Energetická bilance

Jakmile si ve snaze sestavit způsob stravování, který vychází vstříc našim individuálním potřebám, zvolíme spektrum pro nás vhodných potravin a nastavíme správné poměry živin, měli bychom brát v potaz i množství energie, kterou tělu dáváme. Hodnoceno v širším kontextu je potřeba mít pod kontrolou takzvanou energetickou bilanci. Toto je v pořadí druhé pravidlo Zóny optimálního fungování (ZOF), která je nedílnou součástí naší filozofie a tvoří jádro studia u nás.

Energetická bilance je poměr mezi příjmem a výdejem energie. Vyvážené bilance dosahujeme v situacích, kdy se množství spotřebované energie rovná množství vydané energie. Rozlišujeme pozitivní a negativní energetickou bilanci.

Pozitivní energetická bilance

Vzniká v situacích, kdy dochází k nadměrnému energetickému příjmu (vysoký objem jídla, přebytek sacharidů s jejich příliš vysokou hodnotou glykemického indexu nebo nálože, vysoký podíl tuků…). Nadbytečná energie je uložena do tukových zásob, tělesná hmotnost se tak zvyšuje.

Negativní energetická bilance

Vzniká v situacích velmi nízkého energetického příjmu. Tělo je nuceno využívat navíc i energii uloženou v zásobách. Tělesná hmotnost vždy klesá, metabolismus „přepíná“ do katabolických pochodů.

Při práci s tímto pravidlem je potřeba postupovat následovně:

1. Mít přehled o tom, kolik energie (tedy jaké poměry sacharidů, tuků a bílkovin) jednotlivé potraviny obsahují (tedy kolik energie přijímáme).
   K tomuto účelu slouží tabulkové hodnoty, které jsou součástí mnoha různých programů (včetně naší výukové hry ZOF) majících schopnost tyto parametry počítat.
    
2. Mít přehled o tom, kolik energie vydáváme.
   Tady je potřeba počítat s bazálním metabolismem, energetickým výdejem po příjmu potravy, fyzickou aktivitou a energií potřebnou k spontánním pohybům a nárokům na růst.

Energie, obsažená v potravě a uvolňovaná či využívaná v průběhu metabolických dějů, se nejčastěji vyjadřuje v jednotkách  tepla – v kaloriích. Jedna kalorie je definována jako množství tepla  potřebné k ohřátí 1g vody o 1 ºC (z 15 ºC na 16 ºC). Toto množství tepla je velmi malé a tak v praxi při hodnocení výživy obecně používají jednotky v kilokaloriích (1kcal = 4180 J). Mezinárodní jednotkou energie je jeden joule (energie vynaložená tehdy, když se 1 kg pohybuje silou 1 newtonu po dráze 1 metru). Pro převod kcal na jouly lze použít koeficient 4,2 (přesněji 1 kcal = 4180 joulů = 4,18 kJ).

Přehled množství energie vznikající spalováním (trávením) jednotlivých živin:

Přesnost těchto výpočtů je silně diskutabilní a v praxi v podstatě nerealizovatelná.

Problém je v tom, že:

1. Nemáme možnost zjistit přesné množství každé potraviny, kterou jíme (nikdo si v reálném životě nebude vážit každé sousto, které chce sníst).
2. Není možné ani přesně určit, kolik živin která potravina obsahuje (jejich množství kolísá dle způsobu jejich pěstování, skladování a zpracování).
3. A už vůbec nikdy přesně nespočítáme, kolik energie při konkrétní aktivitě vydáme.

Stavět koncepci stravování pouze na počítání energie je proto nesmyslné. Bohužel naprostá většina lidí v západní společnosti kráčí touto cestou, od čehož se odvíjí i spektrum problémů, se kterými se při tvorbě jídelníčků a očekávání jejich vlivu potýkají. S energetickou bilancí je ale potřeba pracovat, a to především ze dvou důvodů:

1. Prvním je kontrola hmotnosti,
2. Druhým pak snaha předejít katabolickým pochodům, které vznikají v situacích záporné energetické bilance.