Studium v duchu celostního přístupu

Západní část světa, jehož jsme součástí, vnímá realitu z historicko-kulturních důvodů specifickým způsobem. Takovým, který má například v oblasti zdraví tendenci řešit problémy formou přímočarého potlačování příznaků, ne jejich příčin.

V oblasti stravování například vnímáme potraviny především jako zdroj energie a živin.

U tohoto omezeného způsobu nazírání na svět jsme navíc typičtí tím, že máme snahu vše rozpitvávat do nejmenšího detailu. Máme pocit, že čím hlubší znalosti v dané oblasti máme, tím většími odborníky se stáváme. Pro tuto situaci se skvěle hodí chronicky známé přísloví

„Pro samé stromy nevidíme les“.

V dnešní době je pro západní část světa typická hloupá snaha hledat v jídle co nejvíce živin, řešit jejich vzájemné poměry, nebo se zaměřovat na obsah potenciálně škodlivých látek. Stačí se jen rozhlédnout a chvíli sledovat, co populaci u stravy zajímá nejvíce:

1. Obsah aditiv - žijeme v době jedové,

2. Přítomnost lepku - máme nesmyslný strach z celiakie,

3. Zastoupení cukrů - masově roste spotřeba náhradních sladidel.

4. Obsah tuků - uměle vyvolaná vlna strachu nás vede k preferenci vysokosacharidových jídel.

Trpíme provozní slepotou, která se u zájemců o racionální stravování projevuje tím, že se prostě zaměřujeme pouze jedním směrem. Strava je ale podstatně štědřejší a nabízí mnohem širší potenciál, než jen přísun energie a živin. Každá potravina disponuje řadou dalších vlastností. Pomineme-li samotnou chuť, kvůli které si nejčastěji vybíráme to, co budeme jíst, patří mezi nejvýznamnější:

1. Glykemická hodnota,
2. Úroveň stravitelnosti,
3. Vliv na acidobazickou rovnováhu,
4. Termický dopad,
5. Kvalita energií.

Jedná se o parametry, které umí výrazným způsobem ovlivňovat chování metabolismu i celého zdraví. Při dobré orientaci v těchto charakteristikách budeme schopni z jejich vzájemných kombinací vytvořit systém stravování, který povede chování našeho organismu přesně tam, kam požadujeme.

V praxi to vypadá tak, že se správnými znalostmi můžeme úspěšně ovlivňovat celý náš metabolismus.

A to zdaleka není vše.

Pokud tento způsob holistického uvažování aplikujeme na lidské zdraví, zjistíme, že stravou můžeme nejenom předcházet vzniku různých zdravotních potíží, ale dokonce je i řešit (léčit).

Pro příklady nemusíme chodit daleko:

- Máme seriózně vědecky potvrzeno, že obsah a kvalita bílkovin a poměry některých minerálů (nejvíce vápníku) přímo ovlivňují metabolismus v kostní hmotě.

Stravou tak máme schopnost ovlivnit například hustotu kostí. A to jak na preventivní úrovni, kdy prostě vhodně koncipovanou stravou zabráníme vzniku řídnutí kostí, tak i na úrovni řešení situace osteopenie či osteoporózy samotné.

- Srdečně-cévní choroby jsou tichým a současně největším zabijákem.

Nejvíce lidí se potýká s projevy aterosklerózy. Víme, že tento postupně vznikající stav kornatění tepen a cév je i přes neustálé popírání ze strany ortodoxní medicíny zvrátitelný. Klíčovou úlohu hraje strava, konkrétně množství a kvalita bílkovin a tuků, obsah antioxidantů, plus několik dalších faktorů (pohyb, emoční stres, acidobazická rovnováha). V praxi to znamená, že vhodnou změnou stravování se po určité době dočkáme výrazného zlepšení stavu cév, čímž zabráníme vzniku často se vyskytujících infarktů nebo mozkových mrtvic.

- Cukrovka, konkrétně druhého typu, je považována za masovou epidemii moderní doby.

I tady máme prokázáno, že hlavním viníkem je strava. Mít stav inzulínové rezistence či diabetu pod kontrolou řízeným jídelníčkem dnes umí každý takto postižený. Jakmile ale prohlásíte, že je možné cukrovku stravou vyléčit, jste v západní části civilizace považováni za kacíře. Jak je tedy možné, že například ájurvéda nebo tradiční čínská medicína si s těmito stavy umí v převážné většině případů pomocí stravy poradit?

Podobných příkladů můžeme uvést prakticky bezpočet. Některé poruchy imunitního systému, zánětlivé choroby, dysfunkce trávicího traktu, dermatitidy, kloubní, svalové či neurologické problémy… Tyto všechny mají přímou souvislost se stravováním. Tohoto poznání dosáhneme pouze v situaci, kdy připustíme, že strava nás neovlivňuje pouze a jenom skrze příjem živin a energie.

Holistický přístup ke zdraví ale není omezen pouze na stravu. Abychom se mohli bavit o skutečně celostním způsobu uvažování, je nezbytně nutné člověka vnímat tak, jak existuje. Tedy se všemi faktory, které na něj působí:

1. Kvalita vzduchu,
2. Spánkový režim,
3. Emoční stres,
4. Úroveň pohybové aktivity,
5. Genetické predispozice.

Strava je pouze jedním z nich.

Lidská snaha odhadnout, v jak významném procentuálním zastoupení nás ovlivňuje, je vcelku zbytečná. Zda se jedná o 20 %, 30 % nebo 40 %, není až tak podstatné. Důležité je umět zasadit ji do kontextu s dalšími faktory a vytvořit systém, který můžeme označit jako ucelený. Tedy celostní, holistický. Takový, u kterého si budeme vědomi, že vše souvisí se vším:

• Pokud se budeme pohybovat v prostředí znečištěného ovzduší, organismu se to nebude líbit a zareaguje v duchu individuality po svém - zvýšená úroveň oxidačního stresu způsobí poruchy imunitního systému nebo zvýšenou únavu. Samotná strava tento problém nevyřeší.
• Jestliže nebudeme respektovat spánkové biorytmy, které naprosto zásadním způsobem promlouvají do fungování každé buňky našeho těla, organismus se odmění vedle zvýšené únavy odklonem od rovnováhy v oblasti hormonální regulace. Ani v tomto případě nebude mít strava přímý vliv na zlepšení situace.
• Každodenní produkce stresu v podobě různých emocí, jejichž příčinou jsou nejčastěji pracovní či soukromé mezilidské vztahy, má přímý vztah se vznikem širokého spektra zdravotních komplikací od trávicích potíží až po migrény. Strava umí některé tyto projevy zmírnit, nikdy je ale sama o sobě nevyřeší.
• Jakmile sklouzneme do každodenního stereotypu, jehož součástí není téměř žádný pohyb, organismus na všech úrovních začne chátrat. Trpí kloubní aparát, lymfatický systém, hormonální regulace, systém trávení… Stravou nemáme šanci jakkoli nahradit fyzickou aktivitu.

Z této pozice je jednoduché si odvodit, že pro nastolení rovnováhy a optimálního fungování organismu je potřeba kalkulovat s každým faktorem.

Obrázek celistvosti poskládáme jedině tak, že použijeme všechny části skládačky, ne pouze jednu jedinou.

Tyto principy jsou nedílnou součástí studia všech kurzů, které pořádáme. Každý kurz je nabízí v jiném rozsahu a z odlišných úhlů pohledu.

Naučit se uvažovat holisticky je jednoduché. Stačí k tomu respektovat veškeré známé zákonitosti přírody a být dobrým pozorovatelem toho, jakým způsobem na veškeré podněty naše tělo reaguje.