Úvod / Co se u nás studuje / Aditiva v potravinách
Po dlouhá staletí člověk svoji stravu ochucuje, konzervuje a přibarvuje. Ani v současné době se výroba potravin bez drobných pomocníků neobejde, používají se proto přídatné látky neboli aditiva s cílem zlepšit nejen vzhled, ale také chuť a v neposlední řadě i trvanlivost. Faktem je, že pomáhají zboží lépe prodat, byť někdy jen díky tomu, že simulují vlastnosti, které ve skutečnosti potravina nemá.
Tyto látky se označují písmenem E a číselným kódem, toto značení je mezinárodně platné. Seznam aditiv je poměrně široký, standardně se rozdělují do několika základních kategorií:
Prodlužují trvanlivost potravin tím, že zabraňují oxidaci některých složek potravin, díky které může docházet i ke ztrátě vitamínů nebo ke vzniku toxických látek. Jsou široce používanými aditivy, najdeme nejčastěji v potravinách s vysokým obsahem tuků – oleje, masné výrobky, čokolády, burské oříšky, různé cereální výrobky aj. Rozdělují se do dvou skupin:
- První tvoří látky (některé kyseliny a jejich sloučeniny), které působí proti změnám barvy (např. v masných výrobcích). Patří sem např. kyselina askorbová (E300) a kyselina citronová (E330).
- Druhou skupinu antioxidantů tvoří látky, které zabraňují oxidaci v tucích a olejích (taková oxidace vede ke žluknutí, potraviny se pak stávají nepřitažlivé až nepoživatelné). Řadíme sem tokoferoly (E306-E309), aditiva s označením E 310-312, E320, E321 a lecitin (E322).
Tyto látky brání množení různých mikroorganismů, které jsou příčinou zkažení potravin. Nepřidávají se jen do konzervovaných potravin, ale prakticky do všech, které mají mít určitou trvanlivost (dny až roky).
Patří sem:
Vzhledem k tomu, že barva samotné potraviny hraje významnou roli při výběru a volbě u zákazníka, přidávají se do širokého spektra různých potravin.
Patří sem barviva:
Pomáhají stabilizovat směs tuků a bílkovin (např. v tavených sýrech), takové potraviny se pak lépe roztírají. Příkladem jsou fosforečnany (E339).
Tyto látky jsou mnohem sladivější než řepný cukr (sacharóza) a současně dodávají méně energie (používají se v mnohem menším množství při stejném sladivém efektu). Používají se z důvodu potřeby snížit energetickou hodnotu potravin, nebo cíleně do potravin pro diabetiky. Náhradní sladidla se přidávají do limonád a slazených nápojů, pro velmi malé děti jsou tyto nápoje ve větší míře nevhodné. Mezi náhradní sladidla patří např. acesulfam K (E950), aspartam (E951), sacharin (E954).
Jedná se o látky, které zvýrazňují již existující chuť nebo vůni potraviny. Nejčastěji diskutovanou látkou z této kategorie je glutaman sodný, používaný do polévek a masných pokrmů.
Patří sem látky, které pomáhají zvýšit viskozitu (hustotu) některých potravin (mléčné produkty, omáčky, polévky, zálivky aj). Patří sem:
Zvyšují objem potraviny, aniž by ovlivnily její energetickou hodnotu (např. v nízkokalorických potravinách, žvýkačkách). Příkladem může být mikrokrystalická celulóza (E460).
Emulgátory jsou látky, které umožňují smísit dvě navzájem nemísitelné kapaliny - např. při výrobě margarínů je třeba navzájem smísit (emulgovat) vodu a olej, tedy látky za normálních okolností nemísitelné.
Stabilizátory pak způsobí, že se vzniklá směs znovu nerozdělí. Tato aditiva nejčastěji najdeme v margarínech, pomazánkových tucích, majonézách apod.
Řadíme sem látky, jako např. kyseliny, zásady, soli a estery, nosiče a rozpouštědla, protispékavé látky, látky leštící aj.
V současné době je známo přes 3 800 těchto doplňkových látek. Je u nich diskutována zdravotní nezávadnost, protože u některých byly zjištěny různé nežádoucí účinky – alergické reakce, astmatické záchvaty, poruchy chování (častá je hyperaktivita u dětí), některé mohou mít karcinogenní účinky popř. nežádoucí účinky na reprodukci a vývoj plodu.
Pokud už hodnotíme vliv kterékoli přídatné látky na náš organismus, je třeba vzít v úvahu její množství a především vzájemné kombinace zastoupených, které je schopno vyvolat nežádoucí reakci. V každém případě nejde o přirozenou součást stravy, proto je vhodnější se mnohým z nich vyhýbat preferencí přirozených (průmyslově nezprocesovaných) potravin. Obzvlášť to platí pro děti, protože pro vyvíjející se organismus může mít chemická zátěž mnohem horší dopad.
Při hodnocení potenciální (ne)bezpečnosti aditiv můžeme vycházet mj. i ze způsobu jejich výroby a zdroje použitých surovin. Zdroje aditiv používaných v potravinářství:
1. Přídatné látky přírodního původu.
Jsou získávané z ovoce (pektin, anthokyany, kyselina citronová), zeleniny (karoteny), mořských řas (agar) a dalších přírodních surovin.
2. Přídatné látky identické s přírodními.
Vyrábí se synteticky nebo pomocí mikroorganismů (kyselina askorbová, kyselina citronová, tokoferoly, karoteny).
3. Přídatné látky získávané modifikací přírodních látek.
Např. sladidla (sorbitol), zahušťovadla (modifikované škroby), emulgátory (z jedlých olejů a organických kyselin).
4. Přídatné látky vyráběné synteticky.
Sladidla (sacharin), barviva (tartrazin) apod.
Existují i potraviny, u kterých legislativa zakazuje používání jakýchkoli aditiv. Patří mezi ně:
Mgr. Romana Poláchová
Nikdy v minulosti jsem se nezabývala zdravou výživou. Až náš uspěchaný život, který se člověk snaží dělit mezi stresující práci a péči o rodinu, mě přinutil se na chvilku zastavit, rozhlédnout a popřemýšlet, jestli všechny ty nevolnosti, nadváhy, ekzémy a různé pomalu se plížící neduhy nemohou mít svůj původ částečně i v tom, co jíme. Postupně jsem začala rozkrývat i význam smyslu celostní medicíny a celostního přístupu ke zdraví a k životu. Začala jsem tedy hledat kurz, který by mi pomohl pochopit souvislosti a propojení, jak co v těle funguje a nefunguje, princip příčin a důsledků. A přesně tohle jsem našla v kurzu pana Jelínka – zpočátku přijde přísun spousty informací a hlava má pocit, že to nepobere. První úkoly ve výukové hře zaberou celý večer. Ale pomaličku, postupně, s každým dalším jídelníčkem do sebe začnou věci pomalu zapadat. A člověk začne i sám nacházet odpovědi na své otázky. A tam, kde odpověď nezná, ji dostane ve velmi lidské formě od pana Jelínka. Kurz vedený panem Jelínkem je velmi dobře zpracovaný, nabitý užitečnými informacemi, studující jsou vedeni tak, aby si sami vyzkoušeli na příkladech tvorbu různých jídelníčků a pochopili souvislosti. Přednášky pana Jelínka jsou na hodně vysoké úrovni vědomostně, navíc velmi příjemné i svou atmosférou, jeho přístup je při vysoké profesionalitě stále přátelský a lidský. Děkuji tímto nejen za veškeré znalosti, které jsem si mohla z kurzu odnést, ale i za obrovskou dávku odvahy a energie, kterou jsem tady mohla načerpat, a která mě v životě posunula dále a hodně jiným směrem :-)
Roman Kořínek
Již nějaký čas se zajímám o výživu ve smyslu obohacení jídelníčku o nutričně hodnotnou stravu. Kurz „Poradce pro výživu a suplementaci“ jsem si vybral díky osobnosti lektora – Mgr. Martina Jelínka, jehož práci sleduji již pátým rokem. Kurz mi pomohl pochopit širší souvislosti, jak mezi obecně známými fakty, tak i mezi stavy (pocity), které zažívá mé tělo v různých fyzických režimech a fázích dne. Studenti kurzu jsou nejen vyučováni a zásobováni zajímavými informacemi, ale jsou i vedeni metodou „více úhlů pohledu“ na jednu problematiku, což považuji za velikou devizu kurzu (lektora) - obohacující a použitelnou ve všech směrech lidského myšlení. Díky kurzu jsem zjistil, že pohled na problematiku výživy může být odborný a jednoduchý zároveň.
Linda Vykouková
Kurz byl velkým přínosem nejen pro mou práci, ale i do života. Z mých počátečních obav, jak budu zvládat denně tři lekce, práci a rodinu, se stala samozřejmost i příjemný zvyk. Kurz pana Jelínka je opravdu kvalitní, jsem ráda, že jsem ho absolvovala.
