Hořčice žlutá semena

Je to jedno z nejstarších a nejpoužívanějších koření. Číňané ho používali již před tisíci lety a v antickém Řecku bylo součástí každodenního vaření. První zmínku o léčivých účincích hořčičného semínka nacházíme v Hippokratových spisech, kde je spojováno s úlevou svalů. Římané ho využívali k nakládání zeleniny. Všeobecně pochází ze Středomoří. Plodem této rostliny (Sinapis) jsou tzv. šešule, ve kterých se vytváří semena.

Hořčičné semínko a zdraví

Naředěný éterický olej hořčice má zklidňující účinky podobné masti či obkladu. Glykosidy podporují v organismu vstřebávání minerálních látek a působí na peristaltiku. Semínka jsou bohatým zdrojem sodíku, který má vliv na funkci srdečně-cévního systému a metabolismus vody v těle.
Semena mají nízkou hodnotu glykemického indexu, což je důležitá informace především pro lidi:
- postižené diabetem, 
- s inzulínovu rezistencí, 
- v redukčních dietách.
Jsou také bohatým zdrojem fytátů. Tyto antinutriční látky komplikují vstřebávání některých minerálů, z těchto důvodů je vhodné je před konzumací tepelně upravovat, případně jejich příjem omezit na přiměřené množství.

Hořčičné semínko v kuchyni

V Indii se hořčičné semeno smaží v ghí (v přepuštěném másle) do té doby, než začnou semena praskat a vypouštět ořechovou příchuť. Takovéto ghí se využívá jako dochucovadlo pro jiné indické pokrmy. Dnes se také hořčice nejvíce pěstuje v Indii. Po celém světě jsou využívány různé druhy hořčicových past. Například:
- hořčice bordeaux (z černých semen a nekvašeného vína),
- hořčice dijon,
- francouzská hořčice,
- anglická hořčice (velice ostrá),
- německá hořčice (jemná),
- hořčice meaux (křupavá). 
Často se podává k uzeninám nebo masu. Hořčičný prášek se také používá k ochucení omáček ke grilování nebo u přípravy jiných kořenících směsí. Ve výrobě majonéz a jiných salátových dresinků působí jako emulgátor.