Učíme tajné informace?

Díky nebývalému rozmachu zájmu o problematiku správného stravování se neustále objevují nové a nové výživové teorie. Už z principu odlišnosti má každá z nich tendenci hlásat trochu „jiné pravdy“. A nutno přiznat, že se jim to i daří. Čím významnějšími vědeckými argumenty je podpořena, případně je co nejhlasitěji vykřičena do světa, tím více má populace tendenci takovým tvrzením podléhat. V praxi se toto projeví snahou lidí zkoušet nové diety v domnění, že konečně narazili na Svatý Grál, který vyřeší jejich problémy spojené se stravováním.

V souvislosti s tím se nás stále větší počet zájemců o studium ptá, jaké „tajné“ informace v kurzech učíme. Z jakých studií čerpáme, jaké odborníky citujeme, k jakým teoriím se více kloníme. Hledají odpověď na důvod, proč se do našich kurzů hlásí stále větší počet lidí.

Vysvětlení je tady velmi jednoduché:

Neučíme nic tajného nebo nového.

Naší primární snahou je celostní pohled na každou situaci, která souvisí se stravováním a jeho vlivem na metabolismus. Jakýkoli odklon od této tendence znamená, že připouštíme egem řízený pohled, který je vždy v určité situaci zkreslený a neodpovídá objektivní skutečnosti.

A na tom není nic tajného ani převratného. Ano, pro mnohé lidi v naší společnosti řízené západním (levohemisférickým) způsobem uvažování je takový přístup novinkou. Pro některé dokonce obtížně zvládnutelnou překážkou, protože nejsou schopni rozbít dogmata stereotypního uvažování a nahlížet na svět skutečně otevřenýma očima.

Jako autor a lektor těchto kurzů nejsem přesvědčen, že ve vzdělání přinášíme převratné objevy. Jediné, co můžeme na celé naší snaze považovat za převratné, je úžas některých studujících, kteří při snaze naučit se uvažovat „holisticky“ zjistí, jaké nové obzory poznání v oblasti potenciálu racionálního stravování se před nimi otevírají.

Jsou samozřejmě i takoví, kteří nejsou ochotni připustit fakt, že jakékoli poznání vybočující z konvenčně vědeckého pojetí a přístupu může v praxi fungovat. Řečeno jinak - cokoli, co není potvrzeno vědeckým výzkumem, nemůže být pravda. To je samozřejmě z celostního pohledu nejen velmi ošemetné, ale především krátkozraké. Jsou věci, které exaktním výzkumem neprokážeme – řeč je o některých metodách metabolického typování či vybraných charakteristikách potravin, které není možné kvantifikovat. Některé vlastnosti potravin s ohledem na jejich chování v našem těle máme možnost pouze a jenom vypozorovat. V podstatě není nijak náročné se naučit základům celostního uvažování. To, co nejvíce „bolí“, je uvést vše do praxe a získat tak vlastní zkušenost.