Úvod / Vše o studiu / Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se v moderní společnosti objevují stále častěji a představují závažný zdravotní i psychosociální problém. Nejvíce postihují mladší věkové kategorie a častěji ženy, zejména v období dospívání a rané dospělosti. [1] Kromě klinicky diagnostikovaných poruch se stále častěji objevují i různé formy narušeného stravovacího chování, které nemusí vždy splňovat všechna diagnostická kritéria, přesto ale mohou významně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví. Statistiky dlouhodobě ukazují, že poruchy příjmu potravy patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší mírou zdravotních komplikací a že přibližně v 5–10 % případů mohou končit smrtí, zejména pokud mají chronický a neléčený průběh. [2]
Nejčastěji jsou tradičně popisovány dva základní typy poruch příjmu potravy, a to bulimie a anorexie. [3] Současné pojetí ale ukazuje, že tyto poruchy nepředstavují izolované jednotky, ale součást širšího spektra poruch stravovacího chování, které se mohou vzájemně prolínat a v průběhu času na sebe navazovat:
Bulimie (bulimia nervosa).
Spočívá v opakovaných záchvatech přejídání, při nichž jedinec v krátkém časovém úseku zkonzumuje velké množství potravy, a v následném uplatňování kompenzačních mechanismů. Postižený člověk úmyslně vyvrhuje potravu, vyvolává průjmy, nadměrně cvičí nebo zneužívá laxativa nebo diuretika. Onemocnění se nejčastěji objevuje u dívek ve věku 13–18 let a může zůstávat dlouhodobě skryté, protože tělesná hmotnost bývá často v normálním rozmezí. Základním terapeutickým přístupem je psychoterapie zaměřená na vztah k jídlu, tělu a vlastní hodnotě.
Anorexie (anorexia nervosa).
Jedná se o duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Objevuje se nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života. Je pro ni charakteristické úmyslně vyvolané snižování hmotnosti, které je prováděno především snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičením), dále pak vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik. Subjektivně se projevuje vnímáním sebe sama jako příliš tlusté/tlustého i při výrazné podváze. Neustále přetrvává strach z tloušťky a zkreslené představy o vlastním těle. Vnějšími projevy jsou ztráta menstruace u žen, nespavost, nesoustředěnost a celkové vyčerpání organismu.
Vedle těchto dvou nejznámějších poruch se stále častěji setkáváme i s dalšími formami poruch příjmu potravy. Patří mezi ně:
Důsledky těchto onemocnění na metabolismus jsou velmi rozsáhlé a často fatální:
snížená hladina draslíku,
zvětšení příušních žláz,
zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa,
záněty slinivky břišní,
hypotenze,
srdeční arytmie,
anémie,
suchá, praskající kůže,
zvýšená kazivost zubů,
křeče, svalová slabost.
Kromě výše uvedených fyzických problémů se objevují i potíže psychické – pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, mnohdy i sebevražedné sklony (ty jsou druhým nejrozšířenějším důvodem úmrtí ihned za vyčerpáním organismu). [5]
Léčba těchto onemocnění představuje komplexní proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup. Vzhledem k tomu, že se jedná o duševní poruchy s vážnými fyzickými dopady, samotná úprava jídelníčku k trvalému uzdravení zpravidla nestačí. Terapeutický plán proto obvykle zahrnuje kombinaci několika klíčových oblastí:
Psychoterapie.
Představuje základní pilíř léčby. Nejrozšířenější metodou je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců spojených s jídlem a vnímáním vlastního těla. U dospívajících pacientů se jako vysoce účinná ukazuje rodinná terapie, která do procesu uzdravování zapojuje i nejbližší okolí.
Psychiatrická a somatická péče.
Lékařský dohled je nezbytný pro průběžné sledování tělesného stavu pacienta a řešení zdravotních komplikací. V případě přidružených obtíží (deprese nebo úzkostné poruchy), může být nasazena farmakoterapie (např. antidepresiva), která pomáhá stabilizovat psychiku. [6]
Nutriční terapie.
Jejím cílem je edukace pacienta o fyziologických potřebách organismu a postupná realimentace. Nutriční terapeut pomáhá sestavit udržitelný stravovací režim a vede pacienta ke stabilizaci hmotnosti bez nutnosti extrémních restrikcí nebo kompenzačního chování.
Lůžková péče.
V případech, kdy dochází k výraznému ohrožení života, selhávání životních funkcí nebo pokud je ambulantní léčba neúspěšná, je nezbytná hospitalizace. Ta slouží k akutní stabilizaci metabolických funkcí a zajištění bezpečného nárůstu hmotnosti pod neustálým odborným dohledem.
Data ukazují, že proces léčby je běh na dlouhou trať, úplného uzdravení dosáhne přes 60 % pacientů. [7]
Rozvoj a průběh poruch příjmu potravy není izolovaným problémem jedince, ale je úzce spjat s prostředím, ve kterém žije. Významnou roli v procesu včasného záchytu i prevence hraje sociální okolí:
Rodina a blízké vztahy.
Právě nejbližší okolí může jako první rozpoznat varovné signály, mezi které patří nápadné změny v jídelních návycích, extrémní úzkost spojená s konzumací jídla nebo sociální izolace. Podpora rodiny je pro úspěšnou rekonvalescenci kritickým faktorem.
