Dieta

Dobrý den,
jaký je váš názor na knihu Super jídlo pro super děti. Pro mě jsou to dost převratné myšlenky a nevím jak s nimi naložit. Doposud jsem věřila, že strava má být založena na obilovinách, luštěninách, zelenině a ovoci, menší množství ryb a masa tedy alespoň pokud jde o děti. Protože u dětí nikdy není dobré zkoušet nějaké více omezující diety. O to větší je pro mě překvapení, kdy tato kniha naopak vyzývá k upřednostnění masa a tuků a naopak omezení obilovin. Právě teď chci začít zařazovat příkrmy u svého druhého syna a nevím k čemu se přiklonit. Obojí argumenty mi zní logicky a přesvědčivě. (jak pro vysokosacharidovou stravu, tak pro low carb diet). Zkušenost s prvním synem, kdy jsem začala hlavně obilovinami, zeleninou a ovocem je taková, že syn hodně trpěl na nadýmání a nyní v 5 letech stále vyžaduje nějakou mňamku (tedy nějakou podobu cukru ať už ve formě chleba, ovoce, kaše ..), prostě stále má chutě a je z něj závislák na těchto věcech. Stalo se to čeho jsem se chtěla vyvarovat a teď se to snažím napravit. Nerada bych ale zašla do druhého extrému.
Moc děkuji za radu

Myšlenka prezentovaná v knize má svoji logiku a smysl, protože jedním z největších problémů v moderní výživě je stále rostoucí podíl průmyslově zpracovaných sacharidů v jídelníčku. Je tak přirozené, že se heldají cesty, jak tento trend zvrátit, a low carb tak vypadá jako optimální řešení. V principu se jedná o dobrou cestu, a to ve smyslu vyhýbání se nepřirozeným potravinám, což pak může často vypadat jako snaha o návrat ke stravě lovců a sběračů, o které pak na stranu další můžeme diskutovat, v jakém rozsahu má dnes smysl. Pravdou ale je, že ve stravě malých dětí je přebytek sacharidů a měl by se korigovat. V současné době víme, že organismus má určité požadavky na příjem základních živin, a těch je třeba se držet. Tzn. vždy nejprve ve stravě kontrolujte množství bílkovin, u kterých je nebezpečný deficit, ale i přebytek. Teprvé poté hledejte pomyslnou rovnováhu mezi poměry energetických substrátů, tedy sacharidů a tuků. A to tak, že klíčová je kvalita surovin, tzn. eliminace průmyslově zpracovaných tuků a sledování podílu cukrů, které by měly pocházet pouze z ovoce a zeleniny. Na základě poměru makrosložek nastavíte energetickou bilanci a základ teorie budete mít splněný. Při převodu do praxe ale zjistíte, že narážíte na přirozené reakce dětí v podobě získávání životních zkušeností (hledání toho, co jim chutná, případně co jejich tělo aktuálně potřebuje více), které formují jejich osobnost a přístup k jídlu. Nutriční výsledek pak bude trochu někde jinde, než byl původní plán, a je to tak v pořádku, nesmíte se tím nechat vykolejit.
To nejlepší, co pro malé dítě můžete udělat, je zajistit kvalitní (= přirozené) potraviny v co nejširším spektru variant a dát dítěti možnost volby. S ohledem na fakt, že přirozeně inklinujeme ke sladké chuti, nejsem přesvědčen, že dítě samo od sebe v takovém věku automaticky přejde na striktní low carb, a současně ani v situaci absence nezdravých sladkostí nebude mít možnost preferovat dominantně sladká jídla a vytvářet si tak do budoucího života zoufale nesprávné návyky. Sledujte hlavně to, aby v jídelníčku byly k dispozici zdroje bílkovin, vápníku, železa a omega-3, tzn. určitý podíl živočišných potravin by tady být měl. Pokud budete v rámci tohoto přístupu sledovat nutriční charakteristiku výživy dítěte, zjistíte, že moudra prezentovaná v uváděné knize se sice tváří jako low carb (z pohledu srovnání s konvenčním jídelníčkem jednoznačně ano), poměry sacharidů a tuků ale pořád budou ve prospěch sacharidů, tzn. v principu se pořád bude jednat o vysokosacharidovou koncepci.

