Dieta

Dobrý den,
jaký je váš názor na knihu Super jídlo pro super děti. Pro mě jsou to dost převratné myšlenky a nevím jak s nimi naložit. Doposud jsem věřila, že strava má být založena na obilovinách, luštěninách, zelenině a ovoci, menší množství ryb a masa tedy alespoň pokud jde o děti. Protože u dětí nikdy není dobré zkoušet nějaké více omezující diety. O to větší je pro mě překvapení, kdy tato kniha naopak vyzývá k upřednostnění masa a tuků a naopak omezení obilovin. Právě teď chci začít zařazovat příkrmy u svého druhého syna a nevím k čemu se přiklonit. Obojí argumenty mi zní logicky a přesvědčivě. (jak pro vysokosacharidovou stravu, tak pro low carb diet). Zkušenost s prvním synem, kdy jsem začala hlavně obilovinami, zeleninou a ovocem je taková, že syn hodně trpěl na nadýmání a nyní v 5 letech stále vyžaduje nějakou mňamku (tedy nějakou podobu cukru ať už ve formě chleba, ovoce, kaše ..), prostě stále má chutě a je z něj závislák na těchto věcech. Stalo se to čeho jsem se chtěla vyvarovat a teď se to snažím napravit. Nerada bych ale zašla do druhého extrému.
Moc děkuji za radu

Myšlenka prezentovaná v knize má svoji logiku a smysl, protože jedním z největších problémů v moderní výživě je stále rostoucí podíl průmyslově zpracovaných sacharidů v jídelníčku. Je tak přirozené, že se heldají cesty, jak tento trend zvrátit, a low carb tak vypadá jako optimální řešení. V principu se jedná o dobrou cestu, a to ve smyslu vyhýbání se nepřirozeným potravinám, což pak může často vypadat jako snaha o návrat ke stravě lovců a sběračů, o které pak na stranu další můžeme diskutovat, v jakém rozsahu má dnes smysl. Pravdou ale je, že ve stravě malých dětí je přebytek sacharidů a měl by se korigovat. V současné době víme, že organismus má určité požadavky na příjem základních živin, a těch je třeba se držet. Tzn. vždy nejprve ve stravě kontrolujte množství bílkovin, u kterých je nebezpečný deficit, ale i přebytek. Teprvé poté hledejte pomyslnou rovnováhu mezi poměry energetických substrátů, tedy sacharidů a tuků. A to tak, že klíčová je kvalita surovin, tzn. eliminace průmyslově zpracovaných tuků a sledování podílu cukrů, které by měly pocházet pouze z ovoce a zeleniny. Na základě poměru makrosložek nastavíte energetickou bilanci a základ teorie budete mít splněný. Při převodu do praxe ale zjistíte, že narážíte na přirozené reakce dětí v podobě získávání životních zkušeností (hledání toho, co jim chutná, případně co jejich tělo aktuálně potřebuje více), které formují jejich osobnost a přístup k jídlu. Nutriční výsledek pak bude trochu někde jinde, než byl původní plán, a je to tak v pořádku, nesmíte se tím nechat vykolejit.
To nejlepší, co pro malé dítě můžete udělat, je zajistit kvalitní (= přirozené) potraviny v co nejširším spektru variant a dát dítěti možnost volby. S ohledem na fakt, že přirozeně inklinujeme ke sladké chuti, nejsem přesvědčen, že dítě samo od sebe v takovém věku automaticky přejde na striktní low carb, a současně ani v situaci absence nezdravých sladkostí nebude mít možnost preferovat dominantně sladká jídla a vytvářet si tak do budoucího života zoufale nesprávné návyky. Sledujte hlavně to, aby v jídelníčku byly k dispozici zdroje bílkovin, vápníku, železa a omega-3, tzn. určitý podíl živočišných potravin by tady být měl. Pokud budete v rámci tohoto přístupu sledovat nutriční charakteristiku výživy dítěte, zjistíte, že moudra prezentovaná v uváděné knize se sice tváří jako low carb (z pohledu srovnání s konvenčním jídelníčkem jednoznačně ano), poměry sacharidů a tuků ale pořád budou ve prospěch sacharidů, tzn. v principu se pořád bude jednat o vysokosacharidovou koncepci.