Vybrané dotazy z on-line poradny, která je nedílnou součástí námi pořádaných kurzů.
Poměr draslíku a sodíku by měl být v určité rovnováze, přebytek kteréhokoli z obou prvků má svoje následky - u sodíku je to např. zvyšování krevního tlaku, u draslíku pak ovlivnění srdečního rytmu či funkce svalů. Poměr 6:1 už je vyšší, i když na stranu druhou celkové množství draslíku nijak nezachází do extrému, takže tato situace za běžných podmínek není zdravotně nebezpečná (teoreticky může vést ke zvýšené únavě z důvodu nízkého příjmu sodíku, nejvíce u sportujících jedinců). I přesto nemá smysl používat draselnou sůl, preferujte zdroje NaCl. Draslík tady nesnižujte, je rozumnější (a v praxi i jednodušší) mírně navýšit příjem sodíku.
Přesnou hodnotu nenastavíte nikdy, není to realizovatelné a v podstatě ani cílem při tvorbě jídelníčku. Principem (nejen v tomto směru) je snažit se, aby obsah živin, které chcete ve stravě sledovat, kráčel směrem k hodnotám, které jsou obecně (populačně) prezentovány, a současně zhruba odpovídal potřebám individuality, pro kterou jídelníček sestavujete.
V případě obsahu sodíku je potřeba naučit se vyvažovat jeho množství ve stravě s úrovní fyzické aktivity a současně stupněm pocení, kde v součtu obou faktorů dochází k jeho největším ztrátám z organismu. Proto je rozdíl mezi oběma hodnotami tak markantní, v praxi ale může být ještě mnohem větší. Nikdy přesně nezjistíte, kolik ztratíte sodíku při pohybové aktivitě. V rámci výzkumů se provádí analýzy potu a sledují se obsahy jednotlivých minerálů, z nich se následně odvozují běžně prezentovaná populační doporučení, je potřeba je ale považovat skutečně za obecná. Pokud je příjem sodíku příliš nízký, zjistíte to v praxi po několika dnech takového deficitu na zvýšené únavě - sportovci jsou pocitově schopni tento stav definovat lépe, protože svoje tělo vnímají mnohem citlivěji, než nesportující populace.
Rozdíl mezi nimi je, ve vztahu k obsahu sodíku ale ne nijak závratný. Z nutričního hlediska tady klíčovou roli hraje množství ostatních minerálů (nejčastěji = v největším zastoupení je to železo, dále pak mangan, u fortifikovaných produktů pak i vyšší zastoupení jódu a fluoru).
Z tohoto hlediska platí, že sůl je klíčovým zdrojem sodíku, z těchto důvodů je potřebné její množství v každodenní stravě korigovat. Na první pohled se jako výhodnější jeví soli obsahující např. železo (typicky lávová sůl, která je jeho výrazným zdrojem), u těchto je ale "potíž" v tom, že je anorganického původu (tedy ne moc dobře biologicky využitelné). Standardem v posledních několika dekádách v našich vnitrozemských podmínkách je pak jodidovaná sůl z důvodu potřeby zvyšovat příjem deficitního jódu kvůli funkci štítnice. Přidaný jód ale na zastoupení sodíku nemá prakticky žádný vliv, jeikož sodík je makroprvek, kdežto jód se počítá v mikrogramech.
To skutečně neodpovídá - DDD sodíku je 500 mg, což je ze strany tvůrců tohoto doporučení vnímáno jako minimální množství nezbytné pro zachování klíčových biologických pochodů v těle. V reálném životě se s takovými hodnotami setkáte jen výjimečně, nejčastěji u jedinců s poruchami příjmu potravy, případně u procesu redukčních diet některých sportovců soutěžících ve váhových kategoriích.
Ve vztahu k doporučovaným dávkám soli je situace odlišná - sůl (NaCl) je nejbohatším zdrojem sodíku (obsahuje 40%), 5 gramů tak zastupuje 2000 mg sodíku, což je čtyřnásobek DDD tohoto prvku. Tato hranice je ale definována jako množství, které nepodporuje rozvoj zdravotních problémů spojených s přebytkem sodíku (zatížení ledvin, lymfatického systému, srdečně-cévního systému...), nevztahuje se tak k minimálním potřebám organismu.
Na dotazy odpovídá
Mgr. Martin Jelínek
lektor kurzů
Výživový poradce, autor sedmi úspěšných knih. Zakladatel vzdělávací společnosti ATAC pořádající kurzy, které spojují moudra východních filozofií s poznatky moderní vědy. Jeho cílem je předávat celostní poznání v oblasti výživy a zdraví všem skupinám populace. Vede kurzy výživového poradenství on-line, podílel se na pořadu České televize Pod pokličkou, je autorem výukového systému ZOF.