto směru především preventivně bezpečnostní). Jejich experimentování je rizikové, buďte v tomto směru opatrní, protože zvyšují celkovou vitalitu organismu a tím ovlivňují i elektrochemickou aktivitu mozku.
Nastavení cyklů je silně individuální záležitost, vždy souvisí primárně s potřebami (= účelem užívání) jedince. Obecně platí, že po časově delší fázi příjmu by měla nastat kratší přestávka, a to řádově v týdnech.
Kombinace různých adaptogenů by měla podléhat určitým pravidlům - minimálně je vhodné se vyvarovat příjmu několika typicky stimulačních adaptogenních bylin současně z důvodu možného rizika předávkování, které má podobné projevy, jako např. kofein (malou výjimkou jsou tady krátkodobé snahy o maximalizaci stimulace u sportovců před výkonem) - jedná se především o macu a rozchodnici, případně sibiřský žen šen.
Každá adaptogenní bylina obsahuje látky, které ovlivňují metabolismus specifickým způsobem a směrem. Při hledání vhodných kombinací je potřeba tento fakt zohlednit a neužívat současně byliny s protichůdným účinkem - např. klanoprašku, která má harmonizační vliv na nervový systém (běžně se používá jako součást léčby depresí) a rozchodnici, která naopak funkci nervové soustavy stimuluje.
Saponiny mají hydrofilní vlastnosti, poměrně dobře se tedy rozpouští ve vodě. Jejich množství v potravinách výrazně snížíte nejen loupáním, mytím či namáčením, ale i vařením (včetně přípravy v páře), případně klíčením a fermentací.
Tryglyceridy a triacylglyceroly jsou synonyma, běžně se používají v literatuře oba pojmy. Jsou hlavní složkou tuků, jsou složeny z glycerolu a třech molekul mastných kyselin, organismus z nich procesem lipolýzy odděluje mastné kyseliny, které se následně metabolizují.
V praxi ve vztahu k výživě by vás vždy měly zajímat (kromě triglyceridů) parametry celkového množství cholesterolu včetně HDL i LDL frakcí, ze kterých se počítá tzv. aterogenní index. To je hodnota, která ukazuje na riziko vzniku aterosklerotických pochodů, je tak vztažena k srdečně-cévním chorobám (platí to i pro zvýšené hodnoty triglyceridů v krvi).
Příprava zeleniny na oleji je v pořádku do okamžiku, kdy olej přepálíte. Je proto potřeba mít pod kontrolou teplotu při pečení, restování či smažení. Při použití vody místo tuku se většinou nastavuje nižší teplota, u surovin tak vzniká menší podíl některých nežádoucích látek (např. akrylamidy).
Mák je sice jedním z nejbohatších zdrojů vápníku vůbec, ale jeho využitelnost výrazně snižují přítomné alkaloidy (opiáty). Jejich podíl se snižuje s rostoucím stupněm zralosti máku, takže často citovaných 10 % je relativní hodnota. Navíc tepelná úprava výrazně snižuje množství těchto alkaloidů, takže např. v průmyslově zpracovávaných potravinách s obsahem máku počítejte s mnohem vyšší hodnotou.
Mořské řas jsou koncentrovaným zdrojem širokého spektra minerálů (nejen vápníku), v potravinářství se používají stále častěji. S ohledem na jejich nutriční výhody a možnosti použití je možné je označit za "superpotravinu", do budoucna se s nimi budeme ve stravě setkávat stále častěji. Jedinou potenciální "vadou na kráse" je riziko kontaminace těžkými kovy či deriváty ropného průmyslu, protože podstatná část světové produkce se pěstuje na farmách, které jsou součástí otevřených moří, a zdaleka ne každá šarže výroby je kontrolována, jak se snaží prezentovat legislativa.
Biologická využitelnost minerálů z mořských řas je velmi dobrá, řasy obsahují minimální podíl antinutričních látek (primárně vlákninu), s ohledem na jejich atraktivitu ale nepřiměřeně navyšují cenu výrobku.
