Úvod / Vše o studiu / Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se v moderní společnosti objevují stále častěji a představují závažný zdravotní i psychosociální problém. Nejvíce postihují mladší věkové kategorie a častěji ženy, zejména v období dospívání a rané dospělosti. [1] Kromě klinicky diagnostikovaných poruch se stále častěji objevují i různé formy narušeného stravovacího chování, které nemusí vždy splňovat všechna diagnostická kritéria, přesto ale mohou významně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví. Statistiky dlouhodobě ukazují, že poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší mírou zdravotních komplikací a že přibližně v 5–10 % případů mohou končit smrtí, zejména pokud mají chronický a neléčený průběh. [2]
Nejčastěji jsou tradičně popisovány dva základní typy poruch příjmu potravy, a to bulimie a anorexie. [3] Současné pojetí ale ukazuje, že tyto poruchy nepředstavují izolované jednotky, ale součást širšího spektra poruch stravovacího chování, které se mohou vzájemně prolínat a v průběhu času na sebe navazovat:
Bulimie (bulimia nervosa).
Spočívá v opakovaných záchvatech přejídání, při nichž jedinec v krátkém časovém úseku zkonzumuje velké množství potravy, a v následném uplatňování kompenzačních mechanismů. Postižený člověk úmyslně vyvrhuje potravu, vyvolává průjmy, nadměrně cvičí nebo zneužívá laxativa nebo diuretika. Onemocnění se nejčastěji objevuje u dívek ve věku 13–18 let a může zůstávat dlouhodobě skryté, protože tělesná hmotnost bývá často v normálním rozmezí. Základním terapeutickým přístupem je psychoterapie zaměřená na vztah k jídlu, tělu a vlastní hodnotě.
Anorexie (anorexia nervosa).
Jedná se o duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Objevuje se nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života. Je pro ni charakteristické úmyslně vyvolané snižování hmotnosti, které je prováděno především snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičením), dále pak vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik. Subjektivně se projevuje vnímáním sebe sama jako příliš tlusté/tlustého i při výrazné podváze. Neustále přetrvává strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle. Vnějšími projevy jsou ztráta menstruace u žen, nespavost, nesoustředěnost a celkové vyčerpání organismu.
Vedle těchto dvou nejznámějších poruch se stále častěji setkáváme i s dalšími formami poruch příjmu potravy. Patří mezi ně:
Důsledky těchto onemocnění na metabolismus jsou velmi rozsáhlé a často fatální:
snížená hladina draslíku,
zvětšení příušních žláz,
zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa,
záněty slinivky břišní,
hypotenze,
srdeční arytmie,
anémie,
suchá, praskající kůže,
zvýšená kazivost zubů,
křeče, svalová slabost.
Kromě výše uvedených fyzických problémů se objevují i potíže psychické – pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, mnohdy i sebevražedné sklony (ty jsou druhým nejrozšířenějším důvodem úmrtí ihned za vyčerpáním organismu). [5]
Léčba těchto onemocnění představuje komplexní proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup. Vzhledem k tomu, že se jedná o duševní poruchy s vážnými fyzickými dopady, samotná úprava jídelníčku k trvalému uzdravení zpravidla nestačí. Terapeutický plán proto obvykle zahrnuje kombinaci několika klíčových oblastí:
Psychoterapie.
Představuje základní pilíř léčby. Nejrozšířenější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. U dospívajících pacientů se jako vysoce účinná ukazuje rodinná terapie, která do procesu uzdravování zapojuje i nejbližší okolí.
Psychiatrická a somatická péče.
Lékařský dohled je nezbytný pro průběžné sledování tělesného stavu pacienta a řešení zdravotních komplikací. V případě přidružených obtíží (deprese nebo úzkostné poruchy), může být nasazena farmakoterapie (např. antidepresiva), která pomáhá stabilizovat psychiku. [6]
Nutriční terapie.
Jejím cílem je edukace pacienta o fyziologických potřebách organismu a postupná realimentace. Nutriční terapeut pomáhá sestavit udržitelný stravovací režim a vede pacienta ke stabilizaci hmotnosti bez nutnosti extrémních restrikcí nebo kompenzačního chování.
Lůžková péče.
V případech, kdy dochází k výraznému ohrožení života, selhávání životních funkcí nebo pokud je ambulantní léčba neúspěšná, je nezbytná hospitalizace. Ta slouží k akutní stabilizaci metabolických funkcí a zajištění bezpečného nárůstu hmotnosti pod neustálým odborným dohledem.
Data ukazují, že proces léčby je běh na dlouhou trať, úplného uzdravení dosáhne přes 60 % pacientů. [7]
Rozvoj a průběh poruch příjmu potravy není izolovaným problémem jedince, ale je úzce spjat s prostředím, ve kterém žije. Významnou roli v procesu včasného záchytu i prevence hraje sociální okolí:
Rodina a blízké vztahy.
Právě nejbližší okolí může jako první rozpoznat varovné signály, mezi které patří nápadné změny v jídelních návycích, extrémní úzkost spojená s konzumací jídla nebo sociální izolace. Podpora rodiny je pro úspěšnou rekonvalescenci kritickým faktorem.
