Úvod / Vše o studiu / Autofagie
Autofagie je základní buněčný proces, jehož prostřednictvím buňky rozkládají a recyklují své vlastní poškozené nebo nadbytečné součásti. Název pochází z řeckých slov autos (sám) a phagein (jíst) a můžeme jej volně přeložit jako „sebestrávení“. Nejde o destruktivní mechanismus, ale o důležitý regulační proces, který umožňuje buňkám:
Autofagie probíhá v organismu nepřetržitě a představuje jeden ze základních mechanismů buněčné údržby. Díky ní jsou z buňky odstraňovány poškozené bílkoviny, nefunkční mitochondrie a další buněčné struktury, které by jinak narušovaly její správnou funkci. Autofagie tak hraje klíčovou roli v ochraně buněk před stresem, zánětem a degenerativními změnami. [1]
Za objasnění mechanismů autofagie byla dokonce v roce 2016 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu, což jasně ukázalo, jak klíčovou roli autofagie hraje v pochopení buněčných procesů a vlivu na zdraví.
Autofagie probíhá v několika navazujících krocích:
Autofagie funguje podle toho, jaké má buňka podmínky. Když má dostatek energie a živin, nemá potřebu „uklízet“ ve větší míře. Jakmile se ale dostane do energetického nedostatku nebo je vystavena stresu, autofagie se aktivuje a pomáhá buňce přežít. [2]
S přibývajícím věkem začíná buněčný úklidový systém fungovat méně efektivně. Autofagie postupně slábne a v buňkách se tak hromadí poškozené bílkoviny a nefunkční buněčné součásti. Ty pak buňkám překážejí v normálním fungování a zpomalují jejich obnovu. Tkáně se hůře regenerují, buňky jsou zranitelnější a celý organismus postupně ztrácí část své vitality. Právě tento úbytek buněčné údržby je považován za jeden z důležitých mechanismů stárnutí. [3]
Když autofagie nepracuje dostatečně, zvyšuje se také riziko chronických onemocnění, která se typicky objevují ve vyšším věku. Organismus je méně odolný vůči zátěži, hůře se vyrovnává se stresem a regenerace po poškození trvá déle. Není proto překvapivé, že podpora autofagie patří mezi hlavní oblasti současného výzkumu zaměřeného na stárnutí a dlouhodobé udržení zdraví.
Autofagie je jedním z klíčových mechanismů, díky nimž si buňky udržují vnitřní rovnováhu a dobrou kondici. Funguje jako ochranný systém, který pomáhá odstraňovat poškozené a nepotřebné bílkoviny, tlumit škodlivé účinky oxidačního stresu a udržovat zánětlivé procesy pod kontrolou. Významnou roli hraje také v imunitním systému, kde se podílí na likvidaci škodlivých mikroorganismů a zajišťuje správné fungování imunitních buněk.
Díky autofagii se buňky dokážou lépe přizpůsobovat zátěži a stresovým situacím. Tento vnitřní údržbový program jim umožňuje fungovat spolehlivě i v náročných podmínkách a dlouhodobě si zachovat svou výkonnost.
Pokud autofagie nefunguje optimálně, zvyšuje se riziko celé řady civilizačních onemocnění. U metabolických poruch, jako je obezita nebo cukrovka 2. typu, může její oslabení přispívat k rozvoji inzulinové rezistence a dlouhodobého, nízkoúrovňového zánětu v těle. [4]
Zásadní je také role autofagie v nervovém systému. Při její nedostatečné aktivitě se v nervových buňkách hromadí patologické bílkoviny, což je typické pro neurodegenerativní onemocnění. [5] Podobně důležitá je autofagie i pro zdraví srdce a cév – ovlivňuje stav cévní stěny i funkci srdečního svalu a přispívá tak k ochraně kardiovaskulárního systému. [6]
Autofagie není pevně daný proces, její aktivitu výrazně ovlivňuje to, jakým způsobem žijeme. K jejím nejsilnějším spouštěčům patří období, kdy tělo nemá neustálý přísun energie. Při hladovění nebo sníženém kalorickém příjmu se autofagie aktivuje přirozeně a buňky začnou intenzivněji recyklovat vlastní zdroje. Na tomto principu jsou založeny různé formy půstu, které pracují s vědomým omezením příjmu potravy na určitou dobu. Období bez jídla vytváří metabolické podmínky, při kterých tělo přechází do úspornějšího režimu a může docházet k aktivaci autofagických procesů.
