Co se u nás nenaučíte

Vzdělávání v oblasti výživy je na našem trhu nešťastně unifikované. Celý „problém“ spočívá v tom, že naprostá většina organizátorů kurzů vychází z norem diktovaných ministerstvem školství. A západní systém výuky má v těchto směrech jasně definované představy o tom, jak by se mělo s výživou nakládat:

1. Víme, že potraviny jsou zdrojem energie.

Člověk, který se chce ve výživě „orientovat“, by tak měl dle moderních vědeckých poznatků umět tu nejzákladnější věc – spočítat energetickou bilanci. Tedy množství energie, které vydáváme, a tomu přizpůsobit i jídelníček. Bilance může být kladná (sníme více energie, než vydáme), neutrální (příjem orientačně odpovídá výdeji) nebo záporná (vydáváme více energie, než přijímáme). Na první pohled se vše tváří jednoduše. A v principu to jednoduché skutečně je. Podívejme se tedy na to, jak taková snaha „spočítat jídelníček“ vypadá v praxi:

• Spočítáte bazální metabolismus.
  K tomu použijete matematický vzorec, nebo vše za vás spočte „chytrý“ přístroj pracující na principu bioimpedance, který v současně době vlastní každá druhá domácnost.
• K tomu je potřeba spočítat pracovní výdej.
  Tedy množství energie, které za celý den spálíme fyzickou i mentální aktivitou. Jak se dobereme výsledku? Sáhneme po „chytrých“ tabulkách, které nám napoví, kolik energie spálíme u konkrétní aktivity. Případně použijeme jakoukoli dostupnou aplikaci do mobilních platforem, které toto automaticky spočtou za nás.
  Tady si položte otázku: Jak moc jste přesvědčeni o tom, že taková tabulka či program budou schopny spočítat každou kalorii, kterou vydáte? V této fázi výpočtů dochází k poměrně velkému rozptylu hodnot, kde výsledkem jsou první nepřesnosti v konkrétních číslech.
• Dále je potřeba vybrat spektrum potravin, které budeme chtít sníst, a vytvořit z nich celodenní jídelníček.
  Protože toto řešíme skrze energetickou bilanci, je nutné ještě provést výpočet, aby na této úrovni vše souhlasilo. Jen pro představu – zkuste si něco takového cvičně vytvořit na naší výukové aplikaci. Pokud se tohoto úkolu zhostíte, myslete na to, že cílem je „trefit“ se při koncepci do konkrétního čísla – například 2000 kilokalorií. V tomto směru přeji pevné nervy a hodně štěstí. Pokud bude váš výsledek oscilovat kolem požadované hodnoty, popřemýšlejte ještě nad tím, zda takový jídelníček budete i ochotni dlouhodobě jíst.

Uzavřeme tuto kapitolu (tedy takzvanou nutnost řešit stravování skrze počítání energie) otázkou:

Jste vážně přesvědčeni o tom, že budete v běžném životě takto přistupovat ke stravování?

2. Klasické normy západního přístupu ke stravování hovoří mimo jiné i o tom, že vedle hodnocení energetické bilance je nutné mít pod kontrolou i příjem živin. A protože je systém výuky posedlý vědeckým přístupem, učí se v běžných kurzech počítat množství bílkovin, tuků, sacharidů i vlákniny. Toto není nijak náročné, skvělou pomůckou jsou jak běžně dostupné tabulky, tak i programy. Tady bude záležet i na tom, zda preferujete vysokosacharidový nebo naopak nízkosacharidový režim. V obou základních případech platí jiná pravidla, kdy se poměry základních makroživin výrazným způsobem odlišují. Teoreticky nahlíženo by s touto snahou neměl být také žádný problém. Ale znáte to – papír snese všechno, důležitý je vždy výsledek v praxi. Pokud vás zajímá, jak moc „jednoduché“ toto je, zkuste si takový návrh jídelníčku opět vytvořit. Třeba tak, aby množství sacharidů odpovídalo 60% z celkového energetického příjmu, bílkovin 20% a tuků také 20% z celkového množství energie (tyto parametry jsou nejčastěji uváděnými v oblasti vysokosacharidových režimů a učí se prakticky ve všech kurzech, nejedná se tak o žádný „chyták“).

Aby toho nebylo málo, zahlcuje nás západní systém tendencemi uvádět a respektovat doporučené denní dávky příjmu jednotlivých mikroživin (vitamínů a minerálů).

Tady vzniká situace, kterou kupodivu neřeší většina takových snaživců o dokonale spočtený jídelníček – obsah živin v potravinách se odvíjí od mnoha faktorů a výrazně tak kolísá. Sebechytřejší tabulka nám tak nebude nikdy schopna dát přesné údaje. Náš výpočet pak samozřejmě také ne.

Položme si opět stejnou otázku:

Jste opravdu přesvědčeni o tom, že budete v běžném životě takto přistupovat ke stravování?

3. Řešíme-li tvorbu stravovacích režimů postavených na číslech a práci s nimi, bylo by špatné nezmínit teorii glykemického indexu.

U běžné populace je tento pojem už zažitý. Většina nadšenců do racionálního stravování má tendenci pracovat s tabulkami, které vyhodnocují i parametry glykemického indexu a glykemické nálože. Jedná se o skvělou pomůcku, která v případech, kdy s ní naložíme skutečně racionálním způsobem, povede jídelníček správným směrem. U této charakteristiky potravin by se na první pohled mohlo zdát, že není žádný problém. Jak už to ale bývá, mezi teorií a praxí existují často propastné rozdíly. Špatné pochopení principů této teorie v praxi způsobuje, že lidé mají nešťastnou snahu hodnotit kvalitu svého jídelníčku podle konkrétních glykemických hodnot.

I tady vzniká otázka:

Jste skutečně přesvědčeni o tom, že je v pořádku stresovat se z jakýchkoli hodnot glykemického indexu u volby potravin, které chceme jíst?

Naprostá většina kurzů a jiných systémů vzdělávání v oblasti výživy, které jsou zastřešovány západními normami, je postavena na těchto pravidlech. Neřešme tady to, zda je to dobře nebo špatně. Matematika aplikovaná na biologické systémy, navíc převedená do praxe, nefunguje v absolutním měřítku nikdy přesně. Určitý smysl a význam ale samozřejmě má. Je pouze potřeba se rozhodnout, jak s takto nabytým know-how budeme pracovat v reálném životě. Čím déle dělám v tomto oboru (to je v podstatě celý můj profesní život) , tím více jsem smutný z toho, jak roste počet lidí s takovým „klasickým“ vzděláním, u kterého zjistí, že není aplikovatelné do každodenního života.

Nebudu samozřejmě nikoho přesvědčovat, že výše zmiňované věci v kurzech neučíme. Opak je pravdou – jsou nedílnou součástí studia u nás. Celý fígl spočívá v tom, že na tomto systému nestojí ani nepadá naše filozofie výživy. Jsou to věci, které bychom v základu měli znát, ale ne se s nimi v praxi trápit a už vůbec ne na jejich principu stavět smysluplné jídelníčky.

Neučíme v kurzech způsoby tvorby stravovacích režimů, u kterých se trápíme.

Hlavním cílem v oblasti přístupu ke stravování v reálném životě je pohoda ve vztahu k tomu, co jíme. Jakmile si necháme zblbnout hlavu složitým počítáním a kombinacemi, kde průvodním projevem takové snahy je stres a pocit omezování se, jaký smysl to má? Budeme tak schopni skutečně efektivně ovlivňovat metabolismus požadovaným směrem?

I přes tuto jednoduchou logiku zdravého selského rozumu se většina populace drží takto nastaveného trendu a učí se přistupovat k výživě skrze čísla. Je to samozřejmě jejich věc a mají na to plné právo. Jen je v praxi „úsměvné“ sledovat situace, kdy svému okolí radí, jak mají dle těchto pravidel jíst, ale sami to nedělají. Proč taky, když to nefunguje…

Čísla a práce s nimi vychází z aktivity levé mozkové hemisféry, tedy logické racionality. Náš vztah k jídlu ale není řízen rozumem a logikou. To je pouze deformované přesvědčení populace vycházející z běžně šířených a propagovaných vědeckých výzkumů v oblasti výživy. Přístup ke stravování každého „normálního“ člověka je spojen s emoční stránkou bytí. Za běžných okolností si nevybíráme potraviny tak, že bychom počítali množství energie v nich, zastoupení bílkovin, sacharidů nebo tuků, případně sledovali rozdíly v hodnotách GI. Toto děláme pouze ve výjimečných případech a navíc po krátkou dobu, kdy potřebujeme z různých důvodů „zmanipulovat“ metabolismus. Ve skutečnosti si vybíráme takové potraviny, které nám chutnají. Jsou to tedy emoce chutí a z nich vznikající stavy dobré nálady, které řídí naše stravovací zvyklosti. Pokud se tedy chceme naučit stravovat se správným a současně přirozeným způsobem, je potřeba pustit ke slovu i pravou mozkovou hemisféru. Tato je kreativní, hravá, ráda experimentuje. Jakmile se podaří propojit know-how levé polokoule, která „ví“, jakým směrem stravu řídit, s pocitovým jednáním a projevem pravé hemisféry, budeme jako celek (bytost) kráčet po správné cestě. Jedině tak budeme vnímat potřebu ovlivňovat charakteristiky termického účinku potravin, vlivu na acidobazickou rovnováhu, úroveň stravitelnosti či energetické tendence ve smyslu čínských pojmů jin a jang.