Stále více se zájemci o studium u nás dotazují, k jakým výživovým teoriím se více přikláníme. Tedy zda více klademe důraz na vysokosacharidové režimy, či naopak preferujeme jejich nízkosacharidové protějšky, jako jsou paleostravování aj. I přesto, že naše filozofie je jasně definovaná a stojí na celostním přístupu, zaslouží si tyto dotazy veřejnou odpověď „pod drobnohledem“.
Lidská bytost dostala od Přírody do vínku několik úžasných metabolických schopností. Mezi ty základní patří flexibilita (pružnost) a adaptabilita (schopnost přizpůsobovat se podmínkám). Obě jsou vzájemně svými vlastnostmi a projevy propojené a poskytují nám něco, co můžeme označit výrazem „možnosti“.
Trávicí trakt člověka je naprogramován k tomu, aby se choval jako všežravec. Ne ve smyslu toho, jak definujeme všežravce u živočichů nižší fylogenetické úrovně. Člověka považujme za všežravce proto, že je schopen „sežrat“ cokoli a současně to i vcelku kvalitně strávit. V tomto směru by s tímto faktem neměl mít nikdo problém. Celý „fígl“ v oblasti možností, které jako bytosti na nejvyšší evoluční příčce máme k dispozici, spočívá v tom, že na rozdíl od zvířat vlastníme i nejvíce vyvinuté vědomí. A právě naše vědomí nám umožňuje přistupovat ke stravování s možnostmi flexibility a adaptability.
Vysvětleme si trochu blíže:
Každý člověk je individualita – genetická (máme odlišný typ metabolismu) i duchovní (jsme nositelé individualizovaného vědomí). V dnešní době není problém různými metodami vyhodnotit a určit typ metabolismu. Máme krevní testy, analýzy tělesné konstituce, testy DNA, metody určování metabolismu pomocí vlasové analýzy a mnohé další, které skvěle dokreslí obrázek o tom, co v těle a za jakých podmínek probíhá. Pokud jim rozumíme, máme možnost pak přizpůsobit i formu stravování. Pro někoho tak bude vhodnější vysokosacharidová, pro jiné zase vysokotuková strava. A je to tak v pořádku, protože to odpovídá našim genetickým predispozicím.
Jenomže…
Do celé hry o tom, jak se vlastně máme (či můžeme) správně stravovat, vstupuje druhá „polovina“ naší bytosti, a tou je vědomí. Obrovská spousta lidí má toto problém pochopit, a je to velká škoda. Uvědomění si toho, jakou roli hraje vědomí v přístupu ke stravování, zásadním způsobem rozhoduje o tom, jak se bude chovat naše zdraví. A od toho se mj. odvíjí i celková úroveň našeho štěstí, po kterém tolik toužíme.
Vědomí je způsob, jakým vnímáme svoji realitu.
Tato definice nám umožňuje pochopit důvody, proč je náš metabolismus pružný a současně schopný přizpůsobovat se okolnostem. Typickým příkladem jsou lidé odmítající jíst maso. Dejme tomu, že jejich důvody se nachází především v etické sféře. Pragmaticky řečeno to znamená, že nechtějí svůj trávicí trakt (na jehož funkci je „napojený“ systém autonomní nervové soustavy šířící v těle pocity a emoce) zatěžovat „mrtvolami“. Prostě úroveň jejich vědomí je na takovém stupni, kdy se z pozice svobodné vůle rozhodli posunout se v této sféře vývojově dál. A protože mysl (vědomá, podvědomá i nadvědomá), která je produktem našeho vědomí, řídí fungování každé buňky našeho fyzického těla, je úkolem našeho těla, aby se podřídilo příkazům mysli.
A tady vstupuje na scénu už zmiňovaná schopnost pružnosti a adaptability. My lidé – na rozdíl od zvířat – máme možnost a současně i schopnost se poměrně rychle přizpůsobovat podmínkám, do kterých se dostaneme. Pokud jsou v souladu obě sféry (fyzická i duševní), metabolismus prostě „přepíná“ do jiného režimu a umí v něm bezproblémově fungovat. Pokud tedy vegetariáni či vegani přestanou jíst maso a současně se jim podaří ostatními skupinami potravin nahradit chybějící bílkoviny a některé další složky, je z nutričního hlediska taková strava naprosto v pořádku. Mysl vyžadovala změnu, které se metabolismus prostě přizpůsobil.
Není tedy možné tvrdit, že jeden způsob či systém stravování je lepší či horší, než jiný. Je to stejně nešťastné, jako tvrdit, že jeden člověk je lepší a druhý horší. Nikdo není horší nebo lepší, každý jsme pouze na jiném stupni vývoje.
Systém nízkosachatidových diet (např. paleo) máme zakódovaný v genech od svých předků, kteří si tímto způsobem života před dlouhými tisíciletími procházeli. Pokud my v dnešní době změníme podmínky stravování, genetika na základě svých historických zkušenost přepne náš metabolismus do režimu, kdy si prostě „vzpomeneme“, jak s takovou stravou nakládat, a jednoduše se jí přizpůsobíme. Totéž platí o všech ostatních režimech, ať už jsou jakékoli. Vždy je pouze potřeba investovat dostatek času nutného k tomu, aby se tělo i mysl přizpůsobily nové situaci, a současně nejít cestou absolutních extrémů, které vždy budou mít schopnost vykolejit homeostatické systémy našeho těla z potenciální rovnováhy.