Vzdělávací instituce a komunity.
Školy by měly vytvářet prostředí, které podporuje zdravé vnímání tělesné image a rozvíjí mediální gramotnost, zejména ve vztahu k nerealistickým ideálům krásy prezentovaným na sociálních sítích. Prevence tlaku na štíhlost a budování zdravého sebevědomí může významně snížit riziko vzniku onemocnění.
Včasná intervence.
Prognóza onemocnění je přímo úměrná rychlosti vyhledání odborné pomoci. Čím dříve je diagnóza stanovena a léčba zahájena, tím vyšší je šance na úplné uzdravení a eliminaci dlouhodobých následků.
Poruchy příjmu potravy nepředstavují zcela oddělené jednotky, ale často se vyskytují jako propojené formy poruch stravovacího chování, které na sebe mohou v průběhu onemocnění navazovat nebo se vzájemně prolínat. Jejich společným jmenovatelem je hluboké narušení vztahu k jídlu, tělu i vlastní hodnotě. Přestože mají tyto poruchy závažné dopady na metabolismus a celkové zdraví, jejich podstata není primárně v jídle samotném. Pouhá úprava stravy proto k uzdravení nestačí, pokud není doplněna citlivou a odbornou psychoterapeutickou a lékařskou péčí. Léčba vyžaduje spolupráci více odborníků, kteří pomáhají řešit skutečné příčiny onemocnění a podporují člověka na cestě zpět k rovnováze. Výživa má v tomto procesu své místo jako opora – pomáhá tělu znovu získat stabilitu a postupně obnovit přirozený a klidný vztah k jídlu.
Mgr. Martin Jelínek
Zbyněk Harabiš
Jako bývalý vrcholový sportovec se o výživu zajímám již od předrevolučních let a mohl jsem tak sledovat překotné názory na zdravou výživu, které se v dlouhodobém horizontu několikrát přehodnocovaly - zdárný příklad jsou mléčné výrobky :) Díky klesající kvalitě potravin kvůli cenové konkurenci a také kvůli zvyšujícímu se počtu novodobých civilizačních nemocí, se v posledních letech enormně zvedla vlna zájmu právě ohledně zdravé výživy. Loby potravinových a farmaceutických firem zvrátily střízlivý pohled na správný nákup potravin. Reklama je opravdu mocná čarodějka...Navíc každodenní články na internetu věnující se hubnutí a výživě, člověka snažícího se dopátrat pravdy, jej vrhnou do naprostého chaosu. Proto jsem zvolil distanční kurz Mgr. Martina Jelínka, který mě zaujal jak sportovní minulostí, tak komplexním přístupem k výživě. Pro hovoří také rozumná cena díky délce a množství odpřednášených hodin. Po prvotních hodinách mé nedůvěry obecně ke všemu, se můj názor na kurz měnil a pověstný zlom asi definitivně nastal ke konci kurzu, kdy se Vám jako skládanka sestaví kompletní obraz. Je to však jen odrazový můstek k dalšímu poznání, které musíte vypilovat dalším podrobným studiem a komunikací s klienty, pokud se chcete poradenstvím zabývat. Pro ještě nedůvěřivé doporučuji přečíst stránky o jedinečném dvouměsíčním pokusu o vyrýsování a zvýšení svalové hmoty mgr. Jelínka jen na veganské stravě! - www.vysnenapostava.cz. Měl jsem pochybnosti, ale světe div se, jde to :-)
Ivana Brablecová
Kurz Poradce pro výživu byl pro mne velkým přínosem, je velmi obsáhlý, nabitý informacemi a člověk se v něm dozví spoustu nových a zajímavých věcí. Když jsem se rozmýšlela, jestli se do kurzu přihlásit, pročítala jsem si recenze na stránkách kurzů Atac a získala jsem pocit, že bych to mohla zvládnout celkem v pohodě. Musím přiznat, že až tak jednoduché, jak to někteří prezentují, to pro mne nebylo. Práce s myšlenkovými mapami byla pro mne úplně nová, časově náročná, ale současně velice zajímavá. Těšila jsem se na každý další den, co přinese příští lekce. Ráno jsem si nastavila budíka o něco dříve a ještě před odchodem do zaměstnání jsem nedočkavě zapínala internet a zvědavě hltala nové informace. Nakonec jsem to zvládla a dnes se již můžu pochlubit certifikátem o absolutoriu. Za celý půlrok pilné práce jsem si tak zvykla na studium, že mi již nyní chybí a uvažuji o některém z dalších kurzů. Pan Mgr. Jelínek je velkým odborníkem ve svém oboru. Díky němu a jeho ochotě se o své vědomosti a zkušenosti z praxe podělit, máme i my ostatní možnost vlastního osobního i profesního růstu. Všem, kteří ještě váhají, zda do toho jít – vřele doporučuji.
Ing. Martin Škába
Jsem velmi vděčný za možnost vzdělávat se od Mgr. Martina Jelínka. Kurzy, semináře a osobní konzultace mi velmi pomáhají v profesionálním rozvoji a díky tomu mohu být stále více a více nápomocen svým klientům. Vzdělání je velmi široké, takže absolvent kurzů může řešit jak výživu dětí, dospělých, seniorů až po vrcholové sportovce.
