Úvod / Vše o studiu / Studium bez stresu
Naprostá většina lidí, kteří se dobrovolně přihlásí do jakéhokoli kurzu, má tendenci se něco nového naučit. Mají svoje očekávání, která jsou provázena různými emocemi: Vedle nadšení a určité formy vzrušení se objeví i strach. Nejčastěji strach z neznáma či pochybností, zda studium zvládneme. Emoce strachu jsou přirozené pro každého. Přece jenom jsou součástí historie lidského rodu dlouhá stádia zvířecího vývoje, pro jejichž jednání a chování jsou typické pudové a instinktivní reakce. Tedy takové, kde základem jejich projevu je útok nebo útěk.
Tyto vlastnosti v sobě neseme všichni a popravdě ne každý s nimi umí konstruktivně pracovat. Za dlouhá léta školení a pořádání kurzů jsem měl možnost se setkat s obrovskou spoustou lidí, u kterých byla na první pohled patrná touha se vzdělávat v oblasti zdravého životního stylu. Bez rozdílu úrovně vzdělání měli vnitřní potřebu se posunout v této oblasti dál a vyřešit problémy, se kterými se po určitou dobu trápili. Bohužel se v určité fázi svého snažení nechali přemoci různými projevy strachu, které nejčastěji pramenily z nezvládnutí studijního tempa. Z obav, aby se při žádosti o rozvolnění studia neznemožnili, raději studium vzdali.
Takový způsob uvažování je bohužel velmi častý a osobně jej považuji za nešťastný. Z hlediska osobního vývoje má převaha strachu nad konstruktivním myšlením a jednáním fatální následky. Jako člověk, jehož posláním je podporovat vzdělávání a snažit se přispívat k pokroku jsem si toho plně vědom. Některé kurzy v naší nabídce jsou z hlediska jejich organizace velmi jednoduché a nekladou na studenty žádné dramatické nároky. Jiné jsou naopak obsahově i strukturálně náročnější a vyžadují určitou časovou investici a pravidelnost ve studijním přístupu. A právě u těchto dochází k situacím, kdy se sejde několik faktorů a účastník zjistí, že nastavené studijní tempo diktované pravidelným přísunem lekcí přestane zvládat.
Tyto situace je potřeba samozřejmě řešit. Ale ne tak, že ve studiu přestane pokračovat. Optimální způsob je zvednout telefon či napsat e-mail a požádat o individuální přístup. Tyto situace se dějí poměrně pravidelně, nejčastěji u kurzu Poradce pro výživu, který je nejdelší a obsahově nejnáročnější. Jsme proto na ně organizačně i administrativně připraveni a umíme vyjít vstříc. Děláme to dokonce rádi, protože naším cílem není jen „ukořistit“ studenta, ale především jej zdárně dovést do konce studia. Největší radost jsem vždy měl z toho, že můžu osobně na konci kurzu každému studentovi předat certifikát o jeho absolvování. I přesto, že většina zájemců dnes studuje on-line a certifikáty posíláme poštou, se na naší filozofii nic nezměnilo. Chceme vidět všechny účastníky, kteří se do kurzu přihlásí, úspěšně absolvovat.
Pokud se v průběhu studia cokoli nedaří, vždy se prosím ozvěte. To nejmenší, co můžeme udělat, je přeřadit vás do jiného turnusu a studium tak prodloužit. Případně posuneme termín vyhotovení seminární práce či závěrečného testu. Není dokonce ani povinnosti studovat každý den, jak si mnozí mylně myslí kvůli tomu, že studijní témata přibývají téměř každý den. Máme sice nastavená určitá pravidla, jejichž respektování vyžadujeme, neznamená to ale, že je nutné u lekcí sedět denně. Z praxe například víme, že takových „poctivců“ je naprosté minimum pohybující se na úrovni 10 – 20 % ze všech studujících. Ostatní se prostě přizpůsobí svým vlastním časovým a organizačním možnostem.
