Je studium u nás náročné?

To je otázka do diskuze. Každý člověk, který má snahu se ve svém vzdělání posunout dál, má nastaveno vnímání náročnosti na jinou úroveň. Protože je největší zájem o půlroční kurz „Poradce pro výživu“, který je současně i studijně nejnáročnější, vezměme na paškál nejprve tuto největší výzvu:

Předně je potřeba zdůraznit, že hlavním cílem našich kurzů není snaha naučit studenty co nejvíce.

Cílem je pochopit a naučit se používat základní principy vztahu stravování a zdraví, navíc v souvislostech.

Toho nedosáhneme biflováním se kvanta pouček, odborných termínů a vzájemně si protiřečících teorií. Jedinou možností je osvojit si konstruktivní způsob uvažování. Tedy takový, který spojuje kreativitu pravé mozkové hemisféry s logikou a racionalitou levé.

Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, odkoukáme od malých dětí. O nich víme, že mají naprosto dokonalou schopnost rychle se učit novým věcem. Vstřebávají nové informace doslova jako houba nasává vodu.

Celé toto tajemství spočívá v tom, že si prostě a jednoduše hrají.

V dospělosti má většina z nás tendenci sama sebe přesvědčovat, že na hraní není čas, a nahrazovat tuto dětskou zálibu různými „efektivnějšími“ způsoby práce s informacemi.

Už Jan Ámos Komenský tvrdil, že škola by měla být hrou. A velmi dobře věděl, o čem mluví. Klasický školský systém nás vede cestou používání především levé mozkové polokoule. Té, která pracuje s logikou, čísly, systémy. Zapojením pravé hemisféry vstupuje do hry kreativita, prostorové vnímání, barvy, emoce…

Jakmile se chceme něco nového naučit, přijímáme informace. Nejčastěji poslechem a čtením. Jejich množství kontinuálně narůstá a nám se po krátké chvíli začnou ztrácet jednotlivé souvislosti. S tím roste i úroveň nervozity a z toho vyplývající stres. Čím více stresu, tím hůře mozek pracuje.

Při hraní ale stres nevzniká.

Proto je základním opěrným sloupem celého kurzu tvorba myšlenkových map. Jejich princip spočívá v tom, že z obsahu každé lekce kurzu vytvoří student stručný a jednoduchý příběh ve formě jedné myšlenkové mapy.

Hraním si s barvami, symboly, obrázky a slovy vznikne plastický obraz, který je výtvorem obou částí mozku jako celku. Takto zpracované informace si pamatujeme nejlépe. Díky těmto jednotlivým možnostem se totiž v mozku vytvoří velmi silná paměťová stopa, navíc podpořená emocemi radosti z procesu hraní.

Každý student má navíc možnost tyto mapy vytvářet buď ručně, nebo přímo v počítači, rozhodnutí je pouze na něm.

Praxe ukazuje, že s principem myšlenkových map se „sžívá“ přibližně 90% všech studujících. Zbytek má „zabejčenou“ tendenci tvrdit, že je tvorba map pouze zdržuje, protože jim lépe vyhovuje vstřebávat informace systémem klasického čtení zleva doprava, řádek za řádkem, stránku za stránkou. Většinou pochopí až na konci studia, jak moc velký rozdíl při opakování učiva spočívá ve čtení celého obsahu kurzu a zběžném prolistování seznamem myšlenkových map.

Pokud tedy chceme odpovědět na otázku, zda je studium u nás náročné z hlediska zvládání objemu informací, které studující musí zvládnout, můžeme tvrdit, že není. Alespoň ne pro ty zájemce, kteří si rádi hrají.

Náročnost je ale pojem s podstatně širším pojetím. Velmi často se zájemci o studium obávají odbornosti problematiky. Toto je také silně relativní.

Na straně jedné je pravdou, že dnešní doba je typická obrovským zájmem o zdraví a stravování. Neustále se objevují nové potraviny, doplňky stravy, instituce produkují nové vědecké studie snad úplně na všechno. Svoje výsledky mají tendenci prezentovat veřejnosti odborným způsobem, protože to pak budí zdání, že produkt nebo služba jsou „lepší“. Z této pozice je potřeba znát alespoň základní pojmy, které se v tomto oboru běžně používají. A protože doba jde vpřed, je tento proces obohacování svého slovníku neustálý.

Na stranu druhou mě moje forma perfekcionismu neustále tlačí ke zjednodušování. Jako lektor ctím pravidlo „V jednoduchosti je krása“. Z hlediska odbornosti i rozsáhlosti každý rok kurz kompletně upravuji. Vždy tak, aby v něm nechyběly novinky ze světa racionálního stravování, a současně studium bylo co nejjednodušší na pochopení.

Občas se někteří studenti dožadují odkazů na vědecké studie, které by podpořily teorie a úvahy u jednotlivých témat. Toto je dvousečná zbraň, kterou ne každý (především racionálně uvažující) člověk chce pochopit. Je velmi důležité brát v potaz výsledky vědeckých studií. Toto má ale dvě výrazná úskalí:

1. Každá studie stojí spoustu peněz, které musí někdo investovat. Vždy je to za nějakým účelem, a my nemáme šanci se dozvědět, zda výsledky takové studie jsou skutečně vědecké, nebo se za nimi skrývá především komerční zájem.
2. Každá studie bývá prováděna v jiných podmínkách a poskytuje odlišné výsledky. V praxi se tak běžně děje, že jedna odborná studie vyvrací tvrzení jiné. Vzniká tak problém, na jaké studie konkrétně odkazovat, aby v mysli začátečníka nevznikal ještě větší informační zmatek.

