Studujeme Zónu optimálního fungování

Oblast výživy, navíc ve vztahu ke zdraví, je velmi diskutovanou problematikou. V podstatě tady platí vztah

co člověk, to jiný názor.

Faktem je, že každý máme svoje zkušenosti a současně právo svobodného projevu. Je tedy logické, že tolik lidí na světě má tendenci „kecat“ do toho, jak máme jíst a co je takzvaně správné.

Toto platí nejen pro laickou populaci, ale bohužel i vědecký svět, který má vedle běžné populace, jež staví svoje tvrzení většinou na subjektivních zkušenostech a pocitech, navíc schopnost svoje teorie opírat o tzv. vědecké poznatky. Tedy konkrétní měření a hodnocení. I v těchto případech vznikají názorové rozdíly, a to de facto ve stejném rozsahu, jako u laiků. Situace je prostě taková, že jsme každodenně zahlcováni odlišnými názory na to, jak máme jíst. Argumentace je v takových případech vždy logická. O to větší problém bývá udělat si vlastní názor, případně se dopracovat „pravdy“ o tom, jak má vypadat správné stravování.

Pokud chceme v oblasti výživy poskytovat kvalitní vzdělávání, je potřeba prezentovat názory a teorie tak, aby každý byl schopen si vytvořit svůj vlastní názor. Bezduché přejímání cizích názorů nikdy nepovede k vývoji, ale naopak ke stagnaci či úpadku.

Abychom si vůbec mohli vytvořit vlastní názor, je nezbytně nutné znát základní pravidla. Tedy pravidla fungování lidského organismu (především metabolismu, který má primární vztah se stravou), složení potravin a schopnost stravy ovlivňovat chování jednotlivých systémů v těle včetně jeho celku.

Otevřeně si přiznejme, že takových pravidel, vztahů a zákonitostí vůbec není málo. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že naučit se hodnotit stravování holistickým způsobem je příliš složité. Ano, je to složité v okamžiku, kdy budeme za každou cenu chtít pojmout co nejvíce informací a ty pak „škatulkovat“.

Pro holistické vnímání je potřeba mít (stejně jako u všeho ostatního) k dispozici jednoduchý systém. Takový, který poslouží jako vstupní krok do nikdy nekončícího procesu vzdělávání a objevování nových věcí.

Z těchto důvodů jsem vytvořil systém, který tyto požadavky splňuje. Vychází z velmi jednoduché logiky:

Jestliže se chceme naučit správně stravovat, musíme si uvědomit, jaký je vlastně skutečný důvod toho, že jíme.

Je to něco, nad čím uvažuje velmi málo lidí.

Člověk si většinou řekne, že musí jíst proto, aby dodal energii a základní živiny.

Jiný bude argumentovat, že je to sice pravda, ale kromě toho jíme především proto, abychom uspokojili svoje chutě. Ne hlad ve svojí skutečné podstatě (s ním se v moderní civilizaci za běžných podmínek prakticky nesetkáme), ale chuť. Tedy emoci provázanou s konzumací konkrétní potraviny.

Tyto názory nejsou špatné ani vadné. Jsou pouze dílčími prvky v holistickém pojetí stravování.

Tajemství skutečného důvodu toho, proč vlastně jíme, spočívá v tom, že strava je velmi významným prvkem vedoucím k tomu, že se cítíme dobře. Řečeno jinak - pomocí jídla se snažíme uvést celou svoji bytost do stavu, kterému říkáme Zóna Optimálního Fungování (ZOF).

Zóna optimálního fungování je stav, kdy tělo i mysl konkrétní individuality funguje v konkrétní situaci optimálním způsobem.

Toto znamená, že ZOF je neustále proměnlivá a závisí na následujících faktorech:

1. Genetické výbavě, kterou jsme získali po předcích,
2. Prostředí, ve kterém žijeme (kvalita vzduchu, elektrosmog, biorytmy, sluneční záření),
3. Spánkovém režimu,
4. Pohybové aktivitě,
5. Emočním stavu,
6. Stravě, kterou jíme (složení, kvalita, množství, způsoby její úpravy).

Všichni vyvíjíme každý den různé aktivity:

• Manuálně pracující vyžadují od svého těla jinou formu zátěže než lidé pracující hlavou.
• Sportovec má naprosto odlišné požadavky a představy, jak by jeho tělo i mysl měly fungovat, ve srovnání s člověkem, který celý den sedí na zadku a nevyvíjí žádnou aktivitu.
• Jinak tomu bude i u organismu lidí pracujících na směny.

