Autor: Mgr. Martin Jelínek
Odborné zaměření: výživa, vzdělávání ve výživě
Poslední odborná revize: 3. 9. 2024
Voda je chemicky definována jako H2O. V praxi se s takovou vodou setkáme pouze u destilované formy, která není určena k běžnému pitnému režimu.
O pitné vodě (ve smyslu jejího dlouhodobého bezpečného příjmu) hovoříme v okamžiku, kdy obsahuje minerální látky – buď v podobě volných iontů, nebo rozpuštěných anorganických solí (nejčastěji uhličitanů a hydrogen-uhličitanů). Nejvíce zastoupeným prvkem ve vodě je vápník, s velkým odstupem následuje hořčík, v dalším závěsu ostatní prvky (sodík, železo, fluor aj.).
Obsah těchto minerálů ve vodě určuje celkovou tvrdost vody. S rostoucím obsahem minerálů ve vodě roste i stupeň nevhodnosti její pravidelné konzumace. Obecně se za tvrdou vodu považuje taková, která obsahuje více než 300 mg rozpuštěných látek v jednom litru. Opakem je podsycená (výrazně měkká) voda, která se definuje u tekutin s obsahem rozpuštěných látek v množstvím menším, než 100 mg/1 l vody.
V tomto směru se vedou diskuze o tom, jaká voda (s ohledem na stupeň její tvrdosti) je pro dlouhodobou konzumaci „nejlepší“. Obecně převažuje názor, že měkčí voda je vhodnější, což odpovídá například charakteru vody kojenecké (důvodem je přesvědčení, že anorganické soli ve svém přebytku zbytečně zatěžují organismus ve smyslu jejich špatné využitelnosti, kde se např. spolupodílí na vzniku aterosklerotických pochodů).
Velmi diskutovaným tématem je kvalita vody, kterou pijeme. Řeší se na několika úrovních:
1. Kvalita kohoutkové vody.
Na straně jedné je to hodnocení kvality vody zpracovávané ve vodárnách, které jsou nuceny se řídit legislativními požadavky. Na straně druhé pak proces distribuce vody skrze vodovodní potrubí, jejichž stav je možné označit jako „havarijní“ – odtud se do vody dostává relativně široké spektrum látek, které by se v pitné vodě vůbec nacházet neměly.
2. Kvalita studniční vody.
Necelých 15 % naší populace používá k pitnému režimu vodu studniční. Ta je riziková nejvíce v oblasti obsahu dusíkatých látek a mikrobiálního znečištění.
3. Kvalita balené vody.
Spotřeba balené vody je nebývale vysoká. I na této úrovni existují rizika obsahu některých nežádoucích látek. Jsou známy případy, kdy výrobce balených vod použil jiný zdroj, než mu přikazuje zákon. V jiných situacích se zase mohou z plastu uvolňovat do vody chemické látky (např. ftaláty).
Toto jsou hlavní důvody, proč se část populace orientuje na ošetřování vody pomocí domácích vodních filtrů, které se v posledních letech staly velmi výnosným byznysem. Používá se široká řada různých filtračních technologií, většina výrobců má tendenci je kombinovat (mechanická filtrace, reverzní osmóza, keramické filtry, uhlíkové bloky, iontová výměna aj.). Zda je má smysl používat a jaké konkrétní, je samozřejmě součástí studia u nás.
Mgr. Martin Jelínek
Zakladatel ATAC, lektor a autor vzdělávacího systému v oblasti výživy. Výživovému vzdělávání se systematicky věnuje od roku 1999. Je autorem výukové aplikace ZOF a odborných publikací zaměřených na výživu a zdravý životní styl.