Z těchto důvodů jsem po opakovaných pokusech zařazovat do kurzu odkazy na některé vědecké studie v oblasti stravy a zdraví nakonec tuto snahu opustil. Každý, kdo má zájem se v jednotlivých názorech institucí a jejich vědátorů seberealizovat, má možnost sednout k internetu a nechat svoji mysl zahltit jejich nepřeberným množstvím. Nejsem schopen nikomu říct, která z nich je „lepší“ či „horší“, respektive která je takzvaně „pravdivější“.

Nejčastější dotazy ze strany zájemců se vztahují na časovou náročnost studia. Na první pohled se může zdát, že nastudovat každý pracovní den tři nová témata a z nich vytvořit myšlenkové mapy musí stát spoustu času.

Tady se na chvíli zastavme: Vytvořit z jedné lekce myšlenkovou mapu trvá každému odlišně dlouhou dobu. Jsou studenti, kteří to zvládnou za 10 minut. Ti, kteří mají více času, a současně svým povahovým profilem inklinují k melancholismu, si s každou mapou „hrají“ i dvacet minut. Navíc myšlenkové mapy nejsou povinné, jejich tvorba je na dobrovolné bázi.

Vše je tak otázkou individuálního přístupu a svobodné volby. Přibližně 30-40% studujících se z časově-organizačních důvodů věnují studiu nárazově, nejčastěji o víkendech. Nevím, zda je to lepší nebo ne, opět odpověď stočím na „politicky korektní“ – je to otázkou individuality.

Poslední novinkou, která obohatila tento kurz, je výuková aplikace ZOF. Účastníci kurzu v ní vytváří jídelníčky pro konkrétní situace na základě aktuálně probíraných témat v jednotlivých lekcích.

Aplikace je přiřazena vždy pouze k těm lekcím, jejichž obsah a téma koresponduje s praktickým přístupem ke stravování. V tomto směru se sice zvýšila časová investice do studia, ale i to je relativní.

Aplikace slouží jako povinná pomůcka, která propojuje teorii s praxí.

Faktem je, že práce s ní naprosto zásadním způsobem posouvá naši schopnost osvojit si praktickou tvorbu jídelníčků a současně zvyšuje cit pro tuto činnost. Vyhýbat se jí znamená polovičatou práci při studiu. Klíčovou informací je ale to, že se jedná o hru. Učíme se hrou, což je fakticky druhá nejlepší možnost, jak se cokoli naučit (tou první je praxe samotná).

Součástí snahy o zjednodušení studia je možnost využívat on-line Poradnu. Tady jsem jako lektor kurzu plně k dispozici každému studentovi, kde odpovídám na každý dotaz, který je k jednotlivým lekcím poslán. Všechny dotazy i jejich odpovědi se archivují, studenti tak mají přístup k celé historii Poradny. Informační rozsah kurzu včetně možností vnímat různé úhly pohledu na dílčí problematiky ve výživě se tak neustále rozšiřují.

Každý studijní den mají účastníci kurzu možnost procvičit si svoje znalosti na cvičných testech. Tyto stojí 2-3 minuty času, takže mluvit o náročnosti je tady bezpředmětné.

Souhrnně vzato je půlroční kurz „Poradce pro výživu“ náročný především na změny. Jeho absolventi totiž shodně potvrzují, že obsah kurzu společně se studijním systémem, který používáme, a samotnou délkou kurzu, výrazně ovlivní kvalitu jejich života v podobě průběžných změn, které v rámci studia do svého života zařazují.

Náročnost studia ostatních našich kurzů je ve srovnání s Poradcem pro výživu na úplně jiné úrovni.

Klíčové jsou jednoměsíční kurzy – Vegetariánství a veganství v praxi, Tajemství biologického věku, Cesta za vysněnou postavou, Makrobiotika v české kuchyni, Průvodce výživou při diabetu, Strava a imunitní systém, Low carb diety a Vše o hubnutí, které mají podobnou strukturu i rozsah - některé jsou každodenní, u jiných se studuje 4-5 dní v týdnu.

Filozofie těchto kurzů je vždy postavena na holistickém vnímání reality.

Protože jsou tyto kurzy v on-line formě, je u každého k dispozici on-line poradna, kde jsem jako lektor plně k dispozici. Náročnost na čas je tady různá, při sebevětší snaze ale nedosáhne charakteru Poradce pro výživu.

Jednodenní kurzy – Jak se zbavit závislosti na sladkém, Co nevíte o mléce a Řeč těla, jak ji neznáte – jsou sestříhané audio nebo videozáznamy celodenních školení, které jsme v minulosti pořádali a nejsme schopni z organizačních důvodů realizovat opakovaně. Bráno do důsledku nejedná se o kurz v technickém slova smyslu. Je o ně ale velký zájem ze strany veřejnosti už jenom proto, že jsou časově nenáročné a současně koncentrovaným zdrojem informací.

Náročnost studia je v našich kurzech v oblasti časové investice i vnímání odbornosti silně individuální. I tak platí, že vše je otázkou stavu naší mysli. Faktem je, že studovat se rozhodnou vždy lidi, kteří chtějí. To znamená, že je studium baví. S takovým postojem je vyjádření úrovně náročnosti skutečně relativní.