Lidský metabolismus, který je neodmyslitelně propojen s myslí, má jednu úžasnou vlastnost: Pružnou schopnost adaptace, neboli přizpůsobení se podmínkám, ve kterých se nacházíme.

Z toho jasně vyplývá, že nemůže existovat pouze jeden jediný správný způsob stravování.

U každého člověka to bude z důvodu výše jmenovaných bodů vypadat jinak.

Zóna optimálního fungování tedy vychází ze schopnosti adaptace. Záleží proto jen na nás, na jakou úroveň vlastního fungování se chceme posunout. Například vrcholový sportovec, který tráví na sportovišti 6 až 8 hodin denně, se k tomuto stavu musí průběžně propracovat. Nedílnou součástí tohoto procesu je i strava, která bude muset vypadat úplně jinak, než u nesportovce. Jakmile se strava nepřizpůsobí, dříve nebo později dojde k odklonu od rovnováhy některého ze systémů ovlivňujících jeho metabolismus a celý systém se zhroutí. Tedy stav, kdy tělo už NE-MŮŽE (v psychosomatickém pojetí vzniká nemoc). Typickým příkladem u výživy sportovců je nedostatek hořčíku, který ovlivňuje nervosvalovou koordinaci (neboli úroveň svalového napětí) – při vyšší fyzické zátěži pak vznikají svalové křeče, kdy hrozí vážné zranění.

Příklad se sportovci je možná extrémní. Tyto situace ale vznikají při odklonu od rovnováhy u každého. Pouze v jiných situacích a v odlišném rozsahu.

Pokud se naučíme jednotlivá pravidla a budeme je respektovat, můžeme tvrdit, že situaci budeme mít z převážné většiny pod vědomou kontrolou.

V oblasti stravování můžeme řídit Zónu optimálního fungování organismu (metabolismu) pomocí následujících pravidel:

1. pravidlo:
Složení stravy
Pokud chceme vědomě řídit chování svého metabolismu patřičným směrem, je nezbytně nutné vědět, z čeho se strava skládá. Z tohoto principu vychází prakticky všechny vědecky podložené výživové teorie. Protože je západní svět ovládán racionalitou (snaží se vše hodnotit z pozice levohemisférické logiky), má naprostá většina zájemců o tzv. zdravý životní styl tendenci ve stravě zkoumat obsahy jednotlivých živin. Je tomu dokonce přizpůsobena i legislativa, díky které si na většině potravin můžeme přečíst, jaké živiny vlastně obsahuje. Problém na této úrovni spočívá v tom, že ne každý má jasno, o jaké složky stravy by se měl zajímat a především za jakým účelem. První pravidlo ZOF, které je potřeba ovládnout při snaze vytvořit správný jídelníček, spočívá proto v základní znalosti složení potravy. Tedy jaké živiny a přibližně v jakém množství se v jednotlivých potravinách nachází. Neznamená to stát se chodící encyklopedií a nosit v hlavě obrovskou spoustu čísel. Na této úrovni stačí znát skutečně pouze orientační hodnoty.

Více informací o složení stravy.

2. pravidlo:
Množství energie
Jeden z hlavních důvodů, proč vlastně přijímáme stravu, je fakt, že nám poskytuje zdroj energie nezbytný pro život. Výsledná hodnota obsahu energie závisí na množství jednotlivých makroživin v potravinách (viz pravidlo 1). I přesto, že není účelem při sestavování stravovacího režimu počítat každou kalorii, kterou přijmeme, je vhodné mít pod kontrolou celkovou energetickou bilanci (poměr mezi příjmem a výdajem energie). Vyplatí se to nejen kvůli kontrole nadváhy, ale i efektivitě metabolismu, který by měl být v rovnováze na všech úrovních.

Více informací o energetické bilanci.

3. pravidlo:
Vliv na glykémii
Glykémie je spojovaná primárně s obsahem cukrů ve stravě a jejich vlivem na tvorbu energie (platí to nejvíce u vysokosacharidových režimů stravování). Rozlišujeme tady dva pojmy – glykemický index a glykemická nálož. Každá potravina vyvolává při trávení glykemickou odezvu, kterou je možné předvídat či plánovat na základě známých hodnot glykemického indexu i nálože. Pokud máme ve stravě pod kontrolou tyto parametry, zajistíme tělu nejen zdroj rychlé energie, ale chráníme naše zdraví před vznikem inzulínové rezistence a cukrovky.