Z těchto důvodů je potřeba prohlásit, že neupřednostňujeme žádné systémy stravování. Vše je o úhlu pohledu a dodržování dílčích pravidel, která neznají zkratky a není je tak možné nijak obejít.
Pravdou ale je, že hlavní směr, na který se v kurzech zaměřujeme, je naučit studenty co nejširšímu spektru pravidel všech režimů stravování. Nejvíce času ale strávíme nad těmi vysokosacharidovými. Toto má jeden jediný důvod: Žijeme v době, kdy je naše populace několik tisíc let pod vlivem zemědělství. Jsme tak velmi dobře adaptování na konzumaci obilovin, které dělají ze stravy typicky vysokosacharidovou. Navíc úroveň pohybové aktivity a emočního stresu (tedy dva dodatečné a současně naprosto zásadní faktory) jsou dnes na úplně jiné úrovni, než v daleké historii, k níž náležely i jiné způsoby stravování.
Nahlíženo obecně – protože se drtivá většina lidí na celé planetě stravuje vysokosacharidovým způsobem, je naším cílem, aby si ujasnila co nejvíce pravidel souvisejících právě s tímto režimem.
Co říkají o studiu naši absolventi
Radek Hub
Vždy jsem se zajímal o výživu a o to, jak dokáže strava změnit kvalitu lidského života. Prahl jsem po dalších vědomostech a po poznání. Absolvováním tohoto kurzu jsem ale dostal mnohem více. Nejen, že jsem dostal všechny informace na stříbrném podnose. Naučil jsem se, jak s nimi zacházet, jak je aplikovat a jak jim porozumět ve všech souvislostech. Celý kurz je absolutně komplexní a přitom velmi přehledný. Mgr. Martin Jelínek, kterého považuji za jednoho z největších odborníků na výživu u nás, používá jednoduchý zdravý selský rozum a nebojí se věci říkat bez obalu, když je potřeba. I složité chemické postupy a reakce v těle dokáže vysvětlit tak, aby je pochopilo i dítě v mateřské škole. Musím poznamenat, že i kdybych tento kurz nevyužil do budoucí praxe v poradenství, všechny nabyté informace a jejich pochopení jsou nedocenitelné pro mne a mou rodinu. Byla to zdaleka nejlepší investice, kterou jsem kdy udělal.
Iveta Janoušková
O kurzy ATAC jsem se začala zajímat po tom, co moje bývalá nutriční poradkyně ukončila svoji činnost z důvodu mateřství, a já si v tu chvíli říkala:,, Co bez ní teď budu dělat??? Nebudu už mít nad sebou žádnou pevnou ruku?''?V podstatě jsem nikomu jinému nevěřila, a tudíž jsem nového specialistu ani nehledala. Nepamatuji si, kde přesně na mě (zanedlouho) vyběhla reklama se jménem Martin Jelínek, ale vím, že jsem začala bádat na Vašich stránkách a přečetla si první ebook Pravda o hubnutí. Teorie se mi líbila, protože mi ze 100% připomínala zásady i názory mojí bývalé poradkyně. A bylo rozhodnuto:,, Mám dalšího člověka, kterému můžu důvěřovat. '' :-) Zapsala jsem se do kurzu Poradce pro výživu a suplementaci plus do dalších kurzů, které nabízíte a dostala jsem tolika informací, že už žádného osobního odborníka nepotřebuji. Konečně mi dává smysl, jak a proč byl sestavený můj původní jídelníček. Kousek po kousku jsem celému stravování začala rozumět a neznámé puzzle pomalu tvořilo obraz každým dnem víc a víc. Ráda bych sama jednou pomáhala lidem, kteří se možná zbytečně trápí stejně tak jako kdysi já. Dnes už chápu, že je jídlo radost a požitek, kterého si člověk může užívat, pokud ví, jak si ho během dne naservírovat na talíř. Těším se na další zakoupení kurzů a načerpání nových informací. Ráda čtu články, které mi pravidelně chodí na mail a knížky od Vás samozřejmě zdobí moji knihovnu. Přeji Vám mnoho úspěchů a díky za to, že existujete online, jelikož mohu studovat i v Londýně . Jste BOŽÍ!
Bc. Lenka Křehlíková
Kurz Cesta za vysněnou postavou mě velmi bavil. Za pár měsíců si ho pro oživení celý pročtu znovu a na podzim nebo v zimě si udělám kurz další - třeba Tajemství biologického věku nebo Síla myšlenky. Chtěla jsem se hlavně motivovat ke zdravějšímu stravování a k většímu pohybu a to se podařilo. Díky tomu, že mám k materiálům kurzu stále přístup, se mi jistě podaří motivovat se dál. Jsem nadšená webovými stránkami, nabídkou kurzů, odborností a zároveň srozumitelností pro laiky, hrou ZOF i testy u každého dne, ty mi hodně pomohly si podstatné informace vštípit. Děkuji.
Facebook
Instagram
YouTube
Twitter