📅 25. 7. 2023 Mgr. Martin Jelínek
Část populace význam pitného režimu naprosto přehlíží, jiní na něj naopak zaměřují přehnaně zbytečnou pozornost se snahou spočítat přesné množství tekutin, které k optimálnímu fungování potřebujeme. Dospělý člověk má možnost se řídit vlastními pocity, které mu v situaci nedostatku tekutin oznámí, že je vhodné se napít. Spoléhat se na tento ukazatel u dětí je ale problematické, u kojenců a batolat dokonce nemožné. Navíc děti jsou ke ztrátám vody mnohem citlivější než dospělí. Podíl tělesné vody v tomto období je u nich podstatně vyšší (75-80 %) než u dospělé populace (55-60 %), např. ztráta 10 % z tělesné hmotnosti (0,5 kg u dítěte vážícího 5 kg) je již zdravotně kritická. Je proto vhodné příjem tekutin kontrolovat, ale s vědomím, že obecně doporučovaný objem pitného režimu, který se odvíjí od věku a tělesné hmotnosti, není zárukou optima. V životě každého člověka se objevují situace výrazně zvýšené potřeby příjmu tekutin, u malých dětí tomu samozřejmě není jinak.
Obecně pro pitný režim platí následující pravidla:
1. Kojenecké období.
V průběhu prvních 6 měsíců života je dostačující příjem tekutin zajištěn kojením, případně z umělé mléčné výživy. Za normálních teplotních podmínek se doporučuje nepodávat žádné jiné tekutiny navíc (voda, čaje, mléko...). V horkých dnech, kdy roste riziko dehydratace, je rozumné podíl tekutin mírně navýšit. Jako vhodné se prezentují čaje, vždy ale ovocné, ne zelený ani černý. Čaj nesladíme, jako zdroj vody preferujeme vždy kojeneckou.
2. Období zavádění prvních příkrmů.
Standardní doporučení pro pitný režim pro věkovou kategorii 7-12 měsíců směřují ke 100–140 ml tekutin na 1 kg tělesné hmotnosti. Pro 8 kg vážící dítě to znamená alespoň 800 ml tekutin, u kterých se vhodné řešit i kvalitu:
Běžně se doporučuje přibližně 500 ml mléka (nejlépe mateřského), které kromě tekutin zajistí i důležité množství bílkovin a vápníku. Zbytek připadá kvalitní (kojenecké) vodě, případně čajům (ovocným a bylinným). Je důležité, aby dítě přijímalo tekutiny v pravidelných intervalech v průběhu celého dne, nikdy ne v nárazově vysokém množství.
3. Předškolní období.
V tomto věku směřují doporučení k 80-120 ml na 1 kg tělesné hmotnosti. Podíl mléka v celkovém objemu tekutin se snižuje, s ohledem na potřebu zajištění dostatečného množství vápníku se ale některé názorové tábory jejího příjmu drží dál (jako výhodnější se jeví jeho náhrada za zakysané výrobky, např. jogurty). Toto období je mj. typické i tím, že je dítě samo schopno poukázat na pocit žízně. To je velmi důležité, protože rodičům odpadá nutnost monitorovat striktně příjem tekutin. Snižuje se tak riziko dehydratace, pro kterou je typická zvýšená únava, bolest hlavy nebo snížená tvorba moči.
Protože je trh v dnešní době zaplaven nepřeberným množstvím nápojů, které cílí i na dětskou populaci, řeší se běžně dilema, jaké tekutiny jsou vlastně nejvhodnější:
Pro kojence a batolata je to jednoznačně voda v kojenecké kvalitě. Z ní připravujeme čaje, pro nejmenší nejlépe ovocné, u starších i vhodné bylinné. Vždy platí, že je vhodnější nesladit.
S rostoucím věkem se objevují doporučení zařazovat i vody minerální. U těchto je ale třeba se vyhýbat syceným (CO2) a současně zvažovat, zda má smysl zatěžovat metabolismus zbytečně vysokými dávkami anorganických solí některých minerálů.
Děti předškolního věku s oblibou konzumují slazené nápoje. Za nejvhodnější je možné považovat džusy - vždy ale bez obsahu sladidel, barviv a dalších aditiv, nejlépe ředěné vodou.
Mezi jednoznačně nevhodné tekutiny patří:
Často se debatuje o (ne)vhodnosti konzumace zeleného čaje. Ten je prezentován jako "zdravá" tekutina z důvodu obsahu antioxidačních látek. Současně je ale zdrojem kofeinu, byť v relativně malém množství. Děti minimálně do 1 roku by se mu měly vyhýbat, u starších věkových kategorií už ale může být běžnou součástí pitného režimu.
Zodpovědný rodič by si měl být vědom, že v situacích zvýšené pohybové aktivity či pobytu v horkém či příliš suchém prostředí se potřeba tekutin výrazně zvyšuje, často i více než dvojnásobek základního doporučeného množství. Totéž platí i v průběhu chorob provázených zvýšenou tělesnou teplotou.
