Aktuality Články Blog Kvízy Ke stažení Košík

Kurzy ATAC

Jsme produktem svého byznysu

Raw strava

Fakt, že každý z nás je formován prostředím, ve kterém se dlouhodobě nachází, by neměl nikoho překvapit. Smutnou pravdou je, že se toto sice obecně ví, ale plné uvědomění tohoto stavu si do života odnáší pouze malá hrstka lidí. Časy, kdy moderní věda v čele s genetikou přesvědčovala, že informace nesené v genech nás předurčují k určité kvalitě života, a současně společenské dogma hlásalo nezpochybnitelný vliv a význam sociální hierarchie, jsou naštěstí pryč.

Dnešní doba orientovaná na preferenci zdravého životního stylu je silně podporovaná epigenetickými výzkumy. Víme tak například, že za stav našeho zdraví je v převážné míře odpovědná naše vlastní ochota se o něj starat a rozvíjet jej: Správnou stravou, pohybovou aktivitou a proaktivní prací s emočním stresem.

To v podstatě znamená, že za převážnou většinu zdravotních komplikací si můžeme sami. A pomineme-li nemožnost ovlivnit geneticky daný somatotyp, tak každý z nás si nese svůj kříž v podobě odpovědnosti za to, jak vypadá a v jakém stavu je jeho zdraví ve vztahu k civilizačním chorobám, sám.

Už teď je mi jasné, že se u čtenářů rojí argumenty typu „Nemám čas se o sebe starat“, „Mám příliš práce“, „Nemám vhodné podmínky“, „Nevydělávám dost na kvalitní stravu“, „Nemám trenéra“, „Vstupné do sportovních zařízení je příliš drahé““, „Nemám čas si zdravě vařit“, „Péče o rodinu mi nedovolí se o sebe starat“, „Nemám čas nakupovat“, „Některé zdravé potraviny nejsou dobře dostupné“, „Zdravotní stav mi nedovoluje sportovat“…

Zapomněl jsem na něco? Jasně, na ten nejdůležitější – „Nemám chuť“. Upřímně, kolik lidí si toto přizná? To ale není hlavní myšlenkou těchto úvah.

Všimli jste si někdy toho, že lidé v různých profesích mají automatickou tendenci se přizpůsobovat podmínkám, ve kterých se takto déle nachází? A to jak svojí myslí, tak i postavou? Nemám tím na mysli pouze oblečení či obecně životní styl ve společenském duchu. Zkuste někdy sledovat, jak způsob života (tedy i práce samotné) lidi mění. A na základě toho přemýšlejte, zda k lepšímu či horšímu. Vycházejme z předpokladu, že děláme svoji práci rádi. Tedy máme z ní radost, je posláním a naplněním našeho života.

Pro někoho nedosažitelná utopie, pro jiné výzva, kterou dnešní doba skutečně nabízí.

V oblasti služeb - chodíme například ke kadeřnici či holiči, kteří svojí práci rozumí. A sami se starají o to, aby jejich vlastní účes šel v duchu moderních trendů. Šli byste se stříhat k někomu, kdo v tomto směru není produktem svého byznysu?

V oblasti módy – všimli jste si někdy jakéhokoli módního návrháře, který by dostatečně okatě nereprezentoval svoji značku či trend? Versace? Dolce a Gabana? Matragi?

Zní to logicky? V tomto směru úvah bezpochyby ano. Mohlo by se tedy zdát, že je racionální chtít spolupracovat s lidmi, kteří reprezentují svůj byznys a dávají nám tak najevo, že mají co nabídnout. Co tak třeba finanční poradenství? Jenom v naší zemi je hrubým odhadem kolem sto tisíc lidí, kteří se označují jako finanční poradci. Výše popsaná racionalita mi říká, že by mělo být v pořádku svěřit správu financí někomu, kdo je v tomto směru úspěšný. Tedy (teoreticky) vzdělaný a (prakticky) bohatý.

Je tomu ale skutečně tak?

Způsob uvažování naší společnosti je bohužel natolik deformovaný, že masově svěřujeme svoje finance a péči o ně do rukou jedinců, kteří se rozhodli živit se oborem finančního poradenství, aniž by za sebou měli dostatečné praktické zkušenosti a z nich plynoucí nezbytné poznání. Možná je moje logika zcestná, ale nejsem si úplně jistý, zda bych svoje vydělané peníze svěřil do opatrování někoho, kdo není v tomto oboru úspěšný, tedy mimo jiné i tzv. finančně bohatý dle měřítek a hodnocení západního světa. Přesto je záhadným způsobem náš trh přesycen finančními poradci a my se vůbec nepozastavujeme nad tím, že toho o správě a vydělávání peněz vědí mnohem méně, než každý druhý podnikatel.

Můžeme se z finančního světa přenést do podobně oblíbeného oboru, tedy poradenství ve výživě. Počet takových poradců roste jako houby po dešti. Vím to, protože spousta z nich prošla mými kurzy a já mám samozřejmě radost z toho, že se tento obor dere do popředí zájmu. Moje logika ale poněkud nebere fakt, že se množí takoví poradci, kteří mají snahu radit lidem i přesto, že sami nemají v přístupu ke stravě jasno. Pozor na to, co tady zaznělo – netvrdím, že nemají jasno ve výživě, ale v přístupu k ní. Protože pokud platí klišé „Jsme to, co jíme“, tak už samotný první pohled na takového člověka prozradí, jak moc kvalitním produktem svého byznysu je: