Úvod / Vše o studiu / Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se v moderní společnosti objevují stále častěji a představují závažný zdravotní i psychosociální problém. Nejvíce postihují mladší věkové kategorie a častěji ženy, zejména v období dospívání a rané dospělosti. [1] Kromě klinicky diagnostikovaných poruch se stále častěji objevují i různé formy narušeného stravovacího chování, které nemusí vždy splňovat všechna diagnostická kritéria, přesto ale mohou významně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví. Statistiky dlouhodobě ukazují, že poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší mírou zdravotních komplikací a že přibližně v 5–10 % případů mohou končit smrtí, zejména pokud mají chronický a neléčený průběh. [2]
Nejčastěji jsou tradičně popisovány dva základní typy poruch příjmu potravy, a to bulimie a anorexie. [3] Současné pojetí ale ukazuje, že tyto poruchy nepředstavují izolované jednotky, ale součást širšího spektra poruch stravovacího chování, které se mohou vzájemně prolínat a v průběhu času na sebe navazovat:
Bulimie (bulimia nervosa).
Spočívá v opakovaných záchvatech přejídání, při nichž jedinec v krátkém časovém úseku zkonzumuje velké množství potravy, a v následném uplatňování kompenzačních mechanismů. Postižený člověk úmyslně vyvrhuje potravu, vyvolává průjmy, nadměrně cvičí nebo zneužívá laxativa nebo diuretika. Onemocnění se nejčastěji objevuje u dívek ve věku 13–18 let a může zůstávat dlouhodobě skryté, protože tělesná hmotnost bývá často v normálním rozmezí. Základním terapeutickým přístupem je psychoterapie zaměřená na vztah k jídlu, tělu a vlastní hodnotě.
Anorexie (anorexia nervosa).
Jedná se o duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Objevuje se nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života. Je pro ni charakteristické úmyslně vyvolané snižování hmotnosti, které je prováděno především snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičením), dále pak vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik. Subjektivně se projevuje vnímáním sebe sama jako příliš tlusté/tlustého i při výrazné podváze. Neustále přetrvává strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle. Vnějšími projevy jsou ztráta menstruace u žen, nespavost, nesoustředěnost a celkové vyčerpání organismu.
Vedle těchto dvou nejznámějších poruch se stále častěji setkáváme i s dalšími formami poruch příjmu potravy. Patří mezi ně:
Důsledky těchto onemocnění na metabolismus jsou velmi rozsáhlé a často fatální:
snížená hladina draslíku,
zvětšení příušních žláz,
zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa,
záněty slinivky břišní,
hypotenze,
srdeční arytmie,
anémie,
suchá, praskající kůže,
zvýšená kazivost zubů,
křeče, svalová slabost.
Kromě výše uvedených fyzických problémů se objevují i potíže psychické – pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, mnohdy i sebevražedné sklony (ty jsou druhým nejrozšířenějším důvodem úmrtí ihned za vyčerpáním organismu). [5]
Léčba těchto onemocnění představuje komplexní proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup. Vzhledem k tomu, že se jedná o duševní poruchy s vážnými fyzickými dopady, samotná úprava jídelníčku k trvalému uzdravení zpravidla nestačí. Terapeutický plán proto obvykle zahrnuje kombinaci několika klíčových oblastí:
Psychoterapie.
Představuje základní pilíř léčby. Nejrozšířenější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. U dospívajících pacientů se jako vysoce účinná ukazuje rodinná terapie, která do procesu uzdravování zapojuje i nejbližší okolí.
Psychiatrická a somatická péče.
Lékařský dohled je nezbytný pro průběžné sledování tělesného stavu pacienta a řešení zdravotních komplikací. V případě přidružených obtíží (deprese nebo úzkostné poruchy), může být nasazena farmakoterapie (např. antidepresiva), která pomáhá stabilizovat psychiku. [6]
Nutriční terapie.
Jejím cílem je edukace pacienta o fyziologických potřebách organismu a postupná realimentace. Nutriční terapeut pomáhá sestavit udržitelný stravovací režim a vede pacienta ke stabilizaci hmotnosti bez nutnosti extrémních restrikcí nebo kompenzačního chování.
Lůžková péče.
V případech, kdy dochází k výraznému ohrožení života, selhávání životních funkcí nebo pokud je ambulantní léčba neúspěšná, je nezbytná hospitalizace. Ta slouží k akutní stabilizaci metabolických funkcí a zajištění bezpečného nárůstu hmotnosti pod neustálým odborným dohledem.
Data ukazují, že proces léčby je běh na dlouhou trať, úplného uzdravení dosáhne přes 60 % pacientů. [7]
Rozvoj a průběh poruch příjmu potravy není izolovaným problémem jedince, ale je úzce spjat s prostředím, ve kterém žije. Významnou roli v procesu včasného záchytu i prevence hraje sociální okolí:
Rodina a blízké vztahy.
Právě nejbližší okolí může jako první rozpoznat varovné signály, mezi které patří nápadné změny v jídelních návycích, extrémní úzkost spojená s konzumací jídla nebo sociální izolace. Podpora rodiny je pro úspěšnou rekonvalescenci kritickým faktorem.
Vzdělávací instituce a komunity.
Školy by měly vytvářet prostředí, které podporuje zdravé vnímání tělesné image a rozvíjí mediální gramotnost, zejména ve vztahu k nerealistickým ideálům krásy prezentovaným na sociálních sítích. Prevence tlaku na štíhlost a budování zdravého sebevědomí může významně snížit riziko vzniku onemocnění.
Včasná intervence.
Prognóza onemocnění je přímo úměrná rychlosti vyhledání odborné pomoci. Čím dříve je diagnóza stanovena a léčba zahájena, tím vyšší je šance na úplné uzdravení a eliminaci dlouhodobých následků.
