Co by měl znát poradce pro výživu

Označením „Poradce pro výživu“ se v dnešní době chlubí kdekdo. Není se ani co divit, protože se nacházíme v období trendového vzestupu zájmu o zdravý životní styl, ke kterému neodmyslitelně patří i racionální stravování. Z tohoto pohledu je skutečně pochopitelné, že stále větší počet lidí má zájem se v této oblasti vzdělávat a navíc i svoje zkušenosti předávat dál.

Pomineme-li statisticky sice významnou a současně svojí existencí nezlikvidovatelnou skupinu lidí, kteří mají zarytou tendenci do všeho kecat, aniž by o problému cokoli věděli, zůstane nám tzv. „zdravé jádro“. Tedy jedinci, kteří se zajímají, studují a především nejsou líní skrze sebe či svoje okolí hledat cesty, jak optimálním způsobem výživou ovlivňovat metabolismus.

A tady vzniká svým významem zásadní otázka: Co všechno by měl takový člověk vědět, aby mohl skutečně z pozice vědění tvrdit, že ví, jak stravou ovlivňovat metabolické dění v organismu?

Odpověď je na první pohled jednoduchá:

1. Musí mít základní znalosti o anatomii.

Není možné upravovat stravu s cílem ovlivňovat zdraví a nevědět nic o tom, jak se která složka v konkrétní části trávicího traktu chová. A nemusí se ve skutečnosti jednat o žádné hloubkové a odborné znalosti.

Jako typický příklad uveďme neustále dokola omílaný a papouškovaný nesmysl, že kombinace ovoce a obilovin v žaludku kvasí, proto je pro běžnou konzumaci nevhodná.

Trávicí trakt zdravého člověka zvládne tyto diskutované kombinace potravin zpracovat bez jakýchkoli problémů. Doporučení vyhýbat se těmto pokrmům je tak naprosto zbytečné, navíc i nebezpečné – vyvolávají na psychosomatické úrovni obavy a stres, které nám pak ubližují mnoha různými způsoby.

2. Musí znát základní charakteristiky potravin.

Tady se nejedná jen o nutriční složení, množství energie či hodnoty glykemického indexu i nálože. Jsou to sice velmi důležité informace, které o vlastnostech potravin vypoví mnohé, zdaleka ne ale komplexní. Aby bylo možné se stravou manipulovat ve prospěch ovládání chování těla, je nutné znát minimálně ještě jejich vliv na acidobazické tendence neustále probíhající v organismu, úroveň jejich stravitelnosti, termický vliv či energetické tendence ve smyslu čínských pojmů jin a jang. Každá tato charakteristika ovlivňuje chování jednotlivých buněk našeho těla určitým způsobem. Bez těchto znalostí nikdy nemůžeme vytvořit skutečně funkční a pružný stravovací systém.

3. Měl by se orientovat v tom, jak která složka ve stravě ovlivňuje chování konkrétních částí organismu i jeho celku.

Lidé mají naprosto „úchvatnou“ schopnost a tendenci nechat se manipulovat názory, které mají naprosto iracionální základ. V oblasti stravování to platí dvojnásob. Existuje bezpočet různých diet, které v naprosté většině případů vymýšlejí lidé sledující jeden jediný cíl – vydělat na tom peníze. Na obecné úrovni existují tři základní druhy diet – vysokosacharidové, vysokotukové a vysokoproteinové. Liší se pouze obsahem základních makrosložek ve stravě – bílkovin, sacharidů a tuků. Podle toho, jaké poměry těchto živin nastavíme, budeme ovlivňovat chování buněk konkrétním směrem a způsobem. Toto je naprostý základ, od kterého se odvíjí jakýkoli způsob stravování, který se rozhodneme zvolit. Vše ostatní - tedy obsah vitamínů, minerálů, antioxidantů či fytochemických látek, které jsou přirozenou a nedílnou součástí potravin – je ve svém významu až na druhém místě.

Z této pozice je potřeba vědět, jakým způsobem se při trávení zpracovávají bílkoviny, jak se metabolizují sacharidy a jak se chovají tuky. Dodatečně k tomu je vhodné znát význam jednotlivých vitamínů, vliv minerálů na metabolismus, a účinky antioxidantů a fytochemikálií na metabolické projevy.

Někomu to může připadat příliš složité a obsahově náročné. Ve skutečnosti jsou to nezbytné základy. Stejně jako situace, kdy se učíme řídit vozidlo a zjišťujeme, že je potřeba vědět, že existuje volant, pedály a dopravní značky.

4. Měl by se zajímat o vztah mezi emocemi a chuťovými preferencemi v různých situacích.

Vytvořit návrh jídelníčku tak, aby byl všemi známými charakteristikami a vlastnostmi „technicky“ v pořádku, je poměrně jednoduché. Přenést takovou teorii do praxe vyžaduje ale něco, co na běžné úrovni nazýváme empatií. Tedy vcítěním se do potřeb těla i mysli, které mají častou schopnost nechovat se dle předpokladů či plánů.

Lidské tělo (a platí to o všech biologických systémech) se nechová jako programovatelný stroj. Disponuje pružností (flexibilitou) a schopností se přizpůsobovat (adaptabilitou). Emoce, které se v mysli neustále vytváří, zásadním způsobem ovlivňují chování celého těla. Výsledkem jsou například situace, kdy s námi cloumají nezvladatelné chutě na sladké nebo slané potraviny. Pokud takové chování nejsme schopni dekódovat a následně se naučit mu předcházet, nebude ani sebelépe nastavený stravovací režim dlouhodobě správně fungovat.

Čím lépe se v těchto oblastech budeme orientovat, tím více obzorů nových poznání se nám v možnostech stravování bude odkrývat. Současně zjistíme, že naše názory stojí na pevných základech a nenecháváme se strhnout žádnými manipulacemi v oblasti komerčních diet. A to je stav, z jehož pozice si můžeme dovolit radit i ostatním lidem.