Úvod / Jak se u nás studuje / Co se u nás nenaučíte
Vzdělávání v oblasti výživy je na našem trhu nešťastně unifikované. Celý „problém“ spočívá v tom, že naprostá většina organizátorů kurzů vychází z norem diktovaných ministerstvem školství. A západní systém výuky má v těchto směrech jasně definované představy o tom, jak by se mělo s výživou nakládat:
1. Víme, že potraviny jsou zdrojem energie.
Člověk, který se chce ve výživě „orientovat“, by tak měl dle moderních vědeckých poznatků umět tu nejzákladnější věc – spočítat energetickou bilanci. Tedy množství energie, které vydáváme, a tomu přizpůsobit i jídelníček. Bilance může být kladná (sníme více energie, než vydáme), neutrální (příjem orientačně odpovídá výdeji) nebo záporná (vydáváme více energie, než přijímáme). Na první pohled se vše tváří jednoduše. A v principu to jednoduché skutečně je. Podívejme se tedy na to, jak taková snaha „spočítat jídelníček“ vypadá v praxi:
Uzavřeme tuto kapitolu (tedy takzvanou nutnost řešit stravování skrze počítání energie) otázkou:
Jste vážně přesvědčeni o tom, že budete v běžném životě takto přistupovat ke stravování?
2. Klasické normy západního přístupu ke stravování hovoří mimo jiné i o tom, že vedle hodnocení energetické bilance je nutné mít pod kontrolou i příjem živin. A protože je systém výuky posedlý vědeckým přístupem, učí se v běžných kurzech počítat množství bílkovin, tuků, sacharidů i vlákniny. Toto není nijak náročné, skvělou pomůckou jsou jak běžně dostupné tabulky, tak i programy. Tady bude záležet i na tom, zda preferujete vysokosacharidový nebo naopak nízkosacharidový režim. V obou základních případech platí jiná pravidla, kdy se poměry základních makroživin výrazným způsobem odlišují. Teoreticky nahlíženo by s touto snahou neměl být také žádný problém. Ale znáte to – papír snese všechno, důležitý je vždy výsledek v praxi. Pokud vás zajímá, jak moc „jednoduché“ toto je, zkuste si takový návrh jídelníčku opět vytvořit. Třeba tak, aby množství sacharidů odpovídalo 60% z celkového energetického příjmu, bílkovin 20% a tuků také 20% z celkového množství energie (tyto parametry jsou nejčastěji uváděnými v oblasti vysokosacharidových režimů a učí se prakticky ve všech kurzech, nejedná se tak o žádný „chyták“).
Aby toho nebylo málo, zahlcuje nás západní systém tendencemi uvádět a respektovat doporučené denní dávky příjmu jednotlivých mikroživin (vitamínů a minerálů).
Tady vzniká situace, kterou kupodivu neřeší většina takových snaživců o dokonale spočtený jídelníček – obsah živin v potravinách se odvíjí od mnoha faktorů a výrazně tak kolísá. Sebechytřejší tabulka nám tak nebude nikdy schopna dát přesné údaje. Náš výpočet pak samozřejmě také ne.
Položme si opět stejnou otázku:
Jste opravdu přesvědčeni o tom, že budete v běžném životě takto přistupovat ke stravování?
3. Řešíme-li tvorbu stravovacích režimů postavených na číslech a práci s nimi, bylo by špatné nezmínit teorii glykemického indexu.
U běžné populace je tento pojem už zažitý. Většina nadšenců do racionálního stravování má tendenci pracovat s tabulkami, které vyhodnocují i parametry glykemického indexu a glykemické nálože. Jedná se o skvělou pomůcku, která v případech, kdy s ní naložíme skutečně racionálním způsobem, povede jídelníček správným směrem. U této charakteristiky potravin by se na první pohled mohlo zdát, že není žádný problém. Jak už to ale bývá, mezi teorií a praxí existují často propastné rozdíly. Špatné pochopení principů této teorie v praxi způsobuje, že lidé mají nešťastnou snahu hodnotit kvalitu svého jídelníčku podle konkrétních glykemických hodnot.
I tady vzniká otázka:
Jste skutečně přesvědčeni o tom, že je v pořádku stresovat se z jakýchkoli hodnot glykemického indexu u volby potravin, které chceme jíst?
Naprostá většina kurzů a jiných systémů vzdělávání v oblasti výživy, které jsou zastřešovány západními normami, je postavena na těchto pravidlech. Neřešme tady to, zda je to dobře nebo špatně. Matematika aplikovaná na biologické systémy, navíc převedená do praxe, nefunguje v absolutním měřítku nikdy přesně. Určitý smysl a význam ale samozřejmě má. Je pouze potřeba se rozhodnout, jak s takto nabytým know-how budeme pracovat v reálném životě. Čím déle dělám v tomto oboru (to je v podstatě celý můj profesní život) , tím více jsem smutný z toho, jak roste počet lidí s takovým „klasickým“ vzděláním, u kterého zjistí, že není aplikovatelné do každodenního života.
Nebudu samozřejmě nikoho přesvědčovat, že výše zmiňované věci v kurzech neučíme. Opak je pravdou – jsou nedílnou součástí studia u nás. Celý fígl spočívá v tom, že na tomto systému nestojí ani nepadá naše filozofie výživy. Jsou to věci, které bychom v základu měli znát, ale ne se s nimi v praxi trápit a už vůbec ne na jejich principu stavět smysluplné jídelníčky.
Neučíme v kurzech způsoby tvorby stravovacích režimů, u kterých se trápíme.
