Úvod / Vše o studiu / Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se v moderní společnosti objevují stále častěji a představují závažný zdravotní i psychosociální problém. Nejvíce postihují mladší věkové kategorie a častěji ženy, zejména v období dospívání a rané dospělosti. [1] Kromě klinicky diagnostikovaných poruch se stále častěji objevují i různé formy narušeného stravovacího chování, které nemusí vždy splňovat všechna diagnostická kritéria, přesto ale mohou významně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví. Statistiky dlouhodobě ukazují, že poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší mírou zdravotních komplikací a že přibližně v 5–10 % případů mohou končit smrtí, zejména pokud mají chronický a neléčený průběh. [2]
Nejčastěji jsou tradičně popisovány dva základní typy poruch příjmu potravy, a to bulimie a anorexie. [3] Současné pojetí ale ukazuje, že tyto poruchy nepředstavují izolované jednotky, ale součást širšího spektra poruch stravovacího chování, které se mohou vzájemně prolínat a v průběhu času na sebe navazovat:
Bulimie (bulimia nervosa).
Spočívá v opakovaných záchvatech přejídání, při nichž jedinec v krátkém časovém úseku zkonzumuje velké množství potravy, a v následném uplatňování kompenzačních mechanismů. Postižený člověk úmyslně vyvrhuje potravu, vyvolává průjmy, nadměrně cvičí nebo zneužívá laxativa nebo diuretika. Onemocnění se nejčastěji objevuje u dívek ve věku 13–18 let a může zůstávat dlouhodobě skryté, protože tělesná hmotnost bývá často v normálním rozmezí. Základním terapeutickým přístupem je psychoterapie zaměřená na vztah k jídlu, tělu a vlastní hodnotě.
Anorexie (anorexia nervosa).
Jedná se o duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Objevuje se nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života. Je pro ni charakteristické úmyslně vyvolané snižování hmotnosti, které je prováděno především snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičením), dále pak vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik. Subjektivně se projevuje vnímáním sebe sama jako příliš tlusté/tlustého i při výrazné podváze. Neustále přetrvává strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle. Vnějšími projevy jsou ztráta menstruace u žen, nespavost, nesoustředěnost a celkové vyčerpání organismu.
Vedle těchto dvou nejznámějších poruch se stále častěji setkáváme i s dalšími formami poruch příjmu potravy. Patří mezi ně:
Důsledky těchto onemocnění na metabolismus jsou velmi rozsáhlé a často fatální:
snížená hladina draslíku,
zvětšení příušních žláz,
zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa,
záněty slinivky břišní,
hypotenze,
srdeční arytmie,
anémie,
suchá, praskající kůže,
zvýšená kazivost zubů,
křeče, svalová slabost.
Kromě výše uvedených fyzických problémů se objevují i potíže psychické – pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, mnohdy i sebevražedné sklony (ty jsou druhým nejrozšířenějším důvodem úmrtí ihned za vyčerpáním organismu). [5]
Léčba těchto onemocnění představuje komplexní proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup. Vzhledem k tomu, že se jedná o duševní poruchy s vážnými fyzickými dopady, samotná úprava jídelníčku k trvalému uzdravení zpravidla nestačí. Terapeutický plán proto obvykle zahrnuje kombinaci několika klíčových oblastí:
Psychoterapie.
Představuje základní pilíř léčby. Nejrozšířenější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. U dospívajících pacientů se jako vysoce účinná ukazuje rodinná terapie, která do procesu uzdravování zapojuje i nejbližší okolí.
Psychiatrická a somatická péče.
Lékařský dohled je nezbytný pro průběžné sledování tělesného stavu pacienta a řešení zdravotních komplikací. V případě přidružených obtíží (deprese nebo úzkostné poruchy), může být nasazena farmakoterapie (např. antidepresiva), která pomáhá stabilizovat psychiku. [6]
Nutriční terapie.
Jejím cílem je edukace pacienta o fyziologických potřebách organismu a postupná realimentace. Nutriční terapeut pomáhá sestavit udržitelný stravovací režim a vede pacienta ke stabilizaci hmotnosti bez nutnosti extrémních restrikcí nebo kompenzačního chování.
Lůžková péče.
V případech, kdy dochází k výraznému ohrožení života, selhávání životních funkcí nebo pokud je ambulantní léčba neúspěšná, je nezbytná hospitalizace. Ta slouží k akutní stabilizaci metabolických funkcí a zajištění bezpečného nárůstu hmotnosti pod neustálým odborným dohledem.
Data ukazují, že proces léčby je běh na dlouhou trať, úplného uzdravení dosáhne přes 60 % pacientů. [7]
Rozvoj a průběh poruch příjmu potravy není izolovaným problémem jedince, ale je úzce spjat s prostředím, ve kterém žije. Významnou roli v procesu včasného záchytu i prevence hraje sociální okolí:
Rodina a blízké vztahy.
