Cukry

Hezký den,
ráda bych se zeptala, zda při kandidóze a snaze o nastolení rovnováhy střevního mikrobiomu v případě, že jsou vyřazeny cukry, používat nějaká alternativní slazení? Například erythritol nebo stévie? Nebo ani to není vhodné?

Obecně platí, že slazení není nutné, dokonce ani vhodné, i když by se mělo jednat o nízkokalorická sladidla. Organismus přidané cukry/sladidla nepotřebuje, tyto látky plní především funkci uspokojení vjemu na sladkou chuť. Hledáte-li vhodné sladidlo, které vyjde vstříc i potřebám střevní probiotické mikrobioty, jeví se jako nejvhodnější zdroje inulínu (např. čekankový sirup) - disponuje nízkým množstvím energie, je sladké a předvším se chová prebioticky.

Dobrý den,
rada bych si ujasnila problematiku sladidel, zda chápu správně vlivy jednotlivých přístupu ke slazeni: netrpím žádným onemocněním, mým cilem je "pouze" zdravý přístup ke svému tělu, abych dodávala do těla co nejméně jedu... v současné chvíli nejsem schopna vynechat cukr úplně, přemýšlím, jak jej eventuálně nahradit. Ale ze všech úhlů pohledu na věc mi vychází, ze at použiji jakoukoli náhražku cukru, (at už jde o stevii, cekankovy sirup, datlový sirup atd), bude to ovlivňovat činnost slinivky, tj inzulinu a s tím spojených procesu, cili pokud chci omezit míru prijmu cukru, ale neuvádět v omyl tělo, je zřejmě jedinou variantou kokosový cukr? Nebo ev tmavý třtinový cukr?
Moc děkuji

S ohledem na potenciální zátěž ze strany sladidel na jednotlivé systémy v těle nejlépe vychází zdroje inulínu (např. čekankový sirup), protože se v podstatě jedná o koncentorvanou rozpustnou vlákninu (prebiotikum) s minimem energie a téměř nulovým dopadem na produkci inzulínu.
Při výběru vhodného sladidla vždy řešte nejprve jeho chuť (nemá smysl dlouhodobě konzumovat cokoli, co vám nechutná), poté jeho vliv na hladinu krevního cukru, dále obsah energie a v neposlední řadě i dopad na orální a střevní mikrobiotu (sladidlo může mít prozánětlivý nebo naopak protizánětlivý vliv).
Pokud sladidlo obsahuje cukry, je dobré kontrolovat jejich konzumované množství ve vztahu k doporučovaným dávkám (např. přebytek fruktózy prokazatelně podporuje nealkoholové tukovatění jater).

Dobrý den,
je pravda, že při konzumaci ovoce a cukru přidaného jako sladidla, dochází k ničení vitamínů z ovoce? Např. tím, že by cukr bránil vstřebávání vitamínů nebo nějak jinak bránil jejich využití?
Děkuji za odpověď.

Přidaný cukr v ovocných produktech funguje především jako konzervant, prodlužuje tedy trvanlivost výrobku. Sám o sobě nemá zásadní vliv na úbytek vitamínů, k tomu dochází na základě postupné oxidace způsobené právě prodlouženou expirací.
Současně počítejte s tím, že zvýšený příjem cukrů ovlivňuje acidobazické pochody směrem ke kyselinotvorným projevům, což obnáší zvýšenou aktivitu patogenních mikroorganismů, které zvyšují spotřebu vitamínů.

Dobrý den,
ráda bych se doptala na Váš názor na příjem cukrů. WHO doporučuje maximálně 50g, optimálně 25g jednoduchých cukrů, to mi ale přijde nereálné. Dvě porce ovoce o 150 gramech už přičtou 30g, nemluvě o zapojení mléčných výrobků, zeleniny a dalších potravin. Chápu, že se jedná o zprůměrovanou hodnotu, ale jednoduché cukry se velice často uvádí jako příčina všech možných zdravotních potíží, přitom 25g cukrů je opravdu hodně nízká hranice.
Děkuji

Aktuální doporučení v oblasti příjmu cukrů jsou strany WHO směřují k max. 90 g za den, z toho 50 g přidaných, uvažuje se množství 50 g snížit na 25 g.
Při kontrole kvality stravování je tak třeba rozlišovat cukry přirozeně obsažené v potravinách, a přidané při jejich zpracování. Faktem je, že ovoce a produkty z něj (šťávy, kompoty, marmelády...) jsou nejbohatším zdrojem přirozeně se vyskytujících cukrů, je proto vhodné kontrolovat podíl této skupiny potravin v jídelníčku. Totéž platí pro kategorii potravin s obsahem cukrů přidaných, kde hrozí podstatně vyšší riziko jejich přebytku. Jedná se o jeden z mnoha smysluplných příkladů a v podstatě i důvodů, proč se vyplácí sledovat nutriční kvalitu stravy, čísla občas umí hovořit jasnou řečí...
25 g přidaných cukrů za den se na první pohled tváří jako nízká hranice, ale v přepočtu se jedná o 6 kostek cukru, což při této vizualizaci dostává trochu jiný rozměr, než abstraktní hodnota. Máte pravdu v tom, že není jednoduché tohoto limitu dosáhnout, obzvlášť dlouhodobě. Na stranu druhou je potřeba si uvědomit, že se jedná o složku ve stravě, kterou ve skutečnosti nepotřebujeme, a která navíc neprospívá zdraví. Toto téma by mělo vést k zamyšlení se nad tím, jak přísně budeme sledovat podíl přirozených a průmyslově zpracovaných potravin ve svém jídelníčku.