Doporučené denní dávky živin

Doporučená denní dávka (DDD, angl. GDA – Guideline Daily Amounts, RDI – Reference Daily Intake, dříve RDA – Recommended Dietary Allowance) je označení pro množství určité nutriční látky (vitamínu, minerálu nebo jiných látek), kterou bychom dle legislativních představ měli dostat v potravě, aby byly splněny specifické požadavky organismu na množství uvedené látky. S těmito údaji se na spotřebitelské úrovni běžně setkáváme u doplňků stravy nebo u funkčních potravin.

Všechny tyto hodnoty jsou odvozené z vědeckých studií o fyziologických potřebách aktivních látek u zdravých osob. Například základem pro DDD určitého vitamínu je množství této látky, které je nutné k udržení jeho správné hladiny v krvi u testované osoby. Není-li dostatek informací ke stanovení DDD, doporučuje se maximální bezpečná dávka. Ta je založena na množství látky, o kterém se předpokládá, že je v souladu s udržením příznivého zdravotního stavu (např. molybden, vit. B5, biotin, chrom, vitamín E a K).

Tyto hodnoty se mohou interpretovat různým způsobem, z toho důvodu se ve většině případů jednotlivé údaje v jednotlivých zemích od sebe liší (nejmarkantnější rozdíl je mezi americkým a evropským trhem). Tato čísla jsou ale v mnoha směrech problematická, protože jsou zprůměrována, tedy vztažena k průměrnému dospělému jedinci dnešní společnosti. Z toho vyplývá, že DDD nejsou hodnotami doporučovanými pro optimální výživu pro individualitu. Běžně prezentované doporučené denní dávky jednotlivých látek nerespektují rozdíly mezi pohlavím, tělesnou hmotností, úrovní pohybové aktivity (manuálně pracující, sportovci) nebo emoční a stresovou zátěží.

Užívat doplňky stravy pouze na základě DDD tak v mnoha případech nemusí vůbec fungovat, protože obsah přijímaných živin je prostě příliš nízký na to, aby pokryl metabolické potřeby individuality. Naopak se v praxi stává, že rodiče ve snaze zajistit svým dětem to nejlepší nerespektují DDD pro dětskou populaci a zbytečně tak svoje ratolesti některými živinami prostě předávkují. Často se se stavy předávkování setkáváme i se sportovci, kteří v honbě za maximálními výkony neuvažují racionálně.