Které výživové teorie upřednostňujeme?

Stále více se zájemci o studium u nás dotazují, k jakým výživovým teoriím se více přikláníme. Tedy zda více klademe důraz na vysokosacharidové režimy, či naopak preferujeme jejich nízkosacharidové protějšky, jako jsou paleostravování aj. I přesto, že naše filozofie je jasně definovaná a stojí na celostním přístupu, zaslouží si tyto dotazy veřejnou odpověď „pod drobnohledem“.

Lidská bytost dostala od Přírody do vínku několik úžasných metabolických schopností. Mezi ty základní patří flexibilita (pružnost) a adaptabilita (schopnost přizpůsobovat se podmínkám). Obě jsou vzájemně svými vlastnostmi a projevy propojené a poskytují nám něco, co můžeme označit výrazem „možnosti“.

Trávicí trakt člověka je naprogramován k tomu, aby se choval jako všežravec. Ne ve smyslu toho, jak definujeme všežravce u živočichů nižší fylogenetické úrovně. Člověka považujme za všežravce proto, že je schopen „sežrat“ cokoli a současně to i vcelku kvalitně strávit. V tomto směru by s tímto faktem neměl mít nikdo problém. Celý „fígl“ v oblasti možností, které jako bytosti na nejvyšší evoluční příčce máme k dispozici, spočívá v tom, že na rozdíl od zvířat vlastníme i nejvíce vyvinuté vědomí. A právě naše vědomí nám umožňuje přistupovat ke stravování s možnostmi flexibility a adaptability.

Vysvětleme si trochu blíže:

Každý člověk je individualita – genetická (máme odlišný typ metabolismu) i duchovní (jsme nositelé individualizovaného vědomí). V dnešní době není problém různými metodami vyhodnotit a určit typ metabolismu. Máme krevní testy, analýzy tělesné konstituce, testy DNA, metody určování metabolismu pomocí vlasové analýzy a mnohé další, které skvěle dokreslí obrázek o tom, co v těle a za jakých podmínek probíhá. Pokud jim rozumíme, máme možnost pak přizpůsobit i formu stravování. Pro někoho tak bude vhodnější vysokosacharidová, pro jiné zase vysokotuková strava. A je to tak v pořádku, protože to odpovídá našim genetickým predispozicím.

Jenomže…

Do celé hry o tom, jak se vlastně máme (či můžeme) správně stravovat, vstupuje druhá „polovina“ naší bytosti, a tou je vědomí. Obrovská spousta lidí má toto problém pochopit, a je to velká škoda. Uvědomění si toho, jakou roli hraje vědomí v přístupu ke stravování, zásadním způsobem rozhoduje o tom, jak se bude chovat naše zdraví. A od toho se mj. odvíjí i celková úroveň našeho štěstí, po kterém tolik toužíme.

Vědomí je způsob, jakým vnímáme svoji realitu.

Tato definice nám umožňuje pochopit důvody, proč je náš metabolismus pružný a současně schopný přizpůsobovat se okolnostem. Typickým příkladem jsou lidé odmítající jíst maso. Dejme tomu, že jejich důvody se nachází především v etické sféře. Pragmaticky řečeno to znamená, že nechtějí svůj trávicí trakt (na jehož funkci je „napojený“ systém autonomní nervové soustavy šířící v těle pocity a emoce) zatěžovat „mrtvolami“. Prostě úroveň jejich vědomí je na takovém stupni, kdy se z pozice svobodné vůle rozhodli posunout se v této sféře vývojově dál. A protože mysl (vědomá, podvědomá i nadvědomá), která je produktem našeho vědomí, řídí fungování každé buňky našeho fyzického těla, je úkolem našeho těla, aby se podřídilo příkazům mysli.

A tady vstupuje na scénu už zmiňovaná schopnost pružnosti a adaptability. My lidé – na rozdíl od zvířat – máme možnost a současně i schopnost se poměrně rychle přizpůsobovat podmínkám, do kterých se dostaneme. Pokud jsou v souladu obě sféry (fyzická i duševní), metabolismus prostě „přepíná“ do jiného režimu a umí v něm bezproblémově fungovat. Pokud tedy vegetariáni či vegani přestanou jíst maso a současně se jim podaří ostatními skupinami potravin nahradit chybějící bílkoviny a některé další složky, je z nutričního hlediska taková strava naprosto v pořádku. Mysl vyžadovala změnu, které se metabolismus prostě přizpůsobil.

Není tedy možné tvrdit, že jeden způsob či systém stravování je lepší či horší, než jiný. Je to stejně nešťastné, jako tvrdit, že jeden člověk je lepší a druhý horší. Nikdo není horší nebo lepší, každý jsme pouze na jiném stupni vývoje.

Systém nízkosachatidových diet (např. paleo) máme zakódovaný v genech od svých předků, kteří si tímto způsobem života před dlouhými tisíciletími procházeli. Pokud my v dnešní době změníme podmínky stravování, genetika na základě svých historických zkušenost přepne náš metabolismus do režimu, kdy si prostě „vzpomeneme“, jak s takovou stravou nakládat, a jednoduše se jí přizpůsobíme. Totéž platí o všech ostatních režimech, ať už jsou jakékoli. Vždy je pouze potřeba investovat dostatek času nutného k tomu, aby se tělo i mysl přizpůsobily nové situaci, a současně nejít cestou absolutních extrémů, které vždy budou mít schopnost vykolejit homeostatické systémy našeho těla z potenciální rovnováhy.

Z těchto důvodů je potřeba prohlásit, že neupřednostňujeme žádné systémy stravování. Vše je o úhlu pohledu a dodržování dílčích pravidel, která neznají zkratky a není je tak možné nijak obejít.

Pravdou ale je, že hlavní směr, na který se v kurzech zaměřujeme, je naučit studenty co nejširšímu spektru pravidel všech režimů stravování. Nejvíce času ale strávíme nad těmi vysokosacharidovými. Toto má jeden jediný důvod: Žijeme v době, kdy je naše populace několik tisíc let pod vlivem zemědělství. Jsme tak velmi dobře adaptování na konzumaci obilovin, které dělají ze stravy typicky vysokosacharidovou. Navíc úroveň pohybové aktivity a emočního stresu (tedy dva dodatečné a současně naprosto zásadní faktory) jsou dnes na úplně jiné úrovni, než v daleké historii, k níž náležely i jiné způsoby stravování.

Nahlíženo obecně – protože se drtivá většina lidí na celé planetě stravuje vysokosacharidovým způsobem, je naším cílem, aby si ujasnila co nejvíce pravidel souvisejících právě s tímto režimem.