Šťáva z mrkve

V mírném zeměpisném pásmu hojně pěstovaná kořenová zelenina (Daucus carota) je pro svůj obsah beta-karotenu známá jako „lék na oči“. Pochází ze středního Východu (Afghánistán), kolem 12. století se objevila v Evropě. Současné oranžové formy mrkve byly vyšlechtěny v 17. století v Holandsku. Pěstují se dvě odrůdy mrkve – raná karotka s tupým koncem a sladší chutí, a mrkev, která je pozdnější, špičatá a snáší dlouhé skladování. 

Šťáva z mrkve a zdraví

Mrkev je bohatým zdrojem karotenů s  významnými antioxidačními účinky, především beta-karotenu. Tato látka je dávána do souvislosti s prevencí šerosleposti, mj. má v určitém rozsahu i vliv na ochranu pokožky před negativním vlivem UV záření. Podobně jako většina ostatních druhů zeleniny je i mrkev významným zdrojem draslíku, který hraje klíčovou roli pro správné fungování srdečně-cévního systému.

Šťáva z mrkve v kuchyni

Šťáva z mrkve se nejčastěji používá v kombinaci s dalšími druhy zeleniny, občas i ovoce a klíčených potravin, často bývá používána jako základ těchto směsí. Pokud je cílem konzumace lisovaných šťáv ovlivňování metabolismu a tím i zdraví, je volba konkrétních druhů ovoce, zeleniny a klíčků do takových směsí otázkou individuálního přístupu. Obecně platí, že lisované šťávy jsou koncentrovaným zdrojem celé řady živin (vitamínů, minerálů, antioxidantů, fytochemických látek) a je možné jednotlivé druhy plodin kombinovat tak, aby poskytovaly požadovaná množství vybraných látek.