Makrobiotika

Dobrý den,
podle makrobiotiky, zelenina ze Solanacea - paprika, rajčata, lilek a brambory by se neměly konzumovat. Jaký názor máte vy na tento pohled. Také tvrdí, že rajčata často stojí za bolestmi kloubů a po vysazení ze stravy bolest pomine.
Děkuji.

Tato tvrzení jsou problematická z důvodu ne úplně správné interpretace vědeckých poznatků. Faktem je, že tyto druhy zeleniny obsahují některé látky (nejčastěji se prezentuje solanin), které ve VĚTŠÍCH koncentracích mají toxický vliv. U solaninu se uvádí, že příznaky otravy se u člověka projeví po požití dávky od 2 do 5 mg/kg tělesné hmotnosti. Budete-li na situaci nahlížet skrze čísla, tak např. jedno nezralé rajče obsahuje přibližně 25 mg tohoto alkaloidu. Pokud bychom konzumovali rajčata nezralá, tak logicky dojde ke zdravotním nepříjemnostem (vedle rizika otravy to jsou i uváděné bolesti kloubů, protože solanin zvyšuje propustnost kationtů vápníku skrze buněčné membrány, kde výsledkem může být hromadění tohoto prvku v tkáních se všemi jeho důsledky).
Faktem na stranu druhou zůstává, že jedinec se základní nutriční gramotností by se měl konzumaci zelených nezralých rajčat (případně plodů brambor) vyhnout (se stupněm zralosti plodiny podíl solaninu klesá).
Od toho se pak odvíjí i způsob šíření a sdílení těchto informací včetně aplikace od praxe, kdy je velmi nešťastné tvrdit, že např. tyto druhy zeleniny jsou nevhodné z důvodu určitých zdravotních rizik. Tento radikální přístup pak v praxi vede k naprosto zbytečnému omezování pestrosti a nutriční kvality jídelníčku.
Jiná je samozřejmě situace, kdy chcete/potřebujete řešit určitý zdravotní problém, na který má (shodou okolností) vliv i konkrétní potravina či celá kategorie.

Dobrý den,
dá se říci, že "metabolické požadavky" z pohledu makrobiotiky se dají propojit s pohledem "metabolických typů" Rogera Williamse? Dle tohoto vědce existují 3 typy: 1. bílkovinný, 2. smíšený a 3. sacharidový. Soudím správně, že i dle makrobiotiky tedy typ bílkovinný bude nejvíce jang, jelikož tyto typy spalovačů potřebují ve stravě vícero bílkovin a nasycených tuků, nežli např. smíšené a sacharidové typy? Ptám se na to z důvodu, jelikož jsem vysledovala, (jsem na rozmezí bílkovinného a smíšeného typu a jsem kojící maminka, která je doma se 2 dětmi a během dne téměř neposedím - velké množství anaerobního pohybu - lítám za dětmi :D, v noci častější přerušovaný spánek kvůli kojení - tudíž mne tyto okolnosti asi "hážou" více do jang, zároveň ale vědomě pracuji se zklidňováním nitra), že dlouhodoběji mne zasytí pouze tučnější strava (ideálně nasycená forma tuků) a přítomnost větší porce bílkovin, pokud to tak není, rychle vyhládnu a je přítomen pocit nezasycení i bezprostředně po jídle a následné únavy, pokud se např. oběd skládá pouze z obilovin, luštěnin, zeleniny a nenasycených tuků. Dá se toto řešit častějším zařazováním masa či ryb např. obden nebo k pokrmu z obilovin, luštěnin, zeleniny přidat např. máslo, smetanu, sýr, kokos. mléko - tedy jistou formu nasycených tuků?
Předem děkuji za odpověď :)

Při hledání společných kritérií metabolického typování u alternativních směrů (filozofií) a vědeckého přístupu nikdy nenajdete kompletní shodu. Technicky to ani není možné, protože každý přístup vychází z jiného úhlu pohledu na realitu. Faktem ale je, že některé prvky jsou společné, takže to, co popisujete, dává z nemalé části smysl.
Trochu jen upravím některé úvahy:
1. Stravitelnost a metabolická zátěž u nasycených a nenasycených tuků je prakticky stejná. Vzniká tak otázka, co znamená, že vás zasytí tučnější strava s nasycenými tuky, většinou se zátěž na trávení spojuje s přítomností bílkovin, a to převážně živočišného původu.
2. Péče o děti v domácnosti není zátěž anaerobního rázu (ta je spojována s tepovou frekvencí přesahující anaerobní práh, čehož s dětmi doma nedosáhnete s výjimkou systematického cvičení). Popisovaná zátěž je primárně psychického rázu, standardně v kombinace prolongovaného stresu a opakovaných krátkodobých emočních výlevů (v pojetí makrobiotiky se jedná o převahu jin), což samozřejmě vyvolá specifické nároky na metabolismus v podobě potřeby jíst buď těžší jídla (u bílkovin jang, v případě tuků jin), nebo naopak rychle stravitelné pokrmy (nejčastěji sladké = jin) - záleží na to, jaká forma zátěže a po jak dlouhou dobu převažuje.
3. Makrobiotická filozofie vychází z přesvědčení, že nejúčinnější forma manipulace s metabolismem je postavena na jednoduché snaze vést jej k rovnováze skrze používání faktorů, které považuje za homeostatické. To obnáší koncepci stravy, která vykazuje energetickou rovnováhu s menším podílem faktorů odpovídajícím metabolické individualitě.
Příklad: V klasickém makrobiotickém jídelníčku mírně navýšíte podíl jang faktorů (ryb) a náročněji stravitelných potravin (luštěniny, ořechy, semena). Dojde k posunu, kdy zvýšená zátěž na trávicí trakt (jang) bude vyrovnávat emoční napětí (jin). Postupujte opatrně, není výhrou hned zkraje posunout jídelníček do extrému...