Dobrý den,
Pořád nikde nemohu dohledat podklady pro uváděné množství sacharidů 120-150g. Jsem poradce pro výživu, a ve škole nás učili, že mozek potřebuje cca 120-130g, pochopitelně toto množství je průměrné a orientační. Ale máme li se při sestavování jídelníčků odrážet o nějakých čísel, tak uváděné množství 120-150g se pak nepohybuje v low carb zóně, ale pouze ve snížení sacharidů za den ve prospěch jiné makroživiny, přičemž nemusí dojít ke změně využití energie ze sacharidů na tuky. Naopak jsem jsem se dočetla, že tělo "přepíná" na využití tuků jako hlavní energie asi na 100g. Ve studijních materiálech tato problematika není rozvedená, je tam pouze to číslo.
Děkuji mnohokrát za odpověď, a pěkný den.

Všechna čísla prezentovaná ve vztahu k poměrům makrosložek u jakýchkoli diet jsou vždy orientační a především zprůměrovaná, nikdy neodráží skutečné potřeby individuality, k těm je potřeba se dobrat praktickým testováním. Platí to i pro snahu nastavit obecné hranice příjmu sacharidů pro low carb režim, kde existuje několik úhlů pohledu a od nich se odvíjejících přístupů:
1. Je možnost prezentovat obecné rozpětí hodnot (tedy 120 - 150 g, někdy až 180 g) - toto nese zásadní nevýhodu v podobě faktu, že se nezohledňuje tělesná hmotnost jedince a úroveň pohybové aktivity, kde tyto jmenované faktory ovlivňují potřebu sacharidů nejvíce.
2. Můžeme kalkulovat s množstvím sacharidů k tělesné hmotnosti - tady se nejčastěji prezentuje rozpětí 1,5-2,5 g / 1 kg tělesné hmotnosti.
3. Vychází se z hodnot uvádějících skutečnou spotřebu množství sacharidů pro zajištění chodu mozku - tady se prezentuje rozsah 120 - 150 g za celý den, i když ani toto nezohledňuje intenzitu mozkové aktivity, kdy ve výsledku mohou být rozdíly v potřebách až dvojnásobné.
4. Pro stanovení konkrétních hodnot příjmu sacharidů je možné použít i model, kdy ze stravy vyloučíme potraviny, o kterých se prezentuje, že nebyly součástí jídelníčku lovců a sběračů, tedy obiloviny, luštěniny a část ovoce. Na základě takového modelu pak vychází opět podobná čísla, i když tento přístup je stejně nepřesný, jako výše uvedené (archeologické výzkumy prokazují, že určitý podíl obilovin a luštěnin se ve stravě našich předků před vznikem zemědělství objevoval...).
Jakmile takto snížíte příjem sacharidů, je potřeba navýšit podíl tuků jako zdroje energie, a to na úroveň požadovanou daným jedincem (redukce hmotnosti vs. vyrovnaná energetická bilance vs. nárůst hmotnosti), vždy při zachování přiměřeného rozpětí množství bílkovin. Metabolismus v rámci adaptačních procesů nebude mít jinou možnost, než se této změně přizpůsobit, z důvodu odlišností v metabolickém profilu každého člověka bude výsledek vždy odlišný. Hranice příjmu sacharidů nutná pro "přepnutí" do keto režimu není a ani nemůže být pevná, protože ketolátky vznikají v těle za mnoha okolností a příjem sacharidů není jediný určujícím kritériem, jak se často uvádí. Navíc je potřeba rozlišovat mezi klasickou keto dietou a nízkosacharidovým způsobem stravování, kde u keto režimu je přísun sacharidů mnohem přísnější.