Vzdělávací instituce a komunity.
Školy by měly vytvářet prostředí, které podporuje zdravé vnímání tělesné image a rozvíjí mediální gramotnost, zejména ve vztahu k nerealistickým ideálům krásy prezentovaným na sociálních sítích. Prevence tlaku na štíhlost a budování zdravého sebevědomí může významně snížit riziko vzniku onemocnění.
Včasná intervence.
Prognóza onemocnění je přímo úměrná rychlosti vyhledání odborné pomoci. Čím dříve je diagnóza stanovena a léčba zahájena, tím vyšší je šance na úplné uzdravení a eliminaci dlouhodobých následků.
Poruchy příjmu potravy nepředstavují zcela oddělené jednotky, ale často se vyskytují jako propojené formy poruch stravovacího chování, které na sebe mohou v průběhu onemocnění navazovat nebo se vzájemně prolínat. Jejich společným jmenovatelem je hluboké narušení vztahu k jídlu, tělu i vlastní hodnotě. Přestože mají tyto poruchy závažné dopady na metabolismus a celkové zdraví, jejich podstata není primárně v jídle samotném. Pouhá úprava stravy proto k uzdravení nestačí, pokud není doplněna citlivou a odbornou psychoterapeutickou a lékařskou péčí. Léčba vyžaduje spolupráci více odborníků, kteří pomáhají řešit skutečné příčiny onemocnění a podporují člověka na cestě zpět k rovnováze. Výživa má v tomto procesu své místo jako opora – pomáhá tělu znovu získat stabilitu a postupně obnovit přirozený a klidný vztah k jídlu.
Mgr. Martin Jelínek
Martina Bečkeiová
Chci osobně poděkovat za vše, za perfektní vysvětlení lekcí, za rychlé odpovědi a pomoc... Jsem velmi ráda, že jsem studovala konkrétně tento kurz výživy. I na Slovensku jsou, ale nenašla jsem tak vhodný, co by stal za to, většinou to byly víkendové nebo týdenní kurzy. Na tomto kurzu jste si opravdu dali záležet a naučila jsem se spoustu věcí. Velmi mě baví tvořit jídelníčky. Aplikace ZOF je skvěle vypracovaná a pracuje se s ní jednoduše. Věřím, že budu moci pomoct teď mým klientům lépe a i nadále se budu vzdělávat! :) Děkuji ještě jednou a jsem ráda, že jsem další úspěšná absolventka :)
PaedDr. Zlatava Jakubšová, Ph.D.
Pro absolvování kurzu “ Poradce pro výživu a suplementaci „ jsem rozhodla ze dvou důvodů. Jednak se o zdravou stravu a zdravý životní styl dlouhodobě zabývám a chtěla jsem si své znalosti rozšířit. Dalším důvodem bylo, že moje profesní zaměření se týká problematiky sportu a právě znalost správného stravování je pro tuto oblast velmi důležitá. Kurz Mgr. Jelínka splnil moje očekávání. Získala jsem komplexní i formace o celé oblasti stravování. Velmi mi vyhovovala forma samostudia, která umožňuje skloubit studium s pracovním vytížením. Oceňuji také možnosti další spolupráce a poradenství. Tento kurz mohu vřele doporučit dalším zájemcům.
Ing. Barbora Harvišová
Krásné považujeme za krásné, protože jsou jiné věci ošklivé. Dobré považujeme za dobré, protože jsou jiné věci špatné. Bytí vzniká z nebytí a těžké podepírá lehké…. S protiklady si takto hrajeme celý život, ale zorientovat se v dnešní mediální době mezi tím, co je zdravé a co nezdravé? Základní informace, které by měly být učivem na našich školách, chybí a my jsme pak odkázáni na stravovací zvyklosti nesoucí se generací z rodiny a následně na dostupné zdroje. Je ale to, co znám, to správné? „Jednoduchost a selský rozum“ - jedna z prvních vět, která zazněla v první hodině kurzu pana Martina Jelínka. Nic nového, řekla jsem si, ale co s tím. Následně ke mně formou denních lekcí přicházela spousta informací, které nebyly vždy zrovna jednoduché, a v polovině kurzu jsem si znovu říkala, co s tím dál? Ke konci kurzu se však tak, jak pan Martin Jelínek sliboval, kruh uzavřel a tu spoustu informací, o kterých jsem si skrytě myslela, že nemohu ani využít, dnes vnímám jako velmi bohatý a cenný vstupni materiál, který je třeba šířit dále. Každý člověk je individualita, nachází se na jiné úrovni své životní cesty a tím pádem, každý potřebuje jinou péči. Pokud vnímáte stravu jako lék na téměř všechny dnes hojně rozšířené nemoci, a potřebujete pomoci se v této problematice zorientovat, jste tady správně - přesně toto Vám kurz Poradce pro výživu a suplementaci splní. Navíc budete mít v podobě pana Jelínka nablízku nejen špičkového profesionála, ale i člověka, který dokáže „jen tak mimochodem“ otevřít ve vás další témata, která Vás posunou jako člověka ve velmi krátkém čase o několik životních kroků dále. Kurz vnímám jednoznačně jako skvělou životní investici.
