Úvod / Vše o studiu / Zánět zlučníku
Poruchy funkce žlučníku patří mezi novodobé choroby, které souvisí především s přebytkem stravy a nevhodným složením jídelníčku. Nejvíce rozšířeným problémem je zánět žlučníku neboli cholelitiáza.
Její výskyt a rozšíření jsou "zajímavé" - postihuje nejen západní část civilizace, jejíž jídelníček je typický přebytkem, rozšířená je i v rozvojových zemích, kde většina populace trpí hladem (v Evropě se uvádí 40-50 % dospělých). Častěji (2-3x) postihuje ženy (nad 40 let), uvádí se souvislost s vlivem estrogenu. V ČR trpí cholelitiázou více než milión obyvatel (43 % žen a 28 % mužů ve věku nad 50 let).
Původcem zánětu jsou některé mikroorganismy, které ve žlučníku způsobí infekci. Do žlučníku se dostávají:
- z tenkého střeva (Escherichia coli),
- krví (streptokoky).
Klíčovou roli ve vzniku cholecystitidy ale hrají žlučové kameny, což jsou usazeniny nejčastěji cholesterolu nebo bilirubinátu vápenatého. Vytváří se řadu let a potíže začnou způsobovat v situaci, kdy zůstanou v oblasti krčku žlučníku a způsobí zablokování odtoku žluči. Takový stav se projeví zánětem, infekcí a bolestí. Pokud se kameny nachází ve žlučníku, označuje se stav cholecystolitiáza. Nachází-li se ve žlučových cestách, hovoříme o choledocholitiáze. Velikost kamenů je většinou malá (v milimetrech), mohou ale dorůst do rozměru až několika centimetrů. I jejich počet je různý.
Přesné příčiny tvorby žlučových kamenů nejsou známy, víme ale o faktorech, které k jejich vzniku přispívají nejvíce:
1. Genetika.
2. Demografie.
V severní a střední Evropě, v Severní a Jižní Americe je výskyt žlučových kamenů vysoký. V Asii, Africe a v Tichomoří je naopak poměrně nízký.
3. Věk.
Riziko vzniku žlučových kamenů se věkem zvyšuje u obou pohlaví, diagnóza je nejčastěji stanovena v padesátém a šedesátém roce života.
4. Pohlaví.
Častěji jsou postiženy ženy. Zvýšená tvorba kamenů v pubertě a její pokles po menopauze je vysvětlován hormonálními změnami (především estrogenu a progesteronu).
5. Těhotenství.
Riziko značně stoupá u žen, které prodělaly tři a více těhotenství. Riziko vzniku je nižší, pokud je první gravidita až po 30. roce života.
6. Hormonální léčba.
Při užívání hormonální antikoncepce staršího typu je riziko vzniku cholelitiázy 2-2,5krát vyšší. Stejně tak stoupá riziko v klimakteriu při léčbě estrogeny a u mužů s karcinomem prostaty léčených estrogeny.
7. Obezita.
U obézních osob je riziko vzniku 3-4krát častější než u stejně starých lidí s normální hmotností. U morbidně obézních až 6x častější.
8. Redukční diety.
Byl vysledován i vztah zvýšeného vzniku žlučníkových kamenů při rychlém hubnutí - kameny se vytváří asi u poloviny hubnoucích.
9. Chorobné stavy.
Nejčastěji se jedná o:
10. Léky.
Nejznámější je účinek některých hypolipidemik, které zvyšují saturaci žluči cholesterolem nebo přerušují oběh žlučových kyselin.
Záněty žlučníku se dělí na:
1. Akutní (krátkodobé),
2. Chronické (dlouhotrvající).
Zánět se běžně projevuje horečkou a bolestí v oblasti žlučníku, časté jsou nevolnosti a zvracení.
Léčba zánětu spočívá v:
- dietě,
- používání ledových obkladů,
- užívání léků, které utlumí stahy žlučníku,
- v chirurgickém odstranění žlučníku (cholecystektomie).
U úprav stravování při potížích se žlučníkem se rozlišuje, zda se jedná o akutní zánět nebo chronickou fázi problému. Žlučníková dieta v akutní fázi zahrnuje přísná pravidla. U chronického průběhu jsou ale podstatně mírnější, řeší se:
1. Energetická bilance.
Příjem energie by měl být v rovnováze s výdejem, redukční režim se doporučuje jen u obézních.
2. Úprava množství a kvality tuků.
Preferují se tuky rostlinného původu s cílem zajistit vhodné poměry mezi mononenasycenými a polynenasycenými mastnými kyselinami. Z důvodu zachování jejich stability se doporučuje vyhýbat se výraznějším tepelným úpravám. Současně se vylučují zdroje přepálených tuků.
3. Frekvence jídel.
Nejlepší prevencí před vznikem zánětů žlučníku je pravidelné vyprazdňování jeho obsahu. Preferuje se proto pravidelnost v rozdělení denních jídel a vyšší počet menších porcí.
4. Volba vhodných potrvin a jejich úprava.
Jídlo se připravuje tak, aby zbytečně nedráždilo trávení. Je nutné se tak vyhýbat některým potravinám s obsahem tuhých slupek, dřevnatých částí, pecek či jader, dále ostrému koření, koncentrovaným zdrojům cukru, soli, kyselin, alkoholu nebo CO2.
Nevhodné jsou často i silné bujony a masokostní vývary, kůrky vznikající při pečení, příliš horké nebo naopak studené pokrmy a nápoje.
Žlučníkové dietě se podrobně věnujeme v kurzu Poradce pro výživu. Studenti se na výukové aplikaci ZOF učí sestavit vhodnou koncepci, která kromě volby správných potravin obnáší i preferenci vhodných úprav jídel. To vše s vědomím, že cílem této diety není ovlivnění vzniku žlučníkových problémů, ale zabránění vzniku žlučníkových záchvatů a dalších komplikací s touto nemocí spojených. To znamená, že taková dieta chorobu samotnou neodstraní.
Mgr. Martin Jelínek
Mgr. Jana Filipovičová
Obohacující. To je to nejlepší slovo. O zdraví se zajímám již dlouho, přesto jsem získala nové informace, ale hlavně mě tento kurz podnítil přemýšlet mnohem kreativněji. Zaujal mě propracovaný a jednoduchý systém výuky, oceňuji možnost konzultovat různé otázky nejen během kurzu, ale i do budoucna. Praxe je přede mnou. Opravdu se vyplatilo investovat.
Ing. Denisa Štanclová
Do kurzu výživového poradenství u pana Jelínka jsem se přihlásila na základě doporučení od kamarádky. Moc se mi líbilo, jak o všem povídala, působilo to na mě opravdu bohatě a pestře. Do půlročního kurzu jsem se tedy přihlásila a jsem za to opravdu vděčná. Byl to start mé nové cesty jako výživový poradce. Studium je ucelené, plné bohatých informací a zároveň krásně přehledné, za takovou zkušenost opravdu děkuji a kurzy pod vedením pana Jelínka vřele doporučuji.
Ing. Helena Dlouhá
Výživa mě pravděpodobně začala zajímat před 30 lety…vdala jsem se a zajímalo mě, jak vařit. Hledala jsem souvislosti – proč, jak a tak :). Tehdejší hledání začínalo u brožovaných sešitů – kuchařek Mudr Jonáše, pokračovalo přes různé vegetariánské a makrobiotické kuchařky…procházela jsem různými obdobími, různými zkušenostmi a nacházela zajímavé souvislosti. Mezi naším jídlem a naší myslí. Obojí mě hodně zajímalo. Nicméně vytvořit ze všech těch nejrůznějších informací od různých autorů jeden vyvážený celek, to není úplně jednoduché. Každý člověk je jiný, to, co platí na jednoho, je pro druhého nemožné, a těch pravd o výživě je tolik, každá jiná… časem to u mě vedlo až k jakési rezignaci. Ale všechno má svůj čas. Od kamarádky jsem se dozvěděla o Martinovi Jelínkovi. A po nějaké době jsem se zapsala na jeho kurz. Na náhody moc nevěřím, takže děkuji, osude. Protože Martin Jelínek dokázal z těch všech střípků, které jsem v sobě měla, složit celistvý a fungující obraz. Všechno to do sebe zapadalo jako puzzle. Jsem člověk pochybovačný, než něco přijmu za své, koukám na to z hodně stran a chci vědět proč a jak. Určitě přijdou časem další, nové otázky, ale už vím, v rámci jakých souvislostí na ně budu hledat odpověď. V čem mě kurz výživového poradenství hodně oslovil? V celistvosti pohledu. Nestranil žádné výživářské škole, žádnému autorovi. Martin Jelínek nikoho neodsuzuje ani nikoho nevynáší do nebes. Používá logiku - jeho logika si však dobře rozumí s věcmi nespočitatelnými a neměřitelnými, prostě všeho je tak akorát… Ze začátku bylo těžké vycítit, jaký osobní výživářský postoj Martin Jelínek vlastně zastává. Dnes už to myslím tuším - a chápu, proč zůstává náš učitel v některých věcech tak nestranný. Cenné je, pokud si vytvoříme na věc svůj vlastní pohled , neovlivněný názory učitele. Učitel by měl v ideálním případě pouze pomoci držet naše uvažování v jakémsi rámci. V tomto směru jsme tedy měli ideálního učitele…i v jiných směrech :) Díky kurzu jsem zjistila, že rezignace na cokoli nemá v mém životě místo, že mě výživa baví a že s tím chci něco dál dělat. Není to úžasné?
