Úvod / Vše o studiu / Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se v moderní společnosti objevují stále častěji a představují závažný zdravotní i psychosociální problém. Nejvíce postihují mladší věkové kategorie a častěji ženy, zejména v období dospívání a rané dospělosti. [1] Kromě klinicky diagnostikovaných poruch se stále častěji objevují i různé formy narušeného stravovacího chování, které nemusí vždy splňovat všechna diagnostická kritéria, přesto ale mohou významně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví. Statistiky dlouhodobě ukazují, že poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší mírou zdravotních komplikací a že přibližně v 5–10 % případů mohou končit smrtí, zejména pokud mají chronický a neléčený průběh. [2]
Nejčastěji jsou tradičně popisovány dva základní typy poruch příjmu potravy, a to bulimie a anorexie. [3] Současné pojetí ale ukazuje, že tyto poruchy nepředstavují izolované jednotky, ale součást širšího spektra poruch stravovacího chování, které se mohou vzájemně prolínat a v průběhu času na sebe navazovat:
Bulimie (bulimia nervosa).
Spočívá v opakovaných záchvatech přejídání, při nichž jedinec v krátkém časovém úseku zkonzumuje velké množství potravy, a v následném uplatňování kompenzačních mechanismů. Postižený člověk úmyslně vyvrhuje potravu, vyvolává průjmy, nadměrně cvičí nebo zneužívá laxativa nebo diuretika. Onemocnění se nejčastěji objevuje u dívek ve věku 13–18 let a může zůstávat dlouhodobě skryté, protože tělesná hmotnost bývá často v normálním rozmezí. Základním terapeutickým přístupem je psychoterapie zaměřená na vztah k jídlu, tělu a vlastní hodnotě.
Anorexie (anorexia nervosa).
Jedná se o duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Objevuje se nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života. Je pro ni charakteristické úmyslně vyvolané snižování hmotnosti, které je prováděno především snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičením), dále pak vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik. Subjektivně se projevuje vnímáním sebe sama jako příliš tlusté/tlustého i při výrazné podváze. Neustále přetrvává strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle. Vnějšími projevy jsou ztráta menstruace u žen, nespavost, nesoustředěnost a celkové vyčerpání organismu.
Vedle těchto dvou nejznámějších poruch se stále častěji setkáváme i s dalšími formami poruch příjmu potravy. Patří mezi ně:
Důsledky těchto onemocnění na metabolismus jsou velmi rozsáhlé a často fatální:
snížená hladina draslíku,
zvětšení příušních žláz,
zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa,
záněty slinivky břišní,
hypotenze,
srdeční arytmie,
anémie,
suchá, praskající kůže,
zvýšená kazivost zubů,
křeče, svalová slabost.
Kromě výše uvedených fyzických problémů se objevují i potíže psychické – pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, mnohdy i sebevražedné sklony (ty jsou druhým nejrozšířenějším důvodem úmrtí ihned za vyčerpáním organismu). [5]
Léčba těchto onemocnění představuje komplexní proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup. Vzhledem k tomu, že se jedná o duševní poruchy s vážnými fyzickými dopady, samotná úprava jídelníčku k trvalému uzdravení zpravidla nestačí. Terapeutický plán proto obvykle zahrnuje kombinaci několika klíčových oblastí:
Psychoterapie.
Představuje základní pilíř léčby. Nejrozšířenější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. U dospívajících pacientů se jako vysoce účinná ukazuje rodinná terapie, která do procesu uzdravování zapojuje i nejbližší okolí.
Psychiatrická a somatická péče.
Lékařský dohled je nezbytný pro průběžné sledování tělesného stavu pacienta a řešení zdravotních komplikací. V případě přidružených obtíží (deprese nebo úzkostné poruchy), může být nasazena farmakoterapie (např. antidepresiva), která pomáhá stabilizovat psychiku. [6]
Nutriční terapie.
Jejím cílem je edukace pacienta o fyziologických potřebách organismu a postupná realimentace. Nutriční terapeut pomáhá sestavit udržitelný stravovací režim a vede pacienta ke stabilizaci hmotnosti bez nutnosti extrémních restrikcí nebo kompenzačního chování.
Lůžková péče.
V případech, kdy dochází k výraznému ohrožení života, selhávání životních funkcí nebo pokud je ambulantní léčba neúspěšná, je nezbytná hospitalizace. Ta slouží k akutní stabilizaci metabolických funkcí a zajištění bezpečného nárůstu hmotnosti pod neustálým odborným dohledem.
Data ukazují, že proces léčby je běh na dlouhou trať, úplného uzdravení dosáhne přes 60 % pacientů. [7]
Rozvoj a průběh poruch příjmu potravy není izolovaným problémem jedince, ale je úzce spjat s prostředím, ve kterém žije. Významnou roli v procesu včasného záchytu i prevence hraje sociální okolí:
Rodina a blízké vztahy.
Právě nejbližší okolí může jako první rozpoznat varovné signály, mezi které patří nápadné změny v jídelních návycích, extrémní úzkost spojená s konzumací jídla nebo sociální izolace. Podpora rodiny je pro úspěšnou rekonvalescenci kritickým faktorem.
Vzdělávací instituce a komunity.
Školy by měly vytvářet prostředí, které podporuje zdravé vnímání tělesné image a rozvíjí mediální gramotnost, zejména ve vztahu k nerealistickým ideálům krásy prezentovaným na sociálních sítích. Prevence tlaku na štíhlost a budování zdravého sebevědomí může významně snížit riziko vzniku onemocnění.
Včasná intervence.
Prognóza onemocnění je přímo úměrná rychlosti vyhledání odborné pomoci. Čím dříve je diagnóza stanovena a léčba zahájena, tím vyšší je šance na úplné uzdravení a eliminaci dlouhodobých následků.
Poruchy příjmu potravy nepředstavují zcela oddělené jednotky, ale často se vyskytují jako propojené formy poruch stravovacího chování, které na sebe mohou v průběhu onemocnění navazovat nebo se vzájemně prolínat. Jejich společným jmenovatelem je hluboké narušení vztahu k jídlu, tělu i vlastní hodnotě. Přestože mají tyto poruchy závažné dopady na metabolismus a celkové zdraví, jejich podstata není primárně v jídle samotném. Pouhá úprava stravy proto k uzdravení nestačí, pokud není doplněna citlivou a odbornou psychoterapeutickou a lékařskou péčí. Léčba vyžaduje spolupráci více odborníků, kteří pomáhají řešit skutečné příčiny onemocnění a podporují člověka na cestě zpět k rovnováze. Výživa má v tomto procesu své místo jako opora – pomáhá tělu znovu získat stabilitu a postupně obnovit přirozený a klidný vztah k jídlu.
