Úvod / Vše o studiu / Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se v moderní společnosti objevují stále častěji a představují závažný zdravotní i psychosociální problém. Nejvíce postihují mladší věkové kategorie a častěji ženy, zejména v období dospívání a rané dospělosti. [1] Kromě klinicky diagnostikovaných poruch se stále častěji objevují i různé formy narušeného stravovacího chování, které nemusí vždy splňovat všechna diagnostická kritéria, přesto ale mohou významně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví. Statistiky dlouhodobě ukazují, že poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší mírou zdravotních komplikací a že přibližně v 5–10 % případů mohou končit smrtí, zejména pokud mají chronický a neléčený průběh. [2]
Nejčastěji jsou tradičně popisovány dva základní typy poruch příjmu potravy, a to bulimie a anorexie. [3] Současné pojetí ale ukazuje, že tyto poruchy nepředstavují izolované jednotky, ale součást širšího spektra poruch stravovacího chování, které se mohou vzájemně prolínat a v průběhu času na sebe navazovat:
Bulimie (bulimia nervosa).
Spočívá v opakovaných záchvatech přejídání, při nichž jedinec v krátkém časovém úseku zkonzumuje velké množství potravy, a v následném uplatňování kompenzačních mechanismů. Postižený člověk úmyslně vyvrhuje potravu, vyvolává průjmy, nadměrně cvičí nebo zneužívá laxativa nebo diuretika. Onemocnění se nejčastěji objevuje u dívek ve věku 13–18 let a může zůstávat dlouhodobě skryté, protože tělesná hmotnost bývá často v normálním rozmezí. Základním terapeutickým přístupem je psychoterapie zaměřená na vztah k jídlu, tělu a vlastní hodnotě.
Anorexie (anorexia nervosa).
Jedná se o duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Objevuje se nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života. Je pro ni charakteristické úmyslně vyvolané snižování hmotnosti, které je prováděno především snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičením), dále pak vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik. Subjektivně se projevuje vnímáním sebe sama jako příliš tlusté/tlustého i při výrazné podváze. Neustále přetrvává strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle. Vnějšími projevy jsou ztráta menstruace u žen, nespavost, nesoustředěnost a celkové vyčerpání organismu.
Vedle těchto dvou nejznámějších poruch se stále častěji setkáváme i s dalšími formami poruch příjmu potravy. Patří mezi ně:
Důsledky těchto onemocnění na metabolismus jsou velmi rozsáhlé a často fatální:
snížená hladina draslíku,
zvětšení příušních žláz,
zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa,
záněty slinivky břišní,
hypotenze,
srdeční arytmie,
anémie,
suchá, praskající kůže,
zvýšená kazivost zubů,
křeče, svalová slabost.
Kromě výše uvedených fyzických problémů se objevují i potíže psychické – pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, mnohdy i sebevražedné sklony (ty jsou druhým nejrozšířenějším důvodem úmrtí ihned za vyčerpáním organismu). [5]
Léčba těchto onemocnění představuje komplexní proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup. Vzhledem k tomu, že se jedná o duševní poruchy s vážnými fyzickými dopady, samotná úprava jídelníčku k trvalému uzdravení zpravidla nestačí. Terapeutický plán proto obvykle zahrnuje kombinaci několika klíčových oblastí:
Psychoterapie.
Představuje základní pilíř léčby. Nejrozšířenější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. U dospívajících pacientů se jako vysoce účinná ukazuje rodinná terapie, která do procesu uzdravování zapojuje i nejbližší okolí.
Psychiatrická a somatická péče.
Lékařský dohled je nezbytný pro průběžné sledování tělesného stavu pacienta a řešení zdravotních komplikací. V případě přidružených obtíží (deprese nebo úzkostné poruchy), může být nasazena farmakoterapie (např. antidepresiva), která pomáhá stabilizovat psychiku. [6]
Nutriční terapie.
Jejím cílem je edukace pacienta o fyziologických potřebách organismu a postupná realimentace. Nutriční terapeut pomáhá sestavit udržitelný stravovací režim a vede pacienta ke stabilizaci hmotnosti bez nutnosti extrémních restrikcí nebo kompenzačního chování.
Lůžková péče.
V případech, kdy dochází k výraznému ohrožení života, selhávání životních funkcí nebo pokud je ambulantní léčba neúspěšná, je nezbytná hospitalizace. Ta slouží k akutní stabilizaci metabolických funkcí a zajištění bezpečného nárůstu hmotnosti pod neustálým odborným dohledem.
Data ukazují, že proces léčby je běh na dlouhou trať, úplného uzdravení dosáhne přes 60 % pacientů. [7]
Rozvoj a průběh poruch příjmu potravy není izolovaným problémem jedince, ale je úzce spjat s prostředím, ve kterém žije. Významnou roli v procesu včasného záchytu i prevence hraje sociální okolí:
Rodina a blízké vztahy.
Právě nejbližší okolí může jako první rozpoznat varovné signály, mezi které patří nápadné změny v jídelních návycích, extrémní úzkost spojená s konzumací jídla nebo sociální izolace. Podpora rodiny je pro úspěšnou rekonvalescenci kritickým faktorem.
Vzdělávací instituce a komunity.
Školy by měly vytvářet prostředí, které podporuje zdravé vnímání tělesné image a rozvíjí mediální gramotnost, zejména ve vztahu k nerealistickým ideálům krásy prezentovaným na sociálních sítích. Prevence tlaku na štíhlost a budování zdravého sebevědomí může významně snížit riziko vzniku onemocnění.
Včasná intervence.
Prognóza onemocnění je přímo úměrná rychlosti vyhledání odborné pomoci. Čím dříve je diagnóza stanovena a léčba zahájena, tím vyšší je šance na úplné uzdravení a eliminaci dlouhodobých následků.
Poruchy příjmu potravy nepředstavují zcela oddělené jednotky, ale často se vyskytují jako propojené formy poruch stravovacího chování, které na sebe mohou v průběhu onemocnění navazovat nebo se vzájemně prolínat. Jejich společným jmenovatelem je hluboké narušení vztahu k jídlu, tělu i vlastní hodnotě. Přestože mají tyto poruchy závažné dopady na metabolismus a celkové zdraví, jejich podstata není primárně v jídle samotném. Pouhá úprava stravy proto k uzdravení nestačí, pokud není doplněna citlivou a odbornou psychoterapeutickou a lékařskou péčí. Léčba vyžaduje spolupráci více odborníků, kteří pomáhají řešit skutečné příčiny onemocnění a podporují člověka na cestě zpět k rovnováze. Výživa má v tomto procesu své místo jako opora – pomáhá tělu znovu získat stabilitu a postupně obnovit přirozený a klidný vztah k jídlu.
Mgr. Martin Jelínek
Ing. Jarmila Štěrbová
Děkuji za možnost být účastníkem Vašeho půlročního kurzu Poradce pro výživu. Bylo to nahlédnutí do světa, v němž přímočará logika ukazuje svou vlídnou tvář. Pochopení souvislostí, které Váš kurz a osobní přístup nabízí, přináší možnost svobody ruku v ruce s odpovědností za všechna vlastní rozhodnutí. Ačkoli mluvím o tělesných pochodech, význam sdělení prostupuje do nehmotných sfér a to bylo pro mě na celém kurzu nejzajímavější. Děkuji, bylo mi ctí se s Vámi setkat.
Renata Otrubová
Téma zdravě fungujícího těla mě zajímalo snad odjakživa. Vždy mě fascinovalo poznání, že když se opravdu chce, tak se najde cesta ke zdraví, spokojenosti a k cestě prožívat radostně svůj vlastní život. Věřím, že když naše lidské tělo dobře funguje, je zdravé, štíhlé a po všech stránkách spokojené, můžeme v takovém těle prožít život právě takový, jaký si ve skrytu duše přejeme. Tělesnému cvičení se věnuji už více než 20 let a jsem si jistá, že už nikdy nepřestanu. Zdravé stravování mě zajímá stejně tak dlouho, ale teprve díky kurzům pana Martina Jelínka se mi otevřel naprosto úžasný prostor ke studiu výživy. Tyto kurzy předčily mé očekávání. Jsou doslova nabité informacemi, pečlivě poskládanými do jednoho logického celku a troufám si tvrdit, že i naprostý laik krůček po krůčku brzy pochopí všechny souvislosti. Také si velmi vážím a cením jakéhosi celostního nadhledu, který se dá rozeznat na osobních přednáškách jak u pana Jelínka, tak u ostatních přednášejících a který mě velmi zajímá. Kdysi jsem si přála, aby mi do života vstupovaly už jen ty pravé a stoprocentní věci, události i lidé…jsem si naprosto jistá, že kurzy ATAC zapadly do mých přání přesně.
Karolína Smutná
Do kurzů Pana Jelínka jsem šla již jako člověk pracující v oboru. Rozhodla jsem se vzít si pod sebe výpomoc a když jsem pro ni hledala kvalitní kurz, který by absolvovala a nabyla potřebné vědomosti, dostala jsem doporučení na kurzy ATAC. Při zjišťování podrobností o průběhu kurzu, mě velice zaujalo několik zásadní věcí. Zaprvé délka kurzu, která byla dvojnásobná oproti ostatním „rychlokurzům“, možnost kombinace online studia i prezenční podoby a především možnost využívat výukové hry, kde nabyté vědomosti ihned převádíte do praxe a dostanete skvělou zpětnou vazbu. Neváhala jsem a přihlásila jsem do kurzu nejen moji novou výpomoc, ale také sebe. Myslela jsem si, že po 8 letech praxe ve fitness průmyslu, sestavování jídelníčků a desítkách školení si půjdu pouze „osvěžit“ znalosti, ale už od prvního společného semináře v Praze jsem byla naprosto vyvedená z omylu. Pan Jelínek má naprosto odlišný styl výuky a také pohled na danou tématiku. Byla jsem z jeho přístupu naprosto nadšená a častokrát jsem poslouchala jeho přednášky se zatajeným dechem a snažila se pochytit každé slovo. Neříkám, že mi nedalo zabrat otevřít svoji hlavu trošku jinému stylu myšlení, než je to klasické fitness smýšlení, snažit se věci propojit, více přemýšlet nad vztahem příčina- důsledek. Ale byla jsem nadšená z toho, jak najednou vše dávalo smysl, pochopila jsem souvislosti a nahlédla pod povrch dokonalého vztahu mezi výživou a lidským tělem. Byla jsem nadšená tak moc, že jsem se s Panem Jelínkem dohodla na pokračování sebevzdělávání v podobě osobních konzultací, kdy za ním jednou za čas jedu z Prahy do Ostravy a vždy se nemůžu dočkat, co nového se dozvím a naučím. Kdysi jsem četla krásné pořekadlo: „když je žák připraven, zjeví se učitel“ a já jsem neskutečně šťastná, že se „zjevil“ v mém životě Pan Jelínek a je mi ctí učit se od něj. Pokud jste tedy připravení - našli jste toho nejlepšího učitele.