Aby studium mělo vůbec smysl, tedy v paměti zůstaly klíčové informace, je potřeba být v klidu a vyhýbat se jakýmkoli zdrojům stresu, který z pozice svojí síly úspěšně snižuje efektivitu našeho snažení. Je tedy nesmysl se nutit do zpracovávání studijních témat, když je únava silnější než pozornost. Nebo se učit v prostředí, kde spektrum rušivých vlivů přebíjí svojí hodnotou úroveň vlastní koncentrace. S těmito problémy „bojuje“ naprostá většina studentů – maminky na mateřské, podnikatelé, sportovci, senioři či cestovatelé. Nedovolím si tvrdit, že kterákoli ze jmenovaných skupin by na tom byla lépe.
Ať už vám zkříží studijní plány jakýkoli projev osudu, myslete na to, že naším cílem je dovést vás zdárně do cíle. Tedy naučit vše, k čemu jsme se v jednotlivých kurzech zavázali.
Mgr. Martin Jelínek
Vladimíra Vavroušková
Zdravím se zabývám již nějakou dobu. Došla jsem k němu přes svůj osobní rozvoj a když se ke mě dostaly knížky od Luisy Hay, tak se mi tento pohled na nemoci přes psychosomatickou stránku líbil. Postupně jsem začala vnímat nemoci jinak a když se mi někdo zmínil, že má nějakou nemoc, tak mi hned napadlo, co za tím je. Na samém začátku mé cesty ke zdraví ale byla moje cukrovka, kterou jsem měla asi 5 let. Postupně jsem se jí zbavovala a díky svému přístupu k výživě se mi vracela do života. Loni jsem se ale rozhodla, že změním své stravování. Přešla jsem ze dne na den z "masaritánství" na raw 4till a v září téhož roku, jsem již hodnoty měla v pořádku. Zvládla jsem díky změně životního stylu zlikvidovat i další nemoci(např. Candida). A tak jsem se rozhodla že budu pomáhat pochopit tuto nemoc - Cukrovku "Dvojku" i ostatním, kteří tuto nemoc mají. Bála jsem se však, že bych lidem mohla ublížit a tak jsem nejdříve absolvovala u Mgr. Martina Jelínka kurz Výživa při cukrovce. Poctivě jsem si jeho zpracování přepsala slovo od slova do sešitu. Tehdy jsem pochopila, že k tomu abych mohla pomáhat dál a bezpečně, se musím ještě více vzdělávat. Po dlouhém hledání na internetu jsem dospěla k názoru, že i další studium budu absolvovat u M. Jelínka. Jsem moc ráda, že jsem se tak rozhodla, protože kurz splnil to, co jsem od něj očekávala. Pochopila jsem souvislosti jak to v těle funguje, když něco sníme, což je pro cukrovkáře velmi důležité. Také jsem pochopila, že i když mi pomohla radikální změna bez masa, živočišných produktů, jen na ovoci a zelenině, nemusí toto fungovat u jiných. Naučila jsem se tady respektovat ostatní v tom, co jedí. Během půl roku jsem také připustila, že i suplementy ve výživě jsou velmi důležité. Získala jsem k nim důvěru, která mi před vstupem do kurzu chyběla. Jsem také ráda, že jsem se dozvěděla, jak je to se somatotypy v oblasti výživy. Takové informace jsem na internetu nikde nenašla. Líbilo se mi i nahlédnutí do Ajurvédy a TČM. I když nyní nejsem rozhodnuta, kterým směrem se vydám.Po technické stránce jsem si kurz také oblíbila. V kurzu jsem se naučila pracovat s myšlenkovými mapami, díky kterým jsem si učivo lépe zapamatovala. Ale co mě nejvíce zaujalo, byla možnost vytvářet jídelníčky přes hru ZOF. Moc se mi líbí. Našla jsem na internetu podobné aplikace, ale "ZOFku" nikdo nemá. Je jednoduchá, přehledná, dobře a jednoduše se s ní pracuje. V kurzu je i online poradna, kde Martin Jelínek trpělivě odpovídá na dotazy studentů. Těším se na další kurzy Martina Jelínka. Děkuji tímto za možnost kurz absolvovat online, protože žiji mimo ČR a také za to, že své zkušenosti předává dál. Kurz mohu doporučit, protože jsem s touto výukou byla moc spokojená.
