Úvod / Jak se u nás studuje / Jaký důraz klademe na alternativní výživové směry?
Jednoduše velký. Z jednoho prostého důvodu, který se skrývá v pravidlech Zóny optimálního fungování (ZOF).
Každý člověk je vlastní metabolickou individualitou a má výrazné adaptační schopnosti. Lidsky řečeno to znamená, že se umíme přizpůsobit mnoha situacím. To platí i o stravování.
Člověk byl stvořen přírodou jako všežravec.
To znamená, že náš trávicí trakt je tak schopen pojmout vše, co je poživatelné, a následně to i zpracovat.
Jako bytost tvořená tělem a myslí máme i schopnost se vyvíjet. Lidské vědomí disponuje svobodnou vůlí, která nám na rozdíl od zvířat dává možnosti.
Možnosti volby ve výběru toho, co a jak jíme.
Navíc žijeme v době, která toto umožňuje s mnohem větším potenciálem, než se mohlo zdát například našim rodičům.
Tušíte, co mají společného Eskymák žijící v Grónsku a Mongolec pasoucí skot na širých pláních?
Odpověď je tady jednoduchá – omezenou možnost volby v oblasti stravování. Dokud nezmění prostředí, ve kterém doposud žili, nikdy neokusí svobodu v podobě jakýchkoli jiných forem stravování, než jaké jim nabízí podmínky, ve kterých žijí. Nemají šanci proto, že v jejich realitě není přístup k potřebným potravinám, na kterých by postavili nový stravovací režim, kterým si současně neublíží.
Většina z nás ale tuto možnost má a mnozí ji s radostí využívají. Problém je v tom, že pouze velmi malé procento z nich ve skutečnosti vědí, co dělají. Tedy znají možné následky svého počínání.
Obecně platí, že jakmile provedeme jakoukoli změnu (i ve stravování), je potřeba počítat s reakcí. Když přestaneme jíst jakoukoli potravinu, vznikne v jídelníčku „prázdný prostor“, který je potřeba vyplnit. Pokud to neuděláme vědomě (cíleně), stane se to vždy automaticky na základě reakcí podmíněných potřeb metabolismu a produkovaných emocí.
Ať už se bavíme o různých formách vegetariánství, režimech paleostravování či jiných nízkosacharidových dietách, vždy je nutné tyto snahy vědomě řídit správným směrem. Metabolická adaptabilita, která byla dána do vínku každému člověku, je vstupenkou do světa neomezených možností forem a způsobů stravování.
Je potřeba si uvědomit, že každý máme možnosti. Pokud se rozhodneme je využít a současně si nechceme zdravotně ublížit, vyplácí se změny neprovádět jenom na základě nadšení, ale jednat s rozumem. Z toho důvodu jsou běžně rozšířené výživové směry, které jsou nešťastně označované jako alternativní, nedílnou součástí našeho studia. Jako tvůrce kurzů i jejich lektor bych byl sám proti sobě, kdybych možnost této formy vzdělání nešířil dál.
Mgr. Martin Jelínek
Veronika Zajíčková
Tento kurz byl pro mě jasnou volbou. Pana Jelínka jsem znala už z podcastů o výživě a také jsem používala jeho aplikaci ZOF. Kurz se mi velmi líbil – byl komplexní, obsáhlý a kvalitně zpracovaný. Rozhodně ho doporučuji všem, kdo se chtějí výživě věnovat do hloubky. Oceňuji také možnost klást panu Jelínkovi dotazy i po ukončení kurzu a to, že všechny studijní materiály zůstávají i nadále dostupné. Bavila mě i práce na seminární práci a průběžné testy byly výborně připravené. Získala jsem konečně ucelený pohled na tuto problematiku. Vše bylo opravdu velice přínosné a profesionální. Jsem nadšená!