Více informací o glykemické hodnotě potravin.

4. pravidlo:
Stravitelnost
Organismus spotřebuje pro trávení každého jídla určité množství energie. Na základě toho, co jíme a v jakém množství, může vznikat po jídle stav únavy. Znalost úrovně stravitelnosti každé potraviny nám pomůže zefektivnit celý proces trávení. Výsledkem je nižší zatížení trávicího traktu, větší úspora energie a mimochodem i vyšší aktivita mozku.

Více informací o stravitelnosti.

5. pravidlo:
Termický vliv
Většina potravin má po konzumaci schopnost vyvolávat pocity tepla nebo chladu. Tato reakce ovlivní fungování většiny systémů v těle. Má tak přímý vliv na naše metabolické pochody, tedy i zdraví. Znalost této charakteristiky pomůže zefektivnit celý proces stravování v situacích, kdy vyjdeme vstříc aktuálním i dlouhodobým potřebám organismu (nutnost se prohřát, osvěžit nebo zchladit).

Více informací o termickém vlivu stravy.

6. pravidlo:
Acidobazická rovnováha
Při trávení stravy dochází k velmi složitým biochemickým dějům, které ovlivňují i takzvanou acidobazickou rovnováhu. Tyto pochody jsou ovlivňovány volbou konkrétních potravin, způsobem jejich úpravy i konzumace a celkovým množstvím, které sníme. Charakter stravy tak ovlivňuje celé vnitřní prostředí organismu v oblasti kyselinotvorných nebo zásadotvorných pochodů, od kterých se odvíjí všechny zdravotní pochody. Acidobazická rovnováha poskytuje skutečný základ pro optimální fungování každé buňky našeho těla.

Více informací o acidobazické rovnováze.

7. pravidlo:
Energetická tendence
Konzumace stravy má skrze biochemické reakce velmi zajímavou schopnost podporovat tendenční pochody, které ovlivňují metabolismus a chování jednotlivých orgánů a systémů v těle směrem k procesům uvolnění nebo naopak zpevnění. Tyto pojmy jsou velmi zjednodušeným vyjádřením toho, co východoasijské filozofie označují jako „jin“ a „jang“. Stravu můžeme považovat za plnohodnotně vyváženou pouze v situaci, kdy budeme respektovat i toto pravidlo. V opačném případě bude mít metabolismus tendenci se odklánět od rovnováhy, kterou je možné ovlivnit pouze z pozice kvality těchto energií.

Více informací o energetických tendencích.

8. pravidlo:
Chuť
Chuť jídla je naprosto zásadní a pro většinu lidí dominantní faktor ovlivňující přístup ke stravování. Obecně platí, že nejíme jídlo, které nám nechutná. Technicky můžeme připravit recepty tak, aby vykazovaly rovnováhu ve všech směrech (pravidla 1-7). Pokud ale nebudou chuťově atraktivní, vyvolají nechuť (negativní emoce). Ty ovlivní nejen psychiku, ale i metabolické pochody, které jsou řízeny emoční stránkou člověka. Je proto potřeba se naučit připravovat pokrmy i tak, aby odpovídaly chuťovým představám každé individuality.

Více informací o chuti stravy.

Stravu je možné hodnotit i z pohledu dalších charakteristik. Těchto 8 je ale základních, protože ovlivňují metabolismus a celé naše zdraví největší měrou.

Systém práce s těmito pravidly je velmi jednoduchý a spočívá ve dvou základních krocích:

1. Naučit se je.
S ohledem na jejich počet by to nikomu nemělo činit potíže.

2. Chtít si s nimi hrát.
Hrát tak, aby na konci našeho snažení byl talíř plný jídla, jehož složení, množství a poměry surovin i živin, množství energie, glykemickou hodnotu, úroveň stravitelnosti, termický dopad, acidobazická i energetická tendence a výsledná chuť receptu ovlivňovaly jako celek fungování našeho organismu tak, aby vše doslova šlapalo jako švýcarské hodinky.

Pokud se nám podaří vše skloubit tak, aby dílčí pravidla odpovídala požadavkům těla i mysli, budeme se nacházet v Zóně optimálního fungování. Vše bude v pořádku, protože povedeme celou bytost požadovaným směrem. Navíc tak, abychom respektovali vlastní zdraví, což by mělo být alfou omegou celého našeho snažení.