Výživa sportovců je velké a důležité téma. Rostoucí profesionalizace sportu tlačí na jeho aktéry, aby věnovali pozornost prakticky každému detailu, platí to samozřejmě i o výživě. Faktem je, že strava má na sportovní výkonnost zásadní vliv, jehož rozsah se liší:
1. U jednotlivých sportovních odvětví.
Je logické, že jídelníček soutěžního kulturisty by měl vypadat úplně jinak, než strava maratonce.
2. Ve vztahu k úrovni zátěže.
Koncepce výživy se vždy bude lišit u sportovce trénujícícho jednou denně od sportovce trénujícího dvou- a vícefázově. Při více tréninkových fázích za den se zvyšuje energetický výdej a současně snižuje časový prostor pro nasycení vyčerpaného organismu. To znamená, že sportovec je nucen přijmout dostatek všeho v omezeném počtu porcí. Zvětšuje se tak objem jejich porcí, zdaleka ne každý je schopen či ochoten se v praxi přejídat.
3. S ohledem na individualitu jedince.
Tady platí stejná pravidla, jako u nesportující populace, tzn. je potřeba snažit se pracovat s metabolickýcm profilováním a vypozorovat, jak tělo reaguje na změnu stravy v různých zátěžových situacích.
Přesto všechno platí pro sportovce obecná pravidla, která by měla být při snaze upravovat systém stravování vždy respektována:
Sportovci vydávají spoustu energie, je proto potřeba pozorně sledovat příjem a výdej energie. V praxi se běžně stává, že se sportovec dlouhodobě pohybuje ve výrazném energetickém deficitu, následky katabolických pochodů pak bývají katastrofální:
Víme, že měřit výdej energie s větší přesností je komplikované a diskutabilní, na stranu druhou se v dnešní době rozšiřuje používání různých sporttesterů, které umí poskytnout poměrně přesný výsledek.
Obsah makroživin je provázán s řešením energetické bilance. Řeší se podílové zastoupení sacharidů, bílkovin a tuků, a to ve dvou směrech:
- Prvním je vysokosacharidová koncepce, kdy hlavním zdrojem energie jsou sacharidy (nejčastěji se prezentuje model energetických poměrů S:B:T - 60:20:20, kdy podíl sacharidů kolísá v rozmezí 45-60 % a tuků 20-30 % v souvislosti s typem sportu).
- Druhým pak systém nízkosacharidový, kdy se omezují sacharidy a navyšuje se podíl tuků jako zdroje "pomalé" energie (poměry S:B:T jsou přibližně 35-45:15-20:30-45).
Protože výživa není až tak úplně jednoduchá, ve volbě stravovacích režimů nabízí i další - říkejme jim "hybridní" - varianty, jejichž princip je postaven na střídání vysokosacharidových a nízkosacharidových fází. Kromě těchto "hybridů" je možné se setkávat ještě s názory o výhodnosti ketogenních diet ve sportu (primárně ve vztahu k vytrvalostním aktivitám). Tyto sice metabolicky fungují, jsou ale ve své realizaci velmi náročné.
Vitamínů, minerálů, antioxidantů. S ohledem na zvýšenou zátěž se u některých látek (neplatí ale u všech) může jejich příjem ve srovnání s nesportující populací lišit i v nižších násobcích. Týká se to především vápníku, hořčíku, vitamínů C, E, D a B.
U všech živin (makro i mikro) současně platí, že vedle jejich celkového množství je třeba (na rozdíl od nesportující poulace) počítat i s rozmístěním v průběhu dne, a to v souvislosti s tréninkovou zátěží. Řečeno jinak - je třeba sledovat, jaké množství sacharidů, bílkovin, tuků a minerálů sportovec přijímá před zátěží a jaké po tréninku.
Sportovci se vždy více potí, je třeba proto klást důraz na pitný režim. V situaci nedostatku tekutin vzniká nebezpečná dehydratace, u které dochází ke vzniku svalových křečí, rychlé únavě a celkovému poklesu výkonnosti.
Vedle potřeby dostatečného zavodnění je hydratace spojena i s přísunem některých minerálních látek, které odchází z těla. Jejich nedostatek může způsobi rozladění elektrolytické rovnováhy, při které jsou typickým projevem křeče a zvýšená únava s neschopností podat adekvátní výkon.
Celkové množství přijatých tekutin vždy závisí na:
Ve sportovní oblasti jsou velmi populární iontové nápoje. Tak jsou nazývány prakticky všechny tekutiny, které mají schopnost hydratovat organismus a dodávat mu různé živiny (ne jenom ionty). Dle složení se dělí do 3 kategorií:
Složení iontových nápojů se sice tváří sofistikovaně, při jejich volbě ale myslete na to, že vždy obsahují směs syntetických vitamínů a antioxidantů, jednoduchých cukrů a minerálů v různém spektru i kvalitě.
