Úvod / Jak se u nás studuje / Co se u nás nenaučíte
Vzdělávání v oblasti výživy je na našem trhu nešťastně unifikované. Celý „problém“ spočívá v tom, že naprostá většina organizátorů kurzů vychází z norem diktovaných ministerstvem školství. A západní systém výuky má v těchto směrech jasně definované představy o tom, jak by se mělo s výživou nakládat:
1. Víme, že potraviny jsou zdrojem energie.
Člověk, který se chce ve výživě „orientovat“, by tak měl dle moderních vědeckých poznatků umět tu nejzákladnější věc – spočítat energetickou bilanci. Tedy množství energie, které vydáváme, a tomu přizpůsobit i jídelníček. Bilance může být kladná (sníme více energie, než vydáme), neutrální (příjem orientačně odpovídá výdeji) nebo záporná (vydáváme více energie, než přijímáme). Na první pohled se vše tváří jednoduše. A v principu to jednoduché skutečně je. Podívejme se tedy na to, jak taková snaha „spočítat jídelníček“ vypadá v praxi:
Uzavřeme tuto kapitolu (tedy takzvanou nutnost řešit stravování skrze počítání energie) otázkou:
Jste vážně přesvědčeni o tom, že budete v běžném životě takto přistupovat ke stravování?
2. Klasické normy západního přístupu ke stravování hovoří mimo jiné i o tom, že vedle hodnocení energetické bilance je nutné mít pod kontrolou i příjem živin. A protože je systém výuky posedlý vědeckým přístupem, učí se v běžných kurzech počítat množství bílkovin, tuků, sacharidů i vlákniny. Toto není nijak náročné, skvělou pomůckou jsou jak běžně dostupné tabulky, tak i programy. Tady bude záležet i na tom, zda preferujete vysokosacharidový nebo naopak nízkosacharidový režim. V obou základních případech platí jiná pravidla, kdy se poměry základních makroživin výrazným způsobem odlišují. Teoreticky nahlíženo by s touto snahou neměl být také žádný problém. Ale znáte to – papír snese všechno, důležitý je vždy výsledek v praxi. Pokud vás zajímá, jak moc „jednoduché“ toto je, zkuste si takový návrh jídelníčku opět vytvořit. Třeba tak, aby množství sacharidů odpovídalo 60% z celkového energetického příjmu, bílkovin 20% a tuků také 20% z celkového množství energie (tyto parametry jsou nejčastěji uváděnými v oblasti vysokosacharidových režimů a učí se prakticky ve všech kurzech, nejedná se tak o žádný „chyták“).
Aby toho nebylo málo, zahlcuje nás západní systém tendencemi uvádět a respektovat doporučené denní dávky příjmu jednotlivých mikroživin (vitamínů a minerálů).
Tady vzniká situace, kterou kupodivu neřeší většina takových snaživců o dokonale spočtený jídelníček – obsah živin v potravinách se odvíjí od mnoha faktorů a výrazně tak kolísá. Sebechytřejší tabulka nám tak nebude nikdy schopna dát přesné údaje. Náš výpočet pak samozřejmě také ne.
Položme si opět stejnou otázku:
Jste opravdu přesvědčeni o tom, že budete v běžném životě takto přistupovat ke stravování?
3. Řešíme-li tvorbu stravovacích režimů postavených na číslech a práci s nimi, bylo by špatné nezmínit teorii glykemického indexu.
U běžné populace je tento pojem už zažitý. Většina nadšenců do racionálního stravování má tendenci pracovat s tabulkami, které vyhodnocují i parametry glykemického indexu a glykemické nálože. Jedná se o skvělou pomůcku, která v případech, kdy s ní naložíme skutečně racionálním způsobem, povede jídelníček správným směrem. U této charakteristiky potravin by se na první pohled mohlo zdát, že není žádný problém. Jak už to ale bývá, mezi teorií a praxí existují často propastné rozdíly. Špatné pochopení principů této teorie v praxi způsobuje, že lidé mají nešťastnou snahu hodnotit kvalitu svého jídelníčku podle konkrétních glykemických hodnot.
I tady vzniká otázka:
Jste skutečně přesvědčeni o tom, že je v pořádku stresovat se z jakýchkoli hodnot glykemického indexu u volby potravin, které chceme jíst?
Naprostá většina kurzů a jiných systémů vzdělávání v oblasti výživy, které jsou zastřešovány západními normami, je postavena na těchto pravidlech. Neřešme tady to, zda je to dobře nebo špatně. Matematika aplikovaná na biologické systémy, navíc převedená do praxe, nefunguje v absolutním měřítku nikdy přesně. Určitý smysl a význam ale samozřejmě má. Je pouze potřeba se rozhodnout, jak s takto nabytým know-how budeme pracovat v reálném životě. Čím déle dělám v tomto oboru (to je v podstatě celý můj profesní život) , tím více jsem smutný z toho, jak roste počet lidí s takovým „klasickým“ vzděláním, u kterého zjistí, že není aplikovatelné do každodenního života.
Nebudu samozřejmě nikoho přesvědčovat, že výše zmiňované věci v kurzech neučíme. Opak je pravdou – jsou nedílnou součástí studia u nás. Celý fígl spočívá v tom, že na tomto systému nestojí ani nepadá naše filozofie výživy. Jsou to věci, které bychom v základu měli znát, ale ne se s nimi v praxi trápit a už vůbec ne na jejich principu stavět smysluplné jídelníčky.
Neučíme v kurzech způsoby tvorby stravovacích režimů, u kterých se trápíme.
Hlavním cílem v oblasti přístupu ke stravování v reálném životě je pohoda ve vztahu k tomu, co jíme. Jakmile si necháme zblbnout hlavu složitým počítáním a kombinacemi, kde průvodním projevem takové snahy je stres a pocit omezování se, jaký smysl to má? Budeme tak schopni skutečně efektivně ovlivňovat metabolismus požadovaným směrem?
I přes tuto jednoduchou logiku zdravého selského rozumu se většina populace drží takto nastaveného trendu a učí se přistupovat k výživě skrze čísla. Je to samozřejmě jejich věc a mají na to plné právo. Jen je v praxi „úsměvné“ sledovat situace, kdy svému okolí radí, jak mají dle těchto pravidel jíst, ale sami to nedělají. Proč taky, když to nefunguje…
Čísla a práce s nimi vychází z aktivity levé mozkové hemisféry, tedy logické racionality. Náš vztah k jídlu ale není řízen rozumem a logikou. To je pouze deformované přesvědčení populace vycházející z běžně šířených a propagovaných vědeckých výzkumů v oblasti výživy. Přístup ke stravování každého „normálního“ člověka je spojen s emoční stránkou bytí. Za běžných okolností si nevybíráme potraviny tak, že bychom počítali množství energie v nich, zastoupení bílkovin, sacharidů nebo tuků, případně sledovali rozdíly v hodnotách GI. Toto děláme pouze ve výjimečných případech a navíc po krátkou dobu, kdy potřebujeme z různých důvodů „zmanipulovat“ metabolismus. Ve skutečnosti si vybíráme takové potraviny, které nám chutnají. Jsou to tedy emoce chutí a z nich vznikající stavy dobré nálady, které řídí naše stravovací zvyklosti. Pokud se tedy chceme naučit stravovat se správným a současně přirozeným způsobem, je potřeba pustit ke slovu i pravou mozkovou hemisféru. Tato je kreativní, hravá, ráda experimentuje. Jakmile se podaří propojit know-how levé polokoule, která „ví“, jakým směrem stravu řídit, s pocitovým jednáním a projevem pravé hemisféry, budeme jako celek (bytost) kráčet po správné cestě. Jedině tak budeme vnímat potřebu ovlivňovat charakteristiky termického účinku potravin, vlivu na acidobazickou rovnováhu, úroveň stravitelnosti či energetické tendence ve smyslu čínských pojmů jin a jang.
Mgr. Martin Jelínek
Renáta Nováková
Zdravou výživou se zabývám už od své puberty, kdy jsem zjistila, že potřebuji udržet svou váhu na uzdě. Prošla jsem mnoha obdobími, kdy jsem myslela, že už to mám „vymakané“, ale pak přišlo těhotenství a problémy se štítnou žlázou. Najednou bylo všechno jinak. Hledala jsem informace na internetu, ptala se známých atd. Zhruba před rokem se stalo něco, co mě nakoplo k tomu, co dnes dělám. Kurzy Martina Jelínka v tom hrály hlavní roli, vlastně pořád hrají. Kromě toho, že jsem si udělala kurz Výživa se sportu, abych měla certifikát a mohla rozjet podnikání v tomto oboru, mi jeho přístup stále pomáhá ve svém rozvoji. Komplexnost informací, které neustále ze sebe chrlí, je neuvěřitelná. Má to opravdu skvěle propracováno a pokud se mě někdo zeptá, kde a jak získat maximum informací z tohoto světa, doporučím jedině Martina. Dnes vím, že zdraví člověk nemá zadarmo, musí na sobě pořád makat a není to jenom o stravě. Vždycky, když na nějakou otázku neznám odpověď, vím, že ji najdu na stránkách ATAC. Děkuji za všechno.
Bc. Lubor Bárta
Rozsah a forma šestiměsíčního online studia nedá člověku odpočinout a vede jej k systematickému, postupnému vzdělávání v širokém záběru témat souvisejících se stravováním, přístupem k životu a k sobě samému. Toto velmi kvituji, stejně tak studium v podobě pravidelné tvorby myšlenkových map s následným, průběžným ověřováním znalostí v podobě šesti měsíčních testů, závěrečného sedmého testu a finální práce. Velmi si cením přístupu pana Jelínka v rámci elektronické komunikace, která je vždy rychlá a trefná. Taktéž velmi kvituji fakt, že pan Jelínek nevolí pouze jeden "směr", který se vyvinul v některé části naší planety v oblasti péče o těla a mysl, ale naopak poskytuje studentům osobní pohled z nejrůznějších úhlů pohledu a umožňuje tak studentům "nasát" základní informace o jednotlivých přístupech ke stravování a nechává každému z nás vybrat směr, který je nám nejbližší. Jednoznačně potvrzuji, že projít online studiem mělo smysl a získané informace jsou velmi obohacující.
Vladimíra Vavroušková
Zdravím se zabývám již nějakou dobu. Došla jsem k němu přes svůj osobní rozvoj a když se ke mě dostaly knížky od Luisy Hay, tak se mi tento pohled na nemoci přes psychosomatickou stránku líbil. Postupně jsem začala vnímat nemoci jinak a když se mi někdo zmínil, že má nějakou nemoc, tak mi hned napadlo, co za tím je. Na samém začátku mé cesty ke zdraví ale byla moje cukrovka, kterou jsem měla asi 5 let. Postupně jsem se jí zbavovala a díky svému přístupu k výživě se mi vracela do života. Loni jsem se ale rozhodla, že změním své stravování. Přešla jsem ze dne na den z "masaritánství" na raw 4till a v září téhož roku, jsem již hodnoty měla v pořádku. Zvládla jsem díky změně životního stylu zlikvidovat i další nemoci(např. Candida). A tak jsem se rozhodla že budu pomáhat pochopit tuto nemoc - Cukrovku "Dvojku" i ostatním, kteří tuto nemoc mají. Bála jsem se však, že bych lidem mohla ublížit a tak jsem nejdříve absolvovala u Mgr. Martina Jelínka kurz Výživa při cukrovce. Poctivě jsem si jeho zpracování přepsala slovo od slova do sešitu. Tehdy jsem pochopila, že k tomu abych mohla pomáhat dál a bezpečně, se musím ještě více vzdělávat. Po dlouhém hledání na internetu jsem dospěla k názoru, že i další studium budu absolvovat u M. Jelínka. Jsem moc ráda, že jsem se tak rozhodla, protože kurz splnil to, co jsem od něj očekávala. Pochopila jsem souvislosti jak to v těle funguje, když něco sníme, což je pro cukrovkáře velmi důležité. Také jsem pochopila, že i když mi pomohla radikální změna bez masa, živočišných produktů, jen na ovoci a zelenině, nemusí toto fungovat u jiných. Naučila jsem se tady respektovat ostatní v tom, co jedí. Během půl roku jsem také připustila, že i suplementy ve výživě jsou velmi důležité. Získala jsem k nim důvěru, která mi před vstupem do kurzu chyběla. Jsem také ráda, že jsem se dozvěděla, jak je to se somatotypy v oblasti výživy. Takové informace jsem na internetu nikde nenašla. Líbilo se mi i nahlédnutí do Ajurvédy a TČM. I když nyní nejsem rozhodnuta, kterým směrem se vydám.Po technické stránce jsem si kurz také oblíbila. V kurzu jsem se naučila pracovat s myšlenkovými mapami, díky kterým jsem si učivo lépe zapamatovala. Ale co mě nejvíce zaujalo, byla možnost vytvářet jídelníčky přes hru ZOF. Moc se mi líbí. Našla jsem na internetu podobné aplikace, ale "ZOFku" nikdo nemá. Je jednoduchá, přehledná, dobře a jednoduše se s ní pracuje. V kurzu je i online poradna, kde Martin Jelínek trpělivě odpovídá na dotazy studentů. Těším se na další kurzy Martina Jelínka. Děkuji tímto za možnost kurz absolvovat online, protože žiji mimo ČR a také za to, že své zkušenosti předává dál. Kurz mohu doporučit, protože jsem s touto výukou byla moc spokojená.
