Úvod / Vše o studiu / Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se v moderní společnosti objevují stále častěji a představují závažný zdravotní i psychosociální problém. Nejvíce postihují mladší věkové kategorie a častěji ženy, zejména v období dospívání a rané dospělosti. [1] Kromě klinicky diagnostikovaných poruch se stále častěji objevují i různé formy narušeného stravovacího chování, které nemusí vždy splňovat všechna diagnostická kritéria, přesto ale mohou významně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví. Statistiky dlouhodobě ukazují, že poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší mírou zdravotních komplikací a že přibližně v 5–10 % případů mohou končit smrtí, zejména pokud mají chronický a neléčený průběh. [2]
Nejčastěji jsou tradičně popisovány dva základní typy poruch příjmu potravy, a to bulimie a anorexie. [3] Současné pojetí ale ukazuje, že tyto poruchy nepředstavují izolované jednotky, ale součást širšího spektra poruch stravovacího chování, které se mohou vzájemně prolínat a v průběhu času na sebe navazovat:
Bulimie (bulimia nervosa).
Spočívá v opakovaných záchvatech přejídání, při nichž jedinec v krátkém časovém úseku zkonzumuje velké množství potravy, a v následném uplatňování kompenzačních mechanismů. Postižený člověk úmyslně vyvrhuje potravu, vyvolává průjmy, nadměrně cvičí nebo zneužívá laxativa nebo diuretika. Onemocnění se nejčastěji objevuje u dívek ve věku 13–18 let a může zůstávat dlouhodobě skryté, protože tělesná hmotnost bývá často v normálním rozmezí. Základním terapeutickým přístupem je psychoterapie zaměřená na vztah k jídlu, tělu a vlastní hodnotě.
Anorexie (anorexia nervosa).
Jedná se o duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Objevuje se nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života. Je pro ni charakteristické úmyslně vyvolané snižování hmotnosti, které je prováděno především snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičením), dále pak vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik. Subjektivně se projevuje vnímáním sebe sama jako příliš tlusté/tlustého i při výrazné podváze. Neustále přetrvává strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle. Vnějšími projevy jsou ztráta menstruace u žen, nespavost, nesoustředěnost a celkové vyčerpání organismu.
Vedle těchto dvou nejznámějších poruch se stále častěji setkáváme i s dalšími formami poruch příjmu potravy. Patří mezi ně:
Důsledky těchto onemocnění na metabolismus jsou velmi rozsáhlé a často fatální:
snížená hladina draslíku,
zvětšení příušních žláz,
zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa,
záněty slinivky břišní,
hypotenze,
srdeční arytmie,
anémie,
suchá, praskající kůže,
zvýšená kazivost zubů,
křeče, svalová slabost.
Kromě výše uvedených fyzických problémů se objevují i potíže psychické – pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, mnohdy i sebevražedné sklony (ty jsou druhým nejrozšířenějším důvodem úmrtí ihned za vyčerpáním organismu). [5]
Léčba těchto onemocnění představuje komplexní proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup. Vzhledem k tomu, že se jedná o duševní poruchy s vážnými fyzickými dopady, samotná úprava jídelníčku k trvalému uzdravení zpravidla nestačí. Terapeutický plán proto obvykle zahrnuje kombinaci několika klíčových oblastí:
Psychoterapie.
Představuje základní pilíř léčby. Nejrozšířenější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. U dospívajících pacientů se jako vysoce účinná ukazuje rodinná terapie, která do procesu uzdravování zapojuje i nejbližší okolí.
Psychiatrická a somatická péče.
Lékařský dohled je nezbytný pro průběžné sledování tělesného stavu pacienta a řešení zdravotních komplikací. V případě přidružených obtíží (deprese nebo úzkostné poruchy), může být nasazena farmakoterapie (např. antidepresiva), která pomáhá stabilizovat psychiku. [6]
Nutriční terapie.
Jejím cílem je edukace pacienta o fyziologických potřebách organismu a postupná realimentace. Nutriční terapeut pomáhá sestavit udržitelný stravovací režim a vede pacienta ke stabilizaci hmotnosti bez nutnosti extrémních restrikcí nebo kompenzačního chování.
Lůžková péče.
V případech, kdy dochází k výraznému ohrožení života, selhávání životních funkcí nebo pokud je ambulantní léčba neúspěšná, je nezbytná hospitalizace. Ta slouží k akutní stabilizaci metabolických funkcí a zajištění bezpečného nárůstu hmotnosti pod neustálým odborným dohledem.
Data ukazují, že proces léčby je běh na dlouhou trať, úplného uzdravení dosáhne přes 60 % pacientů. [7]
Rozvoj a průběh poruch příjmu potravy není izolovaným problémem jedince, ale je úzce spjat s prostředím, ve kterém žije. Významnou roli v procesu včasného záchytu i prevence hraje sociální okolí:
Rodina a blízké vztahy.
Právě nejbližší okolí může jako první rozpoznat varovné signály, mezi které patří nápadné změny v jídelních návycích, extrémní úzkost spojená s konzumací jídla nebo sociální izolace. Podpora rodiny je pro úspěšnou rekonvalescenci kritickým faktorem.
Vzdělávací instituce a komunity.
Školy by měly vytvářet prostředí, které podporuje zdravé vnímání tělesné image a rozvíjí mediální gramotnost, zejména ve vztahu k nerealistickým ideálům krásy prezentovaným na sociálních sítích. Prevence tlaku na štíhlost a budování zdravého sebevědomí může významně snížit riziko vzniku onemocnění.
Včasná intervence.
Prognóza onemocnění je přímo úměrná rychlosti vyhledání odborné pomoci. Čím dříve je diagnóza stanovena a léčba zahájena, tím vyšší je šance na úplné uzdravení a eliminaci dlouhodobých následků.
Poruchy příjmu potravy nepředstavují zcela oddělené jednotky, ale často se vyskytují jako propojené formy poruch stravovacího chování, které na sebe mohou v průběhu onemocnění navazovat nebo se vzájemně prolínat. Jejich společným jmenovatelem je hluboké narušení vztahu k jídlu, tělu i vlastní hodnotě. Přestože mají tyto poruchy závažné dopady na metabolismus a celkové zdraví, jejich podstata není primárně v jídle samotném. Pouhá úprava stravy proto k uzdravení nestačí, pokud není doplněna citlivou a odbornou psychoterapeutickou a lékařskou péčí. Léčba vyžaduje spolupráci více odborníků, kteří pomáhají řešit skutečné příčiny onemocnění a podporují člověka na cestě zpět k rovnováze. Výživa má v tomto procesu své místo jako opora – pomáhá tělu znovu získat stabilitu a postupně obnovit přirozený a klidný vztah k jídlu.
Mgr. Martin Jelínek
Jana Merenusová
Poprvé jsem viděla pana Jelínka před pár lety na přednášce, kde mne úplně fascinovalo, jak ne lehká témata díky jeho podání dávají smysl. Máte pocit, že každá diskuze, seminář nebo nějaký z kurzů uběhne jako voda a vy přitom máte najednou tolik otázek a chuti se vzdělávat, že vás to nutí v jeho úžasných kurzech pokračovat dál a dál. Pan Jelínek a jeho skvěle promyšlený systém výuky je velice obohacující. Máte najednou pocit, že jste se opět naučili učit. Je to stav, jako by vám najednou někdo vlil novou krev do žil a energii k plnění dalších snů a cílů a to v jakémkoli věku:). Děkuji a těším se na další z kurzů.
Bc. Mária Šimková
Po napsání a vydání dvou kuchařských knih jsem se začala ještě intenzivněji vzdělávat v oblasti výživy a když jsem hledala vhodný kurz výživy, kurz ATAC mě zaujal svými dobrými doporučeními. Oslovil mě jeho délkou a propracovaným obsahem. A to není běžné, hlavně na Slovensku, kde jsou kurzy výživového poradce většinou dost povrchní a krátké. A já jsem hledala něco víc. Kurzy pana Jelínka mi přinesly přesně to, co jsem hledala. Kurz byl systematický a výborně zpracovaný, aby poskytl pevný základ, na kterém mohu dále stavět. Široký záběr studia mi zase poskytl vědomí, že výživa je velmi individuální a ne černobílá. Albert Einstein řekl: „Důležitá věc je nepřestat se ptát.“ A tuto pravdu považuji za důležitou při studiu výživy. Studovat s pokorou a s neustálými otazníky na konci vět, aby se výživa nestala jen teorií, ale právě naopak, živým celkem, ve kterém v první řadě hledíme na individualitu každého člověka. Délku trvání kurzu výživy vnímám jako velké plus k tomu, aby se informace uležely v hlavě, prohloubily dodatečným studiem a mohli jsme je poskládat do sebe jako puzzle. Kromě bohaté teorie vnímám jako velké plus ZOF aplikaci, ve které jsme téměř denně vytvářeli modelové jídelníčky pro široké spektrum klientů s různými požadavky. Tak byl kurz zároveň praktický, což ocení každý student. Státní autorizovaná zkouška byla pro mě výborným ověřením mých znalostí a také prověřením, že ATAC kurz je opravdu kvalitně zpracován a plnohodnotným pro zvládnutí této zkoušky, která ještě na Slovensku není. Také byla pro mě i startovním bodem k dalšímu studiu, které jsem začala. GAPS protokol a práce ve výživě dětí mě natolik fascinovaly, že jsem se dále ponořila do studia tohoto protokolu. Náš střevní mikrobiem je úzce spojen s naší imunitou a s naším zdravím, fyzickým i mentálním, ovlivňuje naše chutě, náladu, hormony.. Stojí za to o něj pečovat. Panu Jelínkovi nesmírně děkuji za jeho lidskost i profesionalitu, za jeho otevřenost i pracovitost, jeho osobní přístup a vzácné rady.
Ing. Kateřina Sanetrníková
V rámci své pracovní činnosti v oblasti výživy jsem hledala ten správný kurz, který by mě posunul dále. Jelikož jsem ale máma 3 malých dětí, bylo pro mě složité každý týden dojíždět na nějaký kurz o výživě. Až jsem natrefila na online kurz Poradce pro výživu a suplementaci, který se mi zalíbil svým širokým záběrem, formou studia a náhledu na výživu z více oblastí. Kurz byl pro mě velmi užitečný a potvrdil mi, že jsem se vydala správným směrem. V kurzu jsem si prohloubila své znalosti v dané oblasti a získala spoustu nových informací. Vřele kurz doporučuji každému, kdo má opravdu zájem pomoci ostatním a nejde mu jen o certifikát.
