Úvod / Vše o studiu / Aditiva v potravinách
Po dlouhá staletí člověk svoji stravu ochucuje, konzervuje a přibarvuje. Ani v současné době se výroba potravin bez drobných pomocníků neobejde, používají se proto přídatné látky neboli aditiva s cílem zlepšit nejen vzhled, ale také chuť a v neposlední řadě i trvanlivost. Faktem je, že pomáhají zboží lépe prodat, byť někdy jen díky tomu, že simulují vlastnosti, které ve skutečnosti potravina nemá.
Tyto látky se označují písmenem E a číselným kódem, toto značení je mezinárodně platné. Seznam aditiv je poměrně široký, standardně se rozdělují do několika základních kategorií:
Prodlužují trvanlivost potravin tím, že zabraňují oxidaci některých složek potravin, díky které může docházet i ke ztrátě vitamínů nebo ke vzniku toxických látek. Jsou široce používanými aditivy, najdeme nejčastěji v potravinách s vysokým obsahem tuků – oleje, masné výrobky, čokolády, burské oříšky, různé cereální výrobky aj. Rozdělují se do dvou skupin:
- První tvoří látky (některé kyseliny a jejich sloučeniny), které působí proti změnám barvy (např. v masných výrobcích). Patří sem např. kyselina askorbová (E300) a kyselina citronová (E330).
- Druhou skupinu antioxidantů tvoří látky, které zabraňují oxidaci v tucích a olejích (taková oxidace vede ke žluknutí, potraviny se pak stávají nepřitažlivé až nepoživatelné). Řadíme sem tokoferoly (E306-E309), aditiva s označením E 310-312, E320, E321 a lecitin (E322).
Tyto látky brání množení různých mikroorganismů, které jsou příčinou zkažení potravin. Nepřidávají se jen do konzervovaných potravin, ale prakticky do všech, které mají mít určitou trvanlivost (dny až roky).
Patří sem:
Vzhledem k tomu, že barva samotné potraviny hraje významnou roli při výběru a volbě u zákazníka, přidávají se do širokého spektra různých potravin.
Patří sem barviva:
Pomáhají stabilizovat směs tuků a bílkovin (např. v tavených sýrech), takové potraviny se pak lépe roztírají. Příkladem jsou fosforečnany (E339).
Tyto látky jsou mnohem sladivější než řepný cukr (sacharóza) a současně dodávají méně energie (používají se v mnohem menším množství při stejném sladivém efektu). Používají se z důvodu potřeby snížit energetickou hodnotu potravin, nebo cíleně do potravin pro diabetiky. Náhradní sladidla se přidávají do limonád a slazených nápojů, pro velmi malé děti jsou tyto nápoje ve větší míře nevhodné. Mezi náhradní sladidla patří např. acesulfam K (E950), aspartam (E951), sacharin (E954).
Jedná se o látky, které zvýrazňují již existující chuť nebo vůni potraviny. Nejčastěji diskutovanou látkou z této kategorie je glutaman sodný, používaný do polévek a masných pokrmů.
Patří sem látky, které pomáhají zvýšit viskozitu (hustotu) některých potravin (mléčné produkty, omáčky, polévky, zálivky aj). Patří sem:
Zvyšují objem potraviny, aniž by ovlivnily její energetickou hodnotu (např. v nízkokalorických potravinách, žvýkačkách). Příkladem může být mikrokrystalická celulóza (E460).
Emulgátory jsou látky, které umožňují smísit dvě navzájem nemísitelné kapaliny - např. při výrobě margarínů je třeba navzájem smísit (emulgovat) vodu a olej, tedy látky za normálních okolností nemísitelné.
Stabilizátory pak způsobí, že se vzniklá směs znovu nerozdělí. Tato aditiva nejčastěji najdeme v margarínech, pomazánkových tucích, majonézách apod.
Řadíme sem látky, jako např. kyseliny, zásady, soli a estery, nosiče a rozpouštědla, protispékavé látky, látky leštící aj.
V současné době je známo přes 3 800 těchto doplňkových látek. Je u nich diskutována zdravotní nezávadnost, protože u některých byly zjištěny různé nežádoucí účinky – alergické reakce, astmatické záchvaty, poruchy chování (častá je hyperaktivita u dětí), některé mohou mít karcinogenní účinky popř. nežádoucí účinky na reprodukci a vývoj plodu.
Pokud už hodnotíme vliv kterékoli přídatné látky na náš organismus, je třeba vzít v úvahu její množství a především vzájemné kombinace zastoupených, které je schopno vyvolat nežádoucí reakci. V každém případě nejde o přirozenou součást stravy, proto je vhodnější se mnohým z nich vyhýbat preferencí přirozených (průmyslově nezprocesovaných) potravin. Obzvlášť to platí pro děti, protože pro vyvíjející se organismus může mít chemická zátěž mnohem horší dopad.
