Imunitní systém

Imunita je přirozená schopnost organismu rozpoznávat choroboplodné zárodky a odolávat jim. Choroboplodné zárodky jsou v odborném žargonu označovány jako antigeny (= antibody generator). Jedná se o látky, které pochází z vnějšího prostředí, nebo takové, které vznikají přímo v těle. Nejčastěji se jedná o viry, bakterie, parazity, plísně, nádorové buňky. Tyto způsobují tzv. imunitní reakci (= odpověď), tedy procesy, kterými tělo reaguje na setkání s těmito zárodky.
Pokud je antigen vnějšího původu a je schopen u citlivého jedince navodit nepřiměřenou imunitní (= alergickou) reakci, označuje se jako alergen.
Imunitní systém tedy můžeme zjednodušeně označit jako obranyschopnost organismu. Jako systém je označován proto, že je tvořen sítí buněk (bílé krvinky), tkání (kostní dřeň) a orgánů (brzlík, slezina, lymfatické uzliny), které vzájemně spolupracují (při obraně organismu před útoky „vetřelců“). Imunitní systém je za normálních okolností (= u zdravého člověka) natolik inteligentní, že to, co by mohlo našemu zdraví ublížit, rozpozná jako škodlivé a udělá vše, co je v jeho silách, aby škodlivý faktor zlikvidoval. A současně je schopen rozpoznat, co je neškodné a toto nechal být. Běžně se prezentují dva základní imunitní mechanismy:

1. Vrozená imunita.
Označovaná také jako neadaptivní nebo nespecifická. Na choroboplodné zárodky reaguje velmi rychle. Hlavním nástrojem nespecifické imunity jsou především:
- fagocytóza,
- funkce „přirozených zabíječů“ (NK buňky),
- účinek komplementu.

2. Získaná imunita.
Označovaná také jako adaptivní nebo specifická. Jedná se o mechanismy, které vznikají procesem vývoje (tedy tak, že se imunitní systém učí rozlišovat antigeny a specificky na ně reagovat). Při tomto procesu vzniká imunologická paměť, což je stav, kdy se po setkání s neznámým antigenem vytvoří v buňkách paměťová stopa. Díky tomuto fenoménu se imunitní systém učí pracovat stále efektivněji. Proces zahájení adaptivní imunitní odpovědi trvá mnohem déle, než reakce vrozené, v průměru 3-7 dní. Specifickou imunitu dále ještě dělíme na protilátkovou (bílé krvinky jsou schopny po aktivaci antigenem produkovat velké množství specifických protilátek) a buněčnou (lymfocyty intenzívně likvidují plísně, parazity, viry, nádorové buňky a cizí tkáně).

Imunitní schopnosti organismu jsou ovlivňovány mnoha faktory. Mezi ty, které by nás měly zajímat nejvíce (z nemalé části i z důvodu faktu, že jsme schopni většinu z nich průběžně ovlivňovat), patří:
- celkový zdravotní stav,
- kvalita výživy,
- fyzický i psychický stres,
- spánkový režim,
- kvalita životního prostředí,
- roční období,
- věk.

Vliv stravy na imunitu

Strava má přímý vliv na fungování imunitního systému. Roli hraje:
- Množství,
- Obsah energie,
- Obsah živin,
- Zastoupení antinutričních látek,
- Způsob přípravy pokrmů,
- Kvalita používaných potravin.

Koncepce stravy včetně používání vhodných a kvalitních doplňků stravy má schopnost zefektivňovat práci imunitního systému. Ve stravě se nachází látky, které umí podpořit, ale také potlačit aktivitu bílých krvinek nebo přímo činnost orgánů a tkání, jež tvoří imunitu jako celek. V populaci roste počet lidí, kteří mají z důvodu nevhodného životního stylu imunitu oslabenou. Správně sestavený jídelníček jim může výrazně pomoci nastolit rovnováhu. Zvyšuje se ale i počet jedinců, kteří přímo trpí nějakou poruchou funkce imunity – nejčastěji se jedná o alergie a potravinové intolerance včetně HIT (histaminové intolerance).