V tréninkovém režimu z důvodu vyšší zátěže organismus vždy požaduje vyšší příjem energie i živin. Toto je třeba respektovat ve vztahu k odpočinkovým fázím, kdy by se strava měla upravovat především směrem k optimalizaci příjmu energie.
Sportovní výživou se kompletně zabývá kurz Výživa ve sportu, kde stravu řešíme skutečně do detailu. Laická populace (rekreační, tedy nesoutěžní sportovci) se základy sportovní výživy učí v kurzu Cesta za vysněnou postavou. Plnohodnotně se této oblasti ale věnujeme i v půlročním studou Poradce pro výživu. Nedílnou součástí studia každého kurzu je snaha naučit se vytvářet takové stravovací režimy, které odpovídají potřebám sportovců jednotlivých sportovních odvětví. K tomuto účelu studenti používají výukovou aplikaci ZOF, která vyhodnocuje všechny nezbytné nutriční požadavky a pomáhá tak zájemcům dosáhnout požadovaných cílů.
Ing. Helena Dlouhá
Výživa mě pravděpodobně začala zajímat před 30 lety…vdala jsem se a zajímalo mě, jak vařit. Hledala jsem souvislosti – proč, jak a tak :). Tehdejší hledání začínalo u brožovaných sešitů – kuchařek Mudr Jonáše, pokračovalo přes různé vegetariánské a makrobiotické kuchařky…procházela jsem různými obdobími, různými zkušenostmi a nacházela zajímavé souvislosti. Mezi naším jídlem a naší myslí. Obojí mě hodně zajímalo. Nicméně vytvořit ze všech těch nejrůznějších informací od různých autorů jeden vyvážený celek, to není úplně jednoduché. Každý člověk je jiný, to, co platí na jednoho, je pro druhého nemožné, a těch pravd o výživě je tolik, každá jiná… časem to u mě vedlo až k jakési rezignaci. Ale všechno má svůj čas. Od kamarádky jsem se dozvěděla o Martinovi Jelínkovi. A po nějaké době jsem se zapsala na jeho kurz. Na náhody moc nevěřím, takže děkuji, osude. Protože Martin Jelínek dokázal z těch všech střípků, které jsem v sobě měla, složit celistvý a fungující obraz. Všechno to do sebe zapadalo jako puzzle. Jsem člověk pochybovačný, než něco přijmu za své, koukám na to z hodně stran a chci vědět proč a jak. Určitě přijdou časem další, nové otázky, ale už vím, v rámci jakých souvislostí na ně budu hledat odpověď. V čem mě kurz výživového poradenství hodně oslovil? V celistvosti pohledu. Nestranil žádné výživářské škole, žádnému autorovi. Martin Jelínek nikoho neodsuzuje ani nikoho nevynáší do nebes. Používá logiku - jeho logika si však dobře rozumí s věcmi nespočitatelnými a neměřitelnými, prostě všeho je tak akorát… Ze začátku bylo těžké vycítit, jaký osobní výživářský postoj Martin Jelínek vlastně zastává. Dnes už to myslím tuším - a chápu, proč zůstává náš učitel v některých věcech tak nestranný. Cenné je, pokud si vytvoříme na věc svůj vlastní pohled , neovlivněný názory učitele. Učitel by měl v ideálním případě pouze pomoci držet naše uvažování v jakémsi rámci. V tomto směru jsme tedy měli ideálního učitele…i v jiných směrech :) Díky kurzu jsem zjistila, že rezignace na cokoli nemá v mém životě místo, že mě výživa baví a že s tím chci něco dál dělat. Není to úžasné?
Zdenka Vlčková
Jsem spokojená nejen s kvalitou a formou kurzu, ale i s možností další spolupráce jak s p. Mgr. Jelínkem, tak i s ostatnímim kolegy. Je to velkým profesním přínosem.
Edita Michalčáková
Jsem lektorka jógy a strava s jógou velice úzce souvisí. Na svých kurzech jogy a i při lekcích jógy se potkávám s různými typy lidí. Většina z nich řeší stravu nebo po čase ji začne řešit. V tom mi moc pomohl kurz výživového poradce od pana Jelínka, ve kterém jsem si jako veganka uspořádala stravu, ale taky mě nadále provází dál, i když v jiném oboru a mohu tak pomoci lidem, kteří u mě cvičí jógu. Je velmi důležité, co a jak JÍTE. Kurzy ATAC jsou úžasné z pohledu nestrannosti, jelikož každý je originál a každý jsme jiný. Přístup pana Jelínka je úžasný a lidský... Mě kurzy moc pomohly a mám to na celý život. Mockrát děkuji :-)