AKTUÁLNĚ: Za hranice možností Aktuality Články Blog Kvízy Ke stažení Košík

Kurzy ATAC

Poslouchej hlas svého těla

Raw strava

Správně odpočívat a dát tak tělu i mysli prostor pro obnovu poškozených či vyčerpaných systémů je velmi důležitá věc, která hraničí spíše s uměním než vědou. V oblasti sportu toto platí dvojnásob, protože riziko přetrénování a z něj plynoucích nebezpečí vůči vlastnímu zdraví hrozí každému, kdo pečlivě nezvažuje vhodný poměr intenzity zátěže a správného odpočinku.

Celý fígl dosažení rovnováhy při vyšším zatížení spočívá především v pečlivém sledování toho, jak se cítíme. V podstatě je to jednoduché, protože jakmile zvýšíme zátěž na organismus, jsou nuceny se jí přizpůsobit všechny systémy v těle, což nějakou dobu trvá a současně se projevuje únavou, bolestí, snížením pohyblivosti či ohebnosti. Organismus se těmito projevy přirozeně brání tomu, abychom mu při nejbližší příležitosti nenaložili další dávku, kterou tyto projevy ještě zesílíme. Tělo si prostě žádá čas k tomu, aby vyrovnalo všechny dysbalance.

Štěstí je, že k tomu má prostředky.

Neštěstí bohužel vznikne při snaze egoisticky si dokazovat, že nejsem žádná „chcíplina“ a umím se překonat. Tedy potlačit bolest i další projevy nepříjemných pocitů a posunout hranice svých možností zase o kousek dál.

Přiznejme si, že to nejenomže jde, ale nemalá část amatérských a především vrcholových sportovců to běžně dělá. Navíc dnešní moderní doba nabízí nepřeberné spektrum léčivých přípravků neb specifických doplňků stravy, které kromě potlačování bolesti umí podpořit tvorbu energie nebo aktivitu některých systémů v těle. Výsledkem je pak… potlačení pocitu, který nám z pozice přirozenosti říká, že tělo ještě není plně připraveno na podávání větších výkonů. A protože žijeme ve světě, který je ovládán nekompromisním zákonem akce a reakce, vznikne při pravidelném neposlouchání proseb našeho těla příkaz. Ten se projeví buď zraněním, nebo jinou neschopností těla jako celku provádět dále tu činnost, kterou tak milujeme. Každý z nás má určité hranice a je pouze výsledkem vlastní svobodné vůle, kam až se rozhodneme je posunout.

Největší výzvou každého sportovce je naučit se správně odpočívat. Ne trénovat ve snaze navyšovat výkon, kdy ve skutečnosti provádí systematickou sebelikvidaci, ale zajistit postupy vedoucí k obnově vyčerpaných nebo poškozených částí těla, od kterých se odvíjí následné přirozené navyšování celkové výkonnosti. A tady se dostáváme ke zmiňovanému umění. Vědecké výzkumy se snaží analyzovat co nejvíce ukazatelů, které mohou posloužit pro rozhodnutí se, čeho ještě jsme schopni, případně kdy je vhodné říct dost a jít si raději odpočinout.

Fascinuje mě, kolik lidí se tímto řídí. Hledají záchranu mimo sebe, aniž by si uvědomili, že ten největší potenciál se skrývá v jejich nitru. Problém samozřejmě není na straně těchto výzkumů a jejich zjištění. V mnoha případech má význam se o ně opřít a ony skutečně poslouží jako velmi kvalitní ukazatel. Produkce endorfinů a postupná adaptace těla i mysli na zvyšující se zátěž mj. zvyšuje úroveň otupělosti nervové soustavy vůči našemu vnímání reality a dochází k situaci, kdy o to hůře vnímáme podněty organismu ke změně dosavadních aktivit. Řečeno jinak – nervová soustava jako přenašeč informací z jedné části těla do druhé plní svoji funkci poctivě, ale rostoucí stav otupělosti mysli komplikuje naše vnitřní poslouchání a vnímání. Ve výsledku tak nemusí být naše vlastní rozhodnutí o dalším postupu správná.

Teď si představte, že do celého popisovaného procesu vstoupí běžně se vyskytující faktory v životě sportovce:

  1. Špatně nastavená strava

    Největší problém nastává, když převažují potraviny s dominantně jang energiemi – tedy příliš hodně masa, vajec, mléčných výrobků nebo soli. První, kdo tímto „trpí“, je právě nervový systém z pozice vznikajícího stavu otupělosti a naše vlastní vnímání pocitů se tak výrazně zhoršuje.

    Podobně můžeme uvažovat i v situacích přebytku typicky jin potravin. Většina z nás ví, jak se cítíme, když se předávkujeme kofeinem z kávy (třas rukou, zvýšená tepová frekvence a celková nervozita jednoznačně nepodpoří harmonii nutnou pro vnímání pocitů snažících se nás přesvědčit, co organismus potřebuje).

  2. Užívání léků

    Platí v podstatě to samé jako v případě jídelníčku, často ale v mnohem větším rozsahu a následcích.

  3. Užívání některých doplňků stravy

    Stimulační látky, přebytek proteinů, cukrů či aditiv je základem vzniku dlouhodobých neschopností rozeznávat realitu vnitřního světa od toho vnějšího.

Samozřejmě nechci tady kázat o tom, že všichni děláme všechno špatně. Snahou je pouze poukázat na výrazný odklon od rovnováhy, kterým se vydává naprostá většina sportovců, a současně podpořit rozhodnutí změnit směr ve snaze dojít bez problémů do stanoveného (sportovního, zdravotního) cíle.

Jaká je tedy optimální regenerace pro výkonnostně různé skupiny populace?

Nejprve je potřeba se naučit poslouchat hlas svého těla. To současně bývá pro nezasvěceného ta nejnáročnější věc, protože je nucen odsunout ze sféry vlivu přísun externích informací a zaměřit pozornost pouze na svoje nitro. Jakmile v průběhu času zvládneme tento krok (je to otázka pouze tréninku, ne vrozené schopnosti), zjistíme, že se otevírá cesta k velmi efektivnímu používání běžně dostupných technik podporující regeneraci organismu.

Například v oblasti stravování se rozhodujeme o vhodnosti výběru jednotlivých potravin na základě toho, co si tělo samo řekne. A platí to o jakékoli části dne, ať už souvisí s tréninkem či nikoli.

Když je tělo unaveno, naprosto jasně nám tím říká, že není připraveno na zátěž mentálního nebo fyzického rázu. Kolikrát za den takto poslechneme? Kdyby sportovec v takové situaci, která teoreticky nastane před tréninkem, na dvě až tři minuty zavřel oči a odpočinul si, zjistil by, jak překvapivě velký balík energie jeho tělo načerpá. Tento efekt se nevyrovná žádným podpůrným preparátům.

Jakmile začne v průběhu tréninku cokoli bolet, je velkou hloupostí pokračovat v zátěži dál a neposlechnout varování, že něco není v pořádku. Sportovec-drsňák se pouze pousměje a bude v činnosti pokračovat dál.

Každý z nás potřebuje určitý počet impulsů k tomu, aby se rozhodl pro jednu nebo druhou cestu. Například mě to „trvalo“ několik utržených svalů a vazů, pár zlomenin a deset let sportovního života, než jsem si uvědomil, že hlas těla umlčíme teprve v okamžiku, kdy budeme ležet na smrtelné posteli. Do té doby bude nedílnou součástí každodenního života a plnit úkol anděla strážného ve víře, že jej jednou poslechneme.

Přeji krásný den
Mgr. Martin Jelínek

Související: