Dobrý den,
píšete, že nízkosacharidová strava není vhodná úplně pro každého.
Protože je to trochu kontroverzní téma, máte nějaké důvěryhodné zdroje informací (třeba klinické studie, pubmed atd.) ke tvrzení, že problémy mají:
- jedinci s chorobami srdce a cév (angína pectoris, infarkt myokardu, mozkové příhody),
- diabetici,
- těhotné a kojící ženy.

Děkuji

V tomto případě se skutečně jedná o kontroverzní záležitost ve smyslu neexistence jednoznačné odpovědi. Jednotlivým důvodům se budeme věnovat v průběhu kurzu, kdy si ty nejdůležitější výzvy budete nacvičovat formou tvorby jídelníčků na ZOF. V základu se jedná o následující "problémy":

1. První spočívá v tom, že low carb nemá pevná pravidla. Definuje se sníženým podílem sacharidů ve stravě, a to buď v rozmezí 120 - 180 g za den, případně 20-35 % z celkového příjmu energie. Protože se nejedná o jasně definované podmínky, velmi obtížně se na této platformě provádí jakékoli výzkumy, což při snaze o kvantifikaci situace výrazně snižuje vypovídající hodnotu potenciálního výzkumu.

2. Posledních 15 let došlo v některých zemích ve sféře oficiálních doporučení v oblasti příjmu tuků ke změnám, původně doporučované rozpětí 20-30 % z cekového energetického příjmu se zvýšilo na 35 %, někde dokonce na 40 %. To se pomalu blíží k definici low carb, byť ji ale pořád zdaleka nenaplňuje. Jakmile výrazně snížíte podíl sacharidů, musíte při snaze udržet energetickou bilanci zvýšit tuky. To zní dobře do okamžiku, kdy:

A) Jste nuceni zajistit a udržet "rozumné" poměry mezi skupinami mastných kyselin (nasycené vs. nenasycené, mono- vs. polynenasycené, omega-3 vs. omega-6 - vše budete zkoušet převést na talíř v průběhu studia). Tady zjistíte, že teoreticky tuto výzvu zvládnete, u reálného talíře to ale dlouhodobě neudržíte.

B) Začnete sledovat zastoupení trans-mastných kyselin v potravinách, o kterých víme, že se v dlouhodobém přebytku zásadním způsobem podílí na vzniku metabolických poruch skrze poškození funkce buněčných membrán. Na této rovině budete řešit:
- teoretický podíl TMK, kde se bohužel ve většině případů nedostanete ke skutečným hodnotám, jelikož na území EU není povoleno jejich uvádění (což je možné bez skrupulí považovat za jedno z největších zvěrstev v potravinářství, které na nás legislativa páchá),
- jejich skutečný obsah, který v kuchyni výrazně zvyšujeme tepelnou úpravou zdrojů tuků (vznikají při přepálení, tedy překročení kouřového bodu tuku).

3. Na snížení podílu sacharidů ve stravě vždy velmi pružně reaguje střevní mikrobiota, protože často dochází ke snížení příjmu vlákniny, která je ve většině potravin v nerozlučném spojení se sacharidy. Výraznější úprava poměrů makrosložek je vždy krokem do neznáma v oblasti jakékoli predikce, jak budou systémy v těle reagovat (tento faktor je silně individuální).

4. Zvýšení příjmu tuků vždy zatíží játra a žlučník.
I když se vám podaří vytvořit stravovací systém, který vykazuje stav optima na všech nutričních úrovních, ani v takovém případě nebudete mít jistotu, že nepřiměřený podíl tuků u dané individuality (bavíme se o zdravém člověku, u jedinců s poruchami metabolismu toto riziko výrazně roste) bude bezpečný (riziko steatózy jater a přetížení žlučníku). Podobně se bude chovat srdečně-cévní systém, který bude zatížen vyšším množstvím tuků v krvi.

5. Zdaleka ne každý zvládne low carb psychicky.
Emoční platforma je přímo propojena s hormonální regulací, která je nejvíce ovlivňována příjmem sacharidů a kolísáním/stabilitou hladiny krevního cukru. Jakmile snížíte sacharidy, v typickém low carb, kdy metabolismus není plně v ketogenním režimu, bude vysoké procento populace vykazovat dysbalance v oblasti chování, čímž se takový systém stává nepoužitelným.

6. Pokud bychom se přesunuli do oblasti ketogenních diet, které jsou z odborného hlediska jednomyslně považovány za nutriční extrém určený jen pro výjimečné situace, spektrum potenciálních potíží (zátěže) jen poroste.

V podstatě je LC typickou situací ve výživě, která poměrně transparentně poukazuje na nejednoznačnost a následnou potřebu kráčet cestou individuálních možností, ke kterým vede v praxi tak trochu strastiplná cesta skrze zkoušení a testování. Při tom procesu je ale nutné znát a respektovat teoretická pravidla, která by měla plnit funkci pomyslných mantinelů bránících nám jít do zbytečného rizika, které je mnohem vyšší v situacích metabolických poruch (diabetes, kardiovaskulární potíže).

Témata:  Hubnutí 

Kam dále?