Jsem přísný lektor?

Nejsem :-)

Jsem pouze náročný. Primárně sám na sebe, protože jsem si vědom, že vzdělání, které poskytuji, nemalým způsobem ovlivňuje kvalitu životů nejen studujících, ale i jejich okolí. Z této pozice chci poskytovat co nejkompletnější informace ve stravitelné formě pro každého. Jedinou smysluplnou možností je zaujmout celostní pohled na problematiku výživy. Jedině tak si z kurzů odnese každý to, co chce a současně potřebuje.

A protože jsem v přístupu k životu maximalista, tuto (ne)šťastnou vlastnost mám tendenci přenášet i do studia. Dochází například k tomu, že na základě neustálých zpětných vazeb od studujících mám snahu kurzy průběžně upravovat a tím je i vylepšovat. Musím se přitom držet na uzdě, aby celkový rozsah jednotlivých lekcí i úroveň jejich odbornosti nepřesahovaly rámec, který by zlikvidoval studijní snažení většiny zájemců.

Abych žil s čistým svědomím, že studenty opravdu něco naučím, je systém studia nastaven nekompromisně, což se na první pohled může tvářit přísně. Mám teď na mysli nejen kurz Poradce pro výživu, o který je obecně největší zájem, ale i kurzy Výživa dětí, Výživa ve sportu, Makrobiotika v české kuchyni, Vegetariánství a veganství v praxi, Tajemství biologického věku, Meditace pro začátečníky. Každý, kdo si kurz zaplatí, jím i projde. Certifikát o jeho absolvování ale obdrží pouze ten, kdo splní všechny podmínky studia:

• Úspěšné složení všech testů včetně závěrečného,
• Vytvoření všech úkolů v podobě jídelníčků ve výukové hře ZOF,
• V případě kurzu „Poradce pro výživu“ i obhájení seminární práce.

V podstatě nejsem přísný, protože takový lektorský status vyvolá vždy v mysli studujícího určitou formu odporu či stresu. A to je přesný opak pohody a schopnosti v klidu rozjímat nad vztahy a souvislostmi mezi fakty, což je základ úspěchu v každé filozofii.

Není to tedy přísnost, ale úroveň mojí náročnosti k přístupu ke studiu a snaha předat co nejvíce. Ke každému, kdo tak projde jakýmkoli mým kurzem, u kterého se skládají závěrečné zkoušky, chovám hlubokou úctu, protože vím, že musel splnit moje podmínky studia. Ty jsou jednoduché, ale ne snadné. Vím to proto, že kladu nemalé nároky především sám na sebe, a něco podobného očekávám i od svého okolí.

Každý máme možnost a schopnost svým dílem přispět ke zlepšení tohoto světa. Toho dosáhneme kladením si vyšších nároků – sami na sebe i svoje okolí. Přísnost je pouze egoistický stav mysli, kdy vytváříme nepřátelské prostředí. A v takovém není možné kvalitně a v klidu studovat.

Přísnost je nesmysl. Přežitek. Pozůstatek starých rádobyvzdělávacích metod a současně křečovitá snaha o nastolení atmosféry strachu a pochybností o svých vlastních schopnostech.

Toužím po předávání kvalitního vzdělávání v oblasti stravy a zdraví. Hrátky na přísné učitele rád přenechám jiným. A navíc se vnitřně nepovažuji za lektora, kouče ani učitele. Sám sebe vnímám jako průvodce. Průvodce stravou těla i mysli, který rád předává svoje zkušenosti všem, kteří mají skutečný zájem.