Acidobazická rovnováha

Fungování tělesných buněk, tkání, orgánů či celého systému se vždy odvíjí i od kvality acidobazické rovnováhy vnitřního prostředí. Jakmile je taková rovnováha porušena (v absolutních hodnotách, či na úrovni tendencí, které ji řídí jedním nebo druhým směrem), jsou ovlivňovány nejprve biochemické děje, poté funkce buněk a následně vzniká odklon od rovnováhy všech dějů probíhajících v těle. Od poruchy acidobazické rovnováhy se vždy odvíjí i vznik široké řady chorob - srdečně-cévních (aterosklerotické pochody jsou vždy provázeny poruchou acidobazicity), zánětů, poruch funkce ledvin, dyspepsií aj. Protože se strava na těchto situacích spolupodílí nemalou měrou, je vhodné se v této problematice orientovat a znát možnosti, jak zjednat nápravu. Z tohoto důvodu je vliv stravy na acidobazickou rovnováhu organismu nedílnou součástí pravidel Zóny optimálního fungování (v pořadí šestým), na kterých stavíme filozofii vzdělávání v oblasti výživy a zdraví.

Acidobazickou rovnováhu můžeme hodnotit na dvou úrovních:

1. Z pozice biochemicky vyhodnotitelných dějů probíhajících na dílčích úrovních v živých systémech.

2. Z hlediska tendencí, které v rámci jednotlivých dějů probíhají.
   Tento pohled a přístup zaujímají především takzvané alternativní směry v čele s Tradiční čínskou medicínou.

Každý úhel pohledu má svoje klady, při snaze aplikovat je na stravu a zdraví celostním způsobem je současně potřeba je brát s určitou rezervou. V tomto směru platí, že nejvýhodnější je respektovat oba přístupy.

V praxi se pojem „acidobazické rovnováhy“ stal do jisté míry zprofanovaným. Příčinou této situace je na straně jedné snaha výrobců a prodejců doplňků stravy podpořit prodej svých produktů pomocí tvrzení, že většina populace trpí takzvaným „překyselením“, a toto přesvědčení pak masově šířit do celé populace. Na straně druhé pak snaha vědců tyto aktivity potírat s tím, že nemají vědecký základ. Uprostřed těchto „diskuzí“ pak stojí laik, který má nemalý problém se v situaci vůbec zorientovat. Jakmile je význam acidobazické rovnováhy správně pochopen, nejenom že je možné se těmto situacím vyhnout, ale především máme v rukou nástroj, který můžeme s úspěchem použít pro ovlivnění našeho zdraví (respektive všech dějů, které se na zdraví spolupodílejí). Podívejme se proto na oba pohledy podrobněji:

Acidobazická rovnováha z pohledu biochemie

Acidobazická rovnováha je definována jako rovnováha kyselin a zásad uvnitř organismu, která je navíc dynamická (v neustálém pohybu). To znamená, že se hodnotí poměr mezi tvorbou a vylučováním kyselin a zásad, kde tyto dílčí poměry jsou základem pro udržení rovnováhy (homeostázy). Zdrojem kyselin v těle je převážně metabolismus, zdrojem zásad naopak strava.

Porucha acidobazické rovnováhy může vést dvěma směry: Pokud převažují v systému kyseliny (= snižuje se pH), vede tato situace k acidóze. V případě převahy zásad (zvyšování pH) je tendence ke vzniku alkalózy.
Protože má organismus přirozenou snahu vytvářet větší množství kyselých látek (jsou zdrojem protonů, což vede ke snižování pH prostředí), plyne odtud přesvědčení laické populace, že jejich tělo inklinuje k tzv. překyselení, které je potřeba preventivně řešit pomocí různých úprav stravování, kam patří i užívání doplňků stravy.

Každý systém v těle má rovnováhu pH na odlišných úrovních a současně i v jiném rozsahu (rozpětí) hodnot. Chceme-li tedy hodnotit acidobazickou rovnováhu, tak vždy v kontextu s fungováním konkrétní části těla. Například normální pH krve se liší od pH moči. Krev je velmi citlivým ukazatelem odchylek v pH - fyziologické rozmezí pH arteriální krve se pohybuje od 7,36 do7,44. Hodnoty nad 7,44 jsou nazývány „alkalemie“, pod 7,36 pak „acidemie“. Pokud jsou odchylky pH příliš velké, jsou zdraví a následně životu nebezpečné (dochází ke změně struktury enzymů, propustnosti membrán či distribuci elektrolytů). Hodnoty nižší než 6,8 a vyšší než 7,8 jsou neslučitelné se životem.

