Živá školení - dinosauři současné doby?

Jako člověk narozený v minulém tisíciletí a odchovaný školským systémem minulého režimu jsem zvyklý na živý kontakt s vyučujícím. Ne že bych měl cokoli proti moderním výukovým systémům postavených na on-line platformách. Právě naopak. Válcují nás vymoženosti a možnosti informačního věku a s ohledem na princip vývoje bychom byli sami proti sobě, kdybychom v tomto směru nedrželi krok.

Když jsem na počátku tohoto století začínal s přednáškovou a konzultační činností, z nichž postupně vznikly kurzy, ani ve snu mě nenapadlo, že za pár let budu čelit vlně zájmu o studium z pohodlí domova.

A není se co divit:

• Kdo by odolal lákavé možnosti sednout si k učení v okamžiku, kdy má zrovna čas, případně mozek nastartovaný směrem k přijímání a vstřebávání nových informací?
• Nemusíme se mačkat v lavici s ostatními posluchači a tlačit si zadnici na tvrdé židli.
• Není nutné cestovat „přes půl světa“ a riskovat dopravní zácpy a pozdní příjezdy.

Tyto a mnohé další důvody odrazují v dnešní době stále více potenciálních zájemců o rozšiřování znalostí zažitým způsobem.

On-line studium, které je postaveno na možnosti studovat dle vlastního časového harmonogramu, nabízí naopak nemálo výhod. Jako člověk „odkojený“ off-line výukovými systémy s nutností poslouchat přednášející, kteří se mezi sebou „prali“ o tituly „uspávač hadů“ či „cholerický agresor“, vím, jak moc lákavá je představa nikam nejezdit a přizpůsobit si studijní život svým vlastním představám. Na první pohled to tedy vypadá, že se karty obrátily jasně daným směrem.

I přesto, že se s celým týmem snažíme držet krok s dobou, vím, že jsem v oblasti výuky prostě „stará škola“. Racionalita mi říká, že on-line systémy mají dnes „zelenou“. A statistiky v oblasti zájmu o konkrétní kurzy to jednoznačně potvrzují. Například před třemi lety byl poměr mezi studenty v živých a on-line kurzech přibližně 80:20. Dnes je to přesně naopak.

Pocitově ale vím, že živé školení, tedy osobní kontakt s lektorem a možnost diskuze na témata, která mě aktuálně zajímají, on-line studium nahradí jen zčásti. Tady je několik důvodů:

• Energie každé živé akce je nesdělitelná a skrze on-line systémy nepřenosná.
• Možnost skákat vyučujícímu do řeči a ptát se na to, co hned potřebuji vědět, skrze on-line Poradnu nezrealizujeme.
• Sdílet vlastní zkušenosti s ostatními studujícími lze také pouze naživo.

Kurz Poradce pro výživu, o který je studijně největší zájem, trpí všemi výše popsanými „neduhy“. Stále více lidí má zájem studovat z domova. Je samozřejmě pochopitelné, že zahraniční studenti, případně lidé s komplikacemi v oblasti cestování, nemají ani jinou možnost a pro ně je tak výběr formy kurzu naprosto jasný. Zbývající většina ale volbu má. Směle až drze budu tvrdit, že jsou sami proti sobě, když jdou cestou menšího odporu. I kdybych se snažil sebevíc, není v mých silách koncipovat on-line verzi tohoto kurzu tak, aby skutečně plnohodnotně nahradila jeho distanční protějšek, jehož součástí jsou každoměsíční živá školení. Předtočené videozáznamy, kterými v on-line Poradci suplujeme živé přednášky, mají svůj nemalý význam, ale živá setkávání a osobní kontakt s lektorem a ostatními studenty nahradit nedovedou.

V čem spočívají největší rozdíly?

• Jsou minimálně dvakrát delší než videozáznam.
• I přes jasně daný program se živé přednášky u každého turnusu ubírají informačně trochu jiným směrem. Ten není řízen mojí maličkostí, ale naopak studenty. Řešíme tady témata, která je skutečně zajímají a mají potřebu se v těchto směrech rozvíjet dál.
• S ohledem na komorní prostředí těchto akcí se vždy dostane na všechny dotazy.
• Na živých setkáních je vždy prostor pro simulaci reálné poradenské činnosti. Oproti tomu v on-line kurzu nemám jako lektor možnost naživo ukázat, jak může probíhat poradenství ve výživě v praxi.

V tomto směru jsem povinen tvrdit, že distanční verze Poradce pro výživu je přece jenom o stupínek hodnotnější, než „pohodlnější“ on-line forma. A to říkám s plným vědomím toho, že on-line verze Poradce je prodejně mnohem úspěšnější.

Mgr. Martin Jelínek