Zánět

Zánět je jedním z nejdůležitějších obranných mechanismů lidského těla. Bývá většinou spojován s bolestí, otokem nebo zarudnutím, jeho hlavním cílem je ale chránit nás a vytvářet podmínky pro hojení. Kdykoli je tělo vystaveno poškození – ať už v podobě úrazu, infekce, chemické látky nebo nepřiměřeného namáhání – imunitní systém spustí složitou reakci, jejímž cílem je problém identifikovat, omezit jeho působení a následně opravit postiženou tkáň. Zánět tedy není nemoc, ale proces, který pomáhá nemoc zvládnout.

Když tělo zaznamená nebezpečí, aktivují se bílé krvinky a uvolňují různé signální látky (cytokiny aj.). Ty způsobí rozšíření cév a zvýšení průtoku krve, aby se do oblasti dostalo více obranných buněk (proto například drobná ranka rychle zčervená a zahřeje se). Tento proces probíhá v těle denně, aniž bychom si ho nutně uvědomovali, protože imunitní systém neustále vyhodnocuje podněty z okolí i z vnitřního prostředí organismu a reaguje na drobné odchylky, aby udržel vnitřní prostředí v rovnováze. Většina těchto mikroskopických „zásahů“ proběhne rychle a účinně, takže si jich vůbec nevšimneme. Tělo si tak průběžně opravuje malé škody, neutralizuje nežádoucí mikroorganismy a zajišťuje, aby se z banálních podnětů nestaly větší zdravotní potíže.

Zánět má ale i své limity. Pokud je příliš silný nebo přetrvává déle, než je nutné, může začít tkáně poškozovat. To se může dít například při onemocněních, kdy imunitní systém reaguje nepřiměřeně, nebo tehdy, když tělo opakovaně čelí škodlivým podnětům. Proto je zánět v medicíně sledován jako velmi významný proces – je jak ochráncem, tak potenciálním problémem, pokud se vymkne kontrole.

Zvláštní skupinu představují tzv. autoimunitní onemocnění. V těchto případech imunitní systém chybně vyhodnocuje vlastní tkáně jako cizorodé a spouští proti nim zánětlivou reakci. Zánět zde nevzniká kvůli infekci ani poranění, ale v důsledku poruchy imunitní regulace. Typickými příklady jsou revmatoidní artritida, některá onemocnění štítné žlázy nebo zánětlivá onemocnění střev. Tento typ zánětu bývá dlouhodobý a vyžaduje specifický léčebný přístup.

Zánět můžeme rozdělit na akutní a chronický, což jsou dva procesy lišící se nejen trváním, ale i účelem a dopadem na organismus:

1. Akutní zánět

Je rychlá, krátkodobá reakce na jasně identifikované poškození. Typickým příkladem je zanícená ranka, angína nebo namožený sval. Tento typ zánětu trvá obvykle několik hodin až dnů a jeho průběh má jasný začátek, střed i konec. Po vyřešení příčiny odezní a tkáň se vrací do normálního stavu.

2. Chronický zánět

Je naproti tomu tichý, dlouhodobý proces, který může trvat měsíce i roky. Vzniká tehdy, když tělo není schopno odstranit škodlivý podnět, nebo když je neustále vystavováno stresu, špatné stravě, nedostatku spánku nebo kouření. Chronický zánět může probíhat nenápadně a bez výrazných bolestí, ale o to nebezpečnější může být. Dnes víme, že se podílí na rozvoji řady civilizačních onemocnění, například cukrovky 2. typu, aterosklerózy, onemocnění kloubů nebo některých neurologických potíží (Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy nemoci, roztroušené sklerózy, ale také na některých chronických bolestech hlavy, depresivních poruchách nebo poruchách paměti a soustředění). 

Zatímco akutní zánět je pro tělo prospěšný a nezbytný, chronický představuje dlouhodobou zátěž. Je to podobné, jako by imunitní systém nikdy „nevypnul“ svůj poplach. V takové situaci postupně dochází k narušení rovnováhy vnitřního prostředí, zhoršuje se regenerace tkání a tělo může být náchylnější k dalším nemocem. Cílem moderní medicíny i prevence je proto nejen léčit akutní záněty, ale hlavně předcházet jejich chronickému přetrvávání. V této souvislosti se často hovoří o tzv. nízkostupňovém zánětu. Jde o formu chronického zánětu, která probíhá v pozadí, bez výrazných příznaků a bolestí. Organismus je v neustálém mírném „pohotovostním režimu“, což dlouhodobě zatěžuje imunitní systém i metabolismus. Tento typ zánětu je typický pro moderní životní styl a bývá spojován s únavou, zpomalenou regenerací a vyšším rizikem civilizačních onemocnění.