Mgr. Martin Jelínek
MUDr. Marie Lukaščuková
Myslím, že část z nás, včetně mě, má v sobě lehký fanatismus :-) a při čtení jsem se až trochu styděla...já měla důvodů k přechodu k bezmasému stravování více, jednak maso nikdy nebyl úplně můj šálek čaje, a vzhledem k mým životním cestám jsem se dostala do oblasti útulků, azylů a zjistila více o životních podmínkách zvířat, a tehdy bylo již jisté, že maso jíst nebudu vůbec. Vejce mi stejně jako maso nechybí, jen ty mléčné výrobky, především sýry, protože u ostatních jsem našla pro mne vyhovující alternativy, mi chybí a s jejich odbouráním stále bojuji... Naštěstí, čím jsem starší, tím jsem aspoň trochu trpělivější i sama se sebou. Učím se přijímat to, kdo jsem a že se sebou bojovat nemá moc smysl a také vím, že když něco chci, tak to dostanu. Tedy vím, že jednoho dne najdu správnou cestu sama pro sebe, jak zcela odbourat živočišné výrobky, protože jejich konzumace nesouzní s tím, jak bych si přála, aby svět vypadal. Jako lékař, navíc pohybující se v interních oborech, jsem měla představu, co je asi tak správné, i když musím uznat, že opravdu velmi povrchovou. Tento kurz mi pomohl pořádně pochopit principy. Celoživotně bojuji s leností především v oblasti vaření, vymýšlení, co budu jíst i se samotnou přípravou jídla...to mne velmi během dne obtěžuje a ubírá čas od ostatních, pro mne důležitějších aktivit, což se jistě ukázalo na tvorbě mých úkolů a svých nedostatků jsem si vědoma, stejně jako jsem si vědoma, že toto je velmi hloupý přístup, protože opravdu jsme to, co jíme a dlouhodobě se šidit zrovna v této oblasti je asi to nejhloupější, co může člověk udělat...ale sama se musím pochválit, protože jsem začala aspoň trochu více přemýšlet nad tím, co přes den sním, protože kromě práce lékaře mám mnoho aktivit a potřebuji být nejen zdravá, ale také plná energie, abych vše s přehledem zvládala. A jsem přesvědčena, že tento kurz mi v této cestě velmi pomůže.
Jana Schlosserová
O výživu jsem se začala zajímat už při studiu na VŠ, když jsem měla nadváhu a začala cvičit a zhubla 10kg a to si držím dodnes. Zkoušela jsem vše možné a občas to byl pokus- omyl. V té době jsem se nestravovala úplně nejlépe, což způsobovalo častá onemocnění, které jsem řešila léky a ne úpravou stravy a celkově jsem se dlouhodobě necítila dobře. A když se pak u nás otevřel obchůdek se zdravou výživou, kde se občas pořádaly i přednášky o zdraví a výživě, tak jsem se několika zúčastnila a lákalo mě to čím dál více. To byl začátek změn v mém jídelníčku. Pak se mi narodila dcera a v 7 letech jí diagnostikovaly Crohnovu chorobu - má jí 5 let a zatím žádná léčba nezabrala. Proto jsem se loni rozhodla pro kurz výživového poradce. Hledala jsem komplexní přístup k výživě a to jsem u pana Jelínka našla. Neprosazuje žádný svůj přístup, ale nahlíží na výživu komplexně a předává to ostatním lidem. Samozřejmě tam bylo i hodně odborných věcí a ne vše jsem byla schopná na 100% vstřebat. No pořád je co studovat a hledat co nejoptimálnější řešení. Každý jsme originál a každému vyhovuje něco jiného. Nezbývá než praktikovat a vyhodnocovat, proto se mi líbila i závěrečná seminární práce, kde jsme si mohli odzkoušet nabyté vědomosti (a nebylo to úplně jednoduché), ale opravdu pro mě hodně přínosné. Moc děkuji za tento kurz, který mi obohatil dosud nabyté informace a vřele doporučuji ostatním, kteří nekoukají na věci jen z jednoho úhlu pohledu. Děkuji pane Jelínku, že jsem měla tu čest u Vás studovat.
Mgr. Věra Stádníková
Kurz výživového poradenství u pana Martina Jelínka není jen o jídle, ale o celkovém přístupu k tělu, mysli a našemu životnímu stylu. Obsahuje i východní pojetí výživy z pohledu Áyurvédy a Tradiční čínské medicíny a funkčně je propojuje s naším západním stylem života. Zdůrazňuje potřebu vytvářet harmonii mezi jídlem a naším životem celkově, tak aby to bylo zároveň příjemné a k žití. Jak velmi mi toto mluví z duše! I při objemu učiva, který předčil mé očekávání, jsem cítila při studiu pohodu. Velmi si vážím podpory ze strany Martina Jelínka při studiu i po dokončení kurzu.
