Detoxikace

Detoxikace je velmi často citovaný pojem, a to především v oblasti podpory prodeje různých potravin, doplňků stravy, různých přístrojů či obecně podpůrných metod, jejichž cílem je zbavit organismus nežádoucích látek, které různými způsoby škodí lidskému zdraví. Díky tomu se staly principy detoxikace zprofanované a především ne zcela správně pochopené. Ve zjednodušené podobě je rozumné vnímat celou problematiku detoxikace následovně:

V průběhu života se do organismu dostává různými cestami (stravou, pitným režimem, dýcháním, medikací) obrovské množství rozličných látek – nutričních, antinutričních, toxinů apod. Jejich množství se odvíjí od faktorů jako:

• prostředí, ve kterém žijeme,

• typu a množství stravy, kterou konzumujeme,

• úrovni fungování trávicího traktu,

• schopnosti vylučovacího systému konat plnohodnotně svoji práci,

• užívání spektra léků,

• používání kosmetiky a mnoha jiných.

Protože je řeč o detoxikaci, jsou ve středu zájmu především látky, které by se v organismu správně nacházet neměly. Tedy takové, které nějakým způsobem „škodí“ (zatěžují buněčný metabolismus, poškozují DNA aj.).
Nemá význam na tomto místě provádět výčet všech látek, které kolují v životním prostředí a správně by se tady nacházet neměly. Souhrnně řečeno – spektrum těchto látek (pesticidy, ftaláty, těžké kovy, dioxiny, hormony, antibiotika atd.) je ve svém přebytku v dnešní době už prokazatelně spoluodpovědné za vznik a rozvoj obezity, chronické únavy, poruch imunitního systému (alergie, astma), poruch reprodukce (obzvlášť mužské populace), nádorových onemocnění, hormonálních poruch, zánětů a mnohých dalších. K těmto funkčním poruchám našeho zdraví dochází v situacích, kdy jsou homeostatické systémy organismu vyčerpány a nejsou schopny provádět svoji práci v plném rozsahu. To znamená, že nedochází k efektivnímu vylučování všech látek (přijatých z vnějšího prostředí, produktů našeho metabolismu) a nastává situace, kterou označujeme jako „intoxikace“ neboli hromadění látek v depotních orgánech a tkáních.

Je tedy přirozené, že se začaly objevovat metody snažící se podpořit detoxikaci organismu. Názory na ně se v praxi výrazně různí, vždy záleží na tom, zda se bere v potaz jejich vědecky ověřený účinek a současně bezpečnost, nebo jen předávané osobní zkušenosti.
Ve velmi zjednodušeném pojetí můžeme podpůrné detoxikační metody rozdělit na dvě základní skupiny:

1. Mechanické procesy:

Jsou založeny na způsobech, kdy se mechanickým způsobem podpoří „očista“ trávicího traktu. Vedle eliminace některých potravin (nejčastěji mléčné výrobky či konzervované masné produkty) je to především navýšení podílu vlákniny ve stravě, která podporuje peristaltiku střevního traktu a současně plní funkci „mechanického kartáče“ ve střevech.

Stále větší oblibu nabývá tzv. hydrokolonterapie (= klystýry = výplachy tlustého střeva). S touto technikou je potřeba manipulovat opatrně, hrozí rizika mechanického poškození střeva nebo zanesení infekce, výjimkou nejsou ani poruchy peristaltiky nebo osídlení střevní mikroflóry.

Zajímavou možností je stará jogínská technika šankhaprakšálana, která je postavena na konzumaci slané vody a současného provádění série cviků vedoucí ke zvýšené aktivitě střev a následnému jejich vyprazdňování. Ve srovnání s hydrokolonterapií se v našich podmínkách používá sporadicky.

2. Biochemické metody:

Ve vztahu ke stravování se jedná o cílenou a systematickou změnu návyků s konkrétním cílem, kterým může například být:

• změna acidobazické rovnováhy vnitřního prostředí organismu, která funguje jako spouštěcí impuls pro správné fungování dalších systémů v těle,

• příjem některých látek, které mají schopnost specifickým způsobem zbavovat organismus některých nežádoucích chemických sloučenin či zabránit jejich vstřebávání. Například zinek zabraňuje absorpci olova, vitamín C podporuje vylučování kadmia nebo selen zvyšuje vylučování rtuti. Cílená suplementace tak v tomto směru podpoří detoxikaci.

Faktem je, že manipulace s těmito metodami by měla být vždy pod kontrolou odborníka. V praxi je bohužel často vše jinak – laická populace má tendenci podléhat slibům o rychlé řešení jejich problémů. Běžně tak vznikají stavy předávkování různými preparáty, kdy naprosto zbytečně dochází k intoxikaci místo požadované detoxikace.

Přirozené detoxikační systémy organismu je možné dále podpořit i saunováním nebo lymfatickými masážemi.

V praxi se často setkáváme s tím, že se jednotlivé metody vzájemně kombinují v domnění, že se dosáhne většího účinku. Takové postupy mohou být nebezpečné, protože v oblasti vylučování škodlivin z těla platí určitá pravidla, jejichž nerespektování je rizikové především s ohledem na zdraví (dočasně se zvyšuje koncentrace vylučovaných látek v krvi, na což jednotlivé systémy našeho těla reagují velmi citlivě).

Specifické místo v oblasti detoxikace zaujímají půsty. Půsty jsou ve své podstatě nejúčinnější metodou kompletní detoxikace organismu. Absolvují je milióny lidí po celém světě, ne vždy ale se správným přístupem. Správná definice půstu spočívá ve výrazném omezení či úplném vynechání jídla po určitou dobu, kdy se současně orientujeme i na meditační techniky. Převážná většina postících toto nechápe a zaměňuje půst za hladovku. Jediným rozdílem mezi půstem a hladovkou jsou právě zmiňované meditace, které mají za úkol očisťovat a rozvíjet vlastní mysl (= konstruktivně pracovat s emocemi). Hladovka je tedy schopna vyčistit tělo, půst díky meditacím poskytne přidanou hodnotu v oblasti eliminace následků stresu a všeho, co souvisí s tzv. psychosomatikou.