Významnou roli hraje také pohyb. Pravidelná fyzická aktivita podporuje autofagii ve svalech, játrech i v mozku a pomáhá udržovat buňky v dobré kondici. Díky tomu se zlepšuje nejen metabolismus, ale i celková odolnost organismu.
Opačný efekt mají naopak dlouhodobý stres, nedostatek spánku a sedavý způsob života, které mohou autofagii tlumit a postupně narušovat přirozené regenerační schopnosti těla.
To, co jíme – a jak často jíme – má na autofagii překvapivě silný vliv. Pokud tělo dostává energii neustále a v přebytku, zejména ve formě sladkostí, produktů z bílé mouky nebo slazených nápojů, hladina inzulínu zůstává dlouhodobě zvýšená. Pro buňky je to jasný signál, že mají dostatek paliva, a vnitřní úklid se proto dostává na vedlejší kolej. Autofagie je v takových podmínkách utlumená.
Jakmile se přísun energie na určitou dobu omezí – například při delších pauzách mezi jídly nebo při nižším kalorickém příjmu – začnou se měnit hormonální i buněčné signály. Hladina inzulínu klesá a buňky postupně přecházejí do úspornějšího režimu. Za těchto podmínek se mohou aktivovat autofagické procesy, při nichž dochází k rozkladu poškozených buněčných součástí a jejich opětovnému využití. Tento mechanismus pomáhá buňkám lépe zvládat energetický deficit i další formy zátěže.
Důležité není jen množství, ale i kvalita stravy. Jídelníček založený na přirozených, minimálně zpracovaných potravinách vytváří pro správné fungování buněk mnohem příznivější prostředí než strava bohatá na průmyslově zpracované produkty a přidaný cukr.
Zajímavou roli mohou hrát také některé látky přirozeně obsažené v potravinách (například polyfenoly), které najdeme v ovoci, zelenině, čaji, kávě, kakau nebo olivovém oleji. Tyto látky jsou zkoumány pro svůj ochranný účinek na buňky a jejich schopnost podporovat přirozené regenerační procesy. Samy o sobě sice autofagii „nespustí“, ale mohou přispívat k dlouhodobé ochraně buněk a k udržení jejich dobré kondice. [7]
Je důležité si uvědomit, že autofagie není žádný zázračný vypínač nemocí ani samostatná léčebná metoda. Jde ale o mimořádně důležitý přirozený mechanismus, díky němuž se tělo dokáže průběžně opravovat, chránit a udržovat v dobré kondici. Pokud jí vytvoříme vhodné podmínky prostřednictvím zdravého životního stylu, může přispět ke snížení rizika chronických onemocnění a ke zpomalení některých procesů stárnutí.
Zásadní přitom není jednorázový zásah, ale dlouhodobá rovnováha. Vyvážený příjem energie, pravidelný pohyb, dostatek spánku a prostoru pro regeneraci i psychickou pohodu vytvářejí prostředí, ve kterém může autofagie fungovat přirozeně a efektivně.
Autofagie jako klíčový buněčný proces se dotýká řady témat, která v našich kurzech systematicky probíráme – od metabolismu a energetické regulace přes vliv výživy a životního stylu až po změny spojené se stárnutím organismu. Učíme nejen základní biologické principy, ale i to, jak je prakticky využít v situacích, kdy chceme zlepšit své zdraví, metabolickou flexibilitu nebo zotavení po zátěži.
Díky hlubšímu porozumění tomu, jak tělo reaguje na příjem energie, pohyb i složení stravy, budete schopni navrhovat promyšlenější a skutečně individualizované stravovací programy. Získané poznatky vám pomohou lépe chápat souvislosti mezi životním stylem a dlouhodobým zdravím a především je dokážete smysluplně a prakticky využívat v každodenní praxi.