Acidobazickou rovnováhu v organismu ovlivňuje (řídí) několik systémů:

1. Systémy jsou v organismu nastaveny tak, že tendence produkovat vyšší podíl kyselin je kontrolována systémem pufrů (patří sem např. hemoglobin, plazmatické proteiny, bikarbonát, organický i anorganický fosfát).
   Kyseliny jsou neutralizovány a následně vylučovány z těla. Obecně tady platí, že pufry upravují výkyvy pH jen do výše svojí pufrovací kapacity. V rámci schopnosti organismu udržovat homeostázu na úrovni acidobazické rovnováhy jsou tak pufry takzvanou první obrannou linií, na které probíhají tyto „vyrovnávací“ mechanismy. K výrazným změnám pH v systémech dochází jen tehdy, když je pufrovací kapacita organismu vyčerpána, a tělo tak ztrácí schopnost udržovat rovnováhu. Pufry řeší výkyvy pH při běžném metabolismu, tedy krátkodobé, reagují tak okamžitě.

2. Druhým systémem je dýchání.
   Respirační systém ovlivňuje obsah oxidu uhličitého. Při výrazném odklonu u výměny krevních plynů díky dýchání může dojít ke dvěma extrémním stavům:
   
   - Pokud dojde k nahromadění oxidu uhličitého (například při snížení ventilace v plicních sklípcích), klesne pH v mimobuněčné tkáni a dochází ke vzniku respirační acidózy.
   
   - Pokud se naopak snižuje koncentrace oxidu uhličitého v krvi, zvyšuje se pH a rovnováha se posouvá směrem k respirační alkalóze (tyto situace jsou v praxi méně časté, dochází k nim například při nižší koncentraci kyslíku ve vysokohorském prostředí).

Centrum respiračního systému se nachází v mozkovém kmeni (prodloužené míše), reaguje tak na změnu acidobazicity poměrně rychle (cca v rozsahu 1-3 minut, tedy pomaleji, než pufrační systémy).

3. Třetím systémem udržujícím acidobazickou rovnováhu, jsou ledviny, které hrají komplexní roli v udržování rovnováhy. V rámci časové náročnosti mají schopnost reagovat řádově v hodinách až dnech. Ledviny jsou systémem, který dokáže efektivně odstranit z těla metabolismem produkované kyseliny a tím udržovat rovnováhu. Zabraňují tak vzniku tzv. metabolické acidózy nebo alkalózy. Existuje řada příčin těchto extrémních stavů:
   U acidózy jsou to například extrémní zvýšení metabolické aktivity (výživou, fyzickou zátěží), rychlý úbytek alkalických látek (např. průjmy), intenzívní zvracení nebo cukrovka (stav pokročilé ketózy).
   Podstatně vzácnější stavy alkalózy mohou vznikat při užívání preparátů, jako jsou diuretika, nebo jedlá soda u snahy řešit překyselení žaludku.

4. Čtvrtým systémem, který hraje zásadní roli v acidobazické rovnováze, jsou játra.
   Do acidobazické rovnováhy vstupuje tento klíčový orgán energetického metabolismu především způsobem, jakým metabolizuje amoniak vznikající při trávení.

5. Pátým a v pořadí posledním významným systémem vstupujícím do acidobazických dějů, je srdce, které ovlivňuje rovnováhu skrze oxidaci laktátu a ketolátek.

Souhrnně vzato existují tedy čtyři základní poruchy acidobazické rovnováhy:

1. Respirační acidóza – pokles pH krve díky vzestupu koncentrace CO2,
2. Respirační alkalóza – vzestup pH krve díky poklesu koncentrace CO2,
3. Metabolická acidóza - pokles pH krve kvůli snížení přebytku bazí ([HCO₃^-]),
4. Metabolická alkalóza - vzestup pH krve kvůli zvýšení přebytku bazí ([HCO₃^-]).

Běžně se vyšetřují laboratorně na základě zjišťování konkrétních hodnot pH, [HCO₃^-], CO₂ nebo O_2, včetně látek, které mají na tyto hodnoty vliv. Tedy koncentrace kationtů (Na⁺, K⁺, Ca²⁺, Mg^2,), koncentrace aniontů (Cl^-, laktát, albumin) a koncentrace metabolitů (urea, kreatinin, ketolátky).

Vyhodnotit stav acidobazické rovnováhy je tedy poměrně složitý a pro laika velmi obtížně uchopitelný proces. Je potřeba si navíc uvědomit, že acidóza i alkalóza jsou dva hraniční metabolické stavy, jejichž diagnózu by měl určovat vždy lékař na základě výše uvedeného kompletního biochemického vyšetření (například tvrdit, že někdo trpí metabolickou acidózou pouze na základě měření pH moči, jak je v praxi u laické populace běžné, je v podstatě šarlatánství). A protože se z pozice definice významu acidobazické rovnováhy ze strany moderní medicíny jedná o skutečně extrémní poruchy rovnováhy, odpovídá tomu i jejich řešení - respirační poruchy se korigují například umělou plicní ventilací, metabolické např. dialýzou.

Acidobazická rovnováha z pohledu tendenčně probíhajících metabolických dějů.

