Vybrané dotazy z on-line poradny, která je nedílnou součástí námi pořádaných kurzů.
Koncepce low carb v praxi ukazuje, že se jeví jako výhodnější většinou pro vytrvalostní aktivity prováděné na nižších TF. Má to svoji logiku, protože organismus u této fyzické činnosti využívá vyšší podíl energie z tuků, vysoký podíl sacharidů ve stravě tak vykazuje schopnost potlačovat využití plného metabolického potenciálu při sportovním výkonu. Z tohoto důvodu nemalá část vytrvalostních sportovců ve výživě kráčí tímto směrem.
S ohledem na snahu o individuální přístup to ale samozřejmě neznamená, že tato paušalizace bude vyhovovat úplně každému, bavíme se tady o obecném modelu. Vždy je třeba brát v potaz typ aktivity, stupeň trénovanosti jedince, metabolický profil sportovce a v neposlední řadě i jeho ochotu experimentovat s trénováním metabolické flexibility, což je v naprosté většině případů běh na delší trať.
Stejně tak naopak platí, že u typicky anaerobních sportů bude jedinec vyžadovat více sacharidů z důvodu dostupnosti rychlého zdroje energie potřebného pro podání výkonu a podpory tvorby glykogenových zásob v pozátěžovém režimu.
Vyšší podíl tuku ve stravě sám o sobě nemusí být rizikový, to je jen obecná informace. Vždy záleží na řadě faktorů, nejdůležitější jsou zdravotní stav jedince, celkové množství použitých tuků, jejich kvalita a poměry mezi skupinami mastných kyselin (nasycené vs. nenasycené, mononenasycené vs. polynenasycené ...). V podstatě tak platí, že i správně koncipovaný low carb systém je s ohledem na vyšší zastoupení tuků zdravotně v pořádku.
GN je "uměle" vytvořený parametr, který vždy vnímejte s určitou rezervou a současně ve vztahu s dalšími nutričními charakteristikami. Pokud např. budou přílohy (jako hlavní zdroj sacharidů) postaveny na celozrnných produktech (ideálně formou celých neloupaných zrn), a zastoupení vlákniny i tuků v daném chodu (případně celodenním jídelníčku) bude odpovídat běžným normám, bude metabolismus reagovat i na vyšší hodnoty GN relativně pomalým uvolňováním cukru do krve, takže v podstatě taková situace bude (s ohledem na vyváženou energetickou bilanci) naprosto v pořádku. Myslete vždy na to, že v rámci studia se snažíme obecně definovaná pravidla ve výživě převádět do praxe, teoreticky prezentovaná čísla tak nemusí být převoditelná do reality do posledního detailu.
Jedincům s prediabetem se vždy vyplatí snižovat přebytek sacharidů ve stravě, který v rámci sledování energetické bilance kompenzujete navyšováním podílu tuků, pouze se snažte být striktní při respektování všech pravidel s tuky souvisejících.
Všechna čísla prezentovaná ve vztahu k poměrům makrosložek u jakýchkoli diet jsou vždy orientační a především zprůměrovaná, nikdy neodráží skutečné potřeby individuality, k těm je potřeba se dobrat praktickým testováním. Platí to i pro snahu nastavit obecné hranice příjmu sacharidů pro low carb režim, kde existuje několik úhlů pohledu a od nich se odvíjejících přístupů:
1. Je možnost prezentovat obecné rozpětí hodnot (tedy 120 - 150 g, někdy až 180 g) - toto nese zásadní nevýhodu v podobě faktu, že se nezohledňuje tělesná hmotnost jedince a úroveň pohybové aktivity, kde tyto jmenované faktory ovlivňují potřebu sacharidů nejvíce.
2. Můžeme kalkulovat s množstvím sacharidů k tělesné hmotnosti - tady se nejčastěji prezentuje rozpětí 1,5-2,5 g / 1 kg tělesné hmotnosti.
3. Vychází se z hodnot uvádějících skutečnou spotřebu množství sacharidů pro zajištění chodu mozku - tady se prezentuje rozsah 120 - 150 g za celý den, i když ani toto nezohledňuje intenzitu mozkové aktivity, kdy ve výsledku mohou být rozdíly v potřebách až dvojnásobné.
4. Pro stanovení konkrétních hodnot příjmu sacharidů je možné použít i model, kdy ze stravy vyloučíme potraviny, o kterých se prezentuje, že nebyly součástí jídelníčku lovců a sběračů, tedy obiloviny, luštěniny a část ovoce. Na základě takového modelu pak vychází opět podobná čísla, i když tento přístup je stejně nepřesný, jako výše uvedené (archeologické výzkumy prokazují, že určitý podíl obilovin a luštěnin se ve stravě našich předků před vznikem zemědělství objevoval...).
Jakmile takto snížíte příjem sacharidů, je potřeba navýšit podíl tuků jako zdroje energie, a to na úroveň požadovanou daným jedincem (redukce hmotnosti vs. vyrovnaná energetická bilance vs. nárůst hmotnosti), vždy při zachování přiměřeného rozpětí množství bílkovin. Metabolismus v rámci adaptačních procesů nebude mít jinou možnost, než se této změně přizpůsobit, z důvodu odlišností v metabolickém profilu každého člověka bude výsledek vždy odlišný. Hranice příjmu sacharidů nutná pro "přepnutí" do keto režimu není a ani nemůže být pevná, protože ketolátky vznikají v těle za mnoha okolností a příjem sacharidů není jediný určujícím kritériem, jak se často uvádí. Navíc je potřeba rozlišovat mezi klasickou keto dietou a nízkosacharidovým způsobem stravování, kde u keto režimu je přísun sacharidů mnohem přísnější.
Pravidla LC nejsou úplně přesně a striktně definována. Základem je omezování přísunu sacharidů, kde jejich nejbohatším zdrojem (s výjimkou technologicky zpracovaných potravin) jsou zrna obilovin a produkty z nich, dále vybrané druhy ovoce a některé luštěniny. V tomto kontextu není problém zařazovat i luštěniny, samozřejmě ale v přiměřeném množství. Jsou bohatým zdrojem bílkovin, vlákniny, minerálů a v některých případech i tuků, podíl sacharidů je u nich poměrně nízký, do koncepce nízkosacharidového přístupu se tak hodí.
Na dotazy odpovídá
Mgr. Martin Jelínek
lektor kurzů
Výživový poradce, autor sedmi úspěšných knih. Zakladatel vzdělávací společnosti ATAC pořádající kurzy, které spojují moudra východních filozofií s poznatky moderní vědy. Jeho cílem je předávat celostní poznání v oblasti výživy a zdraví všem skupinám populace. Vede kurzy výživového poradenství on-line, podílel se na pořadu České televize Pod pokličkou, je autorem výukového systému ZOF.