Při hodnocení potenciální (ne)bezpečnosti aditiv můžeme vycházet mj. i ze způsobu jejich výroby a zdroje použitých surovin. Zdroje aditiv používaných v potravinářství:
1. Přídatné látky přírodního původu.
Jsou získávané z ovoce (pektin, anthokyany, kyselina citronová), zeleniny (karoteny), mořských řas (agar) a dalších přírodních surovin.
2. Přídatné látky identické s přírodními.
Vyrábí se synteticky nebo pomocí mikroorganismů (kyselina askorbová, kyselina citronová, tokoferoly, karoteny).
3. Přídatné látky získávané modifikací přírodních látek.
Např. sladidla (sorbitol), zahušťovadla (modifikované škroby), emulgátory (z jedlých olejů a organických kyselin).
4. Přídatné látky vyráběné synteticky.
Sladidla (sacharin), barviva (tartrazin) apod.
Existují i potraviny, u kterých legislativa zakazuje používání jakýchkoli aditiv. Patří mezi ně:
Mgr. Martin Jelínek
Marie Holeňová
Při výběru studia výživy byl pro mě Kurz ATAC jasnou volbou. Mezi nabídkou kurzů na trhu si troufám říct, že nemá konkurenci. Obsah kurzu a individuální přístup mé správné rozhodnutí utvrdilo. Když budu konkrétnější, tak největší přínos pro mě bylo nahlížení na zdraví jako komplex. Komplex mám na mysli zejména znalost nejen západní, ale i východní medicíny. Tyto znalosti jsou pro mě největším benefitem pro využití v praxi. Nesmím také opomenout přístup do studentské sekce, který zůstává studentům i po skončení studia. Tuto výhodu vidím až dnes, kdy při práci s klienty využívám materiály z kurzu. Jednoduše si dle názvu vyhledám téma, které aktuálně řešíme a s informacemi pracuji jak při sestavování osobních výživových plánů, tak při konzultaci. Pro tvorbu jídelníčků, receptů a plánování stravování neznám nic lepšího, než je aplikace ZOF. Kdo vyzkouší, tak se jen tak s nějakými kalorickými tabulkami nespokojí. Hravě ZOF strčí ,,KALORICKÉ TABULKY" do kapsy. Profesní kvalifikaci z výživy jsem absolvovala také u firmy ATAC a rozhodně nelituji. Původně jsem kurzem chtěla proplout pouze pro získání infomací bez završení státní zkouškou jako většina studentů. Postupem času jsem ale zjistila, že se chci živit tím, co mě naplňuje. Tím chci podpořit ty, kteří zvažují, zda kurz završit státní zkouškou..tedy profesní kvalifikací z výživy. Nikdy nevíte, kdy se vám tento certifikát bude hodit. Co musím na závěr podotknout je, že běžně nejsem přikloněna recenzím, nicméně tato zkušenost si kladné hodnocení zaslouží.
Bc. Tereza Kurfiřtová
V dnešní době je nabídka podobných kurzů velmi široká a při objednávání přes internet se člověk obává, aby se nespálil. Když mi na vyhledávači vyskočil kurz Poradce pro výživu a suplementaci pana Jelínka, rozhodla jsem se na něj přihlásit poté, co jsem si jej poslechla v Sama doma ČT. Stejně, jako byl jeho výklad přirozený a srozumitelný při návštěvě studia České televize, byly snadno pochopitelné i jeho přednášky v rámci kurzu. Oceňuji průběh studia, které je založeno na takřka každodenním studiu, a úkolech, které studenta donutí neodkládat jednotlivé lekce na později. Děkuji panu Jelínkovi za komplexní pohled na člověka, který mi je blízký. Tělo je ten nejdokonalejší stroj, který se může celý rozbít v důsledku jedné malé chybičky. Je tak nejen zajímavé, ale i důležité si v této oblasti rozšiřovat znalosti, a to nejlépe ze všech možných úhlů pohledu. Zmíněný kurz mi rozšířil pohled na zdraví, neboť seznamuje studenty s pro nás klasickým západním myšlením, ale také s myšlením východních kultur.
Gabriela Nováková
Letos v květnou jsem absolvovala kurz Výživového poradce s jehož obsahem i prezentací jsem byla velmi spokojena. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých (někdy i překvapivých) informací z oblasti výživy i zdraví. Vyhovovala mi kombinace samostudia s měsíčními přednáškami, které byly skvěle vedené panem Jelínkem. Musím říct, že pan Jelínek je odborník s velkým rozhledem a líbí se mi jeho chuť stále zkoušet nové věci.