Tento přístup vychází ze snahy nahlížet na fungování organismu z celostního (holistického) hlediska. Jedná se o úhel pohledu, který vznikal a rozvíjel se postupně v kontextu historického vývoje některých kultur. V žádném případě nepopírá snahu moderní vědy o odborný přístup na základě prováděných analýz metabolismu. Faktem ale je, že holistické pojetí pojmu „acidobazická rovnováha“ má trochu jiný význam, než prezentuje moderní medicína, což je příčinou neshod a rozkolů při snaze stavět mosty mezi oběma „světy“. Acidobazická rovnováha je tady vnímána jako soubor procesů a pochodů probíhajících v těle, které v oblasti acidobazicity kráčí buď „kyselým“ nebo „zásaditým“ směrem. To znamená, že:

1. Hodnotí tendence a směry, kudy se metabolismus ubírá na acidobazické úrovni,

2. Má snahu „předvídat“, od čehož se odvíjí její preventivní snahy o zjednání nápravy něčeho, co z biochemických analýz nezjistíme (jeden ze základních rozdílů mezi vědeckým a holistickým přístupem ke stravě spočívá v tom, že ten moderní-vědecký se orientuje na potlačování příznaků, kdežto holistický na prevenci, případně řešení příčiny. Dokud nedojde ke sjednocení přístupu, nikdy se tyto dva světy neshodnou).

3. Do řešení poruch acidobazické rovnováhy zapojuje dílčí metody, které jsou ale součástí jednoho celku (alegoricky vyjádřeno „na jednu díru se použije několik záplat“). Protože se jedná o tendenci hodnotit fungování organismu komplexně, je férově respektována řada faktorů, které se na acidobazické rovnováze spolupodílejí. Pracuje se s úpravou stravy, systémem dýchání, spánkovým režimem, stresem, fytoterapií, pohybem, specifickým systémem masáží atd.

Nejčastěji se acidobazická rovnováha dává do vztahu se stravou, hodnoceny jsou tady následující faktory:

1. Objem stravy.
Tady je základní rozdíl mezi střídmostí a obžerstvím, kde oba přístupy naprosto zásadním způsobem ovlivňují kvalitu metabolických pochodů a jejich dopad na acidobazickou rovnováhu.

2. Množství jednotlivých makrosložek ve stravě.
Například přebytek jednoduchých cukrů nebo bílkovin vede tendenčně je kyselinotvorným reakcím. Nebo vysokotukové diety (s podílovou převahou tuků a minimem sacharidů), které jsou postaveny na vzniku ketózy, posouvají acidobazickou rovnováhu kyselinotvorným směrem.

3. Množství a poměry jednotlivých prvků (minerálů).
Existují alkalicky (zásaditě) působící minerály (sodík, draslík, vápník, hořčík, železo) a kysele působící prvky (síra, fosfor, chlór, jód). Podle jejich obsahu ve stravě jsme schopni ovlivňovat acidobazické děje probíhající v těle. Obecně platí, že každá potravina nese oba typy minerálů a rozhodující jsou poměry mezi nimi.

4. Způsob konzumace stravy.
Důslednost kousání a žvýkání a klid při jídle jsou hlavní faktory vstupující do kvality celého procesu trávení potravy a od ní se odvíjejících acidobazických dějů.

5. Způsob úpravy jídel.
Například příliš vysoká teplota použitá při úpravě stravy způsobuje změnu struktury živin (vznik trans mastných kyselin v tucích, akrylamidu ze škrobů apod.), konzumace takových potravin ovlivňuje i acidobazické děje v organismu.

6. Vyhodnocení typu potraviny dle jejího vlivu na acidobazickou rovnováhu.
Existují dva typy kyselých a zásaditých potravin:
Potravina může být buď sama o sobě kyselá (s konkrétní hodnotou pH) anebo kyselinotvorná (po strávení vyvolávající kyselou reakci).
Stejně je tomu i u zásad – existují potraviny zásadité anebo zásadotvorné.
Například citron obsahuje silné kyseliny (jeho pH je 2-3), ale v organismu působí zásadotvorně. Je tomu tak proto, že stejně jako množství dalších druhů ovoce a zeleniny obsahuje vedle kyselin i spoustu zásaditých prvků, které mají schopnost vést acidobazické děje po strávení takové potraviny zásadotvorným směrem (tyto prvky jsou součástí reakcí neutralizujících kyseliny v organismu).

Z hodnocení těchto faktorů je možné nejenom usuzovat na to, jak je nastaven metabolismus individuality na úrovni acidobazické rovnováhy, ale taktéž upravit režim stravování s cílem nastavit homeostázu. Vždy je ale potřeba toto dělat s vědomím, že se jedná o obecné a nevědecké ukazatele (což není „chyba systému“, ale fakt, který je nedílnou součástí filozofie holistického přístupu založeného na pozorování a individualizovaného vyhodnocování).