Jelikož psychosomatika zkoumá vliv emocí na tělesné pochody, ve vztahu k jídlu tady vždy platí, že dlouhodobá konzumace potravin, které nám nechutnají, skrze tvorbu "negativních" emocí nežádoucím způsobem ovlivní řadu metabolických pochodů (nejčastěji trávicí trakt). Takto je možné somatizovat různé zdravotní komplikace (např. poruchy trávení), proto by měl být jídelníček zastoupen dominantně potravinami (recepty), které nám skutečně chutnají (obecně tady platí, že nikdo - pokud ovšem nemusí - nebude dlouhodobě jíst jídlo, které mu nechutná). Vzhledem k tomu, že neexistuje jasná definice zdravé a nezdravé potraviny, obtížně se tady definují jakákoli pravidla. Na stranu druhou jsme bytosti řízené a ovládané emocemi, stav naší mysli tak vždy rozhoduje o tom, jak budeme vnímat realitu. To znamená sami sebe máme možnost přesvědčit, že tzv. "nezdravé" potraviny nechceme jíst nejen z racionálních důvodů (obsah nežádoucích látek), ale i proto, že nám prostě nechutnají (pokud se takto rozhodneme). V takové situaci pak už jen záleží na tom, jak nastavíme koncepci jídelníčku, aby vykazoval všechny potřebné nutriční charakteristiky (což při troše snahy lze). Jakmile ale toto budete vnímat jako omezování, tak z psychosomatického pohledu budete kráčet špatným směrem. Je třeba se tak naučit se svojí myslí pracovat ve prospěch vlastně definovaného cíle - není problém, aby se v jídelníčku nacházelo menší množství (potenciálně) nezdravých potravin (tělo je dokáže metabolizovat a při dodržování pravidel střídmosti zvládne bez větších problémů eliminovat jejich nežádoucí účinky), současně je ale realizovatelné udržovat metabolismus a zdraví v zóně optimálního fungování jen s potravinami, o kterých jsme přesvědčeni, že patří mezi tzv. "zdravé".
Lysin je antagonistou argininu, v dlouhodobé perspektivě je výhodné udržovat jejich poměr v rovnováze. Standardní doporučená dávka se pohybuje kolem 3 mg / 1 kg tělesné hmotnosti, vzniká tak otázka, co znamená vyšší či vysoké množství. Studie poukazují na fakt, že zdvojnásobení příjmu u zdravých jedinců v kratší době (kolem 1 týdne) nepřineslo žádné zjistitelné vedlejší účinky, pro terapeutické použití se tak nebojte potenciál této aminokyseliny využít, nejlépe ale v cyklech z důvodu snahy dlouhodobě nerozladit aminokyselinovou rovnováhu.
Dobrým zdrojem K2 jsou fermentované potraviny (vůbec nejbohatším je natto), teoreticky vzato by s tímto veganská populace neměla mít problém. Nemalé množství K2 vytváří i střevní mikrobiom, což je další důvod, proč by vegansky se stravující jedinci s dostatkem vlákniny neměli vykazovat projevy deficitu. Otázkou do diskuze jsou ale účinky tohoto vitamínu, jehož úkolem je mj. zefektivnit metabolismus vápníku - příjem tohoto prvku u veganů je dlouhodobě silně nedostačující, navíc vápník přítomný v rostlinné stravě je velmi špatně využitelný z důvodu vazby na antinutriční látky. Osobně bych u veganů cílil více pozornosti na zajištění adekvátního množství dobře využitelného vápníku, což je na obecné úrovni potenciálně větší problém/výzva, než pomyslný deficit K2 (ten nastává nejčastěji u poruchy diverzity střevního biomu či absence fermentovaných potravin v jídelníčku).
Tato informace je myšlena tak, že bílkoviny sice obsahují stejné množství energie na jednotku hmotnosti jako sacharidy, jsou tedy energeticky bohatší než vláknina, ale organismus je nevyužívá jako primární (hlavní) zdroj energie (metabolicky je to nevýhodné), tuto funkci plní sacharidy a tuky.
