Vybrané dotazy z on-line poradny, která je nedílnou součástí námi pořádaných kurzů.
Každá složka v potravinách má svůj význam, platí to i o lepku. Lidský trávicí trakt včetně imunitního systému jsou na příjem určitého množství lepku za několik tisíc let jeho konzumace poměrně dobře adaptováni, u zdravého jedince je tak vcelku zbytečné přecházet na bezlepkové stravování - pokud je množství lepku v celodenní stravě "přiměřené", nic zásadního takovou změnou stravování nezískáme. Jiná situace je v případech, kdy je množství lepku příliš vysoké, což je v praxi poměrně běžné. Neexistuje žádné oficiální doporučení na četnost konzumace zdrojů lepku či přímo tzv. "doporučené denní dávky", v rámci snahy o zajištění či udržení rovnováhy je ale vhodné kombinovat lepkové i bezlepkové obiloviny, výsledkem bude snížení celkového podílu lepku a současně posílení pestrosti stravování.
Lepek nejenom může být, v praxi i bývá příčinou vzniku různých chorob. Není ale úplně šťastné takové situace paušalizovat, vzniká pak dojem, že lepek je příčinou všeho zla, což pak jedince vede k ne úplně ideálním manipulacím se stravou.
Aby mohl ve vztahu ke konzumaci lepku vzniknout zdravotní problém, je třeba naplnit spektrum určitých podmínek (soubor genetických a epigenetických faktorů), které u individuality nejsou predikovatelné. Většina populace je na příjem zdrojů lepku adaptovaná a tato bílkovina jim nezpůsobuje žádné problémy. Zbytek má "smůlu" a je jen otázkou individuality, jaký orgán či systém v těle bude reagovat odklonem od rovnováhy (u poruch funkce štítnice např. víme, že u celiaků častěji vzniká Hashimotova thyreoiditida).
Obecně ale platí, že:
1. Příjem lepku u zdravého jedince by neměl vyvolávat žádné potíže,
2. Je výhodnější preferovat fermentované zdroje lepku (snadněji se tráví a jsou menší zátěží i pro imunitu),
3. Zdravotní komplikace nevyvolává lepek samotný, ale v kombinaci s dalšími složkami ve stravě - i toto je individuální, nejčastěji se ale prezentuje dlouhodobý přebytek cukru, převaha ultrazprocesovaných potravin v jídelníčku a vliv některých aditiv v potravinách. V celkovém součtu jsou tyto faktory natolik velkou zátěží pro imunitní systém, že vedou ke vzniku autoimunitních reakcí.
U tempehu se pšenice objevuje v situacích, kdy je jeho součástí fermentovaná sójová omáčka. Protože potravina prošla kompletní fermentací, při které došlo k úplnému rozložení (enzymatické hydrolýze) struktury lepku, tento v potravině není obsažen.
Celiakie je geneticky podmíněná porucha slizniční imunity, která abnormálně reaguje na lepek a prolaminy. Jedná se o nesnášenlivost (= metabolickou poruchu), do které je zapojena imunita. Moderní medicína ji definuje jako nevyléčitelnou, tedy celoživotní chorobu. V praxi jsem byl svědkem několika situací, kdy se postižený této diagnózy zbavil, a to v situacích, kdy diagnóza byla provedena standardním (komplexním) způsobem (= s malou pravděpodobostí diagnostického omylu). Nejsem ale schopen svědomitě říct, zda se jednalo o statisticky bezvýznamnou výjimku či zásah ze strany homeostatických samoozdravných systémů v těle. Tyto případy bývají běžně medicínou zařazeny do šuplíku s označením "spontánní remise"...
Na dotazy odpovídá
Mgr. Martin Jelínek
lektor kurzů
Výživový poradce, autor sedmi úspěšných knih. Zakladatel vzdělávací společnosti ATAC pořádající kurzy, které spojují moudra východních filozofií s poznatky moderní vědy. Jeho cílem je předávat celostní poznání v oblasti výživy a zdraví všem skupinám populace. Vede kurzy výživového poradenství on-line, podílel se na pořadu České televize Pod pokličkou, je autorem výukového systému ZOF.