Vybrané dotazy z on-line poradny, která je nedílnou součástí námi pořádaných kurzů.
Z ALA si lidský organismus vytváří menší množství EPA a DHA, konverzní poměr ale není pevně daný - u populace se smíšenou stravou je relativně nízký (kolem 3-5 %, u žen ale vyšší než u mužů), s rostoucím podílem rostlinné stravy v jídelníčku roste schopnost metabolismu produkci EPA a DHA zvyšovat (vegané mají nejvyšší). S ohledem na podmínky jsme schopni dosáhnout v podstatě i optimálního množství těchto pro tělo klíčových O3, což je v pořádku v situacích, kdy současně kontrolujeme i podíl O6 ve stravě.
Ryby jsou sice nejvýznamnějším zdrojem O3, ale také současně nejvíce rizikovým z důvodu obsahu xenobiotik, navíc většinu z nich konzumujeme tepelně zpracované, kde vyšší teploty ničí strukturu vysoce termolabilních O3. Z toho logicky vyplývá, že optimální cestou je podpůrná suplementace, u které je nejdůležitější řešit kvalitu obsažených mastných kyselin a vazbu na dostatečně silné antioxidačně působící látky, které zajišťují stabilitu EPA a DHA.
Zastoupení jednotlivých skupin mastných kyselin v tuku zvířat se odvíjí primárně od složení jejich stravy. Tuk zvířat ve volném přirozeném prostředí obsahuje více omega-3 a většinou i méně omega-6 MK než u živočichů v chovech, kteří jsou krmeni převážně obilovinami. Dále je třeba rozlišovat mezi tukem teplokrevných a studenokrevných živočichů, kde v průměru ryby jsou bohatším zdrojem omega-3.
Příklad lovců a sběračů není plošně aplikovatelný do podmínek současné civilizace. Naši předkové žili naprosto odlišným způsobem života v oblasti stresových faktorů, úrovně pohybové aktivity, množství a kvality stravy včetně její pravidelnosti, disponovali odlišnou diverzitou střevní mikrobioty... Srovnání jejich a našeho současného jídelníčku se zaměřením na poměr O3:O6 je v podstatě úplně mimo, protože:
1. Lovci a sběrači nekonzumovali obiloviny (resp. jen naprosté minimum v podobě semen tráv), která jsou v dnešní době největším zdrojem O6 ve stravě,
2. Klíčovým zdrojem O3 nebylo maso, jak se běžně prezentuje, ale především hmyz (ten je nejbohatším zdrojem omega-3 tuků vůbec), dále semena některých rostlin a ořechy. Maso a ryby tvořily jen doplňkovou součást jídelníčku na základě schopností tyto zdroje ulovit.
I přesto, že je hmyz na některých kontinentech běžnou součástí jídelníčku a v dnešní době zažívá boom jako potenciální potravina budoucnosti, není možné toto srovnávat s podmínkami lovců a sběračů, jejich metabolismus byl formován diametrálně odlišnými faktory.
Při snaze upravit systém stravování pro HIT je třeba počítat nejen s (potenciálním) obsahem histaminu a jeho liberátorů v jednotlivých potravinách, ale i se silně individuální reakcí u každého jedince. Tato kombinace podmínek proto činí z histaminové intolerance v praxi velmi obtížně uchopitelný problém (minimálně ve smyslu aplikace jakéhokoli konkrétního modelu). Vždy počítejte s tím, že obsah histaminu v jednotlivých potravinách se bude silně lišit od tabulkových hodnot, rozptyl může být skutečně velmi výrazný. Ze studijních důvodů jsme v aplikaci pro tvorbu jídelníčku k této lekci označili za nevhodné potraviny takové, které se nejčastěji prezentují jako významný zdroj histaminu, biogeních aminů a histaminových liberátorů (součástí seznamu jsou i tuky a oleje). Pracujte s nimi jako vstupním základem, je to první krok směrem k praktickému uplatňování eliminační diety.
Zjistíte to jednoduše tak, že Vám takovou informaci předá prodejce, tzn. tyto certifikace bývají součástí informačního obsahu na etiketě výrobku. Z marketingových důvodů je pro výrobce/prodejce vždy výhodné, když se těmito informacemi chlubí - zvyšují sice cenu, ale současně i prestiž výrobku a od ní se odvíjející vnímání kvality ze strany spotřebitele.
Certifikace ASC garantuje, že výrobek pochází z certifikované odpovědné farmy, tzn. cílí na udržitelnost produkce a současně čerstvost rybí suroviny. V prodejní síti je vnímán jako garance vysokého standardu kvality kupovaného rybího výrobku.
Originální proces výroby rybích omáček je postaven na fermentaci ryb, vždy obsahuje poměrně vysoké množství soli. Je možné ji tak použít jako alternativu k sójovým omáčkám, počítejte ale s poněkud odlišnou chutí a vcelku typickým rybím zápachem. Stejně jako u sójových omáček i u rybích ochucovadel vždy řešte kvalitu, a to z hlediska potenciálního obsahu aditiv (konzervačních látek).
Na dotazy odpovídá
Mgr. Martin Jelínek
lektor kurzů
Výživový poradce, autor sedmi úspěšných knih. Zakladatel vzdělávací společnosti ATAC pořádající kurzy, které spojují moudra východních filozofií s poznatky moderní vědy. Jeho cílem je předávat celostní poznání v oblasti výživy a zdraví všem skupinám populace. Vede kurzy výživového poradenství on-line, podílel se na pořadu České televize Pod pokličkou, je autorem výukového systému ZOF.