Pro lepší orientaci využívá medicína laboratorní ukazatele, které pomáhají zánět odhalit i tehdy, když není zřejmý:
Nejčastěji se sleduje CRP (C-reaktivní protein), který se v krvi zvyšuje při akutním zánětu. Další hodnotou je sedimentace, která ukazuje, jak rychle klesají krvinky ve zkumavce (při zánětu je tento proces rychlejší). Užší pohled na imunitní dění poskytuje také diferenciální krevní obraz, který nehodnotí jen celkový počet bílých krvinek, ale rozlišuje jejich jednotlivé typy a jejich zastoupení. Díky tomu lze lépe odhadnout, jaký druh zánětu nebo zátěže organismus prožívá. 

Dobrá zpráva je, že zánět lze zmírnit nebo mu předejít pomocí zdravého životního stylu. Velkou roli hraje strava, která zastupuje 2 skupiny faktorů:

1. Faktory tlumící zánětlivé procesy.
Patří se především pestrá a přirozená strava bohatá na ochranné živiny (vlákninu, omega-3 tuky, vitaminy, minerální látky a antioxidanty), které chrání buňky před poškozením a pomáhají regulovat imunitní reakce.

2. Faktory podporující vznik a rozvoj zánětu. 
Mezi hlavní faktory podporující zánětlivé procesy patří:

• Nadměrný příjem jednoduchých cukrů, který vede k opakovaným výkyvům hladiny krevního cukru a inzulinu. Tyto metabolické změny zvyšují oxidační stres a podporují tvorbu látek, které zesilují zánětlivou odpověď organismu.
   
• Průmyslově zpracované potraviny - obsahují vysoké množství soli, nasycených tuků a různých přídavných látek. Tyto složky mohou dlouhodobě dráždit imunitní systém, zatěžovat trávicí trakt a přispívat k narušení přirozené rovnováhy vnitřního prostředí.
   
• Nevhodně upravené tuky a smažená jídla - přinášejí zátěž v podobě látek vznikajících při vysokých teplotách, které mohou poškozovat buňky a podporovat zánětlivé procesy. 
   
• Pravidelná konzumace alkoholu - zatěžuje játra, která hrají klíčovou roli v detoxikaci organismu a regulaci zánětlivých procesů. Alkohol zároveň narušuje ochrannou funkci střevní bariéry, což umožňuje pronikání bakteriálních toxinů a dalších škodlivých látek do krevního oběhu. Tím se aktivuje imunitní systém a podporuje vznik dlouhodobého nízkostupňového zánětu, který může přispívat k rozvoji řady chronických onemocnění.

Tyto jmenované vlivy působí často nenápadně, ale při dlouhodobém působení mohou udržovat v organismu trvalý nízkostupňový zánět.

Stejně důležitou roli jako strava hraje pohyb, celkový režim dne, chronický stres, tělesná hmotnost a kouření.

Cílem péče o zdraví není zánětu se zcela vyhnout, protože zánět je přirozenou a nezbytnou obrannou reakcí organismu. Je prospěšný tehdy, když je krátkodobý a přiměřený, například při hojení rány, boji s infekcí nebo regeneraci svalů. Problém nastává ve chvíli, kdy zánět přetrvává dlouhodobě nebo vzniká bez zjevné příčiny, protože může poškozovat vlastní tkáně a přispívat k rozvoji chronických onemocnění. Klíčové je proto udržovat rovnováhu imunitních reakcí, kterou výrazně ovlivňuje životní styl. Vhodná strava, pravidelný přiměřený pohyb, dostatek spánku, zvládání stresu, udržování zdravé hmotnosti a omezení kouření a alkoholu pomáhají imunitnímu systému reagovat účelně a nepřehnaně. Správně nastavený životní styl je často účinnější než samotné léky, protože působí na příčiny zánětu, ne pouze na jeho projevy.