Mgr. Martin Jelínek
Zdroje:
[1] Annual Reviews
[2] PubMed Central
[3] PubMed Central
[4] PubMed Central
[5] PubMed Central
[6] PubMed Central
[7] PubMed Central
Šárka Šedá
Kurz pana Jelínka mě doslova nadchl, předčil veškerá má očekávání. Už po pár týdnech studia tohoto kurzu jsem věděla, že rozhodně nebude poslední. Nejvíc mě nadchla (vím,že se opakuji, ale ono to jinak říct nejde) výuková hra ZOF, protože jedna věc je něco se naučit, druhá věc je umět to správně použít v praxi, což je další věc, oproti jiným kurzům, na kterou v kurzech pana Jelínka myslí. Ochota, vstřícnost, individuální přístup - to jsou Kurzy Atac.
Bc. Jana Jílková
Za svůj život jsem si prošla x kurzy, a tak mohu srovnávat. V každém z předešlých kurzů mi něco chybělo a až tenhle předčil má očekávání. Opravdu nepřeháním. Nemám jedinou věc, kterou bych na tomto kurzu vytkla. Pan Jelínek byl úžasný lektor a průvodce kurzem. Kvitovala jsem poradnu a sdílení dojmů s ostatními účastníky kurzu. Dalším benefitem bylo potkávání se 1x měsíčně a možnost ujasnění si nejasností. Úžasná byla i aplikace ZOF pro tvorbu jídelníčků. Velmi oceňuji neomezený přístup do kurzu, protože ještě dnes se na nějaké kapitoly ráda znovu podívám a i do poradny na zajímavé dotazy a odpovědi. V praxi nyní využívám velmi cenné informace, které jsem se v kurzu dozvěděla. Tímto bych proto chtěla touto cestou panu Jelínkovi moc poděkovat!
Markéta Rožanská
Před pár lety jsem dosáhla střednědobého věku, kdy se tělo mění a tato změna je často spojená s nekontrolovatelným nárůstem tukové hmoty. Toto se stalo také mému tělu, a i přes to, že jsem vždy hodně sportovala a myslela si, že se stravuji „zdravě“, nárůst tukové hmoty se nedařilo zastavit. Po pár měsících hledání, jak rozumně upravit stravování, aniž bych musela držet diety, jsem natrefila na pojem „vyvážená strava“, který zněl věrohodně. Zásady vyváženého stravování jsem začala praktikovat a tvorba tukové hmoty se nejen zastavila, ba dokonce všechen přebytečný tuk z mého těla postupně zmizel. Nahlédnutí do neuvěřitelného vesmíru naší střevní mikroflóry mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodla tomuto tématu věnovat profesionálně a hledala nějaké vhodné kurzy, kde bych si nabyté vědomosti potvrdila. Děkuji osudu, že jsem našla kurzy ATAC pana Martina Jelínka, ve kterých jsem si vědomosti nejen potvrdila, ale neuvěřitelným způsobem také rozšířila. Původní profesí jsem analytický chemik a přes 20 let pracuji ve farmaceutickém průmyslu. Na těla klientů nahlížím podobně, jako na farmaceutickou továrnu - aby bylo možno vyrobit kvalitní léky, musí se do továrny neustále dodávat různé kvalitní suroviny ve správných množstvích. A stejně tak je to i s lidským tělem - také mu musíme dodávat kvalitní živiny ve správných množstvích, jinak nemůže správně a zdravě fungovat. Na rozbory jídelníčků svých klientů velice ráda využívám aplikaci ZOFapp, díky které mohu nahlédnout na množství a druhy přijímaných živin opravdu detailně a klientům pak velice konkrétně doporučit, co jim ve stravě chybí nebo naopak přebývá. Velkou výhodou také je, že se mohu stále vracet k jednotlivým lekcím kurzů ATAC a čerpat z nich. Spolupráce s jednotlivými klienty a často se opakující stejné problémy a stejné dotazy mě vedly k rozhodnutí sepsat e-book „Základy vyváženého stravování aneb 8 přehledných rad, jak upravit stravování napořád (a svému tělu přitom naslouchat)“. Své vzdělání jsem si následně rozšířila o profesní kvalifikaci „Lektor dalšího vzdělávání“ - smysluplné a logické zásady vyvážené stravy a jejího přímého vlivu na zdraví dále předávám také prostřednictvím různých kurzů či seminářů.
