Tuky

Tuky jsou společně s bílkovinami a sacharidy základní stavební složkou našeho těla. Plní řadu nezbytných funkcí:

• jsou rozpouštědly pro vitamíny A, D, E, K,
• jsou nezbytné pro tvorbu pohlavních i nadledvinových hormonů,
• tvoří stavební součást buněčných membrán,
• jsou velmi důležitou zásobárnou energie - 1 gram tuku má přibližně dvakrát víc energie (9 kcal), než stejné množství sacharidů nebo bílkovin. Z tohoto důvodu jsou proto největší hrozbou pro nechtěné nabírání tukových zásob na těle.

Obecně platí, že nejbohatším zdrojem tuků jsou ořechy a semena, dále olivy, sójové boby, tučné maso či některé mléčné výrobky.

Abychom mohli stravu upravovat požadovaným způsobem i skrze manipulaci s obsahem tuků, je potřeba nejprve pochopit jejich strukturu a členění. Tuky jsou ve skutečnosti součástí širší skupiny nazývané lipidy. Ty se chemicky dělí na:

1. Jednoduché lipidy (estery mastných kyselin s různými alkoholy):
     a) tuky a oleje (estery mastných kyselin s glycerolem),
     b) vosky (estery mastných kyselin s vyššími jednosytnými alkoholy).
2. Složené lipidy (estery obsahující mimo mastné kyseliny a alkoholu ještě další skupiny):
   Patří sem fosfolipidy, glykolipidy, sulfolipidy a aminolipidy.

Tuky obsažené v potravě se nazývají triacylglyceroly nebo triglyceridy a jsou tvořeny třemi mastnými kyselinami, navázanými na glycerol. Na základě toho se prezentuje jednoduchý systém založený na obsahu mastných kyselin, kde tuky dělíme na:

1. Nasycené

V chemické struktuře nasycených tuků jsou atomy uhlíku obsazeny („nasyceny“) atomy vodíku:

Jsou obsaženy v největším množství a podílu v potravinách živočišného původu (v rostlinných zdrojích poměrově méně). U nasycených tuků obecně platí, že v chladu ztvrdnou a jsou neprůhledné. Čím vyšší je teplota, při níž zůstávají tvrdé, tím více obsahují nasycených mastných kyselin.

2. Nenasycené

V chemické struktuře nenasycených tuků se nachází dvojná vazba – některé atomy uhlíku nejsou plně obsazeny („nasyceny“) atomy vodíku:

Nenasycené mastné kyseliny dále dělíme na mononenasycené a polynenasycené.

Mononenasycené

Podle polohy první dvojné vazby můžeme nenasycené kyseliny rozdělit do několika skupin označených známým pojmem omega. Například omega-3 znamená, že první dvojná vazba se vyskytuje na třetím uhlíku od konce řetězce, omega-6 na šestém uhlíku, omega-9 na devátém.

Mononenasycené tuky obsahují jednu dvojnou vazbu, zastupují omega-9 kyseliny. Obecně platí, že mononenasycené tuky mají nižší schopnost oxidace než polynenasycené, jsou za běžných podmínek stabilnější.

Polynenasycené

Z chemického hlediska obsahují dvě a více dvojných vazeb. Patří sem omega-3 a omega-6 mastné kyseliny.

Trans-mastné kyseliny

Tato skupina tuků je s ohledem na zdraví diskutována stále častěji (zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, zvyšují hladinu LDL cholesterolu apod.). Trans tuky se do stravy dostávají třemi způsoby:

1. Přirozeným způsobem - jsou vytvářeny působením bakterií v zažívacím traktu skotu a ovcí a přecházejí do mléka a masa.
2. Uměle – takzvanou hydrogenací neboli ztužováním tuků (dnes už bývá nahrazována emulgátorovými technologiemi) – tímto procesem se prodlužuje trvanlivost (zabraňuje se žluknutí).
3. Tepelnou úpravou - zahříváním olejů na vysokou teplotu při pečení a smažení.

Pokud chceme stravou ovlivňovat metabolické pochody a od nich se odvíjející úroveň zdraví pomocí volby potravin bohatých na tuky, je potřeba respektovat následující pravidla:

1. Omezovat množství tuků ve stravě celkově (v populačním průměru je konzumujeme v nadměrném množství, v tomto směru jsou např. jednou z hlavních příčin nadváhy).
2. Omezovat většinu živočišných tuků a raději volit rostlinné zdroje, vždy nejlépe technologicky neupravované (takto změníme poměry jednotlivých skupin tuků a zvýšíme nutriční kvalitu stravy).
3. Tyto úpravy provádět tak, aby poměry jednotlivých skupin mastných kyselin (nasycených, mononenasycených i polynenasycených) odpovídaly nejenom moderním pravidlům postavených na vědeckých výzkumech, ale i individuálním metabolickým potřebám jedince (tuky mají například schopnost ovlivňovat rychlost tvorbu energie v buňkách, manipulací s jejich množstvím ve stravě tak ovlivňujeme chování metabolismu).