Hlavním cílem v oblasti přístupu ke stravování v reálném životě je pohoda ve vztahu k tomu, co jíme. Jakmile si necháme zblbnout hlavu složitým počítáním a kombinacemi, kde průvodním projevem takové snahy je stres a pocit omezování se, jaký smysl to má? Budeme tak schopni skutečně efektivně ovlivňovat metabolismus požadovaným směrem?
I přes tuto jednoduchou logiku zdravého selského rozumu se většina populace drží takto nastaveného trendu a učí se přistupovat k výživě skrze čísla. Je to samozřejmě jejich věc a mají na to plné právo. Jen je v praxi „úsměvné“ sledovat situace, kdy svému okolí radí, jak mají dle těchto pravidel jíst, ale sami to nedělají. Proč taky, když to nefunguje…
Čísla a práce s nimi vychází z aktivity levé mozkové hemisféry, tedy logické racionality. Náš vztah k jídlu ale není řízen rozumem a logikou. To je pouze deformované přesvědčení populace vycházející z běžně šířených a propagovaných vědeckých výzkumů v oblasti výživy. Přístup ke stravování každého „normálního“ člověka je spojen s emoční stránkou bytí. Za běžných okolností si nevybíráme potraviny tak, že bychom počítali množství energie v nich, zastoupení bílkovin, sacharidů nebo tuků, případně sledovali rozdíly v hodnotách GI. Toto děláme pouze ve výjimečných případech a navíc po krátkou dobu, kdy potřebujeme z různých důvodů „zmanipulovat“ metabolismus. Ve skutečnosti si vybíráme takové potraviny, které nám chutnají. Jsou to tedy emoce chutí a z nich vznikající stavy dobré nálady, které řídí naše stravovací zvyklosti. Pokud se tedy chceme naučit stravovat se správným a současně přirozeným způsobem, je potřeba pustit ke slovu i pravou mozkovou hemisféru. Tato je kreativní, hravá, ráda experimentuje. Jakmile se podaří propojit know-how levé polokoule, která „ví“, jakým směrem stravu řídit, s pocitovým jednáním a projevem pravé hemisféry, budeme jako celek (bytost) kráčet po správné cestě. Jedině tak budeme vnímat potřebu ovlivňovat charakteristiky termického účinku potravin, vlivu na acidobazickou rovnováhu, úroveň stravitelnosti či energetické tendence ve smyslu čínských pojmů jin a jang.
Mgr. Petra Ponocná
O alternativní výživové styly a lidské zdraví se jako laik zajímám již několik let. Poté, co se na mě začali obracet někteří známí s dotazy ohledně stravování, usoudila jsem, že by nebylo od věci projít pokud možno kvalitním odborným školením a absolvovat kurz výživového poradce, abych se dozvěděla něco nového jak z oblasti výživy a stravování, tak lidského zdraví. Vzhledem k tomu, že v oblasti lidského zdraví zastávám holistický přístup a nemám ráda černobílé vidění světa, bylo mým cílem vybrat si takový kurz, který se bude alespoň z části nést v duchu mého smýšlení a který bude zároveň dostatečně kritický, komplexní a odborný. Kurz Mgr. Martina Jelínka všechny tyto náležitosti k mé radosti splnil. Nejen, že se v problematice výživy a suplementace orientuji daleko lépe. Dozvěděla jsem se také spoustu nových a velmi užitečných informací a samotný kurz mě obohatil i co se osobního rozvoje týče. Kurz je doslova nabitý informacemi a jeho součástí jsou také lekce ájurvédy a čínské medicíny. Pan Jelínek nás pomocí výukových materiálů a videí vedl ke komplexnímu uvažování nad daným problémem, ať už se jednalo o nemoc, potravinu nebo třeba problematiku vitamínových suplementů. Velmi si cením také jeho osobitého přístupu, nasazení a ochoty s čímkoliv poradit a pomoci. Tímto bych chtěla panu Mgr. Jelínkovi poděkovat a budu se těšit na další spolupráci.
Gabriela Maršálková
V mládí jsem stravu nikdy neřešila, ale jako matku mne začalo zajímalo, jak se správně stravovat a co dávat dětem, aby měli vše, co potřebují - obzvláště v dnešním světě plném polotovaru, cukrů a umělých přísad. Jakmile jsme začali pracovat s doplňky stravy, tato zvídavost se proměnila v touhu vědět co nejvíc o základní lidské potřebě. Díky panu Jelínkovi jsem nezískala jen holá fakta o jídle, ale komplexní a ucelený pohled na stravování a vlivu - toho, co jíme nebo nejíme - na naši existenci. Jeho přístup k vzdělávání je unikátní a vřele jeho kurzy doporučuji každému!
Ing. Ján Kopaničák
Kurz výživového poradcu u pána Jelínka ma nesmierne obohatil. Zatiaľ som sa nikde inde nestretol s toľkými rôznymi pohľadmi na stravovanie, pričom ani jeden z nich nie je preferovaný ako jediný správny. Je tu cítiť a vidieť obrovskú snahu o to, aby sa absolventi tohto kurzu dokázali pozerať na veci z mnohých pohľadov, aby vopred nezatracovali žiadnu filozofiu stravovania ale naopak, aby hľadali možnosti a oblasti, kde sa dajú problémy riešiť z viacerých uhlov. Takýto komplexný, zaujímavý, pútavý, praktický a rozsiahly kurz poradcu pre výživu môžem každému záujemcovi úprimne odporučiť.