Úvod / Vše o studiu / Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se v moderní společnosti objevují stále častěji a představují závažný zdravotní i psychosociální problém. Nejvíce postihují mladší věkové kategorie a častěji ženy, zejména v období dospívání a rané dospělosti. [1] Kromě klinicky diagnostikovaných poruch se stále častěji objevují i různé formy narušeného stravovacího chování, které nemusí vždy splňovat všechna diagnostická kritéria, přesto ale mohou významně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví. Statistiky dlouhodobě ukazují, že poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší mírou zdravotních komplikací a že přibližně v 5–10 % případů mohou končit smrtí, zejména pokud mají chronický a neléčený průběh. [2]
Nejčastěji jsou tradičně popisovány dva základní typy poruch příjmu potravy, a to bulimie a anorexie. [3] Současné pojetí ale ukazuje, že tyto poruchy nepředstavují izolované jednotky, ale součást širšího spektra poruch stravovacího chování, které se mohou vzájemně prolínat a v průběhu času na sebe navazovat:
Bulimie (bulimia nervosa).
Spočívá v opakovaných záchvatech přejídání, při nichž jedinec v krátkém časovém úseku zkonzumuje velké množství potravy, a v následném uplatňování kompenzačních mechanismů. Postižený člověk úmyslně vyvrhuje potravu, vyvolává průjmy, nadměrně cvičí nebo zneužívá laxativa nebo diuretika. Onemocnění se nejčastěji objevuje u dívek ve věku 13–18 let a může zůstávat dlouhodobě skryté, protože tělesná hmotnost bývá často v normálním rozmezí. Základním terapeutickým přístupem je psychoterapie zaměřená na vztah k jídlu, tělu a vlastní hodnotě.
Anorexie (anorexia nervosa).
Jedná se o duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Objevuje se nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života. Je pro ni charakteristické úmyslně vyvolané snižování hmotnosti, které je prováděno především snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičením), dále pak vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik. Subjektivně se projevuje vnímáním sebe sama jako příliš tlusté/tlustého i při výrazné podváze. Neustále přetrvává strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle. Vnějšími projevy jsou ztráta menstruace u žen, nespavost, nesoustředěnost a celkové vyčerpání organismu.
Vedle těchto dvou nejznámějších poruch se stále častěji setkáváme i s dalšími formami poruch příjmu potravy. Patří mezi ně:
Důsledky těchto onemocnění na metabolismus jsou velmi rozsáhlé a často fatální:
snížená hladina draslíku,
zvětšení příušních žláz,
zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa,
záněty slinivky břišní,
hypotenze,
srdeční arytmie,
anémie,
suchá, praskající kůže,
zvýšená kazivost zubů,
křeče, svalová slabost.
Kromě výše uvedených fyzických problémů se objevují i potíže psychické – pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, mnohdy i sebevražedné sklony (ty jsou druhým nejrozšířenějším důvodem úmrtí ihned za vyčerpáním organismu). [5]
Léčba těchto onemocnění představuje komplexní proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup. Vzhledem k tomu, že se jedná o duševní poruchy s vážnými fyzickými dopady, samotná úprava jídelníčku k trvalému uzdravení zpravidla nestačí. Terapeutický plán proto obvykle zahrnuje kombinaci několika klíčových oblastí:
Psychoterapie.
Představuje základní pilíř léčby. Nejrozšířenější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. U dospívajících pacientů se jako vysoce účinná ukazuje rodinná terapie, která do procesu uzdravování zapojuje i nejbližší okolí.
Psychiatrická a somatická péče.
Lékařský dohled je nezbytný pro průběžné sledování tělesného stavu pacienta a řešení zdravotních komplikací. V případě přidružených obtíží (deprese nebo úzkostné poruchy), může být nasazena farmakoterapie (např. antidepresiva), která pomáhá stabilizovat psychiku. [6]
Nutriční terapie.
Jejím cílem je edukace pacienta o fyziologických potřebách organismu a postupná realimentace. Nutriční terapeut pomáhá sestavit udržitelný stravovací režim a vede pacienta ke stabilizaci hmotnosti bez nutnosti extrémních restrikcí nebo kompenzačního chování.
Lůžková péče.
V případech, kdy dochází k výraznému ohrožení života, selhávání životních funkcí nebo pokud je ambulantní léčba neúspěšná, je nezbytná hospitalizace. Ta slouží k akutní stabilizaci metabolických funkcí a zajištění bezpečného nárůstu hmotnosti pod neustálým odborným dohledem.
Data ukazují, že proces léčby je běh na dlouhou trať, úplného uzdravení dosáhne přes 60 % pacientů. [7]
Rozvoj a průběh poruch příjmu potravy není izolovaným problémem jedince, ale je úzce spjat s prostředím, ve kterém žije. Významnou roli v procesu včasného záchytu i prevence hraje sociální okolí:
Rodina a blízké vztahy.
Právě nejbližší okolí může jako první rozpoznat varovné signály, mezi které patří nápadné změny v jídelních návycích, extrémní úzkost spojená s konzumací jídla nebo sociální izolace. Podpora rodiny je pro úspěšnou rekonvalescenci kritickým faktorem.
Vzdělávací instituce a komunity.
Školy by měly vytvářet prostředí, které podporuje zdravé vnímání tělesné image a rozvíjí mediální gramotnost, zejména ve vztahu k nerealistickým ideálům krásy prezentovaným na sociálních sítích. Prevence tlaku na štíhlost a budování zdravého sebevědomí může významně snížit riziko vzniku onemocnění.
Včasná intervence.
Prognóza onemocnění je přímo úměrná rychlosti vyhledání odborné pomoci. Čím dříve je diagnóza stanovena a léčba zahájena, tím vyšší je šance na úplné uzdravení a eliminaci dlouhodobých následků.
Poruchy příjmu potravy nepředstavují zcela oddělené jednotky, ale často se vyskytují jako propojené formy poruch stravovacího chování, které na sebe mohou v průběhu onemocnění navazovat nebo se vzájemně prolínat. Jejich společným jmenovatelem je hluboké narušení vztahu k jídlu, tělu i vlastní hodnotě. Přestože mají tyto poruchy závažné dopady na metabolismus a celkové zdraví, jejich podstata není primárně v jídle samotném. Pouhá úprava stravy proto k uzdravení nestačí, pokud není doplněna citlivou a odbornou psychoterapeutickou a lékařskou péčí. Léčba vyžaduje spolupráci více odborníků, kteří pomáhají řešit skutečné příčiny onemocnění a podporují člověka na cestě zpět k rovnováze. Výživa má v tomto procesu své místo jako opora – pomáhá tělu znovu získat stabilitu a postupně obnovit přirozený a klidný vztah k jídlu.
Mgr. Martin Jelínek
Bc. Vladimír Slavík
„Certifikát může získat každý!" Tuto větu říká většina lidí. Z části mají pravdu, každý máme tu možnost. Nicméně, získání certifikátu „Poradce pro výživu a suplementaci" od Mgr. Martina Jelínka má opravdu váhu, není totiž „zadarmo", jako tomu bývá u některých kurzů nabízených po celé ČR. Jeho získání vyžaduje čas, píli a pravidelné a závěrečné prokázání znalostí získaných v tomto kurzu. Jelikož jsem původně vyučený kuchař, do kurzu jsem šel s lehce pokročilejšími znalostmi o výživě, náhle jsem zjistil, že informace, které jsem se dozvěděl v kurzu, nám žádný klasický učební ani maturitní obor v rámci gastronomie neposkytne. Studium se blíží vysokoškolské náročnosti, co do obsahu kurzu, to do plnění jednotlivých úkolů a to včetně vypracování seminární práce na dané téma. Tento kurz bych doporučil každému, kdo má rád nejenom sám sebe, ale také ostatní lidi ve svém okolí, kterým může pomocí vylepšení stravovacích návyků zlepšit kvalitu života – zvýšit imunitní systém člověka, předcházet či zmírnit příznaky nemocí, které většinu z nás během života potkají, nebo také pomoci sportovcům zvýšit jejich výkon a podpořit správnou regeneraci svalů, nemluvě o redukčních dietách. Díky kurzu jsem se dozvěděl, jak vše v těle funguje a jakým způsobem ovlivňují potraviny kvalitu našeho každodenního života. Tímto Vám děkuji za poskytnutí kvalitních informací a za možnost konzultací, které poskytujete i po ukončení studia.