Je možné při troše snahy nabírat svalovou hmotu se zachováním určitého stupně vyrýsování, i když je samozřejmě otázka, jak si budeme "vyrýsování" představovat. Praxe ukazuje, že není problém dlouhodobě udržet podíl tělesného tuku v rozmezí 4-8 % při tréninku, který vykazuje objemový charakter. Ve stravě je třeba si velmi dobře hlídat především množství a kvalitu sacharidů, jejichž přebytek se rychle ukládá skrze činnost inzulínu do tukových zásob. Současně kontrolujte bílkoviny, kde se snažte pohybovat v rozmezí 1,5 - 2 g / 1 kg tělesné hmotnosti, tuto hranici zbytečně nepřekračujte.
Soutěžní sportovci na fitness scéně ve váhových kategoriích, které vyžadují nárůst svalové hmoty, tento postup ale nemají rádi, protože progrese nárůstu svalové tkáně není tak výrazná, jako při extrémistickém přístupu zvýšených dávek bílkovin i sacharidů ve snaze maximalizovat potenciál růstu buněk. V tomto směru je škoda, že většina sportovců tuto metodu kopíruje, aniž by uvažovali a řešili situaci ve vztahu ke skutečným potřebám vlastní individuality.
Vždy rozlišujte obecně prezentované informace a osobní zkušenosti, které máte vypozorovány z dlouhodobého ovlivňování metabolických dějů pomocí úpravy stravování. Obecně platí, že je výhodnější mírně navyšovat podíl tuků vůči sacharidům, protože takto snižujete negativní dopad výkyvů krevní glykémie na ukládání energie do zásobních tuků, což je časově velmi rychlý proces. U sportovců je navíc třeba respektovat fakt, že zvýšená fyzická aktivita zrychuje metabolické pochody, tedy i potřebu získávat energii rychlejším způsobem, kde se pak komplexní sacharidy ukazují jako výhodnější zdroj (u vysokosacharidového způsobu stravování). I v těchto případech je ale třeba hledat rovnováhu a nenechat situaci zajít do extrému v podobě výrazného snížení tuků vůči sacharidům v celodenní koncepci jídelníčku.
Pokud je cílem úprav stravování redukce tukových zásob, případně alespoň kontrola hmotnosti ve smyslu snahy o nenabírání zásobního tuku, je vždy výhodné omezovat ve večerních hodinách podíl sacharidů, současně si ale dávat i pozor na zbytečně vysoké zastoupení tuku v jídle, což bývá poměrně častý jev z důvodu buď skrytého tuku v potravinách, případně samotné konzumace tučnějších potravin (typické jsou např. sýry s vysokým podílem tuku). Tuk při konzumaci jídla neovlivňuje přímo krevní glykémii, tedy se nijak výrazně nepodílí na pocitu zasycení, takže pak hrozí riziko, že přijmete více energie, než byste v rámci sledování vlastní energetické bilance opravdu potřebovali. Výsledkem v dlouhodobé perspektivě bude postupný a nenápadný nárůst objemu tukových zásob.
Irský mech je mořská řasa, která se pyšní podobným složením, jako jiné druhy řas. Je tedy bohatým zdrojem vlákniny a minerálních látek, skrze které ovlivňují metabolické pochody. Obsah bílkovin je ve srovnání s běžně používanými zdroji proteinů nízký, nemá tak výraznější vliv na tvorbu koleganu v těle (ten je podmíněn především dostatečným příjmem bílkovin bohatých na lysin a prolin, a vitamínu C, který řídí metabolické děje směrem k produkci vlastního kolagenu), za náhradu živočišného kolagenu jej určitě nepovažujte.
Krevní testy nejsou pro hodnocení nutriční kvality stravy ideální (= přesnou) metodou. Organismus disponuje složitými homeostatickými samoregulačními systémy, jejichž úkolem je mj. udržovat v krvi obsah vitamínů či minerálů na úrovni hodnot s relativně malým rozptylem. Pokud je obsah sledované látky ve stravě podprůměrný, organismus je schopen využívat její zásoby, krevní testy tak nemusí odhalit nedostatek ve stravě. Výjimkou jsou situace, kdy je příjem mikroživin extrémně nízký po delší dobu a vlastní zásoby se vyčerpají, tělo pak nemá odkud brát a množství dané látky klesne pod normu. Evoluce nás vyformovala do stavu, ve kterém jsme schopni zvládat poměrně velkou zátěž, pružnost i adaptabilita systémů v těle jsou poměrně velké. Do tohoto "schématu" je potřeba ještě zakalkulovat individualitu jedince, tedy jeho vlastní schopnosti reagovat na podmínky, a ty se mohou velmi výrazně lišit. Výsledkem jsou pak odlišnosti mezi lidmi, které se na první pohled zdají nelogické, případně nespravedlivé, což je ale dáno přirozenou tendencí člověka hodnotit realitu dominantně levohemisféricky (škatulkovat, "atomizovat"...).
Obsah živin v potravinách je velmi pohyblivý, organismus (není-li přetěžován) dokáže "fungovat" i s podstatně nižším příjmem, než jsou běžně prezentované doporučené denní dávky, byť v takovém stavu ne vždy pracuje optimálně. Je pak otázka, který systém v těle začne trpět jako první a vznikne stav, který označujeme jako "nemoc".
Cílem by vždy měla být rovnováha v příjmu dostupných živin s průběžným sledováním reakcí a způsobu chování těla, které ukazují, zda je náš přístup ke stravování v pořádku či nikoli.
U kus kusu nejprve rozlišujte, z čeho je vyrobený. Standardně se jedná o poměrně dobře stravitelnou potravinu vyrobenou z krupice obilných zrn, kde budete volit mezi lepkovými a bezlepkovými zdroji. Tady pak záleží na vašem rozhodnutí, v jakém věku dítěte začnete podávat zdroje lepku.
Na trhu jsou dostupné i produkty z luštěnin, které jsou výrazně náročněji stravitelné a tedy více zatěžující trávicí trakt z důvodu vyššího obsahu bílkovin, vlákniny a antinutričních látek (především fytátů). Tyto je rozumné zařazovat až v pozdější fázi, běžně se doporučuje od 18 měsíců.
Zvýšené hodnoty ALT jsou ukazatelem poškození jater - nemusí se jednat jen o nemoc, často jsou způsobené i zvýšenou fyzickou zátěží (např. sportovci). Pokud neznáte konkrétní příčinu, není možné s jistotou navrhnout úpravy ve stravování, obecně se ale doporučují např. vitamíny B komplexu či produkty s extrakty ostropestřce mariánského.
Toto je pravda, platí to pro ženy v průběhu životního období dospívání - klimakterium, kdy dochází k poměrně výrazným ztrátám železa při měsíčním cyklu. S rostoucí fyzickou zátěží (= sportovci) tato hodnota dál roste, vždy je ale individuální.
Pokud je strava ryze veganská, je nebezpečí v podstatě absolutní. Pokud ale řešíte makrobiotický přístup, v rámci kterého je součástí stravy maso (ryby), neměl by problém s deficitem B12 nastat (v tomto směru je rozumné ryby konzumovat alespoň 2-3x týdně, v této koncepci zajistí adekvátní podíl B12). U ryze rostlinné stravy je s vitamínem B12 problém, protože rostlinné analogy lidský organismus velmi komplikovaně metabolizuje. Dochází tak k jeho deficitu, který se ale projevuje až s určitým časovým odstupem (často i několika let). U dětí je toto období mnohem kratší z důvodu vývoje a růstu, zdravotní dopady nedostatku B12 se tak projevují ve větším rozsahu.
Tento rod bakterie je součástí tibetské houby. Štěpí primárně cukry, v podstatně menším rozsahu se podílí i na fermentaci tuků a bílkovin.
Na dotazy odpovídá
Mgr. Martin Jelínek
lektor kurzů
Výživový poradce, autor sedmi úspěšných knih. Zakladatel vzdělávací společnosti ATAC pořádající kurzy, které spojují moudra východních filozofií s poznatky moderní vědy. Jeho cílem je předávat celostní poznání v oblasti výživy a zdraví všem skupinám populace. Vede kurzy výživového poradenství on-line, podílel se na pořadu České televize Pod pokličkou, je autorem výukového systému ZOF.