Právě nejbližší okolí může jako první rozpoznat varovné signály, mezi které patří nápadné změny v jídelních návycích, extrémní úzkost spojená s konzumací jídla nebo sociální izolace. Podpora rodiny je pro úspěšnou rekonvalescenci kritickým faktorem.
Vzdělávací instituce a komunity.
Školy by měly vytvářet prostředí, které podporuje zdravé vnímání tělesné image a rozvíjí mediální gramotnost, zejména ve vztahu k nerealistickým ideálům krásy prezentovaným na sociálních sítích. Prevence tlaku na štíhlost a budování zdravého sebevědomí může významně snížit riziko vzniku onemocnění.
Včasná intervence.
Prognóza onemocnění je přímo úměrná rychlosti vyhledání odborné pomoci. Čím dříve je diagnóza stanovena a léčba zahájena, tím vyšší je šance na úplné uzdravení a eliminaci dlouhodobých následků.
Poruchy příjmu potravy nepředstavují zcela oddělené jednotky, ale často se vyskytují jako propojené formy poruch stravovacího chování, které na sebe mohou v průběhu onemocnění navazovat nebo se vzájemně prolínat. Jejich společným jmenovatelem je hluboké narušení vztahu k jídlu, tělu i vlastní hodnotě. Přestože mají tyto poruchy závažné dopady na metabolismus a celkové zdraví, jejich podstata není primárně v jídle samotném. Pouhá úprava stravy proto k uzdravení nestačí, pokud není doplněna citlivou a odbornou psychoterapeutickou a lékařskou péčí. Léčba vyžaduje spolupráci více odborníků, kteří pomáhají řešit skutečné příčiny onemocnění a podporují člověka na cestě zpět k rovnováze. Výživa má v tomto procesu své místo jako opora – pomáhá tělu znovu získat stabilitu a postupně obnovit přirozený a klidný vztah k jídlu.
Mgr. Martin Jelínek
Ing. Irena Kašpárková, PhD.
Absolvováním kurz Poradce pro výživu a suplementaci jsem získala řadu podrobných informací. Líbilo se mi hlavně to, že konečně byla problematika vysvětlena i po chemické stránce, což mi v řadě publikací, které jsem pročetla, chybělo. Konečně mi někdo vysvětlil, proč to tak je. Najde se v něm opravdu každý, odborník i laik. Spoustu věcí jsem si díky dobře sestaveným testům a metodě myšlenkových map dokázala natrvalo zapamatovat. Poradenství se budu nadále věnovat jako výživový poradce v posilovně pro ženy. Myslím, že jsem si vybrala dobře - tento kurz má ohlas a já doufám, že mu budu dělat dobrou reklamu.
Miroslav Zeman
Jako ,,fitnesák,, kromě tréningu se zajímám i o stravu, rozhodl jsem se proto udělat si kurz výživového poradce a společnost ATAC mne na internetu oslovila nejvíce. K výživovému poradci jsem měl opravdu daleko, to jsem věděl, po započetí tohoto kurzu jsem se v tom jen utvrdil - příliš mnoho informací, které jsem nebyl schopen tak rychle vstřebat. Hodně moc se mi líbí myšlenkové pochody, které mi usnadnily učení a přípravu na cvičné testy. Dále hra ZOF je neskutečný pevný nástroj, jak se naučit vnímat další věci z naučeného učiva a umět je aplikovat v reálu. Když to shrnu, tak jsem nevěděl nic a teď konečně vím něco. Kurz dodá široký obzor a je jen na nás, který si vybereme.
MUDr. Renáta Hluchníková
Jako lékařka jsem se výživu na teoretické úrovni učila už několikrát - jako studentka medicíny a dále pak k atestacím z vnitřního a tělovýchovného lékařství. Po absolvování kurzu "Výživa dětí" musím ale konstatovat, že teorie a praxe jsou dvě naprosto odlišné věci. Díky výukové aplikaci ZOF jsem si vyzkoušela, jak je někdy obtížné teoretické znalosti implementovat do praxe, tedy vytvořit jídelníček pro konkrétní osobu s předem daným nutričním zadáním. Aplikace ZOF mi poskytla spoustu informací o potravinách - ať už z hlediska zastoupení makro či mikroživin, tak představu o energetické bilanci a konkrétně např. to, jak snadné je překročit denní doporučený příjem soli i přesto, že se člověk vyhne průmyslově zpracovaným potravinám. Díky tomuto kurzu jsem si uvědomila, jak velké rezervy mám ve svém vlastním jídelníčku a i když jsem si myslela, že se stravuji zdravě a racionálně, je neustále co zlepšovat. Moc děkuji panu Jelínkovi a jeho kolektivu, kteří se na celém projektu podílejí. Jejich práce mi dává velký smysl.