Ľubica Majerová
Kurz Martina Jelínka je to najlepšie čo som si mohla vybrať, pretože si myslím že je to najkvalitnejší kurz v oblasti výživy a poradenstva.Štúdium formou online mi vyhovovalo, práca so stránkou je jednoduchá a prehľadná, a hra ZOF je veľmi poučná. informácií ktoré som sa naučila počas kurzu budem čerpať celý život, sú to veľmi dobré základy pre ďalší rozvoj v oblasti zdravej výživy. Ďakujem pánovi Jelínkovi že je ochotný sa deliť so svojími cennými vedomosťami a skúsenosťami s nami ostatnými.
Mgr. Renata Míková
V rámci práce, ktorá je zároveň aj mojím koníčkom, sa venujem hlavne písaniu článkov z oblasti stravovania, cvičenia a rozvoja osobnosti. Prichádzam do kontaktu s rôznymi fitnes trénermi i výživovými poradcami. Bohužiaľ, okrem skutočných odborníkov sa medzi nimi nájdu aj takí, ktorí absolvovali školenie v podobe jedného či dvoch víkendov, čomu zodpovedajú aj ich vedomosti, prístup ku klientom a jednotvárne stravovacie plány, nerešpektujúce individualitu klienta. To ma vlastne vyprovokovalo k tomu, aby som sa na výživu pozrela i ja, ale inak. Rozhodla som sa nájsť kurz, ktorý by mi pomohol „upratať“ si v hlave niektoré informácie a pozrieť sa na výživu nezaujatým pohľadom. Hľadala som kurz, ktorý by nebol len o získaní certifikátu, ale o skutočnom vzdelávaní sa a relevantných informáciách. Na Slovensku som pátrala márne. Potom som sa dozvedela o 6-mesačnom kurze „PORADCE PRO VÝŽIVU A SUPLEMENTACI“ v Českej republike, ktorý vedie skúsený odborník na výživu Mgr. Martin Jelínek. Po prečítaní informácií o kurze i vyjadrení absolventov nebolo o čom premýšľať. Išla som do toho a neľutujem. Naopak, po absolvovaní kurzu som v rámci seminárnej práce urobila prvý jedálniček v živote, hoci ešte mesiac pred ukončením kurzu som mala z toho skutočne veľké obavy. Tvorba jedálnych lístkov sa stala mojím koníčkom a v blízkej budúcnosti plánujem absolvovať ďalšie kurzy pod vedením Mgr. Martina Jelínka, pretože niečo mi hovorí, že toto je iba začiatok . Som presvedčená o tom, že ak chce byť človek naozaj dobrým výživovým poradcom, aj keď možno iba na „hobby“ úrovni, musí sa stále vzdelávať. Čo sa mi na kurze najviac páčilo? V prvom rade holistický, teda komplexný prístup k výžive a snaha lektora viesť študentov k tomu, aby v rámci zostavovania stravovacích plánov využívali svoje vedomosti, ale aj zdravý rozum a snažili sa ušiť jedálniček každému klientovi na mieru – zohľadniť jeho krvnú skupinu, zdravotné ťažkosti, termický efekt či acidobázické pôsobenie potravín na organizmus človeka atď. Takisto oceňujem formu štúdia, teda využívanie myšlienkových máp pri spracovávaní lekcií. Týmto spôsobom sa človek veľa naučí a v rámci prípravy na mesačné testy sú dobrými pomocníkmi. Zároveň je človek nútený venovať sa kurzu pravidelne. Na záver nemôžem opomenúť možnosť neobmedzene využívať poradňu pre študentov a neskôr pre absolventov, v ktorej na otázky odpovedá Mgr. Jelínek, ktorému sa chcem veľmi pekne poďakovať za skvelé informácie i prístup k študentom.
