V životě každého rodiče přijde okamžik, kdy je u svého dítěte nucen řešit přechod na nemléčnou stravu. Zařazení prvních příkrmů je pro dítě a v podstatě i rodiče velká změna, kterou provází řada pravidel, bohužel ne vždy se shodujících.
Pod označením "příkrm" (komplementární výživa) se rozumí veškerá pevná i tekutá strava s výjimkou mateřského mléka nebo umělé mléčné výživy. Obecně platí, že příkrmy se začínají zavádět v době, kdy:
A) Samotné mateřské mléko nebo umělá mléčná výživa už nepokryje
nutriční potřeby dítěte (příjem
energie, makroživin a mikroživin),
B) Dítě obvykle přesáhne hmotnost 6 kg,
C) Dítě je hladové po 8-10 kojeních nebo po vypití 900-1000 ml mléka za den.
Pro zavedení příkrmů je důležitý i psychomotorický vývoj dítěte. Tzn. dítě musí být schopno sedět samo nebo s oporou, udržet hlavu ve stabilní poloze, otevřít ústa při pohledu na lžičku a po podání sousta ho nevytlačit jazykem zpět, ale spolknout.
Kromě výše uvedených podmínek se v praxi pro zavedení příkrmů řeší i věk dítěte a to s ohledem na délku kojení či krmení kojeneckou výživou. U výlučného kojení panuje názorová shoda, doporučuje se minimálně do ukončeného 4. měsíce (17 týdnů) věku dítěte. Pokud dítě prospívá, je kojení vhodné po dobu 6 měsíců (26 týdnů). Na toto období navazuje zařazení prvních příkrmů. V opačném případě, tedy pokud dítě neprospívá na výlučném kojení, případně je krmeno kojeneckou výživou nebo je k zavedení příkrmu jiný důvod, doporučuje se začít s prvními příkrmy v období mezi 17. a 26. týdnem věku dítěte.
Tento časový rámec má svoje důvody. Zaváděním příkrmů před 17. týdnem nebo jejich odkládáním na pozdější dobu než 6 měsíců věku dítěte se zvyšuje riziko některých zdravotních komplikací - nejčastěji se uvádí poruchy příjmu potravy, malnutrice, anémie nebo potravinové alergie. Situaci trochu komplikuje názorová shoda nemalé části odborné veřejnosti, která tvrdí, že nemléčné příkrmy by se měly zavádět v období tzv. okna imunologické tolerance ("imunologické okno"), mezi 17. až 26. týdnem života dítěte, tedy ne dříve než po 4. ukončeném měsíci věku a ne později než na konci 6. měsíce věku.
Přechod na nemléčnou výživu by neměl nárazový, ale plynulý. Při zavádění příkrmů se pokračuje v kojení nebo v podávání umělé mléčné výživy dle potřeb dítěte do 2 let věku nebo déle (důvodem je fakt, že mléko je důležitým zdrojem vápníku, železa a vitaminu D).
V praxi jsou první příkrmy často provázené neochotou dítěte pokrm pozřít. Toto chování souvisí mj. i s chutí jídla. Děti mají vrozené preference pro sladké a slané, naopak vrozenou nechuť pro hořké chutě. Kojenec dokáže přijmout novou chuť až po jejím 8.-10. ochutnání, rodič by měl být proto trpělivý a dítě povzbuzovat i přes jeho opakovanou nelibost.
Postup při zavádění jednotlivých druhů příkrmů vypadá následovně:
- Standardně se doporučuje nejprve zavádět jednodruhové zeleninové příkrmy.
Nejčastěji je to mrkev nebo brambor, vhodné jsou ale i hrášek, brokolice, květák, později špenát, cuketa, kedluben aj. Důležité je zavádět každou novou potravinu samostatně a opakovaně po dobu 3-4 dní, důvodem je snaha rozpoznat případnou alergickou reakci.
- Na vícesložkovou koncepci se přechází už v průběhu prvního měsíce přikrmování, podmínkou je dobrá tolerance jednotlivých složek.
Pracuje se nejen s kombinacemi více druhů zeleniny, ale podávají se i masozeleninové příkrmy. Maso by mělo být libové, ideálně z bio produkce, v žádném případě by se neměly v jídelníčku objevit uzeniny. Z důvodu lepší stravitelnosti se preferuje maso bílé, standardně se ale pro vyšší obsah železa doporučuje kombinovat s masem červeným (v poměru 1:1). Obecná doporučení pro množství masa v porci směřují k hodnotám kolem 20 g, od 7. měsíce 35 g, v četnosti konzumace pak šestkrát týdně, jednou v týdnu by mělo být nahrazeno vařeným slepičím žloutkem. Postupně by měla být jedna mléčná porce úplně nahrazena tímto masozeleninovým pokrmem. Dokud dítě nedokáže přijmout alespoň 150 g příkrmu, mělo by být dokrmeno mateřským mlékem nebo mléčnou formulí.
- Druhým příkrmem, který po masozeleninové kombinaci nahrazuje další mléčnou porci, je neslazené ovocné pyré.
Platí tady stejná pravidla, jako u zeleninových příkrmů, tzn. nové druhy ovoce se zavádí s odstupem 3-4 dní. Při jeho domácí výrobě je vhodné sledovat nutriční hodnoty, 100 g pyré by nemělo obsahovat více než 20 g sacharidů. Pyré je možné postupně smíchat s bílým jogurtem.
- Dalším zaváděným příkrmem, které nahrazují třetí mléčnou porci, jsou mléčné obilné kaše.
- Používají se lepkové i bezlepkové zdroje, vždy důkladně tepelně upravené, necelozrnné. U komerčně vyráběných kaší musí být uveden druh obilniny, ze které jsou vyrobeny, a věk dítěte, od kterého je lze podávat.
Minimálně do ukončeného 1. roku života dítěte není vhodné pokrmy dosolovat ani doslazovat. Dítě krmíme lžičkou. Příkrmy by měly být nejprve hladce, později vce na hrubo mixované, rozmačkané a poté nasekané na kousky. Pevná strava by měla být zařazena nejpozději v 8.-10. měsíci. Toto je současně období, kdy je vhodné dítěti dávat jídlo k samostatnému krmení (tzv. finger food = jídlo do ruky) - pečivo, ovoce...
Jedním z nových trendů je tzv. baby-led weaning, který přeskakuje krmení mixované stravy lžičkou a dítě si samo volí, jaké jídlo a jakým způsobem ho zkonzumuje. V tomto případě ale existují pochybnosti, zda je dítě schopno takto přijmout dostatek potřebných živin.
Rodiče běžně řeší dilema, zda příkrmy kupovat či připravovat v domácích podmínkách. Oba přístupy mají svoje klady a zápory:
Domácí příkrmy umožňují větší variabilitu chutí, rizikem ale může být použití nevhodných potravin či způsobů skladování a přípravy (ideální je vaření a pečení, naopak nevhodné grilování, smažení, restování). U komerční produkce se ze strany spotřebitelů nejčastěji řeší kvalita používaných surovin a cena, jejich nespornou výhodou je limitovaný obsah některých rizikových látek.
Důležitým tématem ve výživě kojenců jsou
alergeny:
Výskyt alergických onemocnění se v populaci neustále zvyšuje. Mezi nejčastější projevy alergií v kojeneckém věku patří
potravinové alergie (přibližně 6-8 % kojenců) s převahou alergie na
bílkovinu kravského mléka (ABKM - 1-3 %). Ostatní tvoří alergie na
vaječné bílkoviny,
lepek, dále
sóju a
ořechy. Řeší se proto význam
okna imunologické tolerance mezi 17. až 26. týdnem života dítěte, v rámci tohoto období alergologové doporučují první kontakty s potenciálně alergenními potravinami (ryba, vaječný bílek, kravské mléko, lepek). Důležité je zavádět každou novou potravinu samostatně po dobu 3-4 dnů se sledováním možných projevů nežádoucí reakce. Potenciální alergeny se doporučuje zavádět v době, kdy je dítě ještě alespoň
částečně kojeno, a dávky postupně navyšovat.
Je nutné zdůraznit, že tento přístup razí především alergologové. Na nutriční platformě se u plně kojených dětí doporučuje s prvními příkrmy začínat většinou až po šestém měsíci věku, jednotlivé potraviny včetně potenciálně alergenních zařazovat postupně. Platí to i pro zdroje lepku, jehož zavádění některé seriozní zdroje doporučují až od ukončeného 12. měsíce (jeho počáteční dávka by měla být do 7,5 g potraviny s obsahem lepku na den, což odpovídá dvěma lžičkám pšeničné mouky do zeleninového příkrmu nebo dvou piškotů do ovocného příkrmu, a postupně se navyšuje až do zavedení plné cereální porce).
V praxi se můžeme setkat s "kompromisním" přístupem, který slučuje principy obou názorových táborů. Při snaze využít potenciál "imunologického okna" se dává dítěti při výlučném kojení ochutnat malé množství jednotlivých potravin včetně potenciálně alergenních. Takto je možné podpořit proces imunizace, aniž by se potlačoval přirozený přístup k výživě kojence.