Juliana Hulejová
Som šťastná, že som si vybrala práve tieto kurzy, nakoľko mi dali všetko, čo som potrebovala. Vďaka možnosti komunikovať s takým špecialistom, akým je Mgr. Jelínek, som pochopila veľa nezrovnalostí, ktoré som za pár rokov "samoštúdia " výživy nazbierala. Oceňujem, ako kráčate vpred, a teším sa už na ďalšie skvelé a zaujímave kurzy, ktoré pripravujete. Chcem sa Vám poďakovať za profesionalitu, skvelú formu štúdia a za Váš pozitívny prístup, bola to jednoznačne najlepšia voľba.
Kateřina Kapková
Děkuji osudu, že mě zavedl až k Vám. Dva roky jsem marně bojovala s exemem na rukou. Prošla jsem si "klasickým" začátkem, u kterého řada lidí končí: léčbou kortikoidy. Pak jsem si o nich něco přečetla a utekla od nich k homeopatikům. Můj zdravotní stav se o něco zlepšil, ale pořád to nebylo ono. Zkusila jsem tedy - na radu jednoho známého - změnit způsob stravování. Objevila jsem paní, která mě uvedla do světa makrobiotiky. Byla jsem víceméně samouk, až než jsem na internetu objevila Váš kurz "Makrobiotika v české kuchyni". S nadšením jsem hltala informace nejen o tom, jak se makrobioticky stravovat, ale také o tom, jak funguje trávicí systém a jak dokáže správně zvolená a nakombinovaná strava prospět tělu i duši. Váš prvně absolvovaný kurz mi vysvětlil všechny změny, které jsem na sobě změnou stravování pociťovala: exem z rukou úplně zmizel a navíc jsem se zbavila trávících obtíží, kterými jsem trpěla od dětství, aniž by mě kdy napadlo je řešit. Brala jsem je jako "normální" součást mého života. O to větší úžas a radost ve mě vyvolalo jejich zmizení. Vaření "novým" způsobem se mi náhle stalo vášní. Kdysi jsem brala zeleninu spíš jen jako "barevnou ozdobu talíře" a najednou jsem při jejím krájení a zpracovávání zažívala pocity štěstí (a ty trvají dodnes.) Z mé kuchyně začala postupně mizet zelenina sterilovaná i mražená, uzeniny udělaly v lednici místo zeleninovým a luštěninovým pomazánkám, místo kupovaného chleba jsem začala péct kváskový. Začala jsem zkrátka trávit v kuchyni více času, protože mě to dělalo (a dělá) šťastnou. A pak jsem v e-mailu objevila Vaši nabídku na "Kurz poradce pro výživu a suplementaci". Vzala jsem to jako výzvu a nic od toho nečekala. Bylo mi zpočátku jedno, jestli nabyté znalosti využiju jen pro sebe a svoji rodinu, nebo i pro jiné. Znovu jsem hltala další informace o životosprávě a v hlavě se mi postupně skládala větší a větší mozaika. Díky praktické části kurzu - tedy vytváření jídelníčků - se ve mě usadil "program", který mě teď v kuchyni vede. Naprosto automaticky uvažuji o tom, jaké dnes použiju luštěniny a který fermentovaný výrobek, čím zahustím omáčku, abych nemusela použít mouku, jestli přisypu semínka do polévky nebo dalšího chodu... Je to až úsměvné, jak člověk najednou "přepne" myšlení, když vezme do ruky vařečku :-) I když... nedá se říci, že bych takto přepínala jen v kuchyni. Od té doby, co se snažím stravovat zdravě - a Váš kurz mě v tom VELMI posunul - se mi změnilo myšlení a vnímání všeobecně. Zostřila se mi intuice, začala jsem se mít více ráda, zbavila se obav a úzkostí atd. atd. Dva dny po absolvování kurzu "Poradce pro výživu a suplementaci" si tak v kuchyni vařím oběd a říkám si: Kéž bych se tím mohla živit. Odpoledne jdu do města, potkám známou, zmíním se jí, že mám kurz zdárně za sebou a ona se ptá: "A nechtěla bys mi občas něco uvařit?" Takže vařím sobě, příteli a druhý týden už i kamarádce. A sním o tom, že si zřídím jídelnu se zdravou domácí kuchyní a začnu vařit ještě i dalším.
