Metabolická flexibilita

Každý, kdo se jednou pustí do úprav systému stravování a přitom chce, aby se chování organismu ubíralo požadovaným směrem a současně si nepoškodil zdraví, musí respektovat jednu naprosto zásadní vlastnost lidského metabolismu – metabolickou flexibilitu.
I přesto, že tento pojem je prezentován nejčastěji jako schopnost těla používat jako zdroj energie přednostně tuky nebo sacharidy, je jeho význam ve skutečnosti mnohem širší. Jeho správné pochopení není nijak náročné:
Metabolismus označuje látkovou výměnu, tedy schopnost organismu zpracovávat (přijímat a vylučovat) různé látky a energii. Potravu, kterou přijímáme, organismus vždy „nějak“ zpracuje, výsledkem je určité množství vyprodukované energie a vyloučených nežádoucích složek. Primárním cílem metabolismu je udržet organismus při životě.
Flexibilita znamená pružnost.
Při spojení těchto dvou výrazů vzniká označení metabolická flexibilita. Tímto se zdůrazňuje schopnost těla umět v oblasti využívání zdrojů energie fungovat s absencí (respektive naprosto minimálním příjmem) sacharidů, kdy hlavním zdrojem energie ve stravě jsou tuky, nebo „přepnout“ do režimu, kdy po úpravě stravování jsou hlavním zdrojem energie sacharidy s doprovodným využitím tuků. Zjednodušeně řečeno se jedná o schopnost, kterou disponuje každý člověk na této planetě.
Metabolická flexibilita v sobě ale skrývá mnohem větší potenciál, než jen možnost pružně se přizpůsobovat jednomu či druhému zdroji energie. Je pouze potřeba na ni nahlížet z širšího pohledu.
Pro metabolismus člověka je typická jedna charakteristika, kterou nazýváme flexibilní adaptabilita. Tento pojem možná zní pro většinu lidí zbytečně odborně, jeho vysvětlení je ale velmi jednoduché:
Člověk je bytost, kterou příroda naprogramovala jako všežravce. Toto znamená, že jsme schopni „sežrat“ vše, co je na této planetě k jídlu a současně to i úspěšně strávit. Tento fakt nám říká, že lidský metabolismus je ve svých schopnostech zpracovávat stravu velmi pružný (= flexibilní), a navíc má schopnost přizpůsobovat se (= adaptovat) různým podmínkám.
Zjednodušeně vysvětleno toto znamená, že náš metabolismus, tedy schopnost zpracovávat stravu, se umí přizpůsobovat různým podmínkám (= výběru potravin a jejich skladbě), a to navíc v určitém rozsahu (pružnosti). Zajímavé je, že tuto schopnost v takovém rozsahu nemá žádný jiný živočišný druh na této planetě, v tomto jsme naprosto ojedinělí. Vysvětlení je tady také jednoduché:

1. Lidská bytost se nachází na nejvyšší evoluční příčce celého biologického systému.
To znamená, že do historie našeho genetického kódu se promítá vývoj všech evolučních stupňů, kterými jsme kdy procházeli, než se z nás stali lidé. Neseme tedy prvky a vlastnosti (schopnosti) těchto minulých stadií. Převedeno do praxe to znamená, že tato velká pružnost ve schopnosti se přizpůsobit nám umožňuje z pozice všežravce se pohybovat mezi extrémy, jako je ryze rostlinná strava (= býložravectví = veganství) až po dominantně masitou stravu (typickým příkladem jsou Eskymáci, kde jejich strava je složena z 90-95% ze živočišných surovin).

2. Člověk má nejvíce vyvinuté vědomí.
Naše vědomí je nositelem svobodné vůle. Díky ní si můžeme zvolit, jakou cestou se ve stravě chceme ubírat. Nejsme tak omezeni (limitováni) jako ostatní živočišné druhy, které jsou řízeny dominantně genetikou. Toto má ale svoje dílčí pravidla, která je potřeba respektovat, v opačném případě se jakékoli nezdravé experimentování s různými stravovacími styly a přístupy zdravotně obrátí proti nám. Zaměřme pozornost především na dvě následující:

- Do každé změny, kterou chceme ve výživě realizovat, je nezbytně nutné investovat dostatek času, aby měl metabolismus prostor se přizpůsobit. Podle rozsahu změn se jedná řádově o měsíce až roky. Počítat tedy s tím, že páchání jakékoli „hurá akce“ v podobě zásadní změny ve stravovacích zvyklostech proběhne okamžitě a současně bez problémů, je nereálné.
Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy zprůměrovaný jedinec naší moderní společnosti, tedy člověk, který má každý den ve stravě 2-3x maso, 2-3x mléčné výrobky a 1x vejce, bude chtít přejít na vegetariánství. V případě přechodu na ryze rostlinnou stravu bude trvat v průměru 2-4 roky, než se mysl i metabolismus plně přizpůsobí.

- Každá změna, kterou chceme ve výživě realizovat, podléhá spektru pravidel, které udržují náš metabolismus v rovnováze. Je tedy nutné „něco málo“ o výživě a jejím vlivu na zdraví vědět. Bez toho to prostě nejde, jinak bychom se odklonili od metabolické rovnováhy, což se vždy zdravotně vymstí.
Klíčovým pojmem, se kterým je tady potřeba se sžít, je výraz „rovnováha“. Pokud tento dobře pochopíme, budeme moci manipulovat se stravou ve svůj prospěch, aniž bychom se měli obávat jakýchkoli nežádoucích dopadů na svoje zdraví.
Rovnováha je pojem, který je možné vnímat různými způsoby a z rozličných úhlů pohledu. V časové linii ji rozdělme na:

Krátkodobou.
Krátkodobá rovnováha znamená, že ve stravě změníme jednu nebo několik málo věcí, které současně nemají příliš velký dopad na odklon metabolických procesů od dlouhodobě nastaveného režimu. Homeostatické samoregulační systémy na jakoukoli takovou změnu zareagují rychle a pružně.

Dlouhodobou.
K jejímu zajištění a udržení potřebujeme používat vyváženou kombinaci znalostí o fungování těla i mysli, znalosti o výživě a pořádnou nálož empatie (= schopnosti se vcítit do situace).

Výsledkem těchto úvah je spektrum zajímavých zjištění, která by měla provázet každého zájemce o jakoukoli formu manipulace se svým jídelníčkem:

1. Každý člověk je všežravec, což mu umožňuje velmi široký výběr toho, co může jíst. Naše strava tak může vykazovat tu nejširší možnou pestrost ve volbě potravin a následně i příjmu různých látek.

2. Jsme to pouze a jenom my (naše vědomí a svobodná vůle), kdo si vybírá a rozhoduje o tom, co, jak a kdy bude jíst a za jakým účelem.

3. Kombinace genetických (= vrozených) a epigenetických (= podmínky prostředí) faktorů vytváří naši vlastní jedinečnost neboli individualitu. Díky této není možné tvrdit, že existuje pouze jeden jediný správný způsob stravování. Strava každého člověka by proto měla být trochu jiná.

4. Ať už je cílem změny jídelníčku redukce hmotnosti, snaha podpořit sportovní výkon či zlepšit zdravotní stav, je výhodné využívat potenciál pružnosti a adaptability metabolismu. Vždy ale s cílem dostatečné časové investice do celého procesu změn a současně se snahou respektovat pravidla krátkodobé i dlouhodobé rovnováhy, kterou zajistíme principy Zóny optimálního fungování (ZOF).