Osteoporóza

Osteoporóza je stav, při kterém dochází ke snižování pevnosti kostí v důsledku úbytku kostní hmoty a narušení vnitřní struktury kostní tkáně. Dochází ke ztrátě bílkovin a minerálů, struktura kosti se zeslabuje a kosti se pak snadno lámou. Častými projevy postupující osteoporózy jsou bolesti zad, zvýšená lomivost kostí (nejčastěji zlomeniny kyčle a obratlů páteře), vznik výraznějšího zakřivení páteře (kyfóza) či zmenšení tělesné výšky. Nejzávažnější dopad na život mají zlomeniny krčku kosti stehenní - až jedné třetině pacientů se již nikdy nevrátí plná pohyblivost. [1]

Příčin snižování hustoty kostí je hned několik:
Ve vztahu ke kvalitě stravování se nejčastěji udávají dlouhodobě snížený přísun bílkovin [2], nedostatek vitamínu D3 a vápníku. [3] V posledních letech je navíc sledován vliv vysokého podílu fytoestrogenů ve stravě západní populace (nejčastěji z důvodu konzumace sójových produktů). [4] [5]
Dále je to nedostatek pohybu. Fyzická aktivita prostřednictvím zvýšené činnosti svalové tkáně stimuluje kostní remodelaci a podporuje ukládání minerálních látek do kostí. Největší význam mají pohybové aktivity, při nichž dochází k zatížení skeletu vlastní vahou nebo silovým odporem (například chůze, běh, silový trénink). [6[ Naopak aktivity bez zatížení, jako je plavání, mají na hustotu kostní hmoty menší vliv.
Poměrně výrazný vliv má už zmiňovaná hormonální regulace. U žen dochází po menopauze k poklesu produkce estrogenu, který významně ovlivňuje rovnováhu mezi tvorbou a odbouráváním kostní tkáně. Snížení hladiny estrogenu vede ke zvýšené kostní resorpci a rychlejšímu úbytku kostní hmoty. U mužů může ve vyšším věku docházet k postupnému poklesu hladiny testosteronu, který se rovněž podílí na regulaci kostního metabolismu, i když změny bývají obvykle pozvolnější než u žen.

V neposlední řadě je třeba zohlednit i vliv některých léků. Významným rizikovým faktorem je dlouhodobé užívání systémových kortikoidů. [7] Vliv hormonální antikoncepce na kostní hmotu je diferencovaný – běžná kombinovaná hormonální antikoncepce obvykle nemá zásadní negativní dopad na hustotu kostí, některé dlouhodobě podávané gestagenní preparáty ale mohou kostní metabolismus ovlivnit více. [8]

Osteoporózou jsou nejčastěji postiženy ženy po menopauze a muži po andropauze. Nejsou ale výjimky, kdy se snížená hustota kostní hmoty objevuje i u mladších osob. Může jít o kombinaci:

• dlouhodobého nedostatku bílkovin a energie ve stravě,
• nízké tělesné hmotnosti,
• nedostatečné pohybové aktivity,
• kouření,
• nadměrné konzumace alkoholu,
• o důsledek některých onemocnění a léčebných postupů.

Významnou roli hraje také genetická predispozice.

Vliv stravy na osteoporózu

Pevnost kostí můžeme v největší míře ovlivnit především úpravou životního stylu. Základem je dostatečný příjem bílkovin, které tvoří organickou složku kostní tkáně (kolagenní matrix), do níž se následně ukládají minerální látky. Protože je hustota kostí ovlivňována nejen množstvím proteinů, ale i obsahem a poměrem minerálních látek, které tvoří jejich nedílnou součást, je důležité zajistit ve stravě i adekvátní příjem vápníku, hořčíku, fosforu a fluoru. Jako nejdůležitější prvek je citován vápník, jehož kvalitu metabolismu v těle výrazně ovlivňuje obsah hořčíku a vitamínu D3. Pro správné zabudování vápníku do kostí je důležitý také vitamín K2, který se podílí na aktivaci bílkovin odpovědných za mineralizaci kostní tkáně. [9] Negativní vliv může mít nadměrný příjem soli, který zvyšuje ztráty vápníku močí. [10]

Úroveň vstřebávání a následného využití klíčových živin je významně ovlivněna pohybovou aktivitou. Mechanické zatížení kostí podporuje jejich pevnost a zpomaluje úbytek kostní hmoty. Svůj vliv má také pravidelný pobyt na slunci, protože působením UVB záření vzniká v kůži cholekalciferol (vitamín D3), který je nezbytný pro vstřebávání vápníku ze střeva. V našich klimatických podmínkách může být zejména v zimním období jeho tvorba nedostatečná.

V případě diagnostikované osteoporózy je kromě režimových opatření někdy nutná i cílená farmakologická léčba, která snižuje riziko zlomenin. Základem však zůstává komplexní přístup zahrnující vyváženou stravu, dostatek pohybu, přiměřený pobyt na slunci a pravidelné lékařské kontroly.