Imunita je přirozená schopnost organismu rozpoznávat choroboplodné zárodky a odolávat jim. Choroboplodné zárodky jsou v odborném žargonu označovány jako antigeny (= antibody generator). Jedná se o látky, které pochází z vnějšího prostředí, nebo takové, které vznikají přímo v těle. Nejčastěji se jedná o viry, bakterie, parazity, plísně, nádorové buňky. Tyto způsobují tzv. imunitní reakci (= odpověď), tedy procesy, kterými tělo reaguje na setkání s těmito zárodky.
Pokud je antigen vnějšího původu a je schopen u citlivého jedince navodit nepřiměřenou imunitní (= alergickou) reakci, označuje se jako alergen.
Imunitní systém tedy můžeme zjednodušeně označit jako obranyschopnost organismu. Jako systém je označován proto, že je tvořen sítí buněk (bílé krvinky), tkání (kostní dřeň) a orgánů (brzlík, slezina, lymfatické uzliny), které vzájemně spolupracují (při obraně organismu před útoky „vetřelců“). Imunitní systém je za normálních okolností (= u zdravého člověka) natolik inteligentní, že to, co by mohlo našemu zdraví ublížit, rozpozná jako škodlivé a udělá vše, co je v jeho silách, aby škodlivý faktor zlikvidoval. A současně je schopen rozpoznat, co je neškodné a toto nechal být. Běžně se prezentují dva základní imunitní mechanismy:
1. Vrozená imunita.
Označovaná také jako neadaptivní nebo nespecifická. Na choroboplodné zárodky reaguje velmi rychle. Hlavním nástrojem nespecifické imunity jsou především:
- fagocytóza,
- funkce „přirozených zabíječů“ (NK buňky),
- účinek komplementu.
2. Získaná imunita.
Označovaná také jako adaptivní nebo specifická. Jedná se o mechanismy, které vznikají procesem vývoje (tedy tak, že se imunitní systém učí rozlišovat antigeny a specificky na ně reagovat). Při tomto procesu vzniká imunologická paměť, což je stav, kdy se po setkání s neznámým antigenem vytvoří v buňkách paměťová stopa. Díky tomuto fenoménu se imunitní systém učí pracovat stále efektivněji. Proces zahájení adaptivní imunitní odpovědi trvá mnohem déle, než reakce vrozené, v průměru 3-7 dní. Specifickou imunitu dále ještě dělíme na protilátkovou (bílé krvinky jsou schopny po aktivaci antigenem produkovat velké množství specifických protilátek) a buněčnou (lymfocyty intenzívně likvidují plísně, parazity, viry, nádorové buňky a cizí tkáně).
Imunitní schopnosti organismu jsou ovlivňovány mnoha faktory. Mezi ty, které by nás měly zajímat nejvíce (z nemalé části i z důvodu faktu, že jsme schopni většinu z nich průběžně ovlivňovat), patří:
- celkový zdravotní stav,
- kvalita výživy,
- fyzický i psychický stres,
- spánkový režim,
- kvalita životního prostředí,
- roční období,
- věk.
Strava má přímý vliv na fungování imunitního systému. Roli hraje:
- Množství,
- Obsah energie,
- Obsah živin,
- Zastoupení antinutričních látek,
- Způsob přípravy pokrmů,
- Kvalita používaných potravin.
Koncepce stravy včetně používání vhodných a kvalitních doplňků stravy má schopnost zefektivňovat práci imunitního systému. Ve stravě se nachází látky, které umí podpořit, ale také potlačit aktivitu bílých krvinek nebo přímo činnost orgánů a tkání, jež tvoří imunitu jako celek. V populaci roste počet lidí, kteří mají z důvodu nevhodného životního stylu imunitu oslabenou. Správně sestavený jídelníček jim může výrazně pomoci nastolit rovnováhu. Zvyšuje se ale i počet jedinců, kteří přímo trpí nějakou poruchou funkce imunity – nejčastěji se jedná o alergie a potravinové intolerance včetně HIT (histaminové intolerance).
V kurzech (Poradce pro výživu, Strava a imunitní systém) se studenti na výukové aplikaci ZOF učí vytvářet modelové jídelníčky, které obsahují dostatek potřebných živin, minimální podíl nežádoucích složek, a navíc tak, aby koncepce stravy odpovídala potřebám dané individuality.
Kurz Poradce pro výživu a suplementaci je opravdu velmi obsažný, některá témata si teprve po několika měsících sedají na správné místo v hlavě. Před kurzem jsem měla pocit, že se zajímám o výživu, ale během kurzu jsem si uvědomila, jak objemná je daná problematika. Probírali jsme témata, o kterých jsem neměla ani páru (termika, energetické tendence, existence nadbytku vlákniny, klíčení, fermentace, kontraindikace doplňků stravy), ale dnes vidím, jak jsou důležitá. Přesto mám pocit, že informace v kurzu jsou pouhou základnou, na které budu stavět postupným prohlubováním daných témat. Velmi si cením komplexního přístupu k dané problematice. Hledala jsem kurz, který by nebyl zaměřený jen na podíl makrosložek, příp. mikrosložek. Sama jsem tušila, že s výživou souvisí psychika, že každý je individualita, že stejná strava za jiných podmínek nebude stejná, že bychom neměli v zimě jíst totéž co v létě, atd. Toto vše jsem si v tomto kurzu ověřila. Během celého kurzu nás pan Jelínek učil, že je třeba respektovat individualitu člověka, že vše je relativní, že každá akce má reakci, a že problematika výživy musí být holistická, aby byla účinná a že přílišné generalizace mohou ubližovat. Sama jsem toto zažila jako zákaznice, kde mi po zjednodušených radách Výživové poradkyně bylo stále těžko a ukrutná zima. Nadšená jsem z výukové hry ZOF, prakticky jsem si procvičila jednotlivé problematiky, dostaly se mi pod kůži vcelku automaticky a mnohem rychleji, než kdybych se je učila ryze teoreticky. Často se mi objevil „problém“, na který bych možná narazila až v praxi, tady jsem si mohla pohrát s tím, jak ho vyřešit a díky tomu jsem se naučila zase něco nového. Je to taková škola hrou. Přínosné byly také recepty, které mi při ztrátě inspirace pomohly „vařit“. Kromě výše uvedených benefitů měl pro mě kurz ještě jednu ohromnou výhodu a to možnost studovat online. V průběhu kurzu jsem se totiž stěhovala do jiného města (100km) a nebylo by pro mě schopné v průběhu toho ještě dojíždět do jiného města.
RNDr. Blanka Roučková, Ph.D.
V oboru výživového poradenství se pohybuji už delší dobu, samozřejmě průběžně studuji z různých zdrojů. Zaujala mne náplň kurzu Poradce pro výživu a suplementaci hlavně z hlediska šíře informací. Díky tomu, že jsem se do kurzu zapojila, jsem rozšířila své znalosti a známé věci uspořádala a dala do dalších souvislostí. Pro mne byl obsah kurzu rozhodně přínosem a online forma naprosto vyhovující.
Největší hodnotu jsem objevil až s odstupem času a zvyšující se praxí. Pro mě byl největší hodnotou komplexní, nestranný pohled na kvalitu a pestrost stravování u nás. Rozšíření základního povědomí o možnostech hodnocení a celkového pohledu na tělo a osobnost člověka. Největší pravdou bylo, že jedině tělo klienta má pravdu v tom co mu nejvíce vyhovuje. A vše se musí točit kolem toho, že každý je jiný a prošel si různým vývojem a potřebuje ve stravě použít pestrost a střídmost.