Poruchy příjmu potravy nepředstavují zcela oddělené jednotky, ale často se vyskytují jako propojené formy poruch stravovacího chování, které na sebe mohou v průběhu onemocnění navazovat nebo se vzájemně prolínat. Jejich společným jmenovatelem je hluboké narušení vztahu k jídlu, tělu i vlastní hodnotě. Přestože mají tyto poruchy závažné dopady na metabolismus a celkové zdraví, jejich podstata není primárně v jídle samotném. Pouhá úprava stravy proto k uzdravení nestačí, pokud není doplněna citlivou a odbornou psychoterapeutickou a lékařskou péčí. Léčba vyžaduje spolupráci více odborníků, kteří pomáhají řešit skutečné příčiny onemocnění a podporují člověka na cestě zpět k rovnováze. Výživa má v tomto procesu své místo jako opora – pomáhá tělu znovu získat stabilitu a postupně obnovit přirozený a klidný vztah k jídlu.
Mgr. Martin Jelínek
Lucie Weberová
Výživě a sportovnímu životnímu stylu se věnuji přibližně 7 let. Až nyní jsem se rozhodla své znalosti dále rozšířit a prohloubit, a právě tento kurz pro mě byl nejvhodnější volbou. Velkou výhodou pro mě byla možnost studia distanční formou, která mi umožnila skloubit vzdělávání s každodenním režimem. Zároveň oceňuji, že je kurz velmi obsáhlý, přehledný a srozumitelně zpracovaný. Za velký přínos považuji také práci s aplikací ZOF, která mě naučila lépe chápat souvislosti ve výživě a pomohla mi převést teoretické znalosti do praxe. Děkuji za všechny informace a zkušenosti, které mi kurz předal. Díky němu jsem pochopila mnoho souvislostí a nyní mohu své znalosti předávat dál. Ještě jednou děkuji celému týmu kurzu i panu Mgr. Martinu Jelínkovi za skvěle zpracovaný program.
Vladimíra Vavroušková
Zdravím se zabývám již nějakou dobu. Došla jsem k němu přes svůj osobní rozvoj a když se ke mě dostaly knížky od Luisy Hay, tak se mi tento pohled na nemoci přes psychosomatickou stránku líbil. Postupně jsem začala vnímat nemoci jinak a když se mi někdo zmínil, že má nějakou nemoc, tak mi hned napadlo, co za tím je. Na samém začátku mé cesty ke zdraví ale byla moje cukrovka, kterou jsem měla asi 5 let. Postupně jsem se jí zbavovala a díky svému přístupu k výživě se mi vracela do života. Loni jsem se ale rozhodla, že změním své stravování. Přešla jsem ze dne na den z "masaritánství" na raw 4till a v září téhož roku, jsem již hodnoty měla v pořádku. Zvládla jsem díky změně životního stylu zlikvidovat i další nemoci(např. Candida). A tak jsem se rozhodla že budu pomáhat pochopit tuto nemoc - Cukrovku "Dvojku" i ostatním, kteří tuto nemoc mají. Bála jsem se však, že bych lidem mohla ublížit a tak jsem nejdříve absolvovala u Mgr. Martina Jelínka kurz Výživa při cukrovce. Poctivě jsem si jeho zpracování přepsala slovo od slova do sešitu. Tehdy jsem pochopila, že k tomu abych mohla pomáhat dál a bezpečně, se musím ještě více vzdělávat. Po dlouhém hledání na internetu jsem dospěla k názoru, že i další studium budu absolvovat u M. Jelínka. Jsem moc ráda, že jsem se tak rozhodla, protože kurz splnil to, co jsem od něj očekávala. Pochopila jsem souvislosti jak to v těle funguje, když něco sníme, což je pro cukrovkáře velmi důležité. Také jsem pochopila, že i když mi pomohla radikální změna bez masa, živočišných produktů, jen na ovoci a zelenině, nemusí toto fungovat u jiných. Naučila jsem se tady respektovat ostatní v tom, co jedí. Během půl roku jsem také připustila, že i suplementy ve výživě jsou velmi důležité. Získala jsem k nim důvěru, která mi před vstupem do kurzu chyběla. Jsem také ráda, že jsem se dozvěděla, jak je to se somatotypy v oblasti výživy. Takové informace jsem na internetu nikde nenašla. Líbilo se mi i nahlédnutí do Ajurvédy a TČM. I když nyní nejsem rozhodnuta, kterým směrem se vydám.Po technické stránce jsem si kurz také oblíbila. V kurzu jsem se naučila pracovat s myšlenkovými mapami, díky kterým jsem si učivo lépe zapamatovala. Ale co mě nejvíce zaujalo, byla možnost vytvářet jídelníčky přes hru ZOF. Moc se mi líbí. Našla jsem na internetu podobné aplikace, ale "ZOFku" nikdo nemá. Je jednoduchá, přehledná, dobře a jednoduše se s ní pracuje. V kurzu je i online poradna, kde Martin Jelínek trpělivě odpovídá na dotazy studentů. Těším se na další kurzy Martina Jelínka. Děkuji tímto za možnost kurz absolvovat online, protože žiji mimo ČR a také za to, že své zkušenosti předává dál. Kurz mohu doporučit, protože jsem s touto výukou byla moc spokojená.
Zuzana Bazalová
Myšlenkové mapy a zdůrazněná hlavní témata jsou fakt skvělá - kdyby nás na studiích navedli na správnou formu učení, vyvarovala bych se spousty zbytečných chyb a neúspěchů. V průměru mi jedna mapa trvá déle než bych chtěla, ale zrychluji a zlepšuji se. Neocenitelné je pro mě hlavně schopnost zapamatování tématu.