MUDr. Marie Lukaščuková
Myslím, že část z nás, včetně mě, má v sobě lehký fanatismus :-) a při čtení jsem se až trochu styděla...já měla důvodů k přechodu k bezmasému stravování více, jednak maso nikdy nebyl úplně můj šálek čaje, a vzhledem k mým životním cestám jsem se dostala do oblasti útulků, azylů a zjistila více o životních podmínkách zvířat, a tehdy bylo již jisté, že maso jíst nebudu vůbec. Vejce mi stejně jako maso nechybí, jen ty mléčné výrobky, především sýry, protože u ostatních jsem našla pro mne vyhovující alternativy, mi chybí a s jejich odbouráním stále bojuji... Naštěstí, čím jsem starší, tím jsem aspoň trochu trpělivější i sama se sebou. Učím se přijímat to, kdo jsem a že se sebou bojovat nemá moc smysl a také vím, že když něco chci, tak to dostanu. Tedy vím, že jednoho dne najdu správnou cestu sama pro sebe, jak zcela odbourat živočišné výrobky, protože jejich konzumace nesouzní s tím, jak bych si přála, aby svět vypadal. Jako lékař, navíc pohybující se v interních oborech, jsem měla představu, co je asi tak správné, i když musím uznat, že opravdu velmi povrchovou. Tento kurz mi pomohl pořádně pochopit principy. Celoživotně bojuji s leností především v oblasti vaření, vymýšlení, co budu jíst i se samotnou přípravou jídla...to mne velmi během dne obtěžuje a ubírá čas od ostatních, pro mne důležitějších aktivit, což se jistě ukázalo na tvorbě mých úkolů a svých nedostatků jsem si vědoma, stejně jako jsem si vědoma, že toto je velmi hloupý přístup, protože opravdu jsme to, co jíme a dlouhodobě se šidit zrovna v této oblasti je asi to nejhloupější, co může člověk udělat...ale sama se musím pochválit, protože jsem začala aspoň trochu více přemýšlet nad tím, co přes den sním, protože kromě práce lékaře mám mnoho aktivit a potřebuji být nejen zdravá, ale také plná energie, abych vše s přehledem zvládala. A jsem přesvědčena, že tento kurz mi v této cestě velmi pomůže.
Kateřina Kapková
Děkuji osudu, že mě zavedl až k Vám. Dva roky jsem marně bojovala s exemem na rukou. Prošla jsem si "klasickým" začátkem, u kterého řada lidí končí: léčbou kortikoidy. Pak jsem si o nich něco přečetla a utekla od nich k homeopatikům. Můj zdravotní stav se o něco zlepšil, ale pořád to nebylo ono. Zkusila jsem tedy - na radu jednoho známého - změnit způsob stravování. Objevila jsem paní, která mě uvedla do světa makrobiotiky. Byla jsem víceméně samouk, až než jsem na internetu objevila Váš kurz "Makrobiotika v české kuchyni". S nadšením jsem hltala informace nejen o tom, jak se makrobioticky stravovat, ale také o tom, jak funguje trávicí systém a jak dokáže správně zvolená a nakombinovaná strava prospět tělu i duši. Váš prvně absolvovaný kurz mi vysvětlil všechny změny, které jsem na sobě změnou stravování pociťovala: exem z rukou úplně zmizel a navíc jsem se zbavila trávících obtíží, kterými jsem trpěla od dětství, aniž by mě kdy napadlo je řešit. Brala jsem je jako "normální" součást mého života. O to větší úžas a radost ve mě vyvolalo jejich zmizení. Vaření "novým" způsobem se mi náhle stalo vášní. Kdysi jsem brala zeleninu spíš jen jako "barevnou ozdobu talíře" a najednou jsem při jejím krájení a zpracovávání zažívala pocity štěstí (a ty trvají dodnes.) Z mé kuchyně začala postupně mizet zelenina sterilovaná i mražená, uzeniny udělaly v lednici místo zeleninovým a luštěninovým pomazánkám, místo kupovaného chleba jsem začala péct kváskový. Začala jsem zkrátka trávit v kuchyni více času, protože mě to dělalo (a dělá) šťastnou. A pak jsem v e-mailu objevila Vaši nabídku na "Kurz poradce pro výživu a suplementaci". Vzala jsem to jako výzvu a nic od toho nečekala. Bylo mi zpočátku jedno, jestli nabyté znalosti využiju jen pro sebe a svoji rodinu, nebo i pro jiné. Znovu jsem hltala další informace o životosprávě a v hlavě se mi postupně skládala větší a větší mozaika. Díky praktické části kurzu - tedy vytváření jídelníčků - se ve mě usadil "program", který mě teď v kuchyni vede. Naprosto automaticky uvažuji o tom, jaké dnes použiju luštěniny a který fermentovaný výrobek, čím zahustím omáčku, abych nemusela použít mouku, jestli přisypu semínka do polévky nebo dalšího chodu... Je to až úsměvné, jak člověk najednou "přepne" myšlení, když vezme do ruky vařečku :-) I když... nedá se říci, že bych takto přepínala jen v kuchyni. Od té doby, co se snažím stravovat zdravě - a Váš kurz mě v tom VELMI posunul - se mi změnilo myšlení a vnímání všeobecně. Zostřila se mi intuice, začala jsem se mít více ráda, zbavila se obav a úzkostí atd. atd. Dva dny po absolvování kurzu "Poradce pro výživu a suplementaci" si tak v kuchyni vařím oběd a říkám si: Kéž bych se tím mohla živit. Odpoledne jdu do města, potkám známou, zmíním se jí, že mám kurz zdárně za sebou a ona se ptá: "A nechtěla bys mi občas něco uvařit?" Takže vařím sobě, příteli a druhý týden už i kamarádce. A sním o tom, že si zřídím jídelnu se zdravou domácí kuchyní a začnu vařit ještě i dalším.
