Dobrý den,
dá se říci, že "metabolické požadavky" z pohledu makrobiotiky se dají propojit s pohledem "metabolických typů" Rogera Williamse? Dle tohoto vědce existují 3 typy: 1. bílkovinný, 2. smíšený a 3. sacharidový. Soudím správně, že i dle makrobiotiky tedy typ bílkovinný bude nejvíce jang, jelikož tyto typy spalovačů potřebují ve stravě vícero bílkovin a nasycených tuků, nežli např. smíšené a sacharidové typy? Ptám se na to z důvodu, jelikož jsem vysledovala, (jsem na rozmezí bílkovinného a smíšeného typu a jsem kojící maminka, která je doma se 2 dětmi a během dne téměř neposedím - velké množství anaerobního pohybu - lítám za dětmi :D, v noci častější přerušovaný spánek kvůli kojení - tudíž mne tyto okolnosti asi "hážou" více do jang, zároveň ale vědomě pracuji se zklidňováním nitra), že dlouhodoběji mne zasytí pouze tučnější strava (ideálně nasycená forma tuků) a přítomnost větší porce bílkovin, pokud to tak není, rychle vyhládnu a je přítomen pocit nezasycení i bezprostředně po jídle a následné únavy, pokud se např. oběd skládá pouze z obilovin, luštěnin, zeleniny a nenasycených tuků. Dá se toto řešit častějším zařazováním masa či ryb např. obden nebo k pokrmu z obilovin, luštěnin, zeleniny přidat např. máslo, smetanu, sýr, kokos. mléko - tedy jistou formu nasycených tuků?
Předem děkuji za odpověď :)

Při hledání společných kritérií metabolického typování u alternativních směrů (filozofií) a vědeckého přístupu nikdy nenajdete kompletní shodu. Technicky to ani není možné, protože každý přístup vychází z jiného úhlu pohledu na realitu. Faktem ale je, že některé prvky jsou společné, takže to, co popisujete, dává z nemalé části smysl.
Trochu jen upravím některé úvahy:
1. Stravitelnost a metabolická zátěž u nasycených a nenasycených tuků je prakticky stejná. Vzniká tak otázka, co znamená, že vás zasytí tučnější strava s nasycenými tuky, většinou se zátěž na trávení spojuje s přítomností bílkovin, a to převážně živočišného původu.
2. Péče o děti v domácnosti není zátěž anaerobního rázu (ta je spojována s tepovou frekvencí přesahující anaerobní práh, čehož s dětmi doma nedosáhnete s výjimkou systematického cvičení). Popisovaná zátěž je primárně psychického rázu, standardně v kombinace prolongovaného stresu a opakovaných krátkodobých emočních výlevů (v pojetí makrobiotiky se jedná o převahu jin), což samozřejmě vyvolá specifické nároky na metabolismus v podobě potřeby jíst buď těžší jídla (u bílkovin jang, v případě tuků jin), nebo naopak rychle stravitelné pokrmy (nejčastěji sladké = jin) - záleží na to, jaká forma zátěže a po jak dlouhou dobu převažuje.
3. Makrobiotická filozofie vychází z přesvědčení, že nejúčinnější forma manipulace s metabolismem je postavena na jednoduché snaze vést jej k rovnováze skrze používání faktorů, které považuje za homeostatické. To obnáší koncepci stravy, která vykazuje energetickou rovnováhu s menším podílem faktorů odpovídajícím metabolické individualitě.
Příklad: V klasickém makrobiotickém jídelníčku mírně navýšíte podíl jang faktorů (ryb) a náročněji stravitelných potravin (luštěniny, ořechy, semena). Dojde k posunu, kdy zvýšená zátěž na trávicí trakt (jang) bude vyrovnávat emoční napětí (jin). Postupujte opatrně, není výhrou hned zkraje posunout jídelníček do extrému...

Témata:  Hubnutí   Makrobiotika 

Kam dále?