Filozofie našeho vzdělávání

Původní myšlenka poskytovat vzdělávání formou kurzů vyšla ze systému školení a prezentací, které jsem dlouhá léta jako externí konzultant prováděl pro některé firmy. V podstatě prvotním impulsem byla poptávka ze strany některých „věrných“ posluchačů, kteří začali mít na začátku globálního trendu zájmu o zdravý životní styl potřebu se vzdělávat dál. Jednalo se o dobu, kdy se trh v této oblasti začal postupně měnit a objevovaly se první vlaštovky v podobě akreditovaných kurzů „Poradce pro výživu“. Jejich obsah i rozsah se u jednotlivých firem z důvodu požadavků MŠMT nijak výrazně nelišil. Jejich vadou na kráse byla dominantní orientace na tvorbu jídelníčků postavených na počítání energetické bilance (poměru příjmu a výdeje energie) a základních živin. Tedy něco, co je v absolutních hodnotách vyjádřitelné a pro mozek (konkrétně jeho levou hemisféru) i dobře uchopitelné.

Problém je v tom, že tato forma vzdělání v oblasti způsobů stravování je pouze „částečná“. Každá potravina obsahuje vedle množství energie a živin řadu dalších vlastností a charakteristik, které přímým způsobem ovlivňují metabolické pochody v lidském těle. Je fajn vzdělávat populaci tak, aby uměla počítat v jídle kalorie a množství cukrů, tuků nebo bílkovin. Otázkou však je, jaký je pak v praxi výsledek.

Kolik lidí se dlouhodobě stravuje tak, že si předem přesně spočítají, jaké množství energie a poměry živin mají přijmout?

Vím pouze o dvou skupinách populace:

První jsou závodní kulturisté, kteří se z důvodu filozofie svého sportu skutečně pečlivě připravují na každou soutěž formou velmi přísných diet. Druhou pak jedinci s různými (často závažnými) metabolickými poruchami, kde jim jejich zdravotní stav nenabídne jinou možnost.

A jak dlouho jim tato snaha vydrží?

Nemocní lidé takto jíst musí, takže jejich „trápení“ bývá dlouhodobé. Sportovci ale nemusí – síla jejich vůle jim dovolí takto jíst pár týdnů až měsíců. To je přesně o pár týdnů až měsíců více, než u průměrného jedince této společnosti, který většinou po několika dnech takového sebetrýznění této snahy zanechá.

Jako člověk „postižený“ klasickým vzděláním a současně orientovaný na komplexní (holistický, celostní) přístup k životu jsem tak vytvořil šestiměsíční kurz „Poradce pro výživu“, který vyšel jeho zájemcům vstříc hned několika výhodami:

1. Byl (a doposud stále v rámci českého a slovenského trhu je) obsahově nejrozsáhlejší.
2. Kombinuje formu samostudia (s časovou variabilitou ze strany studentů) s živými přednáškami.
3. Součástí studia jsou vedle snahy naučit se počítat ve stravě ty parametry, které počitatelné jsou, i principy a filozofie východních kultur (indická ájurvéda, tradiční čínská medicína, makrobiotika). Tyto ke stravování zaujímaly vždy podstatně odlišný pohled ve srovnání s naším „západním“.
4. Neopomíjíme ani takzvané alternativní výživové směry, které se v posledních letech stále hlasitěji hlásí o slovo. Tedy vegetariánství, veganství, raw či paleo.
5. Protože každému racionálně uvažujícímu člověku je jasné, že to, co jíme, určitým způsobem a v nějakém rozsahu ovlivňuje nejen metabolické pochody, ale kvalitu celého našeho zdraví, jsou součástí studia i vztahy mezi tím, co jíme, a fungováním našeho zdraví. Legislativa nejen Evropské unie se snaží v posledních letech tato fakta různými způsoby popírat a zakazovat šíření těchto informací. Toto je mimochodem jeden z důvodů, proč tento kurz nemá a nikdy ani mít nebude akreditaci od Ministerstva školství.
6. Jelikož jsem v mnoha směrech perfekcionista, chci, aby každý absolvent tohoto kurzu skutečně něco uměl. A protože sám trpím něčím, co bylo kdysi nazýváno LMD (lehká mozková dysfunkce) a celé svoje studium na základní, střední a vysoké škole jsem doslova „protrpěl“ z důvodu faktu, že můj mozek nebyl schopen se sladit s principy klasického školského systému, postavil jsem celý princip studia na tvorbě myšlenkových map.

Tedy pomůcce, která výrazně usnadní orientaci v poměrně velkém množství nových informací, včetně naší schopnosti si je i pamatovat. Praxe ukázala, že tento krok byl velmi šťastný. Kurz je tak schopen i přes jeho rozsah zvládnout prakticky každý bez rozdílu vzdělání. S úspěchem jej tak absolvují nejen lékaři či farmaceuti, ale i lidé s výučním listem.

Rostoucí počet absolventů začal průběžně požadovat další nástavbové vzdělávání. Postupně tak vznikaly jednodenní semináře zaměřené tímto směrem (Výživa při cukrovce, Co nevíte o mléce, Výživa při zhoubných onemocněních, Jak se zbavit závislosti na sladkém), a jednoměsíční kurzy „Výživa ve sportu“, „Makrobiotika v české kuchyni“, „Vegetariánství a veganství v praxi“, „Výživa dětí“, „Tajemství biologického věku“ a „Cesta za vysněnou postavou“.

Nemalá část populace si uvědomuje existenci duše a snaží se různými způsoby pracovat s vlastním vědomím. Medituje, buduje určitý vztah ke svému tělu, vlastnímu zdraví i k jídlu samotnému. U východních kultur je tato oblast nedílnou součástí jejich filozofie, aniž by to bylo považováno za něco nového či jakkoli zvláštního. Logickým vyústěním tohoto trendu byl kurz „Síla myšlenky“. Nejprve v on-line podobě, následně i formou víkendových pobytových seminářů. Protože je tato oblast mým celoživotním koníčkem, uvítal jsem požadavky o realizaci tohoto kurzu s otevřenou myslí.

Jako člověk, který celý život nesnášel klasickou formu studia, jsem byl vždy „tlačen“ k tomu, abych věci studoval sám. Čtu různé knihy a tato forma vzdělávání mi naprosto vyhovuje. Vím, že podobných lidí, kteří místo kurzu sáhnou raději po knize, je mnoho. Nikdy jsem netoužil být spisovatel, dokonce se mi tato představa příčila.

Když selhaly všechny dostupné možnosti naučit svoji pubertální dceru zdravě se stravovat, přišla „zoufalá“ myšlenka napsat o tomto problému knihu, která původně byla určena pouze jí.

Poté, co mě moji spolupracovníci přemluvili k tomu, abych „Mámo, táto, nezabíjejte mě!“ vydal, stala se základem pro další literární tvorbu v oblasti zdravého životního stylu. O všechny knihy, které průběžně píšu, je nemalý zájem ze strany čtenářské veřejnosti. Byly, jsou a budou nedílnou součástí systému vzdělávání, který poskytujeme.

Většina vzdělávacích společností, které pořádají kurzy v oblasti správného stravování, dělá jednu velkou chybu - zaměřuje se především na teorii. Tedy učí, jak počítat energii a množství i poměry živin ve stravě, zda je „lepší“ vysokoproteinová nebo vysokosacharidová dieta, ve kterých případech nejlépe funguje cyklická ketogenní nebo sacharidová superkompenzační dieta…

Teorie je samozřejmě důležitá. Zapomínají ale na to, že je potřeba ji převést do praxe. To znamená umět i konkrétní pokrm připravit. Z tohoto důvodu jsme založili Školu zdravého vaření, kde jsme jako součást komplexního vzdělávacího postupu odhalovali tajemství zdravé a současně i chutné kuchyně. Škola zdravého vaření již není v provozu, nahradili jsme ji aplikací ZOF.

Praxe ukázala, že takto koncipovaný systém studia je schopen zajistit, aby každý zájemce byl schopen efektivně pojmout co nejvíce informací v relativně krátkém časovém úseku, a současně měl k dispozici i konkrétní návod, jak připravit vhodné recepty. I tady se ukázalo, že teorie a praxe sice kráčí vedle sebe, ale ne s rukou v ruce. K dokonalosti chyběl poslední krok ve formě spojovacího mostu. Tedy pomůcky, která by sloučila teoretické know-how se skutečnou praxí v podobě schopnosti připravit konkrétní pokrmy s charakteristikami vhodnými pro konkrétní individualitu. Vyvinuli jsme proto výukovou aplikaci ZOF, ve které studenti vytváří jídelníčky pro určité situace. Teprve s touto studijní pomůckou je možné celý studijní systém u nás označit jako efektivní a holistický.

Naše filozofie v oblasti vzdělávání kráčí jasně daným směrem:

Předat jednoduchý systém, pomocí kterého si zájemce o tuto oblast uvědomí, že každý člověk je individualitou. Takovou, která má svoje individualizované vědomí, a současně používá k životu tělo, ve kterém probíhají metabolické pochody ovládané genetickými a epigenetickými (tedy i nutričními) faktory. Zjednodušeně a především srozumitelně řečeno to znamená, že na každého z nás působí obrovské množství vlivů, které rozhodují o tom, jak se naše tělo bude chovat. Vedle emočního rozpoložení (psychosomatika) jsou to vlastnosti zděděné od našich předků (genetika), vliv prostředí, ve kterém se pohybujeme (epigenetika) včetně toho, co jíme (výživa). Celý metabolismus člověka je velmi pružný. To znamená, že máme schopnost přizpůsobit se různým podmínkám tak, aby tělo dlouhodobě pracovalo v Zóně Optimálního Fungování (ZOF). Tato metabolická flexibilita nás předurčuje k tomu, že neexistuje jeden jediný a správný způsob stravování, ale velmi mnoho různých možností. A ty se nejlépe naučíme vytvářet tak, že si s jednotlivými informacemi budeme prostě hrát.

Velmi málo lidí si zatím plnohodnotně uvědomuje, že máme možnost cíleně a systematicky ovlivňovat fungování svého těla i zdraví. K tomu je potřeba zaujmout celostní (holistický) pohled. Tedy takový, který říká, že každý faktor, který je součástí naší reality, má svůj význam a vliv a není možné si jej nevšímat a nerespektovat.

A tato myšlenka se prolíná každou akcí, kterou s celým týmem Kurzy